Mnohé z nás jsme matky a neumíme si představit, že bychom upřednostnily svého partnera
před dětmi. Někdy jsou příběhy z Klokánku velmi alarmující a hlavně pro běžné lidi i pro nás nepochopitelné.
V krásném letním dni byla do Klokánku přijata dvanáctiletá dívenka. Dovezl jí soudní vykonavatel na základě vydání předběžného opatření z důvodu podezření, že dochází k sexuálnímu obtěžování partnerem její matky. Při příchodu byla dívka velmi zakřiknutá a z pochopitelných důvodů se bála, co ji v jejím dočasném novém domově čeká. Vše jsme se jí snažili, pro ni srozumitelnou řečí, popsat, aby se její obavy zmenšily. Postupně se zklidňovala a již po pár dnech začala vyprávět svůj příběh: „Maminka bývá často dlouho v práci, tak mě hlídá strejda. Byl na mě vždycky hodný a splnil mi všechno, co jsem si přála. Jednou se chtěl dívat na moc ošklivý film, kde paní hodně křičela a pán jí moc ubližoval. Pořád se v něm líbali a mně se to nelíbilo. Pak mi strejda chtěl ukázat, že to není ošklivý a říkal, že se mi to bude moc líbit. Když jsem šla večer spát, lehl si ke mně do postele a dělal moc nepříjemné věci…„ Dívenka dále pokračovala, že se rozhodla svěřit se své mamince. Věřila, že když jí to poví, určitě něco udělá. „Je to přece moje mamka.“ Překvapením pro ni bylo, že její máma téměř nic neudělala. Jen se prý na to zeptala strejdy a ten řekl, že ho dcera nenávidí a žárlí na jeho lásku k ní, tak si to všechno vymyslela.
Matka svého přítele velmi milovala a proto pro ni bylo nejspíš velmi snadné uvěřit spíše jemu, než své dceři. Paní učitelka ve škole si ale naštěstí všimla zvláštního chování dívky v následujících dnech a upozornila sociální péči a ta nechala vydat do prozkoumání celé situace předběžné opatření o umístění dívenky do Klokánku.
V Klokánku se cítila dívka velmi dobře a bezpečně. Ihned jsme zapojili do jejího pobytu u nás i rozhovory s naší paní psycholožkou, které spolu s trpělivou péčí našich tet vedly postupně
ke stabilizaci dívenky. Matku jsme informovali o tom, že vše, včetně gynekologického vyšetření, potvrzuje, že její dcera mluví pravdu. Na partnera bylo podáno trestní oznámení na policii a vše zbývající už bylo jen na ní. S ohledem na to, že nám matka sdělovala, jak jí dcera chybí, a pravidelně ji navštěvovala, jsme očekávali bouřlivou reakci na jejího partnera-okamžitý rozchod a vystěhování z jejího bytu, aby si mohla co nejdříve dceru odvést domů. Byl to ale šok, slyšet matku sedící naproti nám vyřknout, pro mnoho z nás zcela nepochopitelnou, větu: „A co mám teď dělat, já ho přeci miluju a nedokážu bez něho žít!“ Upozornili jsme matku na to, že dcera se k ní nebude moci vrátit a bude muset být umístěna do dětského domova, pokud bude i nadále u nich žít její přítel. Přesto se matka rozhodla se svým partnerem zůstat. Matka? Ne- tento titul jí vůbec nepřísluší. Dívka tedy žije v dětském domově a tato žena ji jen navštěvuje. Jak dívence, která ji má ráda, dokáže zdůvodnit, proč již nežijí spolu v jejich dosavadním domově.