Zlata dřela od rána do večera, ale těžkou práci nemohla zvládnout. Do učiliště, kam nastoupila a vydržela pár dní, chodit nemohla. Musela vypravit nejmladší sestru do školky a starší bratry do školy. Později přestali kamkoli docházet i oni. Neměli peníze na oblečení a děti se jim smály. Tak si nechala Zlata všechny doma. Matka buď spala, nebo na dlouhou dobu odcházela do hospody. Někdy se vrátila až druhý den a které z dětí ji přišlo do cesty, dostalo výprask. Návštěva sociální pracovnice dopadla katastrofálně. Děti utekly a matka se nedala vzbudit. Jen Zlata se snažila vysvětlit, že má všechno pod kontrolou. „Budeš muset do Klokánku a tvoji sourozenci také!“ dozvěděla se, ale nesouhlasila. Hned, jak nevítaná úřední návštěva odešla, si sbalila nejnutnější věci a utekla. Namířeno měla k příbuzným, o kterých jen matně tušila, v kterém městě bydlí… Zde, skoro sto kilometrů od domova zadržela Zlatu hlídka policie a umístila ji k nám do Klokánku. Zlatčini sourozenci už pobývali jinde. „Do nějakého pitomého učiliště chodit nebudu!“ trvala na svém Zlata a nechtěla se nechat přemluvit. Trvalo několik týdnů, než si teta získala dívčinu důvěru. Společně se šly do budoucí Zlatčiny třídy podívat. Probíhalo zrovna praktické vyučování a v učebně to lákavě vonělo. Děvčata, připravující se na profesi cukrářky, zrovna pekly dortový korpus. Zlata byla nadšená. „Teto, netušila jsem, že to ve škole může být tak hezké! A všichni na mě byli hodní, nikdo se mi nesmál“ líčila nadšeně. Teta vzala Zlatku za ruku a odvedla ji k zrcadlu. „Zlatko, podívej se na sebe, jaká jsi krásná slečna! Proč by se ti měl někdo smát?“ zeptala se vlídně a Zlatka se poprvé po dlouhé době usmála. Na sebe, do toho zrcadla. Z udřeného a zanedbaného děvčete plného zloby, se stala usměvavá slečna. Příjemná a vlídná. Hezky ostříhaná a moderně oblečená. V učilišti se jí zalíbilo a tak byla ráda, když mohla ve studiu pokračovat i poté, co musela odejít do dětského domova. Shledala se tady se svými sourozenci. Vzala je s sebou i na návštěvu do Klokánku, kam pravidelně chodila za „svojí“ tetou. „Víš, že v Klokánku jsem se měla nejlíp v životě?“ řekla tetě, když jí přinesla svůj první, vlastnoručně upečený a nazdobený dort. Čokoládový!
