Pak až do půlnoci se musí učit, protože otec (pěstoun) vyžaduje co nejlepší školní výsledky. Honzíka bil, nutil ho klečet s pet lahvemi na rukou a nechával ho spát i v zimě na balkoně. Pěstoun, který byl současně poručníkem dítěte, byl za to později odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Opatrovnický soud zakázal pěstounům chlapce kontaktovat, protože ve snaze o změnu jeho výpovědi na něj čekávali před školou a vyvolávali v něm pocity viny. Poté se snažili chlapce ovlivňovat prostřednictvím jeho sestry, která u pěstounů zůstala a bratrovi vyčítala, že si stěžoval. Chlapec to nesl velmi těžce, takže nakonec jsme mu museli zajistit jinou školu. Teprve pak měl klid. Honzík byl v Klokánku spokojený, ale o letních prázdninách 2010 projevil přání jít do rodiny, se kterou by se mohl postupně seznamovat. Žádná vhodná rodina pro dvanáctiletého chlapce však nebyla. Naštěstí Honzíkova matka si v mezidobí upravila své poměry a vytvořila si podmínky, aby o syna mohla pečovat. Z její návštěvy v lednu 2011 byl Honzík nadšený. Stále jí telefonoval a ptal se, kdy už půjde domů. Trvalo to ale docela dlouho, protože matka byla zbavena rodičovské zodpovědnosti. Po navrácení rodičovských práv podala matka návrh na svěření syna do své péče a soud jí vyhověl. O Vánocích 2011 odešel šťastný Honzík nejprve na dlouhodobou propustku a poté již natrvalo domů.
Týrání v pěstounské rodině
Desetiletý Honzík byl přijat do Klokánku v listopadu 2008 na žádost orgánu sociálně-právní ochrany dětí s následným předběžným opatřením Okresního soudu v Kroměříži pro podezření z týrání ze strany pěstounů. Chlapec se ve škole svěřil, že musí doma hodně pomáhat, například čistit koupelnu, záchod a na chalupě štípat dříví.
