Nebyla zvyklá jíst nic jiného, než suché rohlíky. Jablko nedokázala spolknout a polévku neznala vůbec. Rané dětství strávila Sofie s maminkou, která ale záhy zemřela. Sofie byla svěřena babičce, ale ta těžce onemocněla a za necelý rok zemřela také. Sofie putovala po příbuzných, ale nikde dlouho nevydržela. Nezlobila, ale zažila zneužívání strýcem i kruté bití od vlastní tety. Nakonec skončila v Klokánku, kde, jak sama říkala, se měla jako v ráji.
„Teto, a to si smím přidat i druhý kus koláče? A teto, ty ponožky jsou opravdu moje?“ divila se, když jí teta nakoupila balík ponožek. Za pár měsíců Sofie vyrostla o deset centimetrů
a přibrala patnáct kilogramů. Stala se z ní krásná slečna. Už nebyla smutná. Usmívala se od rána do večera. Bohužel, po půl roce musela, kvůli omezení, které stanovuje nový občanský zákoník (platný od 1. ledna 2014), z Klokánku odejít do dětského domova. Proplakala několik dní. Při odjezdu nám poděkovala: „U vás jsem našla jediný domov, který jsem kdy měla, nikdy na vás nezapomenu!“
Teta, která se o Sofinku v Klokánku starala, s ní zůstala v kontaktu. Jezdila za ní na návštěvy a brala si ji i o víkendech. Nakonec se rozhodla si vzít Sofii do pěstounské péče. A tak, za necelý půlrok získala Sofinka opravdovou rodinu i s babičkou a starší sestrou.
Jméno dítěte je pozměněno.
