Vše se zdálo být skvělé! Jenže… Otec té malé nešťastnice nebyl uvedený v jejím Rodném listu a tak děda nebyl před zákonem jejím dědou. Nebyl nikým, jen cizím člověkem. Kvůli nevyřešenému právnímu aspektu dala nakonec matka na poslední chvíli souhlas s umístěním do Klokánku. „Ale je to naposled, co pro ni něco udělám, víc po mě nechtějte!“ Řekla při podpisu úředního dokumentu a byla ta tam. Sociální pracovnice na její požadavek kývla, ale věděla, že tím celá věc nekončí. Pokud se povede dědovi povedeného syna najít, bude potřeba souhlasné prohlášení obou rodičů, aby mu bylo uznáno otcovství. Syn násilník se ale skrýval před zákonem a nikdo nevěděl, kde ho hledat. Stopa vedla k cirkusu, kde měl načerno pomáhat se stavebními pracemi. Jenže, kde a u kterého nepovedený synek je? Děda během krátké chvíle procestoval snad celou republiku a jeho nebývalé úsilí se vyplatilo. Syna našel a přemluvil k podpisu. Nyní zbývalo jen najít matku malé Rozárky, protože i ta byla neznámo kde. Její dcera si mezi tím užívala péče tety v Klokánku. Prospívala náramně a už během měsíce dohnala porodní váhu a vesele se culila na všechny kolem sebe. Stalo se z ní krásné a spokojené miminko. Navzdory nepříznivému osudu i okolnostem. Vždyť její krátká existence by vydala na detektivní román! Maminka byla nakonec nalezena v ubytovně pro ženy. S nikým nechtěla mluvit a o tom, že půjde podepsat souhlasné prohlášení o otcovství, nechtěla ani slyšet. „Je to vaše dcera a za okolnosti svého vzniku přece nemůže!“ domlouvala jí sociální pracovnice, ale marně. Až děda, otec otce, ji dokázal přemluvit. Slíbil, že se bude o malou vzorně starat a zajistí jí hezký život. Jeden podpis rozhodne o celém jednom lidském osudu! A tak dostala Rozárka šanci, kterou využívá už několik let. Chodí do školky, kde se jí moc líbí. Ale stejně se nejvíc těší na odpoledne. To když ji denně vyzvedává její milovaný děda!
