Fond ohrožených dětí

Vážení a milí přátelé, co nejsrdečněji Vás zdravíme a mnohokrát Vám děkujeme za všechnu Vaši hmotnou i morální podporu, bez které by Klokánky musely svůj provoz ukončit. Od počátku roku 2013 se v důsledku novely zákona o sociálně‑právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. snížil státní příspěvek na děti v Klokánkách ve srovnání s rokem 2012 o 15 milionů korun, a navíc dotace MPSV na sociální služby, které v nezmenšené míře poskytujeme, jsou o šest milionů nižší než v roce 2012. Nejsme tedy schopni včas hradit mzdy našim pracovníkům, ale díky příspěvkům na naši sbírku a další pomoci veřejnosti děti v Klokánkách žádnou nouzi nepociťují. Moc a moc Vám všem za to děkujeme! S radostí a s velkým vděkem Vám také sdělujeme, že čistý výtěžek letního kola naší dobročinné celonárodní sbírky dosáhl pěti a půl milionu korun, tj. o půl milionu více než před rokem! Prostřednictvím našeho zpravodaje Vás chceme seznámit s naší činností za poslední rok i s konkrétními osudy dětí, kterým jsme se snažili pomoci. Vážení a milí přátelé, ještě jednou Vám za všechnu Vaši pomoc mnohokrát děkujeme a věříme, že spolu s Vámi budeme dál schopni pomáhat dětem „bez lásky“.

Roční Pepíček byl přemístěn do Klokánku z kojeneckého ústavu na podzim roku 2010. Matka o něj neprojevovala žádný zájem. Chlapeček u nás strávil tři měsíce a za tu dobu se z miminka stalo roztomilé batole vývojově na úrovni svého věku. Poté matka zájem projevila a Pepíček jí byl svěřen do péče. Po roce a půl kontaktovala Klokánek sociální pracovnice s tím, že matka už dítě nechce, protože je nezvladatelné a agresivní. Pepíčka jsme tedy znovu přijali – těžce podvyživeného, špinavého a hladového. Za dobu rok a půl trvající „péče“ matky přibral jen 40 dkg. Byl velmi slabý, nevydržel běhat jako ostatní děti jeho věku, stále se chtěl vozit v kočárku. Od počátku ale „snědl, na co přišel“ a deficit na váze rychle dohnal. Zesílil a jeho fyzická zdatnost se rychle zvyšovala. Dnes se Pepíček projevuje jako naprosto zdravé, usměvavé a šikovné dítě, od počátku návratu do Klokánku bez jakýchkoli projevů agresivity nebo nezvladatelnosti. Jak by asi dopadl, kdyby se ho matka sama nevzdala? Pro svou milou povahu si Pepíček každého hned získal. V dubnu 2013 i jeho potkalo největší štěstí. Našli se pro něj určitě ti nejlepší rodiče, kteří již mají v pěstounské péči o několik let staršího chlapce. Když s nimi tříletý Pepíček radostně odjížděl, zamával nám a řekl, že už musí jet za svým bráškou. Hodně štěstí!

Roční Románek byl do Klokánku přijat v únoru 2009 ve stavu těžkého zanedbání. Postupně se jeho fyzický i psychický stav zlepšoval a po několika měsících se z něj stal milý, veselý a šikovný chlapeček. V říjnu 2010 byl téměř tříletý Románek předán příslušnými úřady do předpěstounské péče. Po necelých dvou měsících byl ale v bezvědomí dopraven leteckou záchrankou do nemocnice – s otřesem mozku a mnohočetnými hematomy a exkoriacemi různého stáří po celém těle včetně obličeje. Lékařská zpráva konstatovala syndrom týraného dítěte. Tvrzení budoucí pěstounky, že si to chlapec způsobil sám, lékaři odmítli s tím, že tomu neodpovídá charakter ani lokalizace zranění. Z nemocnice byl Románek vrácen zpět do Klokánku. Vřele se přivítal s tetou, pořád se chtěl mazlit a stále opakoval a ujišťoval se, že tady je doma. Už to ale nebyl ten veselý a usměvavý chlapec jako předtím – byl ostražitý, bojácný a úzkostný, měl poruchy spánku, noční děsy, bál se tmy a usnul jen za přítomnosti své „tety“. Hodně a velmi rychle jedl. Naštěstí Románkův psychický stav se postupně zlepšoval a po několika měsících z něj zase bylo veselé a šťastné dítě – nejvíc poté, kdy se jeho „klokaní“ teta stala jeho „opravdickou“ mámou. Jednání budoucí pěstounky bylo posouzeno jako pouhý přestupek – ostatně jako obvykle.

