Do Klokánku Dolní Benešov zavolali rodiče v tíživé životní situaci. Neměli kde bydlet, neměli peníze a ani rodina nebo známí jim nemohli pomoci. Obrátili se na nás s prosbou o dočasné umístění svých dvou dětí – devítiletého Filipa a jeho o 5 let mladší sestry Terezky, s tím, že situaci chtějí řešit a děti si co nejdříve vzít zpět domů.
Rodina přijela vlakem až za tmy. Děti byly uplakané, smutné a loučení s rodiči nesly velmi těžce. Maminka plakala, Filip se snažil být statečný a oporou pro svou malou sestřičku. V Klokánku jsme se snažili, aby první chvíle bez rodičů zvládly děti co nejlépe. Tety jim připravily pokojíček, hračky a voňavé postýlky.
Filip jako školák nastoupil brzy po příchodu do Klokánku do školy a Terezka na něj první dny čekala s obavami, že už se nevrátí a ona zůstane sama. Zprvu komunikovala jen s ním a měla velkou radost, když se s aktovkou objevil u dveří. Filípek byl velkou oporou nejen jí, ale i tetám, kterým pomáhal, jak uměl.
Zpočátku rodiče s dětmi pravidelně udržovali kontakt, postupem času však návštěv i telefonátů ubývalo. Uplynulo půl roku a pracovnice OSPOD musela začít situaci řešit. Konzultovala další kroky s psychologem Klokánku a jeho názor – že by děti měly zůstat spolu – považovala za klíčový. Tento postoj byl následně předložen i soudu, který rozhodl o prodloužení pobytu dětí v Klokánku a potvrdil, že je třeba hledat pěstouna, který by mohl přijmout obě děti společně.
Rodiče bohužel svá předsevzetí nezvládli naplnit. Objevily se další problémy a návrat dětí do rodiny už nebyl možný. Terezka a Filípek tak nadále zůstali společně v Klokánku, kde zažili mnoho pěkných chvil. Terezka začala chodit do školky,
Filípek donesl výborné vysvědčení. S tetami jezdili na výlety. Terezka se naučila jezdit na kole a Filip našel zalíbení ve fotbale. Maminka je občas přijela navštívit a byla ráda, že jsou alespoň spolu. Oba sourozenci byli zařazeni do registru náhradní rodinné péče a podařilo se najít žadatele, kteří byli ochotni přijmout obě děti společně.
Děti byly ze strany Klokánku na tuto velkou změnu velmi citlivě připravovány. První setkání s novou rodinou proběhlo překvapivě dobře, následovaly víkendové návštěvy a dovolenkové pobyty. Nakonec si děti sbalily batůžky a letní prázdniny už trávili v nové rodině. Občas se nám ozvou a nadšeně vyprávějí, jak se u tety a strejdy mají. Pěstouni jsou z dětí nadšení, chválí je, jak dobře do rodiny zapadly a jsou moc rádi, že je mohou vychovávat společně.