Nyní již dospělá Lenka se musela v dětství vyrovnávat s mnoha traumaty. Když jí bylo patnáct let, zemřel jí
otec. Krátce na to při nehodě tragicky zemřela i její sestra. Poté v září 2009 ji v jejích šestnácti letech opustila
matka – odstěhovala se ke svému příteli, který tam její dceru nechtěl. Lenka byla svěřena do výchovy paní z jejího
blízkého okolí, ta ale krátce na to požádala o zrušení péče a odmítla se o dívku nadále starat. Proto v dubnu 2010 byla
Lenka předběžným opatřením svěřena do Klokánku. Krátce na to se ozvala její teta a projevila zájem o svěření neteře do
své péče. Již v červnu 2010 k ní Lenka odešla. Bohužel brzy se ukázalo, že to nebylo šťastné řešení. Teta ani ostatní
členové rodiny se k Lence nechovali dobře, neměli k ní kladný vztah a používali vůči ní i fyzického násilí. V září 2010
proto soud dívku opětovně svěřil předběžným opatřením do Klokánku. V Klokánku byla Lenka spokojená a usměvavá a tetám
ochotně pomáhala. V kolektivu dětí i u dospělých byla velmi oblíbená. Dobře se učila a ve volných chvílích ještě
chodila na brigády.
Po dosažení zletilosti se Lenka osamostatnila a odešla do vlastního bytu.
Ten jí pomohlo z podnětu Klokánku vybavit občanské sdružení Dlouhá cesta.