Dvouletá dvojčátka Anička a Kačenka byla přijata do Klokánku v březnu 2012 na základě předběžného opatření. Matka s nimi vystřídala několik azylových domů a všude poukazovali na její špatnou péči. K dětem se chovala hrubě a popudlivě, nepovídala si s nimi, nedávala jim dostatek jídla, krmila je jen pečivem. Výsledkem bylo těžké vývojové zanedbání i špatný psychický stav obou holčiček. Ačkoli v době přijetí jim byly téměř tři roky, nemluvily a vydávaly jen skřeky. Na všechny nové podněty reagovaly vyděšeným křikem a pláčem. Strach měly i z vany. Při prvním večerním koupání Anička utekla z koupelny a schovala se, Kačenka celou dobu ve vaně „hučela“. Když si „teta“ přendávala pásek z kalhot, dostala Kačenka hysterický záchvat, zatímco Anička hrůzou strnula. Rodiče dcery zprvu navštěvovali, po pár měsících ale jejich zájem opadl. Obě holčičky udělaly v Klokánku veliké pokroky. Po půl roce jsme je nahlásili příslušným úřadům pro náhradní rodinnou péči. Žádnou rodinu však pro ně stát neměl. Nakonec si holčičky našli jejich noví rodiče koncem roku 2012 sami. Dozvěděli se o nich od známé j e j i c h ro d i  č ů , a protože by l i státem prověřenými žadateli, bylo jejich žádosti vyhověno. Ze strany dvojčátek i jejich nových rodičů to byla hned láska na první pohled. Hurá!

Šestnáctiletá těhotná Michaela byla v červnu 2011 umístěna do diagnostického ústavu pro mládež. Důvodem bylo záškoláctví a poruchy chování, zapříčiněné jejími neutěšenými rodinnými poměry a špatnými kamarády. Dívčino chování se v ústavu výrazně zlepšilo. Z důvodu těhotenství a dobrého chování byla Míša v říjnu 2011 přemístěna do Klokánku. Zde se od počátku projevuje jako velmi milá a výchovně zcela bezproblémová dívka. Ráda tetám pomáhá v domácnosti, ráda vaří a peče. Koncem listopadu 2011 porodila zdravého a krásného chlapečka Samuela. Míša se projevuje jako vzorná matka. Pod dohledem tet o syna velmi pěkně a láskyplně pečuje, dbá na jejich rady a má snahu naučit se toho pro samostatný život co nejvíce. Samíček v její péči výborně prospívá. Michaela absolvovala po narození Samíka rekvalifikační kurz „pečovatelské minimum“ a v listopadu 2012 začala studovat na Střední škole služeb. V době, kdy je Míša ve škole nebo se potřebuje učit, pečuje o Samíka „teta“. Její rodiče se o ni ani o vnuka nikdy nezajímali. Míša je ale v kontaktu se svou babičkou, ke které ráda jezdí i se Samíčkem na několikadenní návštěvy. Na jaře r. 2013 dosáhla Michaela zletilosti. Protože zatím nemá kam jít, zůstává Míša nadále i se svým chlapečkem v Klokánku. Hodně štěstí!

Od počátku letošního roku do uzávěrky zpravodaje v říjnu 2013 získalo s pomocí FOD náhradní rodinu 19 dětí(10 dívek a 9 chlapců) ve věku od necelého 1 roku do 17 let: 2 děti byly mladší jednoho roku, 3 děti ve věku odjednoho do tří let, 4 děti od pěti do sedmi let, 3 děti od devíti do jedenácti let, 5 dětí od dvanácti do čtrnácti let ajedna dívka byla sedmnáctiletá. Jedna dívka byla výrazně opožděná, jedna afrického původu, osm dětí bylo romského původu.

I když námi nalezení náhradní rodiče jsou státem prověření žadatelé o osvojení nebo pěstounskou péči a děti jsou jim do péče předávány na základě souhlasu orgánu sociálně‑právní ochrany nebo rozhodnutí soudu, některým státním orgánům se to pranic nelíbí. Vedoucí odboru sociálních věcí Krajského úřadu Plzeňského kraje Mgr. Filip Zapletal nám dne 19. 8. 2013 oznámil, že s Fondem ohrožených dětí zahajuje správní řízení z moci úřední ve věci uložení pokuty za údajně neoprávněné zprostředkování náhradní rodinné péče. Tohoto správního přestupku jsme se měli dopustit tím, že jsme koncem roku 2012 zřídili pro šest dětí z Klokánku Janovice (se střídavou týdenní péčí dvou „tet“) dva rodinné Klokánky (ve Sloupu v Čechách a ve Volyni), provozované přímo v rodinách našich zaměstnanců, takže tyto děti teď žijí v normální funkční rodině. Šlo o děti, které neměly šanci na návrat do vlastní rodiny a stát pro ně žádnou náhradní rodinu neměl.

