Vážení a milí členové a příznivci FOD, opět bychom Vám chtěli touto cestou mnohokrát poděkovat za všechnu Vaši hmotnou i psychickou podporu, povzbuzující dopisy, vzkazy, e-maily. Máme z nich vždy velikou radost a dodávají nám sílu v dalším "boji" za šťastnější život týraných a jinak ohrožených dětí. A bude nám jí opravdu zapotřebí. Opět je na obzoru zákon – novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí – který by v případě přijetí naši činnost z větší části znemožnil, jak můžete blíže zjistit z následujících řádků. Na našich stránkách www.fod.cz naleznete plné znění navrhované novely i našich připomínek. Potěšit Vás ale můžeme zprávou, že výtěžek letošního letního kola naší sbírky dosáhl jedenácti a půl milionu korun, což je opět o milion víc než loni! Ještě jednou Vám moc a moc děkujeme, doufáme ve Vaši další pomoc a podporu a přejeme Vám krásné Vánoce a šťastný rok 2005!
| Anonymní miminko Lucinka |
Dne 30. 11. 2004 pozdě odpoledne zavolala na naše pohotovostní číslo 776 833 333 neznámá žena a s velkou
tísní v hlase se ptala, zda by nám mohla anonymně předat dítě, které se jí narodilo předchozího dne. Krátce na to
zazvonila u naší olomoucké pobočky a s pláčem předala naší psycholožce krásné miminko v růžovém oblečku a v
zavinovačce. Současně jí dala lístek, na kterém bylo napsáno, že holčička se narodila předchozího dne, a protože se o
ni nemůže starat a musí zůstat v anonymitě, přeje si, aby byla předána do adopce. Nechce, aby před tím byla umístěna v
kojeneckém ústavu, ale v Klokánku.
Po odchodu matky jsme zavolali rychlou záchrannou službu, která miminko i s naší psycholožkou odvezla na novorozenecké oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci. Zde zjistili, že holčička se jeví jako zdravé a dobře ošetřené novorozeně. Vzhledem k nižší porodní váze (2,30 kg) a nutnosti provést potřebná vyšetření bylo rozhodnuto o její hospitalizaci. Poté jsme kontaktovali orgán sociálně-právní ochrany a k soudu podali podnět na svěření děťátka do Klokánku v Praze 4, protože v moravských Klokáncích nebylo volné místo. Soud nám k naší velké radosti vyhověl, když přihlédl jednak k přání matky i k ustan. § 46 odst. 2 zákona o rodině, které dává přednost rodinné péči v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc před ústavní výchovou. Policie vydala prohlášení, že po matce pátrat nebude, protože se žádného trestného činu nedopustila a žádný zákon neporušila, neboť dítě předala do správných rukou. O trestný čin opuštění dítěte by se ale jednalo v případě, pokud by dítě jen tak někde odložila a záleželo by na náhodě, zda se o novorozeně někdo řádně postará. Dne 7. 12. 2004 zajistil soud převoz holčičky sanitkou z olomoucké nemocnice do Klokánku v Praze. Matka nám později znovu zatelefonovala a ptala se, zda je miminko v pořádku a kde teď je. Sdělila i potřebnou anamnézu a na náš dotaz, jaké jméno by si pro dcerku přála, hned odpověděla, že Lucinka. Svěřila se, že těhotenství zjistila pozdě, a protože je vdaná, anonymního porodu v porodnici nemohla využít. Byla velmi šťastná, že holčička je zdravá a že byla svěřena do Klokánku.
Lucinka je kouzelné miminko, a protože ani olomoucký krajský úřad nepovažuje za nutné vyčkávat šestitýdenního nezájmu, první Vánoce zřejmě prožije již se svými novými rodiči. Budou pro ni tím nejkrásnější dárkem, stejně jako ona pro ně. Kéž by se postupem této anonymní maminky inspirovaly všechny ženy, které porodí tajně mimo zdravotnické zařízení. Kontaktovat nás samozřejmě mohou ještě před porodem. Číslo 776 833 333 bylo zřízeno speciálně pro ně.
| Sbohem, mé dítě |
Dát dar života. Před chviličkou jsi měla otevřené oči, ale teď chceš už jen spát. Kéž bys otevřela oči a podívala se na mě. Moje dítě, můj poklade, anděli seslaný mi z nebe... jsme spolu naposledy. Držím tě pevně u sebe a cítím, jak tvoje drobounké tělíčko zahřívá moje tělo, a dívám se na tebe... Mám pocit, jako bych se na tebe nemohla vynadívat, moje oči se nemohou nabažit. Taková malinká lidská bytost, a kolik je toho na tobě k vidění... i v tak krátkém čase. Za pár minut přijdou a vezmou mi tě. Ale teď jsme ještě spolu a patříš jenom mně. Tvářičky máš od porodu pořád ještě otlačené – když je hladím konečky prstů, jsou jemňounké jak motýlí křídlo. Obočí máš napjatě zkrabatělé soustředěním – zdá se ti sen? Máš příliš husté řasy, než abych je mohla jednotlivě spočítat, a přesto, moc bych si je chtěla všechny vrýt do paměti. Nechci nic z tebe zapomenout. Je to v pořádku, že tak rychle dýcháš? O novorozeňatech nic nevím – a možná nikdy vědět nebudu. Jednu věc ale vím zcela jistě – miluji tě celým srdcem. Mám tě strašně ráda, a nijak se ti to nedá říct. Mám naději, že jednou porozumíš. Dávám tě pryč, protože tě miluji. Chci, abys měla v životě všechny věci, které já nikdy mít nemohla – bezpečí, soucítění, radost a přijetí. Chci, aby tě milovali, protože jsi. Kéž bych tě mohla vmáčknout do sebe zpátky – nedokážu tě nechat jít. Kdybych tě jen takhle mohla držet navěky a nemusela se nikdy dočkat zítřka – bylo by pak všechno v pořádku? Ne, vím, že všechno bude v pořádku jen tehdy, když tě nechám jít. Jen jsem prostě nečekala, že to budu prožívat takhle – nevěděla jsem, že budeš tak krásná a dokonalá. Zdá se mi, jako by mi rvali srdce z těla přímo kůží ven. Nevěděla jsem, že to bude tak bolet. Zítra přijdou do nemocnice tvoje maminka s tatínkem, vezmou si tě domů a začne nový život. Modlím se, aby ti o mně řekli. Doufám, že si uvědomí, jak jsem byla statečná. Doufám, že ti řeknou, jak moc tě miluji, protože nebudu nablízku, abych ti to řekla sama. Někde uvnitř budu každodenně plakat, protože mi budeš strašně chybět. Moc si přeji, abych tě zase někdy mohla uvidět – chci ale, abys vyrostla, abys byla silná a krásná a měla všechno, co budeš chtít. Chci, abys měla domov a rodinu. Chci, abys jednou měla svoje vlastní děti a aby byly tak krásné, jako jsi ty. Doufám, že se mě budeš snažit pochopit a nebudeš se na mě zlobit. Do pokoje vchází sestra a natahuje se pro tebe. Musím tě nechat jít? Cítím, jak ti srdíčko rychle tluče, a konečně jsi otevřela oči. Díváš se do mých očí s důvěrou a nevinností a naše srdce se do sebe zaklesla. Dávám tě sestře. Cítím se, jako bych umírala. Sbohem, mé dítě – kus mého srdce bude s tebou stále a navždy. Miluji tě, miluji tě... miluji tě.
(úryvek z knihy Patty Hansenové "Slepičí polévka pro ženskou duši")
| Nadační fond STATIM má schránku pro odložené děti |
Zde leží človíček, stár hodinu a čtvrt.
Nikomu neschází, a nejmíň vlastní matce.
Našli ho na skládce. A jenom kmotra Smrt
jen ta ho k sobě přivinula sladce.
