Světlo do této záhady vnesl chlapec, který hned po té, co se najedl a převlékl ze špinavého a hlavně nepadnoucího oblečení, začal vyprávět o rodinných poměrech. „Máma šlape a táta má pistoli. Asi ji zastřelí!“ konstatoval nad talířem bramborové polévky a zálibně si prohlížel novou mikinu, kterou mu teta přinesla z klokánčího skladu. Bylo zde pečlivě uložené oblečení od dárců, hodných lidí, kteří Klokánek zásobovali věcmi po svých dětech či příbuzných. Tak bylo možné okamžitě obléct děti, přijímané do Klokánku jen v tom, co měly na sobě. Přicházely často v roztrhaných či o pár čísel menších teplácích, mikinách, nebo třeba jen v pyžamu, pokud se jednalo o noční příjem. Když Adam dojedl, ukázal tetám na displeji svého mobilního telefonu fotografii babičky. „Bydlí s námi, ale táta ji často bije. Prý je to potvora!“ konstatoval zcela nevzrušeně a požádal tetu o další talíř polévky. Nejedl prý dva dny. Tedy mimo křupek a brambůrků, které našel v kredenci. Jeho sestra Veronika neříkala nic. Jen hleděla z okna a tak trochu tajemně se usmívala. Adam si sestřina výraz všiml a hned reagoval: „Zase myslí na toho svého miláčka. Chodí s takovým starcem, kdo ví, zda není těhotná!“ Pečující teta se snažila dozvědět víc, ale nepodařilo se jí to. Šla tedy nově získané informace přetlumočit sociální pracovnici a ta povolala psycholožku. Už další den bylo jasno: „Adam zřejmě mluví pravdu a jeho sestra se opravdu obává nechtěného těhotenství!“ O tom, že následovalo vyšetření Veroniky na dětské gynekologii, se asi není nutné zmiňovat. Důležitější bylo, že těhotenství se naštěstí nepotvrdilo. Rozhovor s policií z místa bydliště dětí ale nikoho v Klokánku nepotěšil. Otec opravdu vlastní legálně drženou zbraň a dokonce je na něho podaná žaloba za ohrožování souseda. „Je agresivní. Dávejte si na něho pozor!“ zněla dobře mířená, ale dost špatně uskutečnitelná rada. Starosti nám dělala i ona vnukem zmíněná babička. Opravdu ji její syn bije? Dotaz směřovala sociální pracovnice na kurátorku pro dospělé osoby. Slíbila vykonat v bytě návštěvu a zjistit, jak na tom stará, téměř devadesátiletá paní opravdu je. Asi za dva dny jsme se měli dozvědět výsledek návštěvy. „Ta paní byla opravdu týraná. Syn ji zamykal v pokoji a nepouštěl ven. Ruce měla plné modřin a na hlavě obrovskou bouli! Nechali jsme ji převézt do nemocnice!“ líčila nám a potom poděkovala. Prý jen díky Klokánku vyvázla zdravá! Veronika i její bratr Adam nakonec získali nový domov u příbuzných, naštěstí hodně daleko od svého původního bydliště. Klid ale neměli. Otec s pistolí v ruce obcházel pod jejich okny a vyhrožoval, že někoho zastřelí. Veronika kvůli nočním běsům skončila v péči psychiatrů a Adam začal zadrhávat a koktat. Obě děti se staly oběťmi agresivního otce, přestože bylo učiněno vše, co bylo možné…
Jména a věk dětí byly z důvodu citlivosti údajů pozměněny.