Při projednávání novely zákona o sociálně‑právní ochraně dětí zástupci MPSV i koaliční poslanci prohlašovali, že novela Klokánky neohrozí a že děti dostane z ústavů do rodin. Bohužel opak je pravdou, naše obavy se naplnily. V důsledku krácení státního příspěvku pro nepřítomnost dětí v Klokánkách nejen při tzv. propustkách k rodičům nebo jiným blízkým osobám, ale například i při pobytu v nemocnici, nám od počátku roku 2013 do 30. září 2013 na státním příspěvku přišlo o 6 milionů korun méně než za stejné období roku 2012, ačkoli letos máme v Klokánkách o 50 dětí víc než loni. Fakticky je tedy letošní deficit státního příspěvku oproti loňskému 15 milionů korun, přičemž se započtením snížených dotací MPSV na sociální služby (6 milionů korun) činí celkový letošní deficit finančních prostředků ze státního rozpočtu ve srovnání s loňským rokem 21 milionů korun. Přitom naše odvody do státního rozpočtu přesahují měsíčně 5 milionů korun, ročně tedy do státního rozpočtu vracíme přes 60 milionů korun. V důsledku snížení státního příspěvku i dotací MPSV (z 34 milionů korun na 28 milionů korun – tedy ani ne polovina toho, co do státního rozpočtu musíme vrátit) nejsme schopni včas platit mzdy našim pracovníkům, takže ty se nyní zpožďují až o dva měsíce (ke dni 24. 10. 2013 jsme ještě nebyli schopni vyplatit ani červencové mzdy). Přednostně musíme hradit potraviny a další potřeby pro děti, energie, telefony i odvody. Na tyto důsledky novely a na nebezpečí krachu Klokánků, které nyní pečují o 550 dětí, jsme tehdejší ministry práce a sociálních věcí upozorňovali, leč marně. Poslanci pravděpodobně uvěřili ujišťování bývalého ředitele odboru rodiny a ochrany práv dětí pana Macely, že k těmto důsledkům nedojde. Existují jen dvě možnosti – buď byli tvůrci novely pod vedením pana Macely tak krátkozrací, že nevěděli, jaké bude mít novela dopady, anebo poslance i veřejnost záměrně mystifikovali. Nebýt podpory veřejnosti, za kterou mnohokrát děkujeme, a toho, že naši pracovníci jsou ochotni pracovat dva měsíce bez mzdy, Klokánky by skončily a 550 dětí by se ocitlo v ústavech.

Kromě krácení státního příspěvku novela obsahuje i další „pasti“ na Klokánky. Jednou z nich je tzv. přepověřování a závazné stanovisko krajských úřadů. Přes naše protesty prosadilo MPSV do novely pasáž, která ruší dosavadní pověření zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (a tedy i Klokánků) k poskytování péče a nastoluje povinnost kraje podle sídla zřizovatele (v našem případě Magistrátu hl. m. Prahy) vydat nové pověření, přičemž je však vázán Závazným stanoviskem kraje, kde se zařízení nebo jeho pracoviště nachází. Zatímco Krajské úřady kraje Vysočina, Jihočeského, Moravskoslezského i Ústeckého kraje vydaly našim rodinným Klokánkům (provozovaným přímo v rodinách našich zaměstnanců) kladné závazné stanovisko, Krajské úřady Libereckého a Jihomoravského kraje vydaly čtyřem rodinným Klokánkům závazné stanovisko záporné, přestože jsou všechny Klokánky provozovány podle stejných principů. Přitomhejtman Jihomoravského kraje pan Hašek hodnotí Klokánky pozitivně a v zaří 2013 schválilo zastupitelstvo JMK z jeho podnětu pro Klokánek Brno finanční dar ve výši 300 tisíc korun. Za to jsme velmi vděčni  a velmi si toho vážíme. Úředníci jsou však na samosprávě nezávislí. Proti rozhodnutí o nepověření je sice možné podat  odvolání (které samozřejmě podáme),  ale podle metodického doporučení MPSV má být  odvolání proti takovému rozhodnutí odňat odkladný  účinek. V takovém případě by děti  musely být ihned po doručení rozhodnutí přemístěny jinam – a protože pěstounských rodin pro skupiny sourozenců a děti starší, výchovně problémové a romské je naprostý nedostatek, skončily by v ústavech. Kromě toho vůbec není jisté, jak odvolání, o kterém rozhodují úředníci odboru sociální a rodinné politiky MPSV, dopadne. Čtrnácti dětem z rodinných Klokánků ve Smržovce, v Moravanech, v Ivančicích a v Hruškách tak hrozí přesun z funkčních rodin, kde dobře prospívají, do ústavní výchovy. Přitom manželé Tokárovi (Klokánek Smržovka) již v rámci Klokánku poskytli přechodnou rodinnou péči osmi desítkám dětí. Ty k nim často přišly ve velmi zuboženém stavu a díky jejich péči doslova rozkvetly (viz též reportáž na Primě ze dne 23. 10. 2013 https://play.iprima.cz/zpravy‑ftv‑prima/zpravy‑ftv‑prima-23102013, od 21. minuty. Poněkud zvláštní důsledek novely, která měla dostat děti z ústavů do rodin!

