Vnuk nebo peníze?

Třídenního chlapečka jsme do Klokánku přijali přímo z porodnice koncem března 2012. Narodil se se žloutenkou typu C, kterou na něj přenesla jeho matka závislá na drogách. Miminko muselo podstoupit mnoho vyšetření, pravidelně mu byla odebírána krev.

Matka, která má doma ještě další tři děti, dala souhlas k osvojení. Protože nikdo z rodiny o chlapečka neprojevil zájem, nahlásili jsme jej úřadům ke zprostředkování náhradní rodinné péče. V celé České republice se ale mezi evidovanými žadateli žádná rodina pro miminko s touto diagnózou nenašla – ani osvojitelská, ani pěstounská. Chlapeček byl proto nahlášen ke zprostředkování mezinárodní adopce. Bylo to milé a veselé miminko, v Klokánku výborně prospívalo a nijak si nezadalo se zdravými dětmi. Všichni jsme mu drželi palce a přáli mu tu nejlepší náhradní rodinu. Jedna „klokaní“ teta chtěla pro případ, že by se žádná rodina ani v dalších měsících nenašla, požádat o jeho svěření do péče. Jaké však bylo naše zděšení, když po roce – v dubnu 2013 – se do Klokánku poprvé dostavila babička ze strany matky, předložila souhlas OSPOD k dlouhodobé propustce a vnuka si odvezla. O nějakém postupném seznamování nechtěla ani slyšet. Hlavně požadovala potvrzení, že si vnuka přebírá do osobní péče – prý aby si mohla uplatnit dávku mimořádné okamžité pomoci. Chlapeček k babičce, která  pro něj byla naprosto cizí osobou, ani trochu nechtěl, plakal a křečovitě se držel naší pracovnice. K jeho strachu možná napomohl i babiččin zjev - na hlavě dredy, výrazné nalíčení, minisukně a vysoké podpatky, které jí dělaly problémy při chůzi ze schodů. Podivná babička se o svého vnoučka nikdy ani telefonicky nezajímala a v péči o své vlastní děti měla velké nedostatky. Kvůli tomu byla v evidenci orgánu sociálně-právní  ochrany. Po novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí má i tato babička (vzhledem ke zdravotnímu stavu vnuka) kromě nárokového příspěvku na výživu dítěte velkou šanci i na pěstounskou odměnu ve výši osmi tisíc korun. A tak se v duchu ptáme, zda motivem náhlého babiččina zájmu byl opuštěný vnouček, anebo peníze, které díky němu získá. Obáváme se, že novela tomuto miminku moc štěstí nepřinese a že v náhradní rodině by mu bylo lépe. A tak nezbývá než doufat, že orgány sociálně-právní ochrany budou péči babičky dostatečně sledovat a že zajistí, aby chlapeček nedopadl podobně jako jeho matka.

(Emilie Popelková, Marie Vodičková)