Jiří Žáček
Cílem Nadačního fondu pro odložené děti STATIM je pomáhat rodičům a dětem, matkám, které se v tísnivé situaci nedokáží postarat o novorozence... Slovo STATIM se používá ve zdravotnictví a znamená IHNED, OKAMŽITĚ. A tak si přejeme pomáhat. STATIM je ve stadiu zrodu. Má v projektu zřizování schránek, do nichž budou moci matky, rodiče, odložit anonymně dítě. Odložené dítě vzápětí dostane veškerou zdravotní péči a sociální pomoc. Druhým nástrojem pomoci rodičům v tísni je zřízení bezplatné poradenské telefonní linky.
Program Nadačního fondu STATIM je jasný a zřetelný. Má jediné přání. Aby již nikdy nebylo nalezeno mrtvé tělíčko novorozence.
S myšlenkou Nadačního fondu STATIM přicházejí advokát Roman Hanus z Advokátní kanceláře v Praze 1, Národní třída 6 a Ludvík Hess z Prahy 10, Hájku 88.
Kdokoli a kdykoli může použít telefon 602 305 139 nebo e-mail info@statim
cz.
Veškeré informace jsou uvedeny na www.statim.cz.
STATIM zhotovil první technicky dokonalou schránku, jež měla být instalována na objekt Gynekologicko-porodnické kliniky v Apolinářské ulici v Praze 2. Těsně před podepsáním smlouvy o provozování schránky mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze, jejíž součástí klinika je, vystoupili proti projektu Mgr. Šárka Špeciánová, právnička VFN, a MUDr. František Schneiberg, sociální pediatr. Jejich zavádějící a mnohdy nepravdivá argumentace zastavila realizaci projektu. Negativní stanoviska obou odpůrců "schránky" zveřejnil STATIM na www.statim.cz spolu se svojí odpovědí.
Pár čísel z historie:
Prvním historicky známým odloženým dítětem byl pravděpodobně Mojžíš, jenž ve 14. století před naším letopočtem připlul v košíku po Nilu, vylovila jej faraónská princezna a na svém dvoře taky vychovala. Mojžíš se společensky vypracoval a stal se dokonce rádcem faraóna.
Křesťanství svoji tradici negativního postoje k odkládání dětí počítá od 4. století.
Přesto byly ale nalezené děti obvykle vychovávány v křesťanských rodinách a církev nad jejich výchovou bděla.
Pečlivou evidenci o počtu odložených dětí vedli v Milánu. V letech 1843 až 1900 v tomto historicky prvním zařízení odložili rodiče 162 237 dětí. V Paříži bylo v 18. století ročně odloženo kolem sedmi tisícovek dětí. V Madridu se dochovalo přesné číslo z let 1586 až 1700 – odložených dětí tu sečetli 55 420.
Některé z mnoha důvodů k odložení dítěte:
Děti často odkládají matky, které těhotenství z nejrůznější příčin tajily a v jeho průběhu ani nenavštěvovaly zdravotní zařízení.
Pro matky odkládající dítě bývá typická malá vzdělanost a nezřídka drogová závislost.
Důvodem k odložení bývá špatná finanční situace rodičů nebo matky a neschopnost postarat se o základní potřeby dítěte.
Svoji roli často hraje očekávaná ostuda či kritika rodiny, strach z rodičů.
Děti také odkládají ženy pobývající v nějakém státě ilegálně.
Nepochybujme o tom, že důvodů je tolik, kolik je odložených dětí.
Současná situace v různých zemích:
V péči o odložené děti je v současnosti nejdále Německo, kde je podle dostupných informací zřízeno 67 míst, na nichž je možno dítě anonymně odložit. Jsou to inkubátorům podobné schránky zvané většinou "Babyklappe". Některá zařízení akceptují anonymní předání dítěte po telefonické domluvě. První "Babyklappe" byla zřízena v Hamburku 5. dubna 2000 a za první rok její působnosti, přesně do 9. dubna 2001, do ní bylo odloženo šest dětí a dvě byly převzaty na základě telefonátu. Podle posledních informací se počet dětí do těchto schránek v Německu odložených blíží ke stovce.
V Rakousku je schránek pět, ve Švýcarsku jedna, rovněž v Jihoafrické republice a v italském Palermu je po jedné schránce. Nejrůznějšími způsoby bývá v Rakousku odloženo kolem padesáti dětí ročně. Ve Švýcarsku zdroje udávají pět odložených dětí za dobu tří let. První "Babyfenster" bylo v této zemi zřízeno 9. 5. 2001.
Spojené státy uvádějí průměrně osm set odložených dětí ročně. V Maďarsku napočítali v poslední době 54 zavražděných dětí a tento varující počet byl impulsem pro zřízení inkubátoru u vchodu budapešťské nemocnice Agost Shoepf-Merei. Byla do něho odložena dvacítka dětí.
Důvody pro i proti zřízení schránek pro odložené děti:
Schránky na odložení dětí nabízejí matkám a někdy i otcům východisko z krajní životní situace.
Věříme, že osoba rozhodující se odložit dítě nemusí být vždy krkavčí matkou. Je to člověk, jenž potřebuje podporu, informace a hledá řešení. Mnohdy jistě rozhoduje o životě dítěte vteřina, podnět, náhoda.
Výhodou proti všem dosud nabízeným možnostem je absolutní anonymita. Pochopme, že ne každý je schopen jednat s institucí, jíž zdravotní nebo sociální zařízení bezesporu také je.
Odpůrci myšlenky tvrdí, že zřízení schránek zvýší počet odložených dětí.
Jako protiargument uvádějí právo dítěte na informace o původu.
Předpokládají, že odložené děti mají problém s nalezením vlastního já. A rodiče odložených dětí za svůj čin podle odpůrců projektu trpí. Otcové pak nejsou vedeni k odpovědnosti.
Schránky ovšem především zachraňují životy dětí.
Ludvík Hess, ředitel Nadačního fondu pro odložené děti
|
Fond ohrožených dětí projekt Nadačního fondu Statim jednoznačně podporuje. Vždy budou existovat matky, které z obavy před prozrazením nebo pro neschopnost s kýmkoli po porodu komunikovat nebo přijít do kontaktu dají přednost odložení dítěte do schránky, a tím mu zachrání život. Protiargumenty MUDr. Františka Schneiberga, PhDr. Lenky Průšové a dalších odpůrců jsou právně i eticky vadné, zhruba na stejné úrovni jako tvrzení, že děti do tří let potřebují uspokojit především své biologické potřeby a jen vyškolený zdravotnický personál kojeneckých ústavů umí správně držet savičku. Kéž schránka začne co nejdříve plnit svůj ušlechtilý účel! |
| 32 dětí nikoho už je někoho! |
Od počátku roku 2004 do konce října získalo prostřednictvím Fondu ohrožených dětí novou rodinu 32 dětí – 15 dívek a 17 chlapců ve stáří od čtyř dnů do čtrnácti let (mladších jednoho týdne bylo 7 dětí, do jednoho roku – 2 děti, do tří let – 4 děti, do šesti let – 6 dětí, do deseti let – 10 dětí a ve věku od jedenácti do čtrnácti let byly 3 děti). Tři děti byly nevidomé, dvě sluchově postižené, osmiletá holčička byla mentálně retardovaná, devět dětí bylo romského, jedno poloromského a jedno polovietnamského původu.
U nové mámy a táty už je konečně i Tomášek, o jehož případu jsme Vás informovali již před dvěma lety, v článku s názvem "Zůstane Tomášek v ústavu?". Ministerští úředníci dva roky bránili tomu, aby byl chlapec svěřen do pěstounské péče prověřeným manželům, kteří o něj celé dva roky usilovali. Místo toho k nim mohl jezdit jen na prázdniny. Natrvalo nové rodiče získal až na základě rozsudku, když znalec z oboru psychologie, vyžádaný soudem, dospěl ke zcela opačnému názoru než MPSV – že právě tito manželé jsou pro Tomáška velmi vhodnými náhradními rodiči.
S pomocí našeho minulého zpravodaje získalo nové rodiče šest dětí – tříletá nevidomá Pavlínka, šestiletá Jaruška, čtyřletý Ondra, osmiletý Honzík a bráškové Daniel (7 let) a Pavel (8 let). Pro ostatní v něm uveřejněné děti však rodinu nemáme. Najdeme ji?