24 hodin = 2 kalendářní dny?

Klokánky nepoškozuje jen novela, ale navíc i její výklad ze strany MPSV. Předmětný novelizovaný zákon o sociálně‑právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. totiž v § 42 g odst. 3 b) stanoví, že „státní příspěvek se snižuje o jednu třicetinu za každý den, v němž dítě pobývá mimo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a pobyt mimo toto zařízení trvá po dobu 2 po sobě jdoucích kalendářních dnů; den, ve kterém dítě odejde ze zařízení v době po patnácté hodině, nebo den, ve kterém se vrátí do zařízení před patnáctou hodinou, se do doby 2 dnů po sobě jdoucích nezahrnuje“. I dítě ví, že den má 24 hodin a že půlnocí začíná nový kalendářní den. Ne však na MPSV. Podle pokynu podepsaného bývalým ředitelem odboru rodiny a ochrany práv dětí PhDr. Miloslavem Macelou se krátí státní příspěvek i tehdy, kdy dítě odejde ze zařízení například v sobotu v 15.00 hodin a vrátí se v neděli v 15.00 hodin. Marně se již od počátku letošního roku snažíme MPSV přesvědčit o tom, že během 24 hodin nemohou proběhnout dva dny, natož kalendářní. O víkendu uběhne pouze jeden kalendářní den, a to sobota - přesto jsou nám víkendové propustky stále odečítány. Od účinnosti novely jde o ztrátu v řádech milionů korun. Naposledy jsme se na odbor sociální a rodinné politiky MPSV obrátili dne 11. 9. 2013 a poskytli jsme i výklad Wikipedie ohledně délky a počítání kalendářního dne, leč marně. Téhož dne nám vedoucí oddělení sociálně- právní ochrany MPSV paní Mgr. Klára Trubačová sdělila, že (citujeme): 
„Ohledně postupu při krácení státního příspěvku za dny pobytu dítěte mimo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc platí domluva, která byla s Vámi uzavřena na jednání u pana ministra Koníčka začátkem srpna. To znamená, že jsme připraveni posoudit Vaše podněty ohledně výkladu § 42 g odst. 3 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. a pokud by se v metodice MPSV k tomuto ustanovení ukázaly nějaké mezery nebo nelogičnosti, je možné tuto metodiku případně upravit, a to po projednání s legislativním odborem a po schválení vedením MPSV. Pokud jde o rozporovanou 15. hodinu jako mezní čas odchodu nebo návratu dítěte, tam je samozřejmě jakákoliv změna možná jedině na základě novelizace zákona. Nicméně můžeme uvažovat o upřesnění nebo doplnění výkladu ohledně víkendových a jiných dvoudenních pobytů dítěte mimo zařízení, při kterých dítě v jeden den ze zařízení odchází a hned následující den se do zařízení zase navrací, a to z hlediska splnění nebo nesplnění podmínky pobytu dítěte mimo zařízení po dobu 2 po sobě jdoucích kalendářních dnů… Vyrozumíme Vás co nejdříve e‑mailem o uvažovaných změnách v metodice ke státnímu příspěvku.“ 
Do uzávěrky zpravodaje od té doby již uplynulo šest týdnů, ale žádný e‑mail ohledně změny v metodice nám nepřišel.

