Vážení a milí přátelé, chceme Vám alespoň tímto zpravodajem co nejsrdečněji poděkovat za Vaši hmotnou i morální podporu, díky níž jsme i v letošním roce mohli pomoci stovkám dětí, které naši pomoc potřebovaly. Také Vás chceme potěšit zprávou, že čistý výtěžek letošního letního kola naší celonárodní sbírky dosáhl sedmi milionů korun (stejně jako loni). Velice si vážíme toho, že jste nás i nadále podporovali – přes současnou ekonomickou situaci a přesto, že zejména v posledních dvou letech se o FOD šířily nepravdivé dehonestující informace, za které jsme se nyní konečně dočkali omluv. Vážení a milí přátelé, ještě jednou Vám za všechnu Vaši morální i hmotnou podporu moc a moc děkujeme a věříme, že společně pomůžeme ještě mnoha dalším „dětem bez lásky“!
Soud dal babičce za pravdu
Maruška se narodila
v říjnu 2007 a hned z porod-nice byla umístěna do zdravotnického dětského domova, i když její teprve
čtyřiačtyřicetiletá babička žádala úřad o svěření do Klokánku. Bydlela blízko, chtěla vnučku často navštěvovat a vzít
si ji co nejdříve k sobě. Matka Marušky je závislá na drogách a o léčbu ani o svou dceru nemá zájem. Babička Klokánek
velmi dobře znala, protože v něm po narození žila Maruščina o dva roky starší sestřička, která jí byla později svěřena
do péče. A třebaže u ní výborně prospívá, úřad byl neoblomný a umístil novorozenou holčičku do ústavu. Babička proto
požádala o změnu rozhodnutí přímo soud. Ten jí vyhověl a předběžně vykonatelným usnesením ze dne 27. 3. 2008 svěřil
Marušku do Klokánku. Ale i když zákon o rodině dává rodinné péči v Klokánku přednost před ústavní výchovou, podal
městský úřad odvolání a domáhal se vrácení holčičky do zdravotnického dětského domova. Namítal, že „nezletilá je v
dětském domově plně saturovaná a je jí věnována soustavná řádná péče. Pro případné přeložení do Klokánku nejsou dány
důvody“. Krajský soud v P Praze byl k babiččině i naší radosti jiného názoru. Ve svém rozhodnutí ze dne 30. 5. 2008
poukázal na „veskrze pozitivní zkušenosti babičky s fungováním Klokánku, který je schopen zajistit individuální a
veškerou zdravotní péči na potřebné úrovni. O tom se přesvědčila v minulosti, když se v Klokánku nacházela i starší
sestra nezletilé. Podle názoru babičky není s ohledem na kapacitu zařízení věnována jednotlivým dětem v dětském domově
potřebná individuální péče, což se projevilo i na samotné nezletilé Marušce a jejích nezvyklých pohybových návycích,
které neodpovídají stáří dítěte pěti měsíců“. Dále krajský soud uvedl, že „i když odvolací soud nemá zájem jakkoliv
difamovat kvalitu práce dětského domova, domnívá se, s ohledem na charakter tohoto zařízení (které je zařízením
poskytujícím kolektivní, nikoli individu-ální péči), že více individuální (a tím pádem i kvalitnější) péči zajistí
specializované zařízení Fondu ohrožených dětí – Klokánek. Navíc nelze přehlédnout ani to, že s nezletilou je její
babička v úzkém kontaktu a je velký předpoklad, že v blíže neurčené budoucnosti převezme do péče i Marušku“. A tento
předpoklad se brzy naplnil. Pod vánoční stromeček v roce 2008 dostala Maruška ten nejlepší dárek – před Štědrým dnem
odešla natrvalo ke své babičce a sestřičce.
