Našli ji opilou a agresivní. Tak do všeho vstoupila policie a Sofie byla ještě v noci přijatá k nám do Klokánku. Byla vyplašená, nevěděla, co ji čeká a co pro ní nový domov znamená. Matka přišla za několik dní na úřad, že chce dceru zpátky domů. Dostala však podmínku, že dokud bude pít a dceru nechávat samotnou doma a zanedbávat její péči, nemůže se Sofie domů vrátit. Matka byla rozzlobená na celý svět a Sofii odmítla a už ji zpátky nechtěla. Nedokázala se vzdát volnosti a alkoholu.
Sofie se postupně uvolnila, začala se usmívat, byla to stále jemná a nenápadná dívenka. Postupně jsme na ní pozorovali, jak získává červené tváře z her venku, z pohybu a hlavně dobrého a vydatného jídla. Také pravidelný režim, kdy mohla v klidu spát a nestrachovat se, ji dělal velmi dobře.
Ve spolupráci s OSPOD jsme dohledali tatínka, který měl také problémy s alkoholem, ale ne v takovém měřítku jako matka. Protože se se Sofinkou doposud vůbec nevídali, začali se postupně poznávat. Táta se učil vařit a prát. Učil se s naší pomocí mluvit a jednat s mladou dámou. Také podstoupil ambulantní protialkoholní léčení a dostal svojí závislost pod kontrolu. Upravil si pracovní dobu tak, aby byl se Sofií doma, když se vrátí ze školy.
Z Klokánku přecházela Sofinka do péče otce a už mi nepřipomínala křehkou sněženku, ale spíše usměvavou slunečnici.