Podle navazující vyhlášky MPSV k novele zákona o sociálně‑právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. se osobní výkon sociálně‑právní ochrany dětí realizuje v pravidelné pracovní době. Mimo pracovní dobu je zajištěna pouze pohotovost na telefonu. Většina orgánů sociálně‑právní ochrany dětí (OSPOD) proto naše večerní a víkendová šetření v problematických rodinách (samozřejmě se souhlasem těchto rodin) a zprávy z našich šetření vítá a některé OSPODy nás o provedení šetření dokonce žádají. Podle Krajského úřadu Libereckého kraje tím prý porušujeme zákon. Tento úřad na nás v nedávné době podal stížnost Magistrátu hl. m. Prahy kvůli šetření provedenému na základě oznámení na podezření z týrání a zanedbávání dětí na jedné ubytovně v okrese Česká Lípa - třebaže naši pracovnici matka do pokoje ubytovny sama pozvala, aby podezření vyvrátila. Hle, jaký případ z Libereckého kraje jsme právě v té době museli řešit:

Koncem srpna 2013 nám bylo telefonicky oznámeno, že do Lázní Jeseník jezdí opakovaně na léčebný pobyt i se svou matkou jedenáctiletá dívka až z Libereckého kraje. Matka si nyní s sebou přivezla koňský bič i řemen a utrhla si silný klacek na „trestáni“ dcery, který nosí stále v tašce, prý „aby to z ni vymlátila“. Dříve dívenka občas chodila ven mezi děti, tento rok nesmí od matky na krok, ven ji vůbec nepouští. Denně hlavně večer je slyšet přes dveře svištění některého z těchto předmětů a pláč dívky. Mlátí ji i v noci. Neurvale na dceru řve, například, proč chrápe, že ji tím ruší. Když si soused z vedlejšího pokoje stěžoval personálu, byl matkou zastrašován. Fyzické i verbální útoky matky vůči dceři se léty údajně stupňují, stejně jako výhrůžky vůči lidem, kteří na toto jednání poukazují, jakož i vůči OSPOD. Matka jim vyhrožuje fyzickou likvidací, že je zapíchne nebo že si najme kriminálníky a nechá je zmlátit. Sousedé se obrátili i na policii, ale matka je tak zastrašila, že si již netroufnou nic oznámit.

Hrubé a bezcitné chování matky vůči dítěti pozorují i zdravotní sestry při procedurách. Dívka zřejmě mívá stále modřiny, proto nosí dlouhé tepláky i v létě, zatímco matka chodí „nafintěná“. Ve škole má 300 zameškaných a matkou omluvených hodin, zřejmě aby se nepřišlo na stopy týrání. Projevy matky naznačují podezření na psychickou poruchu. Chlubila se například tím, že si v Polsku ukradne z babyboxu dítě, protože chce ještě druhé. Matka má t.č. podmínku za několikaleté maření styku dcery s otcem. Údajně prohlašovala, že dceru raději zabije, než by ji pouštěla k otci. Oznamovatel uvedl, že dívka jeví syndrom týraného dítěte - neudržuje oční kontakt, je depresivní, stále úkosem sleduje, co řekne matka. Má vsugerované pocity viny, je přesvědčená, že si stálé trestání zaslouží, že neumí být hodná a dokonalá. Je stále nervózní, dívá se k zemi, nechová se jako normální dítě jejího věku. Na matku je chorobně fixována, je pravděpodobné, že se jako oběť identifikuje se svou trýznitelkou (tzv. Stockholmský syndrom). Oznamovatel uváděl, že právě končí turnusy a následující den odjedou svědci, kteří jsou ochotni chování matky potvrdit. Je zřejmé, že v tomto případě by naše šetření nebylo namístě. Okamžitě jsme proto případ oznámili na linku 158, odkud nás spojili na místně příslušné oddělení policie. Věc jsme také oznámili OSPOD. Po několika týdnech se telefonicky ozvala policie a s poděkováním za spolupráci nám sdělila, že podezření z týrání se prokázalo a že dívka byla předána do péče otce.