Čtyřletou Petrušku,
šestiletého Mílu a jedenácti-letého Míru přivedl v lednu 2007 do Klokánku otec a soudní exekutor. Rodina byla toho dne
vystěhována pro neplacení nájmu na ulici. Otec s nejstarší již zletilou dcerou šel k příbuzným, ale pro další tři děti
už nebylo místo. Všichni sourozenci si v Klokánku rychle zvykli. Petrušku měli všichni rádi pro její bezprostřednost a
radostnou a milou povahu. V Klokánku ráda chodila do školky, ráda si hrála s panenkami, ráda si prohlížela knížky a
milovala zvířátka, hlavně pejsky. Také oba její bráškové byli moc hodní a šikovní kluci, i ve škole je velmi chválili.
Míra se strejdou navštěvoval rybářský kroužek a vyhrál dokonce soutěž v rybaření. Milánek zase projevoval velký talent
ve fotbalovém kroužku. Matka o děti neprojevovala žádný zájem, její pobyt nebyl znám. Jen jednou přislíbila návštěvu,
ale nepřišla. Zato otec děti navštěvoval každý týden a o víkendech si je bral na výlety. Celé dny usilovně pracoval a
snažil se ze všech sil zajistit nové trvalé bydlení. Všichni jsme mu drželi palce. Koncem prázdnin 2007 přišel otec s
radostnou zprávou, že má pronajatý domek a že nový školní rok děti zahájí už v novém bydlišti. Sourozenci byli nadšení
a do nového domova se moc těšili. Ale než se stačili přestěhovat, otec onemocněl a musel být hospitalizován. V
listopadu 2007 zemřel. Děti to velmi těžce zasáhlo. Naštěstí měly velkou oporu ve své nejstarší sestře Mirce.
Pravidelně za nimi docházela a jak to jen šlo, brala si je k sobě domů. I když se jí pak narodilo miminko, dělala
všechno pro to, aby se o své mladší sourozence mohla trvale postarat. A ti se moc těšili na den, kdy půjdou k Mirce
„napořád“. Dočkali se v dubnu 2009. Soud zbavil matku rodičovské zodpovědnosti a děti svěřil do poručenské péče jejich
jednadvacetileté sestře. Při loučení Petruška svému „klokanímu“ strejdovi řekla: „Strejdo, že se teď tatínek na nás
usmívá…“
Dne 23. 3. 2009 ve 14.54 hod. přišla na naši krizovou linku č. 776 833 333 určenou pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně porodily, SMS tohoto znění: „Prosím je nějaká možnost předat miminko anonymně? Babybox je příliš vzdálený. Potřebuji poradit a vám můžu doufám důvěřovat.“ Když jsme zavolali zpět, zvedla telefon zjevně rozrušená žena a sdělila, že v noci porodila chlapečka, o kterého se nemůže starat. O jejím těhotenství nikdo nevěděl a ona se bojí, aby nedošlo k prozrazení. Náš návrh, že si pro miminko přijedeme a anonymně ho předáme do porodnice, matka s úlevou přijala, jen prosila, abychom přijeli, až bude tma. Ujistila nás také, že miminko je v pořádku. Kolem deváté hodiny večer jsme děťátko v bydlišti matky převzali. Matka nám je přinesla před dům, oblečené a zabalené v dece. Předala nám ještě papír se žádostí, aby syn byl předán buď přímo do rodiny, nebo do Klokánku, rozhodně ne do kojeneckého ústavu. Chlapečka jsme podle našeho pracovníka, který ho převážel spolu s kolegyní do porodnice, pojmenovali Jiříček. Ve FN Olomouc nás po ošetření chlapečka informovali, že je to donošené, zdravé a dobře ošetřené novorozeně, staré asi 24 hodin, váha 3 200 g, míra 51 cm. Bylo to již páté miminko, které bylo FOD anonymně předáno. Protože v olomouckém kraji žádného Klokánka nemáme, byl Jiříček umístěn do kojeneckého ústavu. Již ve třech týdnech si pro něj přišli budoucí osvojitelé, vytypovaní olomouckým krajským úřadem. Kéž by se všechny matky, které tají těhotenství, dozvěděly o tom, že nemohou-li využít babybox, pomůže jim naše krizová linka. Pak už by žádné miminko nemuselo skončit v popelnici!