Fond ohrožených dětí nalezl od svého založení v r. 1990 náhradní rodinu pro víc než šest stovek dětí. Většina z nich by se do rodiny pravděpodobně nikdy nedostala, tak jako tři nevidomé děti, pro které se nám podařilo nalézt rodinu letos.
| Sárinka |
| Pavlínka |
| Tadeášek |
O šestiměsíčním nevidomém Tadeáškovi nás nejprve informovala ředitelka Kojeneckého ústavu v Mostě se žádostí o nalezení náhradní rodiny. Narodil se předčasně, s nízkou porodní váhou. Rodiče si na péči o něj netroufali a velmi se tím trápili. Sami si našli na internetu informace o FOD a asi týden poté, kdy jsme se o chlapečkovi dozvěděli, nás navštívili se žádostí o nalezení náhradní rodiny i oni. Byli velmi překvapeni, že rodinu už máme. Za šest týdnů od obdržení první informace byl Tadeášek už doma. A jak se má? To nejlépe zjistíte z dopisu, který nám poslali jeho noví rodiče:
Končí den, za okny zapadá sluníčko a my máme to štěstí, že máme sluníčka dvě, jedno na obloze a druhé v postýlce. Normálně se rodičům děťátko narodí, ale my jsme si Tadeáška vybrali. Je to už šest měsíců, co jsme si ho přivezli z kojeneckého ústavu. Jeho nástup do života nebyl zrovna nejlepší, narodil se na začátku 27. týdne a vážil pouhých 800 g. Bohužel dlouhý pobyt na kyslíku zapříčinil poškození sítnice, takže Tadeášek je nevidomý, reaguje pouze na intenzivní světlo.
Každý začátek je těžký a i my jsme se potýkali s řadou problémů, jak malého správně vést, jaké hračky jsou pro něho vhodné, jak přizpůsobit dům, ve kterém žijeme. Stačilo ale pár týdnů a vše přišlo nějak samo. Tedýsek je trpělivý, stále dobře naladěný, dovede naslouchat a hraje si jako děti vidící, jen trochu jinak. Tadeáška máme moc rádi, náš život se hodně změnil, hlavně jeho hodnoty. Přejeme si, aby z něj vyrostl šikovný kluk, který si najde své místo ve společnosti. Čeká nás ještě dlouhá a složitá cesta, ale hlavní je, že jsme se našli, že Tadeášek má mámu, tátu, tři sourozence, babičky a spoustu tet a strejdů, kteří nám pomáhají. Dnes je mu rok a z ležícího pětikilového miminka se stal pořádný kluk, kterému rošťárny koukají z očí. Přinesl nám spoustu radosti a my nikdy nelitovali dne, kdy jsme si Tedýska přinesli domů. Naopak to bylo to nejlepší, co jsme v životě udělali. Tadeášek už tvrdě spí, pod hlavičkou polštářek s vláčkem, který ho odváží do světa snů. Teď mě napadá, co se vlastně nevidomým dětem může zdát? Už se těšíme, až nám o tom bude jednou sám vyprávět.
Sladké sny a velké poděkování Vám všem z FOD
manželé Singerovi
|
Každá sekunda našeho života je nový a jedinečný okamžik existence vesmíru a nikdy se nebude opakovat… A co zatím učíme své děti? Učíme je, že dvě a dvě jsou čtyři a že Paříž je hlavní město Francie. Kdy je také naučíme, co jsou? Každému dítěti bychom měli opakovat: Víš, co jsi? Jsi zázrak. Jsi jedinečný. Po celá ta léta, co je svět světem, tu ještě nebylo žádné dítě, jako jsi ty. Žádné nemělo tvoje nohy, ruce, šikovné prsty, tvé pohyby. Může z tebe být Shakespeare, Michelangelo, Beethoven. Můžeš dokázat cokoliv. Jsi opravdu zázrak. A až vyrosteš, copak bys mohl zranit někoho, kdo je zázrak stejně jako ty? Musíš se ze všech sil snažit o to – a musíme se o to ze všech sil snažit všichni – aby si svět své děti zasloužil. Pablo Casals |
| Julinka |
Tříměsíční Julinku přinesla matka na péči o dítě s tím, že už se o ni nechtějí starat. Na návrh orgánu sociálně právní ochrany byla předběžným opatřením svěřena do Klokánku v Láskově ulici. Rodiče se o ni žádným způsobem nezajímali a protože i státní sociální péče si přála, aby holčička přešla co nejdříve do trvalé rodiny, našli jsme pro ni prověřený manželský pár, kterému nevadilo, že miminko ještě není právně volné a že přijdou o anonymitu osvojení. A tak v šesti měsících Julinku na základě příslušného rozhodnutí převzali. Její nový tatínek nám krátce na to napsal:
Vážená paní Tomková,
já jsem v životě moc dopisů nenapsal, ale teď to musím udělat. Od Vašeho zavolání a od prvního okamžiku, co jsme s manželkou uviděli Julinku, se nám změnil život. Nedovedete si představit, kolik lásky, štěstí a radosti k nám domů s Julinkou přišlo. S manželkou jsme oba prožili překrásné a bezstarostné dětství, oba máme sourozence a dodnes ty nejhodnější rodiče. Od roku 1990 jsme se snažili o vytvoření úplné rodiny a nebudu popisovat, co všechno jsme pro to podstoupili a jak taková neplodnost bolí. Díky Vám a celému Klokánku je teď moje manželka nejšťastnější maminka a my můžeme někomu předat všechno dobré, co jsme v životě dostali. Napsat na papír, jaké štěstí je teď u nás doma, to opravdu neumím, ale věřte mi, že i chlapi se dokážou radostí rozbrečet. Děkuji nejen za to, že nám Klokánek dal Julinku a Julince nové rodiče, ale i za to, že jsme mohli Julinku tři týdny v Klokánku v Praze 4 navštěvovat a tak poznat jeho vedení a tety, které se tam o děti s láskou starají. Proto poděkování patří také těm, jejichž snahou a úsilím takové zařízení funguje.
Radek Večeřa
| Klárka v rodině zůstala! |
V minulém čísle zpravodaje jsme vás v článku "Spor o Klárku
pokračuje – rodina nebo ústav?" informovali o neuvěřitelném případu, kdy orgán sociálně-právní ochrany dětí podal
odvolání proti předběžnému opatření, jímž byla Klárka svěřena do prověřené osvojitelské rodiny a domáhal se jejího
umístění v kojeneckém ústavu (stejně jako předtím z Klokánku). Naštěstí soud již meritorně rozhodl rozsudkem tak, že
holčička v rodině zůstane. OSPOD však své odvolání proti předběžnému opatření odmítá vzít zpět, přestože je mu známo
(nebo snad právě proto?), že manželům je odmítáno vyplacení rodičovského příspěvku a přídavku na dítě za období, kdy
Klárku měli jen na základě předběžného opatření (podle našeho názoru neodůvodněně, protože předběžné opatření je
vykonatelné bez ohledu na právní moc). Ale hlavní věc je, že přes odpor "péče o dítě" rodiče holčičce zůstali a nikdo
jí je nesebral. Šťastní osvojitelé nám poslali její fotografie a napsali tento krásný článek:
O tom, jak štěstí přišlo do našeho domu
Měla jsem zdravotní problémy, marně jsem se několik let léčila, vytoužené dítě nepřicházelo. Po několika letech jsme se s manželem rozhodli pro adopci. Podstoupili jsme všechno, co je předpokladem pro přípravu k osvojení. Jednání s úřady a s úřednicemi nebylo vždy bez problémů. Občas jsme z toho nespali. Čekání bylo dlouhé, dům bez dětského smíchu smutný. Nechtěli jsme nečinně čekat. V lednu 2003 jsme se obrátili na Fond ohrožených dětí a vrátili se plni naděje. V říjnu 2003 jsme jeli poprvé do Klokánku do Žatce, kde byla umístěna desetiměsíční Klárka. Byli jsme plni očekávání a nejistoty. Přišla nám naproti, držela se tety za ruku a zeširoka se usmívala. Žádná stresovaná, strádající holčička, ale krásné, radostné a nebojácné dítě, které šlo z náruče do náruče. Neradi jsme se vraceli domů sami, nechali jsme v Klokánku hned napoprvé kus srdce. Často jsme se na Klárku ptali, posílali jsme dárky jí i ostatním dětem. Spřátelili jsme se s tetami, které pro nás měly pochopení, laskavé slovo i povzbuzení. Problém byl v tom, že Klárka nebyla právně volná. Dokonce o ni projevila krátkodobě zájem biologická matka. Pak ale její zájem opadl, tak jako o dalších jejích pět dětí, které jsou v pěstounské péči a odjela s cirkusem neznámo kam.