 • v r. 2012 získalo prostřednictvím FOD náhradní rodinu 23 dětí ve stáří od 12 dnů do 15 let,
 • naše pobočky řešily v r. 2012 celkem 4 238 případů, které se týkaly 5 952 dětí, z toho 221 se týkalo týrání, 61 pohlavního zneužívání, 596 závažného zanedbávání, 857 bytové nouze, 1 523 rozvodových sporů a 1 786 hmotné nouze, 
 • v našich pěti azylových domech s celkovou kapacitou 126 míst našlo v r. 2012 útočiště 95 rodin s celkem 174 dětmi a1 zletilý svěřenec z ústavní výchovy, přičemž 111 rodin bylo nutno odmítnout pro nedostatek kapacity,
 • v roce 2012 jsme v Klokánkách poskytli přechodnou rodinnou péči celkem 974 dětem, z toho nově přijato bylo 515dětí, z nichž 151 bylo mladších tří let. V průběhu roku odešlo 475 dětí (domů se vrátilo 57 % dětí, do péče druhého rodiče přešly 3 %, do azylového domu s rodičem jich odešlo 7 %, do náhradní rodinné péče přešlo 22 %, podosažení zletilosti odešla 3 % dětí a do ústavní výchovy bylo přemístěno 7 % dětí). Průměrná doba pobytu byla šestměsíců, přičemž 30 % dětí odešlo do měsíce a 52 % do tří měsíců. Pro nedostatek kapacity jsme byli nuceniodmítnout příjem 1 169 dětí, 
 • v prosinci 2012 jsme otevřeli 4 nové Klokánky se střídavou péčí s celkovou kapacitou 80 míst (v Ústí nad Labem– 28 míst, v Teplicích – 20 míst, v Dubí – 8 míst a v Olomouci – 24) a dále 7 Klokánků rodinných (provozovaných přímo v rodinách našich zaměstnanců), 
 • v červenci 2012 jsme uspořádali letní dětský tábor, kterého se zúčastnilo celkem 70 dětí z pěstounských rodin a z Klokánků. V průběhu léta jsme dále zorganizovali 7 týdenních poradensko-relaxačních pobytů v našem středisku Chabajda v Praze 8, kterých se zúčastnilo celkem 32 pěstounských rodin (55 dospělých a 97 dětí).

Výrok auditora

Auditorská společnost PKM AUDIT Consulting, s. r. o. (s auditorským oprávněním č. 454) prověřila hospodaření FOD s finančními prostředky za rok 2012 a ve svém auditu ze dne 6. 6. 2013 dospěla k tomuto závěru: „Podle našeho názoru účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv, pasiv a finanční situace fondu FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ k 31. 12. 2012 a nákladů, výnosů a výsledku jeho hospodaření za rok 2012 v souladu s českými účetními předpisy – výrok zní BEZ VÝHRAD“.

V letech 1990 až 2012 Fond ohrožených dětí 
 
 • nalezl náhradní rodinu pro 623 obtížně umístitelných dětí (zdravotní handicapy, vyšší věk, velké skupiny sourozenců, romský původ, výchovné problémy) a kromě toho na žádost rodičů doporučil pro 116 novorozenců prověřené osvojitelské rodiny, které děti převzaly přímo z porodnice do tzv. přímé adopce, čímž je uchránily pobytu v kojeneckém ústavu, 
 • řešil celkem 47 378 případů ohrožených dětí,
 • v pěti azylových domech FOD pro rodiny s dětmi našlo útočiště celkem 1 879 dětí i se svými rodiči a 37 dospělých svěřenců z dětských domovů a jiných ústavů, 
 • do Klokánků bylo umístěno celkem 4 318 dětí, z toho 1 007 mladších tří let, 
 • 5 anonymních matek a 1 anonymní otec předali FOD své novorozené děti (4 holčičky a 3 chlapce, v posledním případě dvojčátka).

 • pomoc dětem týraným i jinak sociálně ohroženým a sanace rodin,
 • provoz krizové linky 776 833 333 (pro matky, které tají těhotenství a porod),
 • vyhledávání náhradních rodin pro zdravotně či jinak handicapované děti,
 • Klokánek – rodinná alternativa ústavní výchovy,
 • provoz azylových domů pro rodiny s dětmi a mládež bez domova,
 • poradenská a hmotná pomoc náhradním i potřebným vlastním rodinám,
 • osvěta a snaha o zlepšení legislativy a praxe na úseku ochrany dětí.
 

Zpravodaj FOD – zvláštní číslo 2/2013 (vyšlo v listopadu 2013), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 1038/6, Praha 1, 110 00, IČ: 00499277, tel./fax: 224 236 655, krizová linka pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně porodily: 776 833 333, e-mail: fod@fodcz, www.fod.cz, číslo účtu celonárodní sbírky: 3055103/0300 ČSOB, a.s., divize PS Praha 4, redaktorka: Marie Vodičková; periodický tisk evidován MK ČR pod sp. zn. E 15770