Johanka (8 let) a Helenka (5 let) se narodily velmi mladým rodičům, jejich soužití bylo od začátku problematické, rodiče měli problémy s návykovými látkami. Matka je v současné době osobou bez přístřeší, otec je ve výkonu trestu a péči zajišťuje dětem téměř od narození jedna z jejich babiček. Ta ale bohužel nedávno zemřela. Jediná osoba z rodiny, jež byla ochotna si obě holčičky vzít do péče, byla druhá babička, která je měla u sebe až do doby, než přišly k nám do Klokánku. Dívky vkládaly do babičky všechny své naděje a i přes to, co se dále odehrávalo, nechtěly babičku opustit.
Babička se zprvu snažila pečovat o své vnučky dle svých schopností a možností. Bohužel se jí to nedařilo, podle častých zásahů policie a anonymních udání bylo zjištěno, že babička má psychické problémy, které se snaží řešit léky a alkoholem. Už dříve se léčila s cukrovkou a psychicky na tom nebyla také dobře, měla sklony k depresím a úzkostným stavům. Při posledním šetření OSPOD (Orgánu sociálně-právní ochrany dětí) v domácnosti byly zjištěny hodně špatné hygienické podmínky, domácnost byla v nepořádku a nečistotě. Holčičky si hrály v obývacím pokoji v koutku na zemi, jinak spaly v ložnici s babičkou a jejím přítelem. Hračky, špinavé oblečení a volně rozházené léky se válely všude na podlaze po celém bytě. Kuchyňská linka byla zaskládaná špinavým nádobím, hrnce byly i všude po zemi. V bytě byl nevábný vzduch. Jak dívenky viděly ve dveřích sociální pracovnice, začaly po nich házet hračkami a různými volně se válejícími předměty. Nevybíravě je posílaly pryč z bytu. Babička seděla na kanapi, měla hrozný třes, zažloutlou pleť, žluté oční bělmo a stěžovala si, že se jí motá hlava, z úst jí byl značně cítit alkohol. Přítomní okamžitě zavolali sanitku a babička byla převezena do nemocnice. Děvčátka byla hned ten den umístěna k nám do Klokánku.
Začátek byl velmi těžký, obě dívky byly v opozici a chtěly u sebe jen babičku, nikoho jiného, byly naštvané na celý svět. Však empatickým přístupem a láskyplnou péčí si naše pečující tety brzy získaly jejich srdce a holčičky pookřály. Začaly se všemi komunikovat, hrát si s ostatními dětmi a velmi se těšily, až tu nastoupí do školy a školky. Babička je dle dívek málokdy ráno vzbudila, Johanka dostala kvůli absencím i sníženou známku z chování.
V nové škole a školce se jim moc líbilo, ihned se adaptovaly a našly spoustu nových kamarádů, paní učitelky byly nadšené z tak šikovných holčiček. Johanka, i když musí hodně dohánět, nosila jedničky a dvojky. Obě se zdály moc spokojené a klidné. Holčičky v Klokánku jen prospívaly.
Jednoho dne se Helenka vzbudila s hroznou bolestí břicha a zvracením. Jen pospávala, nechtěla nic jíst ani pít. Tetě to nedalo a ihned se rozjela s dívenkou na pohotovost. Nejdříve si lékaři mysleli, že Helenku zlobí slepé střevo a bude muset na zákrok. Po důkladnějším vyšetření zjistili, že má vrozenou vadu ledvin. Na rentgenovém snímku bylo vidět, že jedna z ledvin není stejná jako ta druhá. Nemocná ledvina téměř nefungovala. Teta se po této diagnóze úplně rozplakala. Ihned bylo nutné jednat.
Lékaři dívenku převezli do nemocnice, kde na tento zákrok byli uzpůsobeni. Dle slov pana doktora se budou snažit nemocnou ledvinu ještě zachránit. Dívence bylo velmi zle, takže co se kolem dělo téměř nevnímala, ihned dostala kapačku a vezli ji na pokoj. Převoz a zákrok se měl odehrát následující den.
Klokánek o této skutečnosti informoval sociální pracovnici OSPOD, jež měla rodinu na starost. Lékaři naléhavě potřebovali souhlas zákonného zástupce dítěte k provedení zákroku. Matku se podařilo kontaktovat a přivést do nemocnice k podpisu potřebných dokumentů prostřednictvím Charity, která znala momentální místo jejího pobytu.
Zákrok proběhl naštěstí v pořádku, ledvinu se podařilo zachránit a začala zase fungovat. Dle doktora musela dívenka mít bolesti i v dřívější době, jen babička nejspíš s dívenkou nebyla na žádném větším vyšetření.
Celý Klokánek Helence držel palce a myslel na ni, každý den jsme do nemocnice jezdili na návštěvy. Zatímco babička a matka na návštěvě v nemocnici nebyly ani jednou.
Babička by stále chtěla obě holčičky zpět do péče, ale bohužel své podmínky si neupravila a její zdravotní stav je velmi vážný, je sice v domácím léčení, ale její cukrovka se značně zhoršila a nově jí byla diagnostikována začínající cirhóza jater.
Všichni doufáme, že se podaří najít holčičkám vhodný domov, kde budou šťastné, spokojené a i nadále budou tak prospívat, jako za těch pár měsíců v Klokánku.