Následovalo několik soudů, prožívali jsme úzkost, strach, naděje se střídala se zklamáním.
Letos 6. května jsme si přivezli Klárku domů! Vítala nás moje maminka, plná očekávání a radosti, že jí přibude další vnouče. Klárka se na babičku smála, vešla do kuchyně, proběhla celým bytem, prohlédla si hračky a byla nadšená naším štěňátkem jezevčíka. Po dlouhé cestě měla hlad a s chutí se dala do jídla. Klárka byla doma! Rychle si zvykla, že patří do široké rodiny. Má ráda bratránky, zná všechny tety a strýce, babičky i dědu. Je zvídaná, učenlivá a opakuje každé slovo. Všude je slyšet její smích. Štěstí se nastěhovalo do našeho domu! Tyto řádky píšeme s manželem proto, abychom poděkovali všem, kdo stáli na straně Klárky i naší, kteří nám pomáhali a dali důvěru. Kéž je náš smutný příběh se šťastným koncem povzbuzením pro váhající nebo dlouhým čekáním unavené rodiče. Nebojte se, neváhejte s přijetím dítěte do rodiny, nemyslete na sebe, ale na ně. Dáte-li mu domov, uděláte je šťastným a ono udělá šťastným Vás!
manželé Havránkovi z Vysočiny
| Hledáme rodinu |
| "Žádnou rodinu si nezasloužíš!" |
Půlroční Verunka a sedmiletý Pepíček byli přijati do Klokánku v září 2002 na žádost matky. Jako důvod uvedla, že odešla od agresivního manžela alkoholika a nyní bydlí v chatě, kde děti mít nemůže. Proto jsme matce a dětem zajistili ubytování v jednom našem azylovém domě. Bohužel brzy se ukázalo, že problém nebyl jen v bytové nouzi. Matka se o děti řádně nestarala ani v azylu. Pepíčka neposílala do školy, Verunce, která měla vrozenou ortopedickou vadu nožičky, nezajistila plánovanou operaci. Operační zákrok měl proběhnout v minulosti již dvakrát, ale matka se s dcerou nikdy nedostavila. Vždy tvrdila, že "malá" je nemocná, a o její nožičku se dál nezajímala. Děvčátko bylo stále opruzené, obě děti silně zapáchaly a nedostávaly ani pořádně najíst. K Pepíčkovi se matka chovala tak hrubě a odmítavě, že to hraničilo až s týráním. Z těchto důvodů jsme podali podnět na vydání předběžného opatření, kterému bylo vyhověno, a děti byly svěřeny znovu do Klokánku, tentokrát soudně. Při příjmu silně zapáchaly a byly velmi špinavé.
Mezi oběma sourozenci byl hned nápadný krásný a velmi silný citový vztah. Zpočátku byli stále spolu. Pepíček se pořád snažil o sestřičku pečovat a ochraňovat ji, jak byl asi zvyklý doma.
Verunka je velmi milá a šikovná dívenka a v Klokánku se jí okamžitě zalíbilo. Nyní je již po operaci nožičky, kterou jsme jí zařídili, a po rehabilitaci krásně chodí i běhá. Všichni jsme ji obdivovali, jak statečně snášela několikaměsíční sádru.
Pepíček byl zprvu velmi tichý a plačtivý, neustále se schovával před okolím. Jen se stále vzorně staral o
Verunku. Jeho výslovnost byla špatná, téměř nikdo mu nerozuměl. Docházeli jsme s ním proto pravidelně k logopedovi a
chlapec dělal viditelné pokroky. Dlouhou dobu si schovával jídlo za postel a pokaždé se ptal, jestli si bude moct
přidat. Po delší době se v Klokánku zadaptoval a navázal dobrý vztah i ke svým tetám. Byl velmi milý, vděčný za každou
maličkost, především za svěření různých úkolů, kdy mohl pomoci a dokázat, že je druhým prospěšný. Postupně přestal být
Verunce "tatínkem" a z nedětsky vážného až zasmušilého chlapce se stal normálním usměvavým klukem, který si konečně
začal užívat bezstarostného dětství.
Jediné, co ho vždy vrátilo do deprese, byly občasné, nepravidelné a sotva půlhodinové návštěvy matky. Pepíček se dlouho marně snažil prokazovat jí lásku a zavděčit se jí. Matka ho vždy hrubě až nenávistně odstrčila, okřikla ho, když se jí snažil dotknout, a věnovala se pouze Verunce. Toto její chování vedlo k tomu, že chlapec měl velké obtíže při projevování lásky. Vždy, když ho "teta" objala, zprvu strnul a křečovitě se stáhl do sebe. Na kladné zacházení reagoval negativisticky a nedokázal projevovat kladné city navenek.
Z projevů dětí bylo patrné, že péče o ně byla velmi zanedbaná a že Pepíček byl matkou týrán, přinejmenším psychicky. V době přijetí do Klokánku chodil do 1. třídy základní školy, ale měl velké obtíže s učením, zaviněné zřejmě předchozí velkou absencí a chybějící domácí přípravou. Zpočátku se vždy rozplakal, jakmile se "teta" zmínila o učení. Do školy chodil nerad a učil se velmi pomalu. Z těchto důvodů bylo domluveno psychologické vyšetření, na základě něhož byl přeřazen do 2. třídy speciální školy. Tady začal ihned vynikat, nosí převážně jedničky a je spokojený.
Z důvodu špatné péče a malého zájmu matky o děti podal orgán sociálně-právní ochrany návrh na zbavení rodičovských práv a na svěření dětí do Klokánku rozsudkem. Soudy však opakovaně vyslovovaly místní nepříslušnost, takže návrh dosud nebyl projednán. Když konečně bylo po dlouhé době stanoveno jednání u obvodního soudu pro Prahu 8, rodiče se nedostavili a soudce se vyjádřil, že děti do Klokánku rozsudkem nesvěří. Jediná možnost, jak zabránit ústavní výchově, je prý najít rodinu, která by oba sourozence převzala do pěstounské péče nebo do výchovy.
Matka děti naposledy navštívila v dubnu letošního roku. Otec se v Klokánku ukázal jen dvakrát a způsobil Pepíčkovi psychický otřes – chlapec z něj má velký strach.
Začali jsme tedy pro oba sourozence hledat náhradní rodinu. V červnu letošního roku projevili zájem prověření žadatelé o pěstounskou péči manželé K. Působili velmi sympaticky. Oba jsou rozvedení a vychovávají tři děti – společnou šestiletou dceru Moniku a dvě dcery z prvního manželství paní ve věku patnácti a devatenácti let. Upozorňovali jsme je na problémy, které mohou s Pepíčkem nastat, s ohledem na jeho složitou povahu a na to, čím si prošel. Manželé ale byli se vším srozuměni. Začali děti navštěvovat a později si je brali na základě souhlasu péče o dítě i domů. Verunka nadšeně vyprávěla, že má maminku a také Pepíček se chlubil, že má novou rodinu. I manželé K. se zdáli být nadšeni.
