30. 9. 2025

František byl hodný patnáctiletý kluk, který měl v životě tolik smůly, jakou neměl snad nikdo za celý život. Maminka mu zamřela při autonehodě a táta trpěl epilepsií. Místo toho, aby se šel léčit, řešil problémy alkoholem. O Františka se začala starat babička, která podlehla rakovině. Co s chlapcem, jehož otec je stále pod vlivem alkoholu? Mohl na čas do Klokánku, ale ani pobyt zde nebyl trvalým řešením. František uměl uvařit, vyprat, zatopit i uklidit. K tomu se staral, ještě než šel do Klokánku, o otce. Nyní měl o něho velkou starost a neustále se na něho vyptával. Abychom ho uklidnili, vozili jsme ho k otci na návštěvu a zde pobývali celé odpoledne s ním. On ale o syna moc starosti neprojevoval. Spíš by se dalo říct, že vůbec žádnou! Jeho syn skončil v dětském domově, kde se měl, dle svých slov, docela dobře. Tetě se pravidelně ozýval a vznášel dotazy i na recepty jídel, která mu připravovala v době, kdy byl u ní. Vyučil se kuchařem a oženil. Manželství mu vydrželo sotva rok a jeho manželka utekla. Ještě ne ani roční dítě mu zanechala na památku. František udělal to, co považoval za nejlepší. Svěřil dítě do péče Klokánku, aby mohl vydělávat a bydlet. Nic jiného mu nezbývalo. Františkův syn rostl jako z vody a nás čekal velký úkol. Sehnat pěstouny přátelské nejen k miminku, ale i k jeho otci, aby o synka nepřišel. Asi se stal malý zázrak, ale povedlo se to. O miminko projevili zájem starší lidé, kteří si oblíbili i Františka. Mohl u nich přespávat a nakonec začal u nich i bydlet. Nahradil jim syna, o kterého přišli kvůli zhoubné nemoci. Dalo by se říct, že František měl konečně v životě velké štěstí. Bohužel ale netrvalo dlouho. Začal pít stejně jako jeho otec a pěstouni se s ním rozešli ve zlém. Soud mu zakázal styky se synem, neboť ho opakovaně navštěvoval podnapilý. Františkův otec, děda dítěte, přežil Františka jen o pár dní. Oba zemřeli kvůli nadměrnému požívání alkoholu. Doufáme, že alespoň Františkův synek zažije v životě víc štěstí, než jeho otec a děda. Pěstouni pro to dělají, co mohou. Svému pěstounskému synkovi se věnují po celý den a hodně s ním i sportují. V zimě s ním jezdí lyžovat a v létě už byli několikrát u moře. „Užíváme si života!“ smějí se spokojeně. Pěstounská péče není jen o sebeobětování kvůli cizímu děcku, ale i o naplnění a obohacení vlastního života. „Ve svém věku už bychom jen seděli v křesle u televize. Takhle jsme aktivní a žijeme naplno jako zamlada!“ pochvalují si a mají pravdu. Na svůj věk rozhodně nevypadají. Jejich vrstevníci jim mohou jen závidět. Těžko by je mohli podezírat, jak to někdy bývá, že pěstounství vykonávají pro peníze. Je to naprostý nesmysl. Jen brýle a rovnátka či očkování stojí víc peněz, než činí pěstounská dávka. K tomu dovolené, kroužky, mobil a počítač. Máme pokračovat? Asi ne! Odměnou nejsou peníze, ale dobrý pocit a také uspokojení z dobrého života. A to je mnohem víc.