Z oka jí tekl žlutý hnis a trpěla vysokou horečkou. V takovém stavu prý byla předána na pohotovosti lékařce. Ta se zhrozila. Nasadila infuze s antibiotiky a zvažovala operaci. Té se malá pětiletá Evička nevyhnula, byla potřebná a nutná. Největší překvapení na zdravotníky teprve čekalo. To když jim Evička tvrdila, že si zranění nezpůsobila sama, ale její maminka ji píchla nůžtičkami do oka. „Říkala, že to nesmím nikde říct, jinak by šla do vězení!“ tvrdila a lékaři celý případ nahlásili sociální pracovnici i policii.
Verze Evičky se potvrdila. Nebýt všímavé příbuzné, kdo ví, zda by přežila. Onou příbuznou byla sestra matky. Byla alkoholička, stejně jako její sestra, ale přece jen měla o trochu zdravého rozumu a hlavně svědomí víc. Navzdory prosbám sestry popadla Evičku a šla s ní na lékařskou pohotovost. Nemeškala a neváhala. Nepochybovala o tom, že jedná správně. Zranění Evičky vzniklo náhodou. Matka jí stříhala nehty a nůžky jí uklouzly směrem k oku. Zprvu si ani nevšimla, že dceru zranila. Až když rána začala hnisat, ukázalo se, jak bylo poškození oka fatální. Teta Evičky lékařům tvrdila, že matka je nemocná a tak vyslala jí. Uvěřili jí. Ale jen na čas. Z rodiny byly odebrány i další děti, celkem pět. Všechny skončily v Klokánku. Děti nebyly podvyživené, jen zanedbané. Téměř nemluvily a hrát si s hračkami byl pro ně problém. Žádné neznaly. Jejich velkou zábavou bylo sbírání cigaretových nedopalků, které potom kouřily. V Klokánku se ukázalo, že všechny trpí abstinenčními příznaky. Teta se s nimi bála chodit ven, aby se jí hned děti nerozutekly v honbě za cigaretami. Malá Evička o oko přišla. Její nadějí je oční protéza, kterou dostane za pár let, až bude vývoj a růst oční jámy ukončen. Do té doby bude nosit tmavé brýle, aby její postižení nebylo tak nápadné. Ve školce si na ni děti zvykly. Neposmívaly se jí. Byly na novou spolužačku hodné. Její sourozenci na tom také nebyli nejlépe.
Všechny děti potřebovaly drahá rovnátka, některé zdravotní ortopedické vložky do bot a další zas speciální dioptrické brýle. Postupně děti přestaly už cigarety shánět. Začaly se ve škole dobře učit a po půl roce šly od nás do dětského domova rodinného typu. Mohly zůstat pohromadě a velmi se jim tam líbí. Jsme za to rádi. Čeká je lepší život než u matky. Ta dostala za svoje chování jen podmíněný trest a v současné době čeká další dítě. S dětmi není v kontaktu.