Koncem prázdnin si vzali děti na dlouhodobou návštěvu, kterou orgán sociálně-právní ochrany každých čtrnáct dní prodlužoval. Byli jsme s nimi v telefonickém kontaktu, a protože neměli nárok na žádné dávky, přispívali jsme jim měsíčně částkou dva tisíce korun na každé dítě. Soudní jednání bylo stanoveno na konec listopadu 2004, ale nekonalo se, protože OSPOD pro Prahu 8 se odvolal proti ustanovení opatrovníkem.
Dne 15. 11. 2004 s Pepíčkem telefonicky hovořila naše teta a slyšela, jak mu paní K. napovídá, aby řekl, že se má dobře a že ve škole je spokojený.
Tři dny na to nám manželé telefonicky oznámili, že děti "vrací". S Pepíčkem jsou prý samé problémy, oni ho nezvládají a ve škole ho nemá nikdo rád. Teď dokonce vylil něco do rybníka a oni ho musejí nechat na své náklady vyčistit. Verunky je jim však líto.
Následujícího dne děti přivezli zpět do Klokánku a k našemu úžasu uváděli zcela jiné důvody než den předtím – chlapce prý zvládají, ale soudní jednání se stále odročují, spolupráce Klokánku a FOD je špatná a oni už na to nemají nervy. Na odchodu pán prohlásil, že Verunku by si možná vzali, anebo by si možná u nás vybrali jiné děti.
Ale zdá se, že všechno zlé je k něčemu dobré, alespoň v tomto případě. Obě děti se hned druhý den tetě svěřily, že jsou zlé a špatné, a tak každý den musely dostat vařečkou, aby byly tak hodné jako Monička. Když se Verunka s Moničkou pohádaly, musela Verunka stát v koutě, aby příště nelhala. Maminka jim dávala menší facky – neměla takovou sílu. Pepíček vyprávěl, že na ně křičeli nejen teta se strejdou, ale i jejich nejstarší dcery. Den před odjezdem do Klokánku Pepíčkovi řekli, že když je tak zlý a ničeho si neváží, tak už ho nechtějí a odvezou je oba zpátky. Po cestě "strejda" Pepíkovi řekl, že je spratek a žádnou rodinu si nezaslouží. I když jsou teď oba sourozenci rádi, že jsou zase v Klokánku, věříme, že i na ně někde čekají rodiče, kteří je budou mít rádi a poskytnou jim bezpečné a laskavé rodinné prostředí. Najdeme je?
Petra Štípková, Marie Vodičková
| Stop přímé adopci? |
Novela zakazuje i zprostředkování přímé adopce prověřeným žadatelům, kteří chtějí její riziko podstoupit (možnost odvolání souhlasu k osvojení – z více než 70 případů se nám to stalo dvakrát). Naopak rodiče, kteří se nemohou o své dítě postarat, a přitom nechtějí, aby první měsíce svého života strávilo v kojeneckém ústavu, by neměli možnost svěřit miminko ani do Klokánku, viz níže.
Následující dopis potvrzuje rozdíly v projevech dítěte, které je od narození v rodině a které v ústavu:
Vážená paní Tomková,
je už pomalu půlnoc, dětičky spinkají a já jsem se konečně dostala k tomu, abych Vám napsala něco o Sáře. Má se výborně. Už je jí tři a půl roku a první puberta s ní pořádně mává. Naposledy jsme spolu mluvily, když Sára dostala bráchu Jakoba. Teď je chvíli velká holka a chvíli mimino jako Jakob, ale jako vždy – už od narození – je naprosto úžasná. Máme obrovskou radost z toho, jak přijala Jakoba a nedá na něj dopustit. Spontánně vysvětluje lidem, že Jakoba má z dětského domova. Momentálně má nejraději pohádku o tom, jak nám teta Tomková volala, jak je malinká holčička Sára v nemocnici a hledá pro ni maminku a tatínka – když ji to chytne, tak to povídáme i desetkrát za sebou.
S příchodem Jakoba jsme si opět uvědomili, jak úžasnou práci děláte. To, že jsme měli možnost mít Sáru od narození a já jsem měla "skutečné" šestinedělí, i když bez kojení, to se nedá popsat. Vím, že Sára je moje dítě a nemám vůči ní žádný pocit dluhu. U Jakoba mi opravdu chybí těch prvních pět měsíců – ne pocitově, že bych ho měla míň ráda, milujeme je stejně. I u Jakoba ta mateřská láska naskočila okamžitě stejně jako u Sáry, ale je mi líto, že tam opravdu musel být tak dlouho. První týden, co byl doma, byl chudinka tak vyjukaný z nového prostředí, ale srovnal se rychle, i motoricky. Ale víte, jaký handicap si s sebou bere za těch prvních pět měsíců života – neumí se přitulit, chce se sice nosit, ale vždy se drží ručičkou ramene a má rovná záda – přitulit se do klubíčka – ani náhodou. Můžu Vám říct, že mě bolí srdce nad tím, kolik dětí je v domovech a nedostanou šanci na normální život a na rodičovskou lásku. Už se mi zavírají oči, takže Vás pozdravuji a přeji hodně šťastných dětí a rodičů.
Marika Mauersberger
| Centrum NRP v Ostravě |
Dne 1. 2. 2004 začalo při ostravské pobočce FOD v Bieblově ul. č. 8 (tel.: 596 111 132) pracovat Centrum náhradní rodinné péče. Pracovní tým ve složení PhDr. Jarmila Valoušková (psycholog) a Silvie Salamonová (sociální asistentka, pěstounka) seznámil veřejnost s existencí Centra na tiskové konferenci s redaktory Moravskoslezských deníků. Díky této propagaci se veřejnost, zajímající se o náhradní rodinnou péči, začala na naše pracoviště v hojném počtu obracet.
Tak jako třeba babička neslyšícího Patrika, o kterého se už nedokázala postarat a který proto musel být v dětském domově. Požádala nás, zda bychom nevěděli o rodině, ochotné si chlapce vzít k sobě. A my jsme věděli. Rodina z Opavska, pečující už o jednoho mírně opožděného chlapečka, byla ochotna podstoupit martyrium jednání s DD, speciální školkou i s úřady a dnes je již neslyšící Patrik u nich doma. Zatím sice nějakou dobu ještě bez "státních" peněz, zato s podporou FOD i Nadace Terezy Maxové. Noví rodiče totiž vozí Patrika denně 40 km do stacionáře pro neslyšící děti. Ale možná, že ani to nebude dlouho nutné – Patrik dělá velké pokroky a zdá se, že zvládne i běžnou školku.
To je jeden příklad za všechny. O těch dalších zase někdy příště.
Silvie Salamonová
| Anonymní porody |
Již od 1. září letošního roku mohou ženy, které nejsou vdané a které mají na území ČR trvalý pobyt, rodit v kterékoli porodnici anonymně
– v rodném listě dítěte není matka uvedena a její osobní data jsou zapečetěna a uložena na ministerstvu zdravotnictví. Zpřístupnit je může ze závažných důvodů pouze soud. Na vdané ženy ani na ženy, které u nás nemají povolený trvalý pobyt, se však zákon nevztahuje. Bližší informace i pomoc (včetně anonymního převzetí dítěte porozeného tajně mimo zdravotnické zařízení) mohou ženy, které tají své těhotenství či narození dítěte, získat na našem telefonním čísle 776 833 333.
| Batole mezi potkany |
Letos v létě pozdě odpoledne telefonoval na FOD muž a rozčileně sděloval, že ve vytopených garážích na
Palmovce v Praze 8, které obývají bezdomovci, žije v hromadách odpadků a mezi potkany malá asi dvouletá holčička, přímo
ohrožená na životě i blízkostí frekventované silnice. Uvedl, že to již předešlého dne hlásil na policii a na sociální
péči, ale nic se nezměnilo. Policie si matku i s dítětem sice odvezla k výslechu, ale pak obě zase přivezli zpět. Na
místo se ihned vydali naši dva sociální asistenti a se zděšením zjistili, že oznamovatel ani trochu nepřehání. Holčička
byla ve velice zuboženém stavu, celá špinavá, promočená a pokálená, oba její údajní rodiče namol opilí. Ihned jsme
proto přivolali policii a telefonicky informovali i orgán sociálně-právní ochrany s tím, že dítě v těchto podmínkách
nemůžeme nechat. Sociální pracovnice souhlasila s naším návrhem, že holčičku odvezeme za asistence policie do Klokánku.
