30. 9. 2025

Malá holčička se silnými brýlemi a rovnátky. Doprovázela ji starší sestra a podnapilá matka. Na přání OSPOD byly obě dívky umístěny do Klokánku, dokud se nevyřeší kausa jejich zemřelého bratra. Umřel doma, když svačil rohlík. Byl mu jeden rok a hlídala ho právě ona mladší sestra. Matka byla údajně na nákupu a otec spal podnapilý v ložnici. Alespoň takto vypovídaly na policii sestry. V Klokánku je  přivítala teta a ukázala jim pokoj, který měla děvčata ke své radosti sdílet spolu. Hned druhý den šla mladší Alenka do školky a starší Lenka do školy. Obě byly nadšené, protože nemusely školku ani školu měnit. Vše zůstalo, jak bylo, jen se měla děvčata lépe. Denně jídlo a žádný stres, kde ho seženou, což před umístěním do Klokánku doma nebylo. Teta si s nimi povídala a ony k ní postupně získaly důvěru. Asi po měsíci se mladší z dívek svěřila, že s tím hlídáním to nebylo úplně tak, jak tvrdila. Bratr se zadusil za asistence matky, která se bála vězení a tak navedla dceru, aby vše vzala na sebe. Poslechla, ale měla výčitky svědomí. Vše jsme oznámili policii, ale ta vyhodnotila novou informaci jako nerelevantní. Chlapci už život stejně nikdo nevrátí a o nějaký zlý úmysl jistě nešlo. Měsíce letěly jako zběsilé a nezbývalo, než rozhodnout, kam děvčata půjdou. Nabízela se možnost vrátit je matce. Musela by ale skončit s alkoholem a ideálně bydlet jinde, než věčně opilý otec. Matka souhlasila a opravdu si našla jiné, lepší bydlení. Děvčata se mohla vrátit domů. K překvapení všech se starší dcera dobře učila a projevila přání stát se zdravotní sestrou. S tetou z Klokánku byla ve spojení před sociální sítě. Nedávno se přišla pochlubit vysvědčením. Byla vystudovanou záchranářkou s titulem Bc. Na studia si našla sponzora, jakousi neziskovou organizaci. Bydlí v Praze a žije s přítelkyní. Mladší dívka je vyučená a žije u sestry, která se o ní stará a dohlíží na ni. Rodina nezavrhla ani otce, s kterým se pravidelně navštěvuje. Je zvláštní jak pestré osudy naši dětští klienti zažívají. Je dobré přemýšlet, jak my samotní bychom byli schopni reagovat na tolik událostí? Nezbývá, než našim malým hrdinům vyjádřit obdiv a respekt. Jsou to hrdinové, jejichž hrdinství většinou nikdo nevidí a bere ho jako samozřejmost.