Když je v rodině šest dětí, je to docela velká parta a je pořád veselo. Když celá tahle parta i s rodiči nikde pořádně nebydlí a stěhují se po početné širší rodině, může to pro děti být taky zábavné. Když se všechen majetek vejde do pár igelitek a do kočárku nejmladšího miminka, už to taková legrace není. Sice se vždycky prvních pár dní slaví, dospěláci popíjejí a pokuřují, děti si dělají, co chtějí, usnou si tam, kde si najdou místečko a na školu, kam by měly starší děti chodit, není ani pomyšlení. Když nejmladší andílek pláče, je na dětech, aby se o něj nějak postaraly, a ony to udělají, jak to jenom zrovna jde. Jenže pak si sousedé stěžují na hluk a hromadu nepřihlášených osob a tak se rodina stěhuje zase jinam a vše se opakuje. Že se to nelíbí sociálce a že jsou rodiče trestně stíhaní za záškoláctví dětí je problém, co ale naděláte, když takhle početnou a zadluženou rodinu nikdo do podnájmu neubytuje a ani azylové domy nemají tak velké byty a beztak se v nich nedá tak prima slavit a veselit se…
Až to najednou nejde. Děti do školy prostě chodit musí, rodiče by měli zajištovat potřeby dětí tak, aby se děti netoulaly po ulicích, nevybíraly popelnice a měly by mít v pořádku všechna očkování a preventivní prohlídky. Spát na zemi je taky špatně a neustálé migrování dětem také neprospívá. A tak sociálka podává návrh soudu na odebrání dětí, protože stanovený soudní dohled neplní svůj účel.
Než dojde k odebrání dětí, rodině se ještě podaří zmizet a ukrýt se, nakonec ale vlastní širší rodina upozorní příslušné orgány na katastrofický stav dětí, které jsou následně odebrány z rodiny, provizorně schované v jedné z ubytoven pro nepřizpůsobivé občany. Miminko, dvou, čtyř, sedmi, osmi a devítileté děti byly soudem odebrány a odvezeny do Klokánku. Zanedbané tak, že bylo nutné je co nejdříve pořádně vykoupat. Starší děti už spokojeně, s plným bříškem a novým plyšáčkem sledovaly televizi a tety nedočkavě čekaly, až se vzbudí nejmenší miminko, aby i je pěkně umyly a nastrojily.
Jenže miminko se nebudilo. Jeho dýchání bylo zvláštní, nereagovalo na podněty a starší děti vypověděly, že už takhle spí dlouho, jen někdy sebou cuká. Tety z Klokánku miminko okamžitě odvezly do nemocnice na vyšetření. Z nemocnice se miminko už nevrátilo. Zjistilo se, že krvácí do mozku a byla nutná okamžitá operace. Stav děťátka byl i po operaci kritický. Policie šetřením zjistila, že o miminko pečovali většinou starší sourozenci, kterým opakovaně spadlo na zem. Na hlavičku. Že po posledním pádu na schodech miminko sice nejdřív plakalo, ale pak hodně spinkalo a máma s tátou říkali, že je andílek…..
V Klokánku se děti naučily vše, co bylo potřeba. Školáci dostali aktovky s kompletním vybavením a tety je vozily do školy, a že tam měli co dohánět! Menší děti si užívaly her v klokánčí školičce a na hřišti, odpoledne pak děti trávily čas společně, jen bez miminka, které po dvou měsících v nemocnici zemřelo.
Když byly děti po půlročním pobytu v Klokánku převáženy do dětského domova, matka už čekala miminko další… Trest pro rodiče je v rukou policie. Bude dostačující?
Pokud se něco zlého stane v rodině, která je ukotvena v rodině širší, o ohrožené dítě se vždy postarají starostliví příbuzní. Většina rodičů dětí, umístěných v Klokánkách, však toto zázemí nemá, neboť často vyrůstali sami v dětských domovech a jejich biologická rodina vůbec nefunguje. Další rodiče selhávají opakovaně a jejich širší rodina na jakoukoliv pomoc rezignovala.