Na dotaz potvrdila, že předešlého dne jim byl případ oznámen, ale na místě dosud nebyli. V průběhu jednání po
odpadcích, na kterých dítě předtím žilo, a dokonce i po opilém otci, přeběhlo několik potkanů. Tentýž večer o případu
informovalo zpravodajství Tv Nova. Stále ještě opilí rodiče se na kameru vyjádřili, že si dceru následujícího dne
vezmou zpět. K tomu naštěstí nedošlo, byť se rodiče pro dítě skutečně dostavili (opět opilí), neboť Kačenka již byla
svěřena do Klokánku předběžným opatřením. Holčička je stále u nás, je velmi šikovná a pořád dobře naladěná. Bohužel
vzhledem ke své ukrajinské státní příslušnosti nemůže být zatím svěřena do trvalé náhradní rodiny. V současné době
místo toho řešíme problém, jak zabránit tomu, aby byla převezena do ústavu na Ukrajině. A tak prosím držte nám a
Kačence palce, ať pro ni všechno dobře dopadne!
| Mikulášská show v Hiltonu |
Dne 21. 11. 2004 opět proběhla v hotelu Hilton velká mikulášská zábava pro děti z náhradních rodin, Klokánků a dětských domovů. Sál byl nabitý k prasknutí a děti nadšeně zpívaly a tancovaly s účinkujícími. Všichni vystupovali zdarma, stejně jako moderátorka Gabriela Filippi, agentura ART VISION, která zajistila program, hotel HILTON, který zdarma poskytl prostory a jehož čtyři desítky pracovníků děti i jejich doprovod obsluhovali, pracovníci FOD a dobrovolníci, kteří jim pomáhali. Firmy SONY MUSIC BONTON, CROCODILLE, KOFOLA, KALABRIA, CHIQUITA a další poskytly zdarma občerstvení a dárky pro děti.
Děkujeme!
| Co se do "Srsti" nevešlo |
Česká au-pair, která v americkém státě Connecticut dala facku sedmiměsíčnímu dítěti a surově s ním třásla, byla na základě soukromé videonahrávky zatčena a odsouzena k podmíněnému trestu. Ve vazbě strávila čtyři měsíce. Případu věnovala velkou pozornost tamní média a líčila ho jako bezpříkladné týrání malého dítěte. Ve Velké Británii zakáže soud styk s dítětem rodiči, který je podezřelý z domácího násilí. Týká se to nejméně čtyřiceti procent všech otců, kteří o styk žádají.
Ne tak v České republice. U nás může rodič bít děti a vulgárně jim nadávat třeba na půdě Fondu ohrožených dětí. Ten, kdo si dovolí psychické týrání dětí ve vlastních prostorách zadokumentovat pomocí diktafonu (když před tím soud o neúnosném chování otce opakovaně informoval), je v České republice téměř zločinec. Dne 22. 9. 2004 nás o tom přesvědčoval pořad Tv PRIMA s názvem Ukradený otec v cyklu "Proti srsti". Obsah nahrávky se do pořadu nevešel. Nevešlo se ani to, že otec dluží na výživném tři sta padesát tisíc korun, že byl pravomocně odsouzen za zmlácení a zkopání své švagrové, že jeho jednání vůči dětem, kdy soustavně očerňuje matku a osoby dětem blízké, bylo psychologem označeno jako psychické týrání a že v roce 2000 otec sám jako první děti odvezl a matce několik měsíců odmítal umožnit jakýkoli kontakt s nimi. Neumožnil dokonce ani šetření OPD a sociální pracovnici výslovně řekl, že nesouhlasí s jakýmkoli stykem matky s dětmi. Děti se k ní vrátily až na základě předběžného opatření soudu. S otcem pak odmítaly jezdit a znalci se s jejich stanoviskem ztotožnili.
V nahrávce pořízené na FOD poté, kdy si děti stěžovaly, že otec dal jednomu z nich facku, když nechtěl poslouchat jeho litanie, jsou mj. zadokumentována tato slova pana ing. Martina Baitlera: "Jseš debil a jseš otcovrah… až se v tobě začne svědomí hýbat a řekneš si do prdele, proč já mám bejt takovej s vodpuštěním kretén, abych s ňákým vrahounským hajzlem a s ženskou, která se kurvila celej život, měl oželet svýho vlastního tátu, co já jsem to za idiota..." V podobném duchu se dne 30. 4. 2004 nesl celý styk a podle dětí i všechny předchozí.
Zajímalo by nás, zda se u nás může fyzická osoba chránit vlastní audio nebo videonahrávkou před další agresí či zda tak mohou činit jen supermarkety a banky v zájmu ochrany svého majetku?
| Spor s Jiřím Pilařem |
Pokud jste v médiích sledovali náš spor s ředitelem odboru speciálního školství MŠMT panem Jiřím Pilařem, budou vás možná zajímat další skutečnosti. Získali jsme je po odvysílání pořadu Reportéři ČT, kde pan Pilař uvedl, že tzv. Třetí program nebyl v rozporu s platnými předpisy, neboť svěřenec, který odmítal cokoli dělat, se pouze zdržoval ve své nezamčené ložnici a každé dvě hodiny byl dotazován, zda chce zpět do kolektivu. Svěřenec Michal V. dne 17. 11. 1989 při výslechu na policii uvedl: "Po prvním útěku jsem byl na Třetím programu asi tak tři týdny bez přerušení, proč jsem tam byl tak dlouho, to nevím, proč mě vedoucí vychovatel nedal na komunitu, aby mě přijala. Po druhém útěku a izolaci jsem byl na Třetím programu dva dny. Na Třetím programu se nic nedělá a sedí se tam, tam se nesmí nic dělat, nesmí se dívat z okna, nesmí se s nikým bavit, nesmí se tam číst a psát, ani kouřit, když se toto porušuje, tak je tam chovanec déle. Jsou tam postele, ale přes den se na nich nesmí ležet. Třetí program se vykonává na prvním patře na pokoji, který je za ložnicemi chovanců. Je to místnost s oknem a umyvadlem s vodou, ale bez WC. O skončení Třetího programu mohl rozhodnout vedoucí vychovatel s. Pilař, jinak si mě mohl někdo vzít na ručení, ale to je jen na jeden den. Já jsem byl na výchovné izolaci dvakrát po útěku, déle než pět dní jsem tam nebyl. Jsou tam tři místnosti. Nemají žádné vybavení, není tam okno, WC tam není, voda tam není, podlaha a stěny jsou vydlaždičkované, podle stěny jsou trubky od ústředního topení. Dveře jsou z vnitřní strany pobité plechem, jsou bez kliky. Když jsem byl na izolaci, tak jsem byl kontrolován vychovatelem tak třikrát denně, když jsem dostával jídlo. Jednou jsem tam byl v únoru a jednou v létě. V únoru se ještě topilo, v izolaci bylo velké horko a nedalo se tam vůbec dýchat, bylo tam dusno a strašně jsem se tam potil. V létě tam bylo spíše chladno. Tresty výchovné izolace se na Klíčově sčítaly a chovanec je "seděl" najednou bez přerušení, takže někteří tam byli déle než pět dní. Na izolaci jsem se na WC dostal podle toho, jak kdo přišel, když jsem bouchal na dveře. Jednou jsem se nemohl dobouchat vůbec, nikdo mi neotevřel, až při dalším jídle. Na zdraví mě to nepoškodilo, ale bolelo to."