Šestnáctiletá Veronika a čtyřletý Marianek byli přijati do Klokánku v srpnu 2007. V V rozhodnutí soudu o předběžném opatření se uvádí: „Nezletilý Marian byl od 1. 11. 2004 umístěn na základě předběžného opatření do dětského domova z důvodu alkoholismu matky a její léčby. Dne 10. 10. 2005 byl Marian předán zpět do péče matky a nad jeho výchovou byl stanoven dohled. Dne 14. 8. 2007 kontaktoval jeden ze sousedů telefonicky městský úřad a oznámil, že matka je již pět dnů pod vlivem alkoholu, o syna nepečuje a ten putuje od jednoho souseda ke druhému. Sousedé nezletilého živí, myjí, dávají spát. Mnohokrát se i v noci stane, že nezletilý před opilou matkou uteče do sedmého patra domu, kde se schovává. V době návštěvy orgánu péče o dítě téhož dne v poledne matka hluboce spala a nikdo nevěděl, kde se Marian nachází. Po půlhodině byl nalezen u jednoho ze sousedů. Nezletilý se po navázání kontaktu vyjádřil, že matka je pořád ožralá a nejraději by se zastřelil.“ Veronika byla v té době na prázdninové brigádě. Spala u své kamarádky a k matce se v žádném případě vrátit nechtěla. Veronice i jejímu bráškovi se v Klokánku hned zalíbilo. Obě děti byly moc hodné a šikovné. Navzájem k sobě měly velmi pěkný vztah. Veronika s péčí o Marianka ochotně pomáhala. Nejen o prázdninách, ale i ve školním roce o víkendech chodila na brigádu a připravovala si s pomocí tet výbavu. Matka o děti zprvu jevila zájem, navštěvovala je a brala si je se souhlasem úřadu na víkendy domů. Ale když děti po vánočním pobytu tetám vyprávěly, že matka byla „ožralá“ a sousedé volali policajty, další pobyty již povoleny nebyly. Matka poté o děti ztratila zájem. Marianek odešel v únoru 2009 nadšeně k novým rodičům, ale Veronika se rozhodla zůstat v Klokánku. Těší se do svého vlastního bytečku, který jí má být v blízké době přidělen, a za bráškou jezdí na návštěvy.
Sedmnáctiletý Jiří byl
přijat do Klokánku v červnu 2008 na vlastní žádost. Přivedla ho jeho třídní profesorka, když zjistila, v jak tíživé
situaci se tento sympatický student obchodní akademie nachází. Ve své žádosti Jirka uvedl: „Minulý měsíc mě nevlastní
otec vyhodil z domu, protože jsem nebyl schopen přispívat na domácnost. Žádal po mně 2 000 Kč měsíčně, což jsem jako
student střední školy nebyl schopen platit, i když jsem chodil na brigády. Momentálně jsem ubytovaný v Domově mládeže,
je to ale pouze přes týden. O víkendech přebývám u známých. Tenhle způsob života je nejistý a nedává mi vhodné podmínky
ke studiu. Z přicházejících prázdnin mám velkou obavu, protože jinou možnost ubytování nemám.“ V Klokánku byl Jirka
spokojený a svědomitě se připravoval na maturitu. I tady chodil na brigády, aby měl finanční rezervu, až bude na
všechno sám. V červnu Jiří velmi úspěšně odmaturoval. Krátce nato získal zaměstnání v oboru, a začal dálkově studovat
vysokou školu. V V Klokánku zůstává i po dosažení zletilosti a připravuje se na samostatný život. S naší pomocí požádal
o přidělení bytu, který by měl dostat v nejbližší době.
Devítiletý David a roční Brenda byli v březnu 2007 svěřeni do Klokánku předběžným opatřením. Po přijetí sourozenců se ukázalo, že jejich výchova byla značně zanedbána a zejména u Brendy se projevovaly známky citové a psychické deprivace. Po překonání adaptačních obtíží si obě děti v Klokánku zvykly a jsou tu spokojené. Brenda začala velmi rychle dohánět své opoždění. Obě děti jsou velmi hodné a šikovné. Sotva se ale v Klokánku adaptovaly, rozhodl soud na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí o jejich přemístění do vzdáleného dětského domova, třebaže zákon o rodině (§ 46 odst. 2) dává rodinné péči v Klokánku přednost před ústavní výchovou. K přemístění mělo dojít koncem srpna 2007. S tím jsme se ale nemohli smířit. Vyžádali jsme si zprávy pediatra, psychologa i školy a podali k soudu podnět na změnu rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy. Ve zprávě pediatra se mj. uvádí, že „pobyt v Klokánku dětem prospívá, jsou tam spokojené a přemístění do jiného zařízení by mělo na jejich další vývoj a zdraví nepříznivý vliv“. Podobně vyzněly i zprávy psychologa a školy. Na nesprávný postup jsme si stěžovali i na MPSV. Termín přemístění byl zrušen s tím, že se vyčká rozhodnutí soudu. A A soud na základě předložených zpráv ponechal oba sourozence v Klokánku. Matka se s nimi vídá jen jednou až dvakrát do roka. Protože se návrat dětí do vlastní rodiny nejeví pravděpodobným, hledá se nyní pro ně pěstounská rodina. Kéž to netrvá moc dlouho!
Dvouletá Petruška byla do Klokánku umístěna v listopadu 2006 předběžným opatřením poté, kdy ji sousedé zachránili před jistou smrtí. Již dávno předtím poukazovali na špatnou péči ze strany otce, jemuž byla holčička svěřena. Když neuspěli na úřadě, obrátili se i na FOD . Naše opakované šetření otřesné životní podmínky batolete potvrdilo. Holčička byla v bytě většinu času sama – jen s velkým zanedbaným vlčákem, upoutaným v bytě na řetězu. Otec obvykle pobýval v hospodě. V bytě byl nesmírný nepořádek, zápach a zima. O výsledku šetření jsme ihned informovali orgán sociálně-právní ochrany a navrhovali umístění holčičky v Klokánku. Úřad si otce předvolal, ale když s umístěním nesouhlasil a slíbil, že bude dceru dávat do školky, byla mu opět dána šance. Dva dny poté v bytě vypukl požár. Otec dal péct kuře a odešel do restaurace. Sousedé naštěstí ucítili dým a zavolali hasiče a policii, kteří vysvobodili ubohé dítě i psa. Teprve nyní byl podán návrh na umístění Petrušky do Klokánku. Byla přijata ve stavu mimořádně těžkého zanedbání a citové deprivace – ve věku třiceti tří měsíců odpovídal její vývoj patnácti až osmnácti měsícům. Během pobytu v Klokánku ale holčička zpoždění plně dohnala, takže při psychologickém vyšetření ve věku pěti let a dvou měsíců byl její vývoj v normě. Rodiče o dceru nejevili zájem. Otec byl odsouzen pro trestný čin opuštění dítěte k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a oba rodiče byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Ale zatímco u matky nabyl rozsudek právní moci, otec se odvolal. V V současné době se řeší otázka náhradní rodinné péče. Zda půjde o osvojení nebo pěstounskou péči, závisí nyní na výsledku odvolacího řízení. V případě potvrzení rozsudku bude holčička právně volná pro osvojení. Doufáme, že i odvolací soud bude sdílet názor soudu prvního stupně, že zbavení rodičovské zodpovědnosti je u otce zcela na místě.
Osmiletá
Kristýnka, sedmiletý Sebastián a tříletá Markétka byli v prosinci 2004 umístěni předběžným opatřením do dětského
domova. V soudním rozhodnutí se uvádí, že „děti bydlely s rodiči v zimních měsících v domě, který je po požáru a jehož
bytové podmínky jsou naprosto nevyhovující (promáčené zdi, plíseň, poškozené postele, zastavený přívod vody a
elektřiny) a podle zjištění magistrátu i závěru znaleckého posudku rodiče péči o děti dlouhodobě zanedbávali“. Nad
dětmi byla nařízena ústavní výchova, třebaže jsme úřadům s ohledem na velmi silnou citovou vazbu mezi dětmi a rodiči
navrhovali využít blízkého kroměřížského Klokánku. Děti nesly pobyt v dětském domově s omezenou možností návštěv velmi
těžce. Při jedné propustce celá rodina Klokánek navštívila a dětem se tam moc líbilo. Rodiče ihned podali návrh na
jejich přemístění do Klokánku. Soud jim dne 3. září 2007 vyhověl. Radost rodičů a dětí ale netrvala dlouho. Odvolal se
totiž Městský úřad Otrokovice s tím, že „by došlo k narušení stabilního prostředí Dětského domova rodinného typu v
Uherském Ostrohu. Klokánek rovněž poskytuje pouze institucionální péči a zásadní odlišnost mezi dětským domovem a
Klokánkem spočívá pouze ve zřizovateli“. Krajský soud v Brně ale odvolání nevyhověl. Ve svém rozsudku ze dne 26. června
2008 uvedl, že „je zcela opodstatněný závěr soudu prvého stupně, že výchovu dětí lze zajistit rodinnou péčí v zařízení
pro děti vyžadující okamžitou pomoc FOD. V tomto ohledu neobstojí námitka odvolatele, že uvedené zařízení poskytuje v
podstatě totožnou institucionální péči jako Dětský domov v Uherském Ostrohu. Podle názoru odvolacího soudu již samotná
péče poskytovaná v tomto zařízení, vycházeje z jeho statutu, má povahu rodinné péče, která má přednost před nařízením
ústavní výchovy.“ A A tak letní prázdniny 2008 již děti trávily v Klokánku. Byly to velmi milé a hodné děti, šťastné,
že jsou blízko rodičů. Ve škole i v Klokánku se chovaly na jedničku s hvězdičkou. Rodiče začali s Klokánkem a s
kroměřížskou pobočkou výborně spolupracovat a s vervou a s naší podporou se ihned pustili do vyklízení a zařizování
vyhořelého domku. S naší pomocí zajistili i přívod elektřiny a vody. Děti si brali domů nejprve na víkendy a po téměř
čtyřletém pobytu dětí v dětském domově a ročním pobytu v Klokánku si děti v červnu 2009 odvedli natrvalo
domů.
Městský soud v P Praze vyhověl dne 25. 9. 2009 v plném rozsahu naší
žalobě na ochranu dobré pověsti a rozhodl, že Česká lékařská společnost J. E. Purkyně se musí za svou organizační
složku Společnost sociální pediatrie omluvit FOD za nepravdivá tvrzení,
• že matka pro Fond ohrožených dětí podepíše „nabídku“ dítěte do osvojení s tím, že je zde uváděno přímo
zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek, pracovníci Fondu ohro-žených dětí kontaktují na organizaci vázané rodiny a
muži podepisují tzv. fiktivní otcovství,
• že se takto z Fakultní nemocnice Brno- -Bohunice v roce 2006 ztratilo více než 15 dětí, jejichž osud není
znám a neví se, kam byly propuštěny,
• že mnohé z dětí, které takto projdou Fondem ohrožených dětí, jsou přijímány cizinci, mizí z republiky a o
jejich osudu se nic neví,
• že prostřednictvím Fondu ohrožených dětí mohou získat dítě i žadatelé neprověření,
• a že to může být obchodování s dětmi.
Kromě toho nám musí zaplatit finanční safisfakci ve výši 100 000 Kč.
Společnost sociální pediatrie sdružuje především ředitele a další pracovníky
kojeneckých ústavů a zdravotnických dětských domovů (zvaných též „dětská centra“), jimž jsou Klokánky od počátku trnem
v oku. Ke dni 31. 12. 2008 bylo v celkem 33 kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do tří let s celkovou
kapacitou 1 871 míst umístěno 1 418 dětí, čtvrtina lůžek (24,3 %) je tedy trvale neobsazená. Obdobná situace byla i v
roce 2007, kdy ke konci roku bylo ve stavu 1 407 dětí (viz www.uzis.cz). Do Klokánků bylo v r. 2008 umístěno 87 dětí
mladších tří let, z toho 18 novorozenců. Společnost Sociální pediatrie, zejména její předseda MUDr. František
Schneiberg, se od počátku snažili Klokánky v médiích i na různých seminářích a konferencích zdiskreditovat a zabránit
alespoň tomu, aby do nich byly umísťovány děti mladší tří let. V roce 2003 se například podílela na zpracování dopisu
ministerstva zdravotnictví pro dotační řízení ministerstva práce a sociálních věcí, v němž se uvádělo, že záměr FOD
otevřít zařízení pro děti do tří let věku (Klokánek v P Praze 4, Láskově ulici) je protiprávní, že na prvním místě u
těchto dětí je uspokojení jejich biologických potřeb a to že umí jen vyškolený personál kojeneckých ústavů (viz
zpravodaj č. 2/03). V květnu 2007 vydala Sociální pediatrie v souvislosti s kuřimskou kauzou a útěkem údajné
třináctileté Aničky z Klokánku výzvu „Zrušte Klokánky“, o které informovala většina celostátních médií. Přitom z ústavů
utíká množství třináctiletých dětí ročně. Tvrzení, za která je tato společnost povinna se omluvit, byla uvedena v
dopise ombudsmanovi ze dne 10. 4. 2007, předaném senátorce Gajdůškové, která jej dne 7. 6. 2007 těsně před hlasováním o
zvýšení státního příspěvku na děti v Klokánkách v senátu přečetla. Ačkoli ve sněmovně prošel návrh hladce velkou
většinou hlasů, v senátu prošla novela jen těsně o dva hlasy. Z tohoto dopisu čerpaly Literární noviny v článku Jakuba
Patočky ze dne 25. 6. 2007 „Klofánek: fond ohrožující rodiny“. Za tento článek se nám Literární noviny dne 17. 8. 2009
omluvily. Za další nactiutrhačné články, o kterých jsme blíže informovali ve zpravodaji č. 2/07 na str. 3, se nám dne
11. 8. 2009 omluvily také Lidové noviny, a předtím i časopis Týden, viz též www.fod.cz.
V roce 2008 získalo prostřednictvím FOD nové rodiče 30
dětí – přesně polovina dívek a polovina chlapců ve stáří od 4 dnů do 17 let. Přímo z porodnic
odešlo 5 novorozených miminek. Nové rodiče jsme dále našli pro 3 batolata (jedno roční, jedno dvouleté a jedno
tříleté), 8 předškoláčků ve věku od čtyř do pěti let, 12 školáků ve věku od sedmi do čtrnácti let (tři sedmiletí, tři
devítiletí, 2 jedenáctiletí, dva dvanáctiletí, jeden třináctiletý a jeden čtrnáctiletý) a pro dva bratry ve věku
šestnácti a sedmnácti let. Kromě romského (4 děti) nebo poloromského (2 děti) původu a vyššího věku bránil dalším
čtyřem dětem v nalezení náhradní rodiny jejich zdravotní stav (nejzávažněji postižen je pětiletý chlapec s rozštěpem
páteře, inkontinencí, srdeční vadou a hydrocefalem a čtyřletá dívka s tuberózní sklerozóu).
