Nyní tříletý Románek byl do Klokánku přijat v únoru 2009 ve stavu těžkého zanedbání, a to i po stránce
zdravotní. Postupně se jeho stav zlepšoval a jediným problémem zůstávaly občasné záchvaty vzteku, které se ale daly
dobře zvládat a postupně mizely. V říjnu 2010 jsme byli krajským úřadem vyrozuměni, že se pro chlapce našla
pěstounská rodina. První kontakty probíhaly dobře, a tak byl Románek koncem října 2010 propuštěn do
předpěstounské péče. V době předání to byl zdravý, veselý a živý chlapec, o kterém se naše „klokaní“ teta vyjádřila, že
byla radost se o něj starat. Za necelé dva měsíce byl Románek pro poruchu vědomí dopraven leteckou záchrankou do
nemocnice – s otřesem mozku a mnohočetnými hematomy a exkoriacemi různého stáří po celém těle i na obličeji. V lékařské
zprávě se konstatuje syndrom týraného dítěte s tím, že vysvětlení předpěstounky, že si to chlapec způsobil sám při
záchvatech vzteku, neodpovídá charakteru ani lokalizaci zranění. Mimo jiné se v lékařské zprávě konstatuje tento výčet
poranění: mnohočetná povrchní poranění hlavy, rána nosu, povrchní poranění zad, zhmoždění dolní části zad a pánve,
mnohočetné poranění ramene a paže, zhmoždění stehna a zhmoždění bérce. Přitom v Klokánku si Románek nikdy ani při svých
občasných záchvatech vzteku žádné zranění nepřivodil. O tomto jeho jediném problému i o tom, jak jej zvládat, byla
předpěstounka podrobně informována. Když se k nám Románek vrátil zpět z nemocnice, bylo to úplně jiné dítě. Kromě
hojících se zbytků modřin a šrámů na těle měl zjevně velké šrámy na duši. Vřele se přivítal s tetou, stále se
chtěl
mazlit a stále opakoval, že tady je doma. Oproti předchozímu stavu hodně a velmi rychle jedl. Už to nebyl ten veselý
chlapec jako předtím – byl ostražitý, bojácný a úzkostný. Když teta při vaření vytáhla vařečku, Románek doslova strnul
a ptal se, jestli dostane. Stejně reagoval i při vyslovení slova „pásek“. Měl poruchu spánku, bál se tmy, večer před
spaním stále opakoval „bojím“ a usnul jen za přítomnosti tety. Postupně se jeho psychický stav zlepšoval a po několika
měsících to zase bylo veselé a šťastné dítě. Jeho „klokaní“ teta, se kterou se měli moc rádi, si Románka nakonec se
souhlasem úřadů odvedla k sobě domů. Nechtěla riskovat, že by jiná rodina také nebyla ta pravá.
A jak dopadlo trestní oznámení na předpěstounku? Podobně jako ve většině případů
týraných dětí. Policií v Domažlicích byla věc postoupena k přestupkovému řízení.