Ve věci bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák., avšak usnesením vyšetřovatele OV VB Praha 9 ze dne 5. 1. 1990 sp. zn. VV 324/90-89 bylo z důvodu amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 1990 zastaveno.
| Šance na dobrý zákon zmařena |
V minulém zpravodaji jsme vás v článku s názvem "Šance pro opuštěné a ohrožené děti" informovali, že na květnové schůzi sněmovny byly schváleny zákony, které by výrazně urychlily adopce, zkrátily pobyt dětí v ústavech, umožnily anonymní porody a děti umístěné v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tedy i v Klokáncích, by měly nárok na příspěvek ze státního rozpočtu, ve výši zhruba poloviny částky, kterou stát vynakládá na děti v ústavní výchově. Bohužel oddělení sociálně-právní ochrany MPSV v čele s paní PhDr. Lenkou Průšovou proti těmto novelám v senátu tak tvrdě vystoupili, že prošel (o jediný hlas) pouze zákon o anonymních porodech. Tvrdili, že nejvyšší dávka státní sociální podpory je 2,8 násobek dávky na osobní potřeby takovým zavádějícím způsobem, že mnozí senátoři to pochopili jako maximální dávku i pro děti v ústavní výchově. Zmíněný koeficient se však týká jen dávek pěstounské péče. Přitom na děti v kojeneckých ústavech stát vynakládá cca třináctinásobek dávky na osobní potřeby (průměrně 330 000 korun ročně na jedno dítě). A třebaže mnoho senátorů oba zákony, navržené poslankyní JUDr. Evou Dundáčkovou (ODS), velmi podporovali, nakonec k přijetí chyběly tři hlasy. Ve sněmovně se pak již přehlasování nepodařilo. A tak držte palce, aby příští pokus, na kterém nyní s paní poslankyní Dundáčkovou spolupracujeme, byl úspěšnější.
|
XII. členské shromáždění FOD se konalo dne 19. 6. 2004 v Praze 2 v krásném zasedacím sále firmy PricewatwrhouseCoopers, která nám prostory i technické zázemí a obsluhu poskytla zdarma (Děkujeme!). Členské shromáždění schválilo zprávu o činnosti FOD včetně zprávy finanční, zprávu revizní komise, plán činnosti na další rok, rozhodlo o upřesnění stanov s ohledem na rozšíření činnosti FOD, vydalo nesouhlasné prohlášení k uvažovanému snížení životního minima (úplné znění stanov i prohlášení lze nalézt na našich webových stránkách) a zvolilo statutární orgány na období dalších tří let v tomto složeni: Rada: Ing. Petr Bechyňák, Hana Černohorská, Milena Doleželová, Mgr. Božena Espinozová, Jan Kábrt, Renata Kalcovská, Jana Moláčková, Mgr. Marie Zatloukalová a František Zrzavecký. Revizní komise: Pavel Doležel, Ing. Josef Pátek a Zorka Pokorná Předsednictvo: PhDr. Zdeňka Tesařová, MUDr. Petra Uhlíková, JUDr. Marie Vodičková Místopředsedkyně: PhDr. Zdeňka Tesařová Předsedkyně: JUDr. Marie Vodičková |
| Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí |
V září t. r. předložilo ministerstvo práce a sociálních věcí do připomínkového řízení novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jejíž znění nás naprosto šokovalo. V případě jejího přijetí by naše činnost byla z větší části znemožněna, a to zejména pokud jde o Klokánky, přímé adopce a vyhledávání náhradních rodin pro děti, pro které se obtížně hledá náhradní rodina.
| Za nalezení rodiny půlmilionová pokuta |
Novela v § 20 v novém odstavci 3 stanoví: "Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče je zakázáno provádět jiným orgánům, než které jsou uvedeny v odstavci 2, a jiným právnickým nebo fyzickým osobám."
V § 59b odst. 1 se doplňuje písmeno f), podle něhož lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč a v případě opakovaného porušení zákazu až 500 000 Kč tomu, "kdo poruší zákaz uvedený v § 20 odst. 3 a zprostředkovává nebo umožní kontakt mezi dítětem vhodným k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče a zájemci o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče, popřípadě zprostředkovává kontakt mezi rodičem dítěte a takovými zájemci, a to za účelem udělení souhlasu rodiče se svěřením dítěte do péče těchto zájemců."
Za zprostředkování zákon považuje nalezení konkrétní vhodné rodiny pro konkrétní dítě, tedy přesně to, co FOD pro obtížně umístitelné děti dělá. Rozhodování o tom, zda děti nakonec do rodiny přejdou či nikoli, je vždy v rukou státu – orgánu sociálně-právní ochrany nebo soudu. Význam novelizovaných ustanovení proto skutečně nechápeme.
| Pro miminka jen kojenecký ústav! |
Třebaže četné naše i zahraniční výzkumy, jakož i zdravý selský rozum říkají, že čím je dítě menší, tím víc potřebuje individuální péči a úzký kontakt se "svým člověkem" a čím je mladší, tím horší jsou následky ústavní deprivace, stanoví novela, že v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, což jsou i naše Klokánky, lze poskytovat péči pouze dětem starším jednoho roku.
V důvodové zprávě se k tomu uvádí: "Je třeba si uvědomit, že vysoké nároky spojené s péčí o děti do jednoho roku věku jsou v systému ústavních zařízení zohledněny existencí kojeneckých ústavů jako zvláštních dětských zdravotnických zařízení, ve kterých se dětem věnuje speciálně vyškolený zdravotnický personál."
Klokánek je projekt FOD, jehož cílem je nabídnout dětem, které nemohou zůstat ve své rodině, přechodnou náhradní péči plně na principech rodinné výchovy, jako rodinnou alternativu ústavní výchovy. Tety a strýcové se o maximálně čtyři děti starají ve svých nebo v našich služebních bytech, a to buď nepřetržitě (ve svých bytech), nebo střídavě po týdnu nepřetržité péče (v bytech FOD). Kapacita Klokánků je stále plně vytížená. Rekonstrukce a vybavení Klokánků jsou hrazeny ze sbírky a sponzorských darů, stejně jako osmdesát procent provozních nákladů. Dotace MPVS byla přidělena jen některým Klokánkům a pokrývá průměrně necelou čtvrtinu jejich provozních nákladů, ačkoli může dosáhnout až 70 procent nákladů. A tak nebýt podpory veřejnosti, nemohli bychom Klokánky provozovat.
FOD tč. provozuje 14 Klokánků s celkovou kapacitou 170 míst, z toho 8 (30 míst) v bytech "tet" a "strýců" a 6 ve střídavém typu rodinné péče (140 míst). Poslední Klokánek s dvanácti byty pro celkem 40 dětí v Hostivici u Prahy (poblíž Zličína) byl zprovozněn v srpnu 2004. Od otevření prvního Klokánku v Žatci v září r. 2000 bylo do těchto našich rodinných zařízení přijato celkem 760 dětí.
Markantní je rozdíl v chování malých dětí v Klokánku a v ústavní výchově při návštěvě cizích osob – zatímco batolata a předškolní děti z dětských domovů se obvykle na cizí lidi "pověsí" a jsou ochotny s nimi odejít, děti v Klokánku jsou vůči cizím lidem nedůvěřivé, vyhledávají blízkost "tety" nebo "strýce" a kontakt navazují obdobně jako děti v rodině.
Ročně je u nás do ústavní výchovy umisťováno přes čtyři tisíce dětí, z toho víc než tisíc do výchovných ústavů. Avšak tři tisíce dětí (z toho dva tisíce jsou mladší tří let) je bez závažných poruch chování a mohlo by být vychováváno v rodinném prostředí. Právě pro ně bychom chtěli postupně vytvořit dostatečnou síť Klokánků. Stát by na tom ročně ušetřil cca 300 milionů korun (3 000 x 100 000, po snížení počtu dětí ve skupinách by roční úspora činila cca 450 milionů korun, za tři roky tedy víc než miliardu). Pokud by byl postupně převeden celý systém dětských domovů a kojeneckých ústavů (tč. cca sedm tisíc míst) na náš systém rodinných zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, činila by roční úspora nejméně sedm set milionů korun, po snížení počtu dětí ve skupinách nejméně jednu miliardu korun.
| Novela znemožňuje péči v Klokáncích |
V případě přijetí novely by naše Klokánky provozované na principech rodinné péče v bytech nemohly existovat.