Od počátku letošního roku do uzávěrky zpravodaje v říjnu 2009 odešlo do náhradních rodin „přes“ FOD dalších 25
dětí – 13 chlapců a 12 dívek ve stáří od 4 dnů do 17 let. Nové rodiče díky tomu už mají 2
novorozená miminka, 3 batolátka (dvě roční, jedno tříleté), 3 předškoláčci ve věku od čtyř do pěti let (jedno čtyřleté,
dva pětiletí), 15 školáků ve věku od šesti do třinácti let (čtyři šestiletí, dva osmiletí, dva devítiletí, tři
desetiletí, dva jedenáctiletí a dva třináctiletí) a 2 studenti (šestnáctiletý chlapec a sedmnáctiletá dívka). Kromě
vyššího věku nebo romského (5 dětí), poloromského (2 děti) a polovietnamského (1 dítě) etnika bránila třináctiletému
chlapci v nalezení náhradní rodiny genetická zátěž (schizofrenie) a osmileté holčičce zdravotní stav (kvadruspasticida,
mnohočetné postižení CNS, nechodící – na vozíčku). Hodně štěstí a hodně lásky!
• V průběhu roku 2008 se v Klokánkách nacházelo celkem 712 dětí, tj. o
88 víc než v r. 2007.
• Nově přijato bylo 411 dětí, odešlo 373 dětí.
• Kapacita Klokánků v r. 2008 činila 338 míst, průměrná doba pobytu činila 6 měsíců
(122 dětí, tj. 33 % odešlo do jednoho měsíce, 191 dětí, 51 % odešlo do
tří měsíců).
• Z nově přijatých dětí bylo 87 (21 %) mladších tří let (z toho 18, tj. 4 %
novorozenců), 88 dětí (21 %) bylo ve věku od tří do šesti let,
86 dětí (21 %) ve věku od šesti do deseti let, 110 dětí (27
%) ve věku od deseti do patnácti let a 40 dětí (10 %) bylo
starších patnácti let.
• Pro podezření z týrání bylo přijato 22 dětí (5 %), pro podezření z
pohlavního zneužívání 21 dětí (5 %), pro zanedbání péče 92 dětí
(22 %), z důvodu hmotné nouze 78 dětí (19 %), z důvodu
hospitalizace rodiče 40 dětí (10 %), pro výchovné problémy 39 dětí
(9 %), pro alkoholismus nebo drogovou závislost rodičů 58 dětí (14
%), z důvodu útěku z rodiny 14 dětí (3 %), pro útěk z ústavu
4 děti (1 %), z důvodu výkonu trestu rodičů 29 dětí (7 %) a
z důvodu úmrtí rodičů 6 dětí (1 %). Nejčastěji uváděným důvodem byly bytové
důvody – 171 dětí (42 %) – pozn.: u většiny dětí bylo dáno více důvodů, proto výsledný součet
přesahuje 100 %.
• Na základě soudního rozhodnutí bylo přijato 71 dětí (17 %), na
žádost orgánu sociálně-právní ochrany 119 dětí (29 %) a na žádost rodičů bylo přijato
186 dětí (45 %), na žádost rodiče nebo OSPOD později změněné na soudní rozhodnutí
bylo přijato 35 dětí (9 %).
• Z toho na vlastní žádost bylo přijato 12 dětí (3 %), policií byly
předány 2 děti (0,5 %).
www.fod.cz,číslo účtu celonárodní sbírky: 30 55 103/0300
ČSOB, a.s., divize PS Praha 4, dárcovská SMS: DMS FODKLOKANEK (na č. 87777),Redaktorka: Marie Vodičková.
Periodický tisk evidován MK ČR E 15770.
