Fond ohrožených dětí

Vše se zdálo být skvělé! Jenže… Otec té malé nešťastnice nebyl uvedený v jejím Rodném listu a tak děda nebyl před zákonem jejím dědou. Nebyl nikým, jen cizím člověkem. Kvůli nevyřešenému právnímu aspektu dala nakonec matka na poslední chvíli souhlas s umístěním do Klokánku. „Ale je to naposled, co pro ni něco udělám, víc po mě nechtějte!“ Řekla při podpisu úředního dokumentu a byla ta tam. Sociální pracovnice na její požadavek kývla, ale věděla, že tím celá věc nekončí. Pokud se povede dědovi povedeného syna najít, bude potřeba...

Maminka se netajila tím, že doma nemá nic. Jídlo pro děti ani pro miminko, natož pro sebe. Elektřinu měla odpojenou . O děti se jí v době porodu měla starat jakási kamarádka, ale nedostavila se a tak musela vzít děti s sebou. Z nemocnice putovala pětiletá Petruška a přesně o deset měsíců mladší Petr do Klokánku. Zde oba vyprávěli o kocourovi a jeho moc dobrých granulích! „Chleba nám nechutná, vy tu nemáte ty malé hnědé bonbónky, co jí náš kocour?“ ptala se Petruška a tvářila se zklamaně. Neměla co chroupat! K překvapení...

Sociální pracovnice se okamžitě spojila s příslušnými úřady. Po lékařské prohlídce ale musela matka do nemocnice a Lojzík směl zůstat u nás. Jedl speciálně navrženou stravu, aby měl dostatek živin potřebných k růstu i budování svalové tkáně. A jedl rád! Vychutnával každé sousto s takovou vášní, že by mohl okamžitě natáčet nějakou reklamu na jídlo! Jen jeho ruka dělala dětské lékařce starosti. Měl ji zkroucenou a nemohl otevřít dlaň. Jako by mu ztuhla zaťatá v pěst. „ Bude to chtít operaci!“ konstatoval ortoped a vypsal...

Vždyť babička, která se o něho stará, chce pro něho jen to nejlepší… Nebo ne? Zameškané hodiny přinutily třídní učitelku k návštěvě žáka u něho doma. Přivítala ji na pohled starostlivá babička a zavedla učitelku do dětského pokoje. Zde ležel na posteli téměř devadesátikilový osmiletý chlapec. Obložený sladkostmi, pusu od čokolády a tričko polité sladkou limonádou. „Je nemocný, chudák, má zvýšenou teplotu!“ Sdělila babička a odebrala se k plotně. Smažila vnukovi k večeři koblížky. Petr, kterému neřekl nikdo jinak než Pedro,...

Obě děti byly z rodiny odebrány pro podezření ze zanedbání povinné péče. Děti byly velmi smutné, bez výrazu, hladové, špinavé . Dívenka byla velmi zakřiknutá, při přebalování jsme zjistili, že má po těle popáleniny od cigaret . Starší chlapec byl zdráv a nejevil známky týrání. Sourozence jsme ubytovali do jednoho pokojíčku. Měli hlad a báli se tak, že ovšem ani neplakali. Doma prostě plakat nesměli. Ihned následující den jsme navštívili s dívenkou dětskou lékařku, která sepsala podrobnou zprávu o známkách týrání na jejím...

Byli jsme velmi překvapeni, když teta dětem nalila polévku a oni nevzali do ruky lžíci, nýbrž položili talíř na zem a začali jíst jako pejsci . Starší chlapec se později rozpovídal o tom, jak žili na zahradě v kotcích u psů a jedli a pili jen to, co měli pejsci v miskách. Matka ani otec se o děti nestarali. Děti žili jako vlčí mláďata. Když přišli k nám, špatně mluvili, jen se mezi sebou bili, vzájemně si kradli věci, neměli žádné hygienické návyky. Na matku i otce bylo podáno trestní oznámení. Mezitím se tety velmi...

Měla pobývat na propustce u otce. Jenže ten se opil v hospodě natolik, že zůstal ležet na stole a nechtěl odejít ani po zavírací době. Personál hostince zavolal policii a upozornil, že někde doma zřejmě pobývá opilcova dcera. Chlubil se tím prý sám onen pán ještě před tím, než vypil lahev zelené a pěkných pár piv…Holčička tedy měla být zrovna u svého otce, od kterého často utíkala kvůli jeho alkoholismu a kvůli tomu byla nyní umístěna v diagnostickém ústavu. Odpovědným pracovníkům bylo divné, že jedenáctiletá dívka nechce snášet...