Podle nového ustanovení § 42a totiž každé zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc musí mít vlastního psychologa a sociálního pracovníka a dále přijímací místnost, místnosti pro ubytování a pro přípravu dětí na školní vyučování, jídelnu, v níž se děti stravují, prostory, v nichž se mohou věnovat zájmové a další činnosti ve svém volném čase a místnost, v níž může být dítě umístěno v době nemoci. Uvedené místnosti včetně zdravotní izolace jsou typické pro ústavní způsob péče a v bytech pro dvě až čtyři děti, které bývají v našich Klokáncích, je nelze zajistit. Zajímavé je, že dětské domovy vlastního psychologa mít nemusí a také z devadesáti procent nemají.
Zvláštní je, že tento zákon je navrhován v době, kdy ČR je předmětem kritiky (například Výboru OSN pro práva dítěte) pro nepřiměřeně velký počet ústavních výchov, v době, kdy je náš stát s odvoláním na Úmluvu o právech dítěte vyzýván, aby snížil počet dětí v ústavech a namísto toho podpořil rozvoj pěstounské péče nebo jiné rodinně orientované péče. Naše Klokánky nesporně takovou "jinou rodinně orientovanou péčí" jsou, přesto mají být zákonem zlikvidovány – snad proto, že po ekonomické stránce se to díky podpoře veřejnosti nedaří?
| Ohrožena je činnost neziskovek i existence pěstounských zařízení |
Návrh novely stanoví, že všichni pracovníci pověřených neziskových organizací, kteří poskytují sociálně-právní ochranu, musí mít ukončené vysokoškolské studium v oboru sociální péče, sociální politika a péče, sociální pedagogika, speciální pedagogika, psychologie, vychovatelství, ošetřovatelství, všeobecné lékařství a dětské lékařství nebo ukončené vyšší odborné studium v oboru sociální práce, sociální pedagogika, charitní a sociální péče, charitní a sociální činnost, sociálně-právní činnost, dvouoborové studium sociální pedagogika a teologie či ukončené studium pro diplomované zdravotní sestry.
Podivné je, že byť se jedná o sociálně-právní ochranu, vysokoškolské právnické vzdělání mezi přípustné vzdělání zařazeno není. Kdo výše uvedené vzdělanostní podmínky nesplňuje, musí do jednoho roku od účinnosti zákona prokázat absolvování kurzů v rozsahu 100 hodin (zákon nestanoví obsah kurzů ani kdo a za jakých podmínek je může zajišťovat) a praxi v rozsahu až pěti let v oblasti péče o rodinu a děti.
Naše "tety" a "strýcové" v Klokáncích, kteří poskytují přechodnou rodinnou péči obdobně jako pěstouni, většinou výše uvedené podmínky nesplňují, byť splňují všechny předpoklady osobnostní. Ostatně tyto podmínky nesplňuje ani předsedkyně FOD, která má právnické vzdělání, ani mnozí naši terénní sociální pracovníci, kteří mají středoškolské nebo vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání jiného než vyjmenovaného směru. Stanovené podmínky zřejmě nesplňuje ani většina pěstounů v zařízeních pro výkon pěstounské péče. I oni by museli skončit, protože zařízení pro výkon pěstounské péče zákon považuje za zařízení sociálně-právní ochrany. Přitom je zjevné, že do jednoho roku od účinnosti zákona si nelze doplnit praxi v rozsahu pěti let, navíc na úseku péče o rodinu a děti.
Podivuhodné je, že na sociální pracovníky orgánů sociálně-právní ochrany, kteří mají velké rozhodovací pravomoci, nejsou kladeny žádné vzdělanostní nároky ani požadavky na praxi. Mnoho vedoucích sociálních odborů, pod něž sociálně-právní ochrana spadá, má ekonomické vzdělání a jako sociální pracovníci tu působí i lidé bez maturity. Většina z nich nemá vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání vyjmenovaného směru, které se vyžaduje od pracovníků neziskových organizací. Kurzy a interní zkoušky tzv. odborné způsobilosti, které skládají všichni pracovníci státní správy, vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání rozhodně nahradit nemohou. Navíc na rozdíl od pracovníků neziskovek nemusí pracovníci státní správy či samosprávy předkládat ani výpisy z rejstříku trestů. Kdo to pochopí?
| Nejvyšší finanční dary přijaté od 1. 5. 2004 do 15. 10. 2004 |
Paní Jarmila LIŠKOVÁ (341 117 Kč), NÁBYTEK ŘÍHA (279 362 Kč), ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST Kutná Hora – Sedlec (239 000 Kč), NORTON ROSE CHARITABLE FOUNDAT (230 826,44 Kč), NADAČNÍ FOND PRO VZDĚLÁVÁNÍ (200 000 Kč), pan Ing. František DOSTÁLEK (160 000 Kč), MIROSLAVA PROCHÁZKOVÁ AVANTI (129 573 Kč), pan Martin ŠUBRT (100 000 Kč), pan David BLENKARN (87 200 Kč), PRICEWATERHOUSECOOPERS ČR s.r.o. (85 636 Kč), THEUNITED NATIONS (80 000 Kč), CITIBANK a.s. (72 477 Kč), MOSTECKÁ UHELNÁ SPOLEČNOST (70 000 Kč), RADIOCOM s.r.o. (63 000 Kč), MTC CZECH k.s. (60 000 Kč), AAA AUTO, a.s. (50 000 Kč), BUMERANG (50 000 Kč), pan František CIHLÁŘ (50 000 Kč), MERO ČR s.r.o. (50 000 Kč), pan Mgr. Zbyněk ŠTÝBNAR (50 000 Kč), pan Zbyněk VOTOČEK (50 000 Kč), ZIMBO CZECHIA s.r.o. (50 000 Kč), D&S BOHEMIA s.r.o. (45 000 Kč), paní Mgr. Eliška BARTHELEMY (40 000 Kč), pan Miroslav HOUSAR (40 000 Kč), Mc TREE a.s. (40 000 Kč), pan Ing. Marek DOBSA (35 000 Kč), TACITURNE a.s. (35 000 Kč), MARY KAY s.r.o. (34 402 Kč), pan Roman BARTYZAL (30 000 Kč), CINERGETIKA Ú/L a,s, (30 000 Kč), CNC INVEST s.r.o. (30 000 Kč), pan Ing. Eduard HAKR (30 000 Kč), paní T. KÖHLEROVÁ (30 000 Kč), LEVIOR s.r.o. (30 000 Kč), UBM BOHEMIA s.r.o. (30 000 Kč), paní N. KOLÁŘOVÁ (25 050 Kč), DOPPELMAYR lanové dráhy s.r.o. (25 000 Kč), Nadace JANA PIVEČKY (25 000 Kč), OPTIMUM SOFTWARE – Ota Luňák (25 000 Kč), paní Ivana ŠOLCOVÁ (25 000 Kč), UNIVIT s.r.o. (25 000 Kč), ELEMAN s.r.o. (24 000 Kč), Nadace DIVOKÉ HUSY (23 841 Kč), MESSRS MCKENNA (22 556 Kč), ALZASOFT a.s. (20 000 Kč), BALÍRNY DUKÁT a.s. (20 000 Kč), CYMEDICA s.r.o. (20 000 Kč), pan Václav DVOŘÁK (20 000 Kč), pan Daniel FRAJT (20 000 Kč), paní Lenka HELLEROVÁ (20 000 Kč), pan Zdeněk HRUDÍK (20 000 Kč), INTERNATIONAL SCHOOL (20 000 Kč), ISOLIT-BRAVO s.r.o. (20 000 Kč), pan RNDr. Petr KARPELES ( 20 000 Kč), pan Ing. Petr KOTÍK (20 000 Kč), LÉKÁRNA FAUSTŮV DŮM (20 000 Kč), paní Ludmila MARVANOVÁ (20 000 Kč), paní M. MAŠKOVÁ (20 000 Kč), NADAČNÍ FOND PRO VZDĚLÁVÁNÍ (20 000 Kč), paní Jaroslava NOHOVÁ (20 000 Kč), NUKLEA MEDