Téměř dvouletý Rastíček byl do Klokánku umístěn v únoru 2010 na žádost svých rodičů, kteří přijeli ze Slovenska do Čech za prací. Bydleli na ubytovně, kde s nimi dítě nemohlo být. V době přijetí byl chlapeček velmi opožděný. Jako by celý svůj život strávil v postýlce bez kontaktu s lidmi. Ve svých 22 měsících nechodil, nemluvil a nenavazoval s nikým kontakt. V Klokánku ale zaznamenal neuvěřitelný rozvoj všech svých schopností a do roka se vývojově plně vyrovnal svým vrstevníkům. Tak hodné a rozumné dítě jsme v Klokánku snad ještě neměli. Ve zprávě z kontrolního psychologického vyšetření po patnácti měsících od přijetí se uvádí: „V době přijetí byl Rastislav zanedbaný po psychické i fyzické stránce, nekomunikoval verbálně ani neverbálně. V Klokánku dosáhl velkých pokroků. Vývoj jeho hrubé i jemné motoriky a řeči odpovídá nyní věku. Je to veselý, pohodový a milý chlapec, v kolektivu přátelský a nekonfliktní, k ostatním dětem vždy ohleduplný, nestrhává na sebe pozornost, nemá sklon k rivalizování.“ Rodiče o Rastíčka neprojevovali valný zájem a na jeho pobyt nepřispívali. U soudu uvedli, že se o syna nejsou schopni postarat a že mu bude lépe v Klokánku nebo v náhradní rodině. A tak již v červnu 2011 odešel tříletý Rastíček celý šťastný ke svým novým rodičům. Byla to oboustranná láska na první pohled. Osvojitelé nám pak opakovaně sdělovali, že Rastíček je nejhodnější, nejmilejší a nejchytřejší dítě na světě, o jakém se jim ani nesnilo!
