Osmiletá Karolínka byla přijata do Klokánku v říjnu 2013 na žádost orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Do Klokánku byla přijata již jako malá holčička. Odtud si ji převzali státem prověření a proškolení pěstouni. Po třech letech ale řekli, že už Karolínku nechtějí a chladnokrevně ji vrátili do Klokánku. Při odchodu ještě prohlásili, že si od ní potřebují odpočinout a že konečně bude mít jejich dcera pokoj jen sama pro sebe. Nepomohlo ani to, že je pověřená organizace Rozum a cit doprovázela a snažila se jim pomoci při řešení všech problémů. Ale ani sto doprovázejících organizací není schopno změnit negativní a bezcitný vztah pěstounů ke svěřenému dítěti. Ačkoli se náhradní rodině dostávalo podpory a vedení, nenahlíželi pěstouni na potřeby a situaci dítěte. Tvrdili, že Karolínka je silná, že to zvládne, že se jedná o tzv. „indigové“ dítě nové generace, které zvládne vše. Protože vyznávali ortodoxní zdravou výživu, nedávali Karolínce žádné sladkosti. Holčička je pak začala brát spolužákům, což vnímali jako krádeže. Pěstounka také Karolínce ostříhala vlasy úplně na krátko, prý aby se jí v ničem nepodobala. Karolínka byla po přijetí velmi smutná, o pěstounech stále mluvila jako o svých rodičích, pořád kreslila obrázky pro maminku a doufala, že „až bude hodná“, zase si ji vezme zpátky. S dívenkou pracovalo několik odborníků, každý týden za ní docházel arteterapeut a psycholog. Karolínka se v Klokánku projevovala jako milá a bystrá dívka. Ke školním povinnostem přistupovala svědomitě. Docházela do 2. třídy ZŠ a na vysvědčení měla samé jedničky. Hrála na flétnu, ráda si malovala a vyráběla různé výrobky. Stále však o sobě pochybovala a potřebovala ujištění, že ji mají druzí rádi. Psychický stav dívenky se naštěstí postupně zlepšoval, až posléze dokázala přijmout fakt, že se k pěstounům už nikdy nevrátí. Díky iniciativě opatrovnické soudkyně se po několika měsících podařilo najít biologickou tetu holčičky, která o existenci Karolínky nevěděla. Hned druhý den k nám spolu s manželem přijela a z Karolínky byli oba nadšeni. Dívenka k nim začala jezdit na propustky a přála si u nich zůstat. K naší velké radosti se z Karolínky stalo zase šťastné dítě. V květnu 2014 ji soud svěřil do pěstounské péče tetě a jejímu manželovi. Hurá!
