Chlapeček dnem i nocí plakal, křičel, zmítal sebou a tloukl hlavičkou o zeď. Monička nešťastnou tetu záhy „poučila“, že Adámek chce pivo. Vyprávěla, že byli často i v noci sami zamčeni v bytě. A by nebrečelia sousedé si nestěžovali, dávala máma Adámkovi pivo a Monice víno. K jídlu často neměli nic, anebo jen mouku či krupici smíchanou s vodou. Adámek měl z této „stravy“ velké zažívací potíže. Dětská lékařka potvrdila, že kromě zažívacích problémů se jedná o typické abstinenční příznaky. Teprve za dlouhých sedm měsíců se začal psychický stav Adámka postupně lepšit – díky nesmírné trpělivosti a laskavému přístupu klokaní tety. Chlapec postupně méně křičel a méně se zmítal, v noci lépe spinkal, dokázal si chvilku hrát, začal komunikovat a posléze vydržel i u pohádky. Teď už je z něj šikovný kluk, živý a sportovně nadaný. Nejvíc miluje fotbal. Také Monička je milá, sportovně založená dívenka, ráda plave, jezdí na kolečkových bruslích a dobře se učí. Moničce se v rodinném Klokánku, provozovaném v domě našich zaměstnanců, ihned zalíbilo, rychle se se všemi členy rodiny sžila a říkala, že domů ani do jiné rodiny nechce. I „klokaní“ manželé si obě děti zamilovali a požádali o jejich svěření do pěstounské péče. Soud jim v prosinci 2009 vyhověl.
Pivo a mouka s vodou
Roční Adámek a sedmiletá Monička byli umístěni do Klokánku v říjnu 2008, kdy se matka s oběma dětmi dostavila na městský úřad a uvedla, že nemá přístřeší ani finanční prostředky, aby se mohla o děti postarat. Jak se ale ukázalo, nejednalo se jen o hmotnou nouzi.