Dosud bydleli v ubytovně, ale kvůli okamžité výpovědi museli pryč. „Podpálili nám to tady a my se bojíme, že to udělají znovu!“ uslyšeli jsme důvod jejich odchodu. Nepotěšil nás. I my jsme se, navzdory všem bezpečnostním protipožárním dveřím a hlásičům, požáru obávali! Bohužel se ukázalo, že naše obavy nebyly zbytečné. Hned první večer po přijetí vytáhl nejmladší ze sourozenců Ruda z nějakého svého tajného úkrytu sirky a zkoušel, co je v jeho pokojíčku hořlavé ! Nebýt bdělé tety, mohlo začít hořet! „ Neměli jsme žádné...

Ta při návštěvě zjistila něco naprosto ohromujícího. Sourozenci žijí samotní, jejich matka je opustila už víc než před měsícem! „Žijeme z úspor a taky sbíráme sběr!“ řekl hrdě nejstarší, devítiletý Marek. O rok mladší Míra ho doplnil: „A taky nám občas něco někdo dá ve škole.“ Nejmladší, šestiletý Matyáš měl starost jen o pejska: „Ale náš Baryk hlad nemá!“ Kluci byli ještě téhož dne umístěni i s pejskem do Klokánku . Zvířátka tam zakázaná nejsou, jen musejí projít lékařskou, tedy veterinární prohlídkou, zda jsou zdravá a...

Do Klokánku jsou přijímány i děti na útěku, tedy bez souhlasu zákonného zástupce, ale vše se musí neprodleně nahlásit orgánu sociálně právní ochrany, který rozhodne, co se bude dál. Tentokrát rozhodl OSPOD nekompromisně: dívka musí zpět k otci, neexistuje důvod, proč by měla pobývat v Klokánku. Dostavil se otec, úspěšný podnikatel a také dost arogantní člověk. Již v jeho první větě zazněla slova jako soud, pokuta a taky spratek nevychovaný a děvka! Sandra se dle otce měla okamžitě sebrat a jít s ním domů. Místo toho se...

V jejím případě ale bylo nutné dodat: naštěstí. Žila s matkou, ale neměla hezké dětství. Zažila rvačky , domácí násilí mezi rodiči a také neuvěřitelnou bídu a hlad . To když žila několik měsíců mezi bezdomovci . Maminka pro ni nikdy nenašla hezkého slova a brutálně ji týrala. „Maminka mi říkala, že jsem černá svině!“ ohromila svým prohlášením tetu u společné večeře. Řekla to jen tak, jako by šlo o něco úplně normálního! Než teta stačila zareagovat, ukázala jí Lola jizvy vypálené do kůže cigaretami . „ To máma zkoušela, co...

Děti s nejmodernějšími obrubami občas dokonce mezi vrstevníky ve škole budí trochu závisti! Liborek trochu té obyčejné radosti a obdivu potřeboval. Dosud bydlel s maminkou a babičkou, ale dobře se rozhodně neměl. Nikdo by nečekal, že ani dvě nejbližší osoby se nedokážou o malého chlapce postarat. „ Chodíme obě na směny a nemáme času nazbyt !“ sdělila energická babička a téměř hodila po vnoučkovi batůžek. Ani se nerozloučila, natož aby slíbila návštěvu nebo mu dala na rozloučenou pusu. Libor byl sice smutný, ale z jeho chování...

Na nějakou ochranu před rozhořčeným davem obyvatel jedné romské osady mohl Klokánek zapomenout. „Až se něco stane, zavolejte!“ zazněla poslední „dobrá“rada při jejich odchodu od nejochotnějšího člena ozbrojeného komanda, které děti, na návrh sociální pracovnice tamního OSPODu, odebíralo. Děti , spolu s dalšími sourozenci, byly nuceny žít v naprosto nevyhovujících podmínkách. Bez tepla i vody, bez elektřiny . Při odebírání několik starších dětí z jiných rodin uteklo a tak nám oproti původnímu plánu byly předány jen tři....

Tímhle jí musím dělat každý druhý den klystýr, jinak se nevyprázdní. Tohle jí dávejte před jídlem a tohle po jídle. Jinak bude mít záchvat. A tyhle léky jí došly, je to jen krabička, ale už jsem na ně neměl…“ pokrčil netečně rameny a byl pryč. Prý se přijde na dceru podívat někdy. Až bude mít čas. A taky prý chuť, kterou momentálně nemá. „Kdybyste se museli starat o tohle, taky byste neměli!“ sdělil jen tak na vysvětlenou. I pracovníci Klokánku se chystali požádat otce o vysvětlení: „ jak mohl nechat svoji postiženou dceru v zamčeném...

„Fuj, to jsem se lekl! Myslel jsem, že přijdete později!“ vyčetl jí. Až potom se měla dozvědět, proč musela tak narychlo přijet. „Kdybych vám to jen řekl do telefonu, nevěřila byste!“ konstatoval otec chlapce a potom už jen mlčky ukázal kamsi na konec temné místnosti. Tam, na špinavém kanapi, ležela zcela nahatá žena ve vysokém stupni těhotenství . Nikoho nevnímala, jen potichu něco šeptala. „ Je zfetovaná a o syna se nestará . Musíte si ho odvézt, já mám práci! A ji si taky odvezte, už tady bydlet nemůže, je to s ní o průšvih,“...

Nenašel se nikdo, kdo by pečoval o Káju v době, kdy musela nastoupit do nemocnice, a tak se obrátila na Klokánek. Kája byl chlapec, který byl velice milý, zvídavý, a maminku měl moc rád. Po propuštění z nemocnice, si maminka pro Káju přišla, a spokojeně spolu odešli. Jak šel čas, tak se situace několikrát zopakovala, jelikož matky zdravotní stav se různě měnil, a vyžadoval znovu hospitalizace. Měla k nám velkou důvěru, věděla, že se synovi u nás líbí, a tak se na nás vždy obracela s pomocí, když už bylo nejhůře. Kája to u...

„Měla jsme ho hlídat jen den, ale je to už týden. Kamarádka, jeho máma, zmizela a na Michalova otce nemám kontakt !“ povzdychla si a dodala, že už dál pomáhat nemůže. Malý Míša si v Klokánku rychle zvyknul. Roztomilý okatý chlapeček zářil jako sluníčko. Stále se smál a jeho úsměv byl nakažlivý. Tatínek ho chodil navštěvovat, jak jen mohl, a snažil se těžkou situaci nějak zdárně a hlavně rychle vyřešit. Doma ale se synem zůstat nemohl, kdo by ho živil? K našemu velkému údivu přibyl po pár měsících do Klokánku Míšův bratříček ,...

„Máte hlad?“ zeptala se jich teta a na stůl přinesla čerstvě upečený koláč s jablky. Holčičky se po sobě tázavě podívaly. Jakoby nevěřily, na co se teta ptá. „ To můžeme opravdu sníst ?“ zeptala se starší z nich, Vaneska a ta mladší, Linda, do ní dloubla loktem: „Neptej se a rychle jez!“ Půl plechu koláče zmizelo během chviličky. Holčičky se tvářily šťastně, jen se stále škrábaly na hlavě. Teta jim udělala zábal proti vším a připravila vodu s pěnou do vany. Děvčata nedala jinak, než že se budou koupat spolu. Ve vaně se jim...

Byla to zvláštní trojice . Rodiče je odvezli do Klokánku, protože neměli kde bydlet a byla velká zima . Richardovi jsme zajistili školu a Danielu jsme vodili do speciální školy. Andrejka si hrála doma. Každé dítě bylo jiné . Richard byl zamlklý a bylo těžké si k němu najít cestu. Rodiče za dětmi často docházeli na návštěvy, protože, jak říkali, nemají jiný program a venku je moc zima. Zaslechla jsem, jak Richarda otec navádí, aby v noci vylezl oknem na střechu garáže a utekl z Klokánku. Snažila jsem se Ríšou opatrně...

K obrazovce byla doslova nalepená většinu dnů i nocí. Nezajímaly jí děti , natož domácnost nebo nakupování. Vše obstarávala Terezka. Dokonce převzala i hospodaření a dařilo se jí celkem dobře vyjít s dávkami. I ty přebírala od pošťačky ona, s výmluvou, že mamka zrovna někde je. Nakonec tedy skončila Terezka u nás v Klokánku a její sourozence si rozebrali příbuzní. Terezka to velmi těžce nesla a neustále zdůrazňovala, že je schopná se o děti postarat sama. Jen by jí to musel někdo dovolit! Na propustky směla...

Nepochyboval, že se stal otcem a hned, když mu ho jeho matka odmítla synka vydat, prostě si ho odvezl. Tak trochu ukradnul! Až ve své vlasti požádal o svěření syna do vlastní péče. Nakonec mu vyhověl i soud v cizině. Hlavně kvůli profesi a „pracovní době“ matky malého námořníčka Tomáška. Živila se prostitucí a miminko nechávala dlouhé hodiny samotné v malém podkrovním pokojíčku , kde bydlela spolu s několika kolegyněmi. S péčí o miminko to měl otec složitější, než původně předpokládal. „Nemohu se zatím o malého starat....

Viděli jsme, že chodí špinavá a zapáchá . S maminkou jsme se snažili mluvit a pomoct ji oblečením nebo potravinami. Matka byla však proti světu nepřátelská a nepřipustila, aby se někdo jen podíval do domu a Markétě zakazovala do Klokánku na zahradu docházet. Jak Markéta rostla a dostala se do puberty, vídali jsme ji už méně, ale poznali jsme  ji vždycky. Chodila v létě v zimě v tmavém černém kabátě, v masivních černých botách a silně nalíčená. S hygienou na tom byla stále stejně. Ale už jsme byli...

Výborně se učila. Byla ambiciózní a cílevědomá. A to ji drželo nad vodou. Dokázala se vlastní pílí dostat na střední zdravotní školu. Začala se věnovat sama sobě, dohánět všechno, na co předtím neměla čas ani prostor. Začala se usmívat. Začala se smát. Začala žít. Zapojila se mezi nás, začala potřebovat a vyžadovat blízkost dalších lidí, byla vstřícná a přátelská. Chtěla zůstat s námi dál v Klokánku, jenže to zákon neumožňoval. Její roční pobyt v zařízení už prodloužit nešlo. Ve spolupráci s OSPOD se podařilo najít...

Sociální pracovnice ihned informovala rodiče, ti však nechtěli o ničem slyšet a ať se jim dcera okamžitě vrátí domů nebo, že si otec pro ni dojde a uvidí! Dívka návrat i přes výhružky otce odmítla a souhlasila, že by šla na vlastní žádost do Klokánka, než se situace vyřeší. Příchod dívky proběhl v pořádku, slečna se zabydlela, měla pokoj sama pro sebe, což pro ni byl šok, nebyla na to zvyklá a byla za to moc ráda. Po delší době v zařízení se dívka rozpovídala o její situaci doma. Vykládala o matce, o otci o svých dvou bratrech,...

Sáru jsme tedy na žádost sociální odboru přijali do Klokánku. Rodiče byly ze situace také nešťastní, stěžovali si na dceřinu lenost, špatné známky a naprosté stranění se rodičů, s kterými nekomunikovala. Při rozhovoru s paní psycholožkou se záhy ukázalo, že Sára trpí silnými depresemi a úzkostmi, pro které vnímá rodiče zcela odmítavě. Objevovaly se u ní také prvky sociální fobie , proto se bála hovořit s lidmi. Psychické problémy Sáře ubíraly veškerou energii, a tak po příchodu ze školy potřebovala ležet, odpočívat a mít prostor pro...

Život plačícímu miminku zachránil hodný bezdomovec, který zavolal záchranku. Adámek byl podchlazený, ale zdravý a životaschopný. Policii se podařilo vypátrat nejen matku, ale jejím prostřednictvím i otce a babičku. Adámkův táta byl po těžké autonehodě upoutaný na lůžko a lékaři netušili, zda se někdy uzdraví. O Adámka se začala starat babička , maminka jeho matky. Miminku byla dopřána všechna péče a láska, kterou si zasloužil. Bohužel zasáhnul krutý osud a babička náhle zamřela . Adámek byl svěřen do ústavu a posléze si ho směla vzít...

Viděl na vlastní oči, jak bije mámu , jak ji ubližuje. Když se mámy zastal, přestože mu bylo teprve 9, tak dostal taky. Máma s Járou jezdila za otčímem do jedné vesnice blízko města. Jednoho dne, když otčím řádil, tak  Jára prostě utekl a schoval se doma. Máma ho nehledala, nevěděla si rady ani sama se sebou . Kontaktovali jsme OSPOD a opravdu jsme ho doma našli. Úplně vyplašeného a vystresovaného, hladového a zmrzlého a odvezli do Klokánku. Získat si jeho důvěru bylo pro nás všechny   v Klokánku  hodně...

Přesto chodil do školy, chtěl se vyučit, aby z něj jednou něco bylo a mohl se postarat a zajistit svoji přítelkyni. Má ji moc rád a je to pro něj motivace jeho života. Když otec přišel jeden večer z hospody a začal Libora napadat, křičet a ponižovat tak moc, že se v něm něco zlomilo a utekl . Přestože už byla v noci zima, spal venku v lese , svítil si zapalovačem a chtěl přečkat noc. Ráno došel do města na policii a všechno jim řekl. Do Klokánku byl přijat na žádost OSPOD. Libor byl překvapený, že takové zařízení...

Teta v Klokánku  ji vzala do náruče a pochovala. Lucinka spokojeně usnula, přestože bylo dopoledne a tetu nikdy před tím neviděla. V Klokánku se jí od první chvíle líbilo . Nejoblíbenějším se jí stal velký plyšový pes, kterého sotva unesla. Musel s ní spinkat v postýlce a také jíst u stolu. „Tohle pejskovi chutná,“ řekla vždycky a dělila se s ním o každé sousto. Jen podivný bolák, s kterým přišla už z nemocnice, se stále nehojil . Teta proto vzala Lucinku k naší dětské lékařce, která ji...

Nikoho jiného neměl. Když přišel do Klokánku , těžce si zvykal a po matce se mu stýskalo. Ale   užíval si, že nemusí   živořit, může spát v posteli a může jíst teplé jídlo . Začal chodit do školy, kde se velmi dobře učil. Také jsme ho přihlásili na kroužek házené, ve které vynikal. Jezdil na turnaje a závody .  Stal se z něj úplně jiný kluk. Po Vánocích nás informovala policie, že jeho matka spáchala sebevraždu . Musela jsem to Pavlíkovi opatrně říct. Plakal, ale sám pak přiznal, že se mu vlastně ulevilo,...

Přivezla ho policie a s ostatními jelo další auto, které se trochu zpozdilo. Jakub byl nedůvěřivý a nemínil se hnout od domovních dveří. Nenutili jsme ho, vždyť oba jeho bratři i dvě sestry dorazili v zápětí. Ani potom to ale nebylo se sourozenci jednoduché. Dlouhé měsíce totiž doma přežívali jen o moučných plackách, které jim Jakub pekl na horké plotně . Občas se mu podařilo něco odnést od hypermarketů, když vyváželi zvadlou zeleninu a ovoce. To prý potom byly hody! „Teto, a že nevíš, jak chutná hodně měkké kiwi?“ ptala se...

Zlata dřela od rána do večera, ale těžkou práci nemohla zvládnout. Do učiliště , kam nastoupila a vydržela pár dní, chodit nemohla . Musela vypravit nejmladší sestru do školky a starší bratry do školy. Později přestali kamkoli docházet i oni. Neměli peníze na oblečení a děti se jim smály . Tak si nechala Zlata všechny doma. Matka buď spala, nebo na dlouhou dobu odcházela do hospody . Někdy se vrátila až druhý den a které z dětí ji přišlo do cesty, dostalo výprask . Návštěva sociální pracovnice dopadla katastrofálně. Děti...

Sám Adam poznal za svůj 10letý život, jak moc je soužití s takto nemocným člověkem náročný. Snažil se o maminku co nejvíc starat, zastával téměř veškeré domácí práce , zajišťoval mamince kontakt se světem a zastupoval ji nenápadně při vyřizování potřebných věcí. Jejich vztah byl a je dodnes velmi hezký. Adam má svojí maminku moc rád. Když ale maminka musela do nemocnice , přišel Adámek k nám do Klokánku . Zvykal si těžce. Měl o maminku strach a cítil se opuštěný. Nedokázal se uvolnit a dovolit si být dítětem. Postupně se...

Co mu chybělo v nohách, to měl vrchovatě v hlavince. Je to moc chytrý klouček, upovídaný, bystrý a moc šikovný. Jeho rodiče mu nedokázali vytvořit dobré podmínky ani bytové ani jiné. Potřeboval nutně operaci a následnou rehabilitaci, potřeboval spoustu péče . Doktoři by ho operovali rádi, ale bylo jasné, že rodiče by péči poté nezvládli a vlastně ani moc nechtěli. Nedokázali zřejmě domyslet všechna pro a proti. Když byla maminka v porodnici s Damiánkovou sestrou Natálkou, byl svěřený k nám do Klokánku ....

Máma mu nakázala, že nesmí nikde říkat, že je v noci sám, protože by je z azylového bydlení vyhodili. Takže když se tak stalo, dával si to David hodně za vinu.  Azylový dům kontaktoval OSPOD, který Davida svěřil soudním rozhodnutím do Klokánku . Matka začala Davida hledat až po několika dnech. Nejdřív byl David zaražený, myslel si, že je v Klokánku za trest, protože nedokázal dobře uchovat mámino tajemství. Postupně se rozpovídal a my jsme se snažili zorientovat v jeho myšlenkách a sebeobviňujícím přístupu....

Květušku jsem vyzvedla z porodnice tři dny před Vánoci . Dívali jsme se na ní jak na obrázek a chodili okolo ní po špičkách. Všichni ji milovali. Byla krásná, byla voňavá, byla roztomilá. Ale také měla poměrně brzy svůj názor na svět, nejvíc si chtěla povídat v noci a všechno se učila hrozně moc rychle. Nejraději samé blbinky od ostatních dětí. Na Květušce bylo znát, jak se krásně rozvíjí, jak dobře prospívá, jak moc jí dělá dobře rodinná péče a individuální přístup a hřejivá náruč tet . Jak moc ji dělá dobře společnost...

Je to chytrá a inteligentní dnes už mladá dáma. V Klokánku byla ze začátku nešťastná. Plakala, chyběli ji sourozenci, měla o ně obavu, protože byla zvyklá se o ně plně starat, přestože jí bylo teprve 15 let. Výborně se učila. Byla ambiciózní a cílevědomá. A to ji drželo nad vodou. Dokázala se vlastní pílí dostat na střední zdravotní školu. Začala se věnovat sama sobě, dohánět všechno, na co předtím neměla čas ani prostor. Začala se usmívat. Začala se smát. Začala žít. Zapojila se mezi nás , začala potřebovat a vyžadovat blízkost...

Matka zůstala v azylovém domě se dvěma nejmenšími dětmi, ostatní starší děti jsme přijali do Klokánku. Táta se snažil najít práci a odešel na druhý konec republiky. Stres, který jsme na dětech pozorovali, by se dal krájet . Ač pocházeli z minoritního etnika a měli svoji kulturu a žili ve svých zvycích, byli najednou mezi majoritou, mezi lidmi, o kterých od svých rodičů slýchaly jen hanlivé a urážlivé věci. A teď nás měly dokonce poslouchat a přizpůsobit se našim pravidlům. Bylo to pro ně nesmírně těžké. A pro Martina...

Našli ji opilou a agresivní .  Tak do všeho vstoupila policie a Sofie byla ještě v noci přijatá k nám do Klokánku . Byla vyplašená, nevěděla, co ji čeká a co pro ní nový domov znamená. Matka přišla za několik dní na úřad, že chce dceru zpátky domů. Dostala však podmínku, že dokud bude pít a dceru nechávat samotnou doma a zanedbávat její péči, nemůže se Sofie domů vrátit. Matka byla rozzlobená na celý svět a Sofii odmítla a už ji zpátky nechtěla. Nedokázala se vzdát volnosti a alkoholu. Sofie se postupně uvolnila,...

Pocházely ze Slovenska. Věděly, že jsou v Praze, ale měly moc velký hlad a nemyly se už asi týden.  Přivezla jsem je ještě v noci, umyli jsme je z nejhoršího a rychle jsme jim dali najíst a spát . Spaly celý den, tak moc byly vyčerpané. Následující týden jsme jen vyčesávali a likvidovali vši, vyrážky a drhli špínu. Vylouply se z nich ale krásné a šikovné děti. Jenže nebyly zvyklé, že jsou někde pod střechou . Chtěly ven, chtěly cestovat, chtěly pohyb. Nejstarší Šárka se orientovala dobře ve vlacích, protože...

Květušku jsme vyzvedli z porodnice tři dny před Vánoci . Dívali jsme se na ní jak na obrázek a chodili okolo ní po špičkách. Všichni ji milovali. Byla krásná, byla voňavá, byla roztomilá. Ale také měla poměrně brzy svůj názor na svět, nejvíc si chtěla povídat v noci a všechno se učila hrozně moc rychle. Nejraději samé blbinky od ostatních dětí. Na Květušce bylo znát, jak se krásně rozvíjí, jak dobře prospívá, jak moc jí dělá dobře rodinná péče a individuální přístup a hřejivá náruč tet . Jak moc ji dělá dobře společnost...

Policie matku nalezla doma silně opilou. Protože v tu chvíli nebyl v rodině znám nikdo jiný, kdo by se mohl o Davídka postarat, paní soudkyně ihned rozhodla o umístění Davídka do Klokánku. Již delší dobu školka zaznamenávala podezření na týrání dítěte. Davídek chodil do školky s modřinami , vyprávěl o opilosti matky a jak ho maminka někdy bije. Davídek byl moc milý, hravý a veselý chlapec. V Klokánku si hned našel kamarády a kamarádky. Bydlel v "klokaním bytě" s dalšími 3 dětmi a z Klokánku dál docházel do své školky,...

Zavolal mi kvůli ní ředitel jedné vesnické školy. Trápilo ho, že Beruška nemá svačiny, nemá nic do školy, má hlad .  Její sourozenci ale mají všechno potřebné. Věděl o Berušce, že musí chodit každý den ráno 9 km do školy přes pole a domů zpátky to samé. Pokud přišla domů dřív, dostala nařezáno . Máma byla přísná, důsledná v trestech, tvrdá. Beruška se bránila občas tím, že zalezla doma pod postel a tam se počůrala . Za to dostala opět nařezáno, protože to vypadalo, že provádí mámě naschvály. Podařilo se, že Beruška...

Anežka si v Klokánku brzy zvykla a již po krátké době pocítila důvěru ke svým „tetám“, začala jim vyprávět útržky ze svého předchozího života. Vzpomínala, jak se s matkou často stěhovaly, jak musela jít v noci v deštivém počasí a v promočených šatech kolem lesa a jak hrozný měla hlad , jak se bála tmy a bývala často zavřená sama doma, i přes noc. Psychologická vyšetření zjistila, že se jedná o velmi šikovnou, nadprůměrně inteligentní a komunikativní holčičku.  Po několika týdnech nám matka přišla představit...

Ani ten se o Andrejku nestaral, raději pil alkohol a o několik let později ji předal do péče babičky. Babička ji následně poslala k tetě. A však ani u té nenalezla domov, a tak byla Andrejka předběžným opatřením svěřena do Klokánku. První dny jen plakala a plakala. Cítila se svými nejbližšími odvržená, nechtěná a hledala, čím si to způsobila. Tížily ji nešťastné vzpomínky na opakované opuštění nejbližšími i na zažité násilí a zanedbávání. Do očí jí vstupovaly slzy, když viděla, jak jiné děti navštěvují rodiče, a však na ni nikdo...

Amálka však nejvíce trpěla tím, že nejen že přišla o své věci, ale že majitel bytu, ve kterém dříve žili, vyhodil se všemi věcmi i její naslouchadla . Amálka totiž měla vážnou poruchu sluchu a bez naslouchadel byla zcela hluchá . Pořízení nových sluchadel bylo pro rodinu finančně nedostupné. Amálka však byla moc šikovná a i bez naslouchadel se s okolím dorozumívala prostřednictví odezírání ze rtů. Ve škole byla premiantkou. Vesele si hrála s dětmi a vždy, když k ní byl někdo otočený zády a ona neslyšela, dokázala ho upozornit, že...

Byl ale v rodině bohužel terčem posměchu , urážek a ponižování a to nejen kvůli své odlišné sexuální orientaci. Nebyl v rodině šťastný, byl vystresovaný a všeho se bál. Nejvíc se bál tmy a přesto se vydal jednou v noci z domova 14 km pěšky podél silnice až do nejbližšího města, kde věděl, že je OSPOD. V 8 ráno seděl na úřadě v čekárně . Sociální pracovnice jej poslala rovnou do Klokánku. Říkejme mu třeba Adrian. Když přišel k nám do Klokánku, únavou se mu klížily oči. Měl na sobě jen trenýrky a...

Hledala chlapcovu maminku nebo tátu, ale nikoho neviděla. Chlapec, kterému nemohly být víc než čtyři roky, stál zcela opuštěný, uprostřed temné noci , před velkou budovou a netušil, co s ním bude. Teta ho vzala dovnitř a zavolala vedoucí. Ta ihned zavolala na pohotovostní číslo sociální pracovnice OSPOD a také polici. To pro případ, že by se klouček někomu ztratil a byl v pátrání. Zdálo se, že nikdo chlapce nepostrádá. Jakoby spadl z nebe! U klokánčí tety v bytě se zvědavě rozhlížel, potom mlčky ukázal na chléb ,...

Otcem její dcery byl muž, kterého znala jen chvíli a jediné, co o něm věděla, bylo, že se jmenuje Zdeněk. Víc nic! Když uviděla pečující teta, v jaké stavu má Verunka nohy, vzala ji okamžitě k dětské lékařce. Ta konstatovala vbočené palce a nutnost operace . Možná několika operací! Nemůže to mít z ničeho jiného, než že nosila malé boty . Jak jí rostla noha, palce se kroutily a klouby vybočily do stran. Něco podobného, i když v daleko menším rozsahu, mívají profesionální baletky!“ vysvětlovala lékařka a skepticky...

Nějak se stalo, že jsem koncem devítky zjistila, že jsem těhotná . Úplně jsem si nebyla jistá s kým a taky už bylo pozdě jít na přerušení. Nastoupila jsem na střední školu a taky jsme se s mamkou začaly chystat na příchod mimina. A pak se mi brouček narodil. Úžasný chlapeček a já jsem se poprvé v životě zamilovala. Do něho. V naší veselé domácnosti jsem se o něj snažila starat, jak to jen šlo. Peníze na nás brala mamka, nějak to začalo drhnout, ty návštěvy u nás dost peněz propily, taky byl rachot a můj brouček plakal. Máma byla vzteklá....

Světlo do této záhady vnesl chlapec, který hned po té, co se najedl a převlékl ze špinavého a hlavně nepadnoucího oblečení, začal vyprávět o rodinných poměrech. „Máma šlape a táta má pistoli. Asi ji zastřelí!“ konstatoval nad talířem bramborové polévky a zálibně si prohlížel novou mikinu, kterou mu teta přinesla z klokánčího skladu. Bylo zde pečlivě uložené oblečení od dárců, hodných lidí, kteří Klokánek zásobovali věcmi po svých dětech či příbuzných. Tak bylo možné okamžitě obléct děti, přijímané do Klokánku jen v tom, co...

Byla to moc hezká dívka, chodila již na střední školu a docela dobře se učila. Z rodiny byla  zvyklá na hojnost jídla a prostředků, dobré vybavení a dostatek všeho, kromě smíchu, lásky a pozornosti. Té se ji dostalo v Klokánku vrchovatě. Nejvíc se ńasmála, když jsme večer s velkými dětmi hráli země, město , nebo jsem dělali maškarní a také ji nejvíc pobavilo dělat na vánočním večírku housenku na podlaze. Rádi na ni vzpomínáme.  Byla sluníčko a vracela se do dětské radosti a volnosti. S mámou se pokoušela...

Jednalo se o velmi sociálně slabou rodinu , která byla v pravidelném dozorování OSPOD z důvodu zanedbávání péče o děti , časté ho požívání alkoholických nápojů obou rodičů a agresivní ho chování otce . Ten den, kdy byly děti přijaty do Klokánku , šla sociální pracovnice OSPOD do rodiny na šetření, matka byla opět opilá, otec byl agresivní vůči dětem, matce i všem přítomným. Sociální pracovnice OSPOD k celé události přivolala hlídku policie a pracovnice Klokánku. Děti prožívaly velmi traumatizující situaci, navíc...

Když jí táta zvedal, prala se s ním, jak jí odstrkával, tak měla máma modřiny. Taky jedla prášky, hodně. Jednou jsem přišla domů a táta tam nebyl. Odvezla ho policie. Do vazby. Prý domácí násilí, říkala máma. A že mě taky budou vyslýchat, mám se opovážit říkat něco o tom, že pije, to prý uvidím. A tak jsem to neřekla, jen že táta strká do mámy. Máma pak pila ještě víc. Moc nestíhala dělat večeře a prát. Nadávala teď hlavně na mě. Zase se motala a padala, ale já jí neuzvedla, aby zase vstala. Někdy mě bila, pak jsem utíkala anebo otevřela...

Jednoho deštivého rána se ale Luděk probudil do zlého snu, který neměl skončit. „Zaspal jsem“, pomyslel si a rychle vyskočil z postele. V bytě bylo nezvyklé ticho. „Kde je maminka? Jak to, že mě nechala tak dlouho spát? A proč mi nechystá snídani?“ ptal se sám sebe, když dlouhou chodbou běžel do matčiny ložnice. Zde ji našel mrtvou . Ve spánku prodělala infarkt a zemřela. Luděk u ní proseděl celé dopoledne, než se odhodlal zavolat záchranku. On sám skončil v péči sociální pracovnice , která ho dovedla i s milovaným...

Myslím tím klečení na celé odpoledne a večer. Až do spaní. Klečela jsem u babičky v ložnici, nesměla jsem jít do pokoje, kde jsme spali s mamkou, taťkou a malým bráškou. Nařídil to taťka. On vlastně můj pravý taťka není, toho už jsem dlouho neviděla. Tenhle nový taťka se oženil s mamkou a mají malého brášku. S bráškou si nesmím hrát. Když neklečím, pomáhám doma a na zahradě. Rodina musí držet pohromadě, říká ten taťka, a protože jsme rodina, chodili jsme všichni i stejně ostříhaní. Já, bráška, mamka, taťka i babička. Úplně nakrátko....

Přišli do Klokánku společně, protože jejich rodiče spolu žili. Jenže se nezvládali o děti starat , upadli do dluhů díky půjčkám a přišli o bydlení . Děti se tak dostaly k nám do Klokánku. Byly moc šikovné, ale velice zanedbané . Nejdříve se  najedly, pak  si hrály a večer na ně čekaly čisté postýlky . Protože byly prázdniny užívaly si dny volna. Rodičům se podařilo najít byt a chtěli si děti vzít k sobě zpátky . OSPOD s návratem dětí k rodičům souhlasil, a děti se domů za mámou a tátou těšily. Tak...

Nebyla zvyklá jíst nic jiného, než suché rohlíky. Jablko nedokázala spolknout a polévku neznala vůbec. Rané dětství strávila Sofie s maminkou, která ale záhy zemřela. Sofie byla svěřena babičce, ale ta těžce onemocněla a za necelý rok zemřela také. Sofie putovala po příbuzných, ale nikde dlouho nevydržela. Nezlobila, ale zažila zneužívání strýcem i kruté bití od vlastní tety. Nakonec skončila v Klokánku, kde, jak sama říkala, se měla jako v ráji. „Teto, a to si smím přidat i druhý kus koláče? A teto, ty ponožky jsou opravdu...

A ani matce dětí se díky úmrtí jejího otce, které velmi těžce nesla, nepodařilo tomuto uniknout a začala užívat pervitin. Nezletilé děti se narodily zhruba s jednoročním odstupem, kdy Petr je nejstarší (5 let).   Vzhledem k tomu, že matka začala užívat návykové látky, začala se postupně dostávat i do finančních a existenčních problémů. Byla sankčně vyřazena z evidence Úřadu práce, přišla jak o peníze, tak i bydlení. Na základě toho tedy požádala o umístění dětí v Klokánku. Děti byly do zařízení přijaty ve...

Od narození je nemocný a jeho onemocnění je progresivní. Poznala jsem ho před několika lety jako terénní sociální pracovnice, když mě na jeho rodinu a podmínky, ve kterých žije, upozornila psycholožka a požádala FOD o pomoc. Do rodiny jsem dojížděla pravidelně s nákupními taškami, učila mamku vařit jídla trochu zdravější než opečený salám, učila jsem ji a syna dodržovat hygienu, doučovala jsem bojovníka tak, aby zvládal učení na praktické škole. Dařilo se jen zčásti, péče o nemocné dítě, které musí brát pravidelně léky a nutně zvládat...