Příběhy z Klokánků

Naše poznatky čerpají z příběhů více než 12 tisíc dětí různého věku a věřte – máme Vám co vyprávět. Často se jednalo o děti týrané fyzicky a tak neprávem panuje obecná představa, že jsou u nás převážně umístěny děti, které zažily spoustu tělesné bolesti. Je to pravda, ale není to pravidlem. Řada dětí zažila ve svém dosavadním prostředí psychické týrání, sexuální zneužívání, zanedbávání péče nebo jen obtížně hledala a nacházela společnou řeč a pochopení a péči u těch, kteří by jim to vše měli poskytnout jako první – u rodičů, u své rodiny. Zrovna tak panující přesvědčení, že k týrání dětí dochází jen v chudých a nevzdělaných rodinách, není pravdivé. I dobře zajištění vysokoškoláci se dopouštějí na svých dětech bezpráví, které si mnohdy neumíme ani představit. O to horší je fakt, že z týraných dětí často vyrostou týrající dospělí, protože vzorec chování převezmou už v raném dětství, kdy sami byli oběťmi.
Ne každé dítě má to štěstí a narodí se do milující rodiny. Některé zažije nejen fyzickou bolest, ale i hlad a frustraci. Často trvá velmi dlouho, než si jejich tragické situace někdo všimne a ještě déle, než se pokusí o nápravu. Náš stát dětem jejich situaci nijak neulehčuje. Možná spíš naopak. Občas rozdělí sourozence na sebe fixované do různých ústavů, nebo je ponechává v ústavech zbytečně dlouho. Neobstojí ani tvrzení, že dítě vždy patří do rodiny. Nelze s ním nesouhlasit, ale musí se jednat o rodinu funkční a nikoli týrající. Je jen na nás dospělých, jaká bude budoucnost těchto nevinných obětí. Snad články o těchto dětech alespoň trochu přiblíží realitu našich všedních dnů a rozšíří povědomí o potřebě existence takovýchto bezpečných „klokaních kapes“. Nebuďme lhostejní, všímejme si okolí a pomáhejme, kde je to třeba. Děkujeme Vám.

Identity dětí byly v zájmu jejich ochrany pozměněny.
Fotografie dětí jsou pouze ilustrační.
Autory příběhů jsou zaměstnanci Klokánků.