Naše maminka na nás byla hodná, ale neměla peníze. Občas jsme s bratrem třeba dva dny nejedli. Hrozně mě bolelo břicho a brácha plakal. Taky nám byla zima, ale potom máma přinesla nějakou deku. Byla teplá, ale hrozně zapáchala. Asi ji máma našla někde u popelnice. Taky nám řekla, že musíme být jako myšky, jinak by nás vyhnali a museli bychom žít někde pod mostem. Nikdy jsem žádný most neviděla, tak nevím, co to znamená. Jednou máma přinesla plnou tašku dobrot, prý jí to někdo dal. To byl svátek! Ale potom mě z toho taky bolelo břicho, asi jsem se přejedla. Od té doby mám pořád chuť na jablíčko, jedla jsem ho tenkrát poprvé. Občas se na nás maminka naštvala. Mně potom říkala, že jsem mrcha a bráchovi, že je prevít. Pořád dokola. Třeba celé odpoledne. Jednou se večer otevřely dveře a stála v nich nějaká paní. Prý je to její sklep a nemáme v něm co pohledávat. Prý máme ráno vypadnout. Máma brečela, že nemá kam jít. Ráno jsme se začali balit, když se zase otevřely dveře a stála tam jiná paní. Prý je sociálka. Máma začala křičet, že nás nedá, ale ona měla s sebou policajta. Ten nás popadl oba dva najednou a strčil do auta. Dostali jsme limonádu a rohlík. Máma nám jen zamávala. Policejním autem jsme jeli do Klokánku. To je něco jako dětský domov, kterým nás máma strašila. Hrozně jsem se bála, ale zbytečně. Nějaká hodná paní nás odvedla do svého bytu a ukázala dvě postele vedle sebe, kde budeme spát. Dostali jsme kakao a krupicovou kaši. To byla lahůdka! A taky plyšáka. Nikdy jsem žádného neměla a Petr taky ne. Čekali jsme, že nás máma přijde navštívit, ale nenavštívila. Asi na nás zapomněla. Teta říkala, že určitě přijde, ale asi se spletla. Jednou jsem se musela ráno obléct a šla s jinými dětmi a tetou do školky. Bylo to tam moc hezké a děti na mě byly hodné. Brácha začal se mnou chodit až asi po měsíci a taky se mu tam líbilo. Měla jsem šesté narozeniny a dostala velký dort. Jednou jsem ho viděla na obrázku. Máma totiž měla mobil a ten nám půjčovala na hraní. Potom za námi začali chodit nějací lidé, paní s pánem a prý, zda bychom nechtěli bydlet u nich. Hned jsem se zeptala, jestli je u nich dobré jídlo. Paní se rozesmála a slíbila, že mi uvaří, co budu chtít. Zeptala jsem se, jestli i řízky? Ty jsme měli ve školce. Paní řekla, že klidně každý den. Tak jsme s bráchou šli bydlet k nim. Měli pejska a taky želvu. Občas k nim jezdila dcera se svým miminkem. Směla jsem vozit kočárek a děti v ulici mi záviděly. Zjistila jsem, že nejvíc mi chutná žemlovka. A štrúdl.
Občas myslím na maminku, ale ta na nás asi zapomněla. Máme se s Petrem dobře. Té paní říkám teta a pánovi strejda. Jsou na nás moc hodní. Jezdíme s nimi na výlety a v létě poletíme letadlem k moři. Strašně moc se těším. Už mám plavky, růžové. Po prázdninách a tom moři půjdu do první třídy. Chci sedět v první lavici, abych nic nepropásla. Teta už mi koupila pastelky a taky batoh s Jednorožcem. S tetou jsme se byli podívat v Klokánku, jak se tam mají. Dostali jsme od klokánčí tety čokoládu a pusu.
Dnes už je z Janičky velká slečna, končí základní školu a chce studovat na pedagogické škole. Je moc šikovná a její bratr taky. Jejich život občas visel na vlásku. V době přijetí byli těžce podvyživení a měli mokvající vředy po celém těle. Nepříjemné zážitky už vytěsnili ze svých vzpomínek a myslí jen na to dobré, co je potkalo. Jejich matka propadla drogám a žije opravdu někde pod mostem. V současné době prý čeká další dítě. Pěstouni Janičky a Petra slíbili, že i o toto miminko by se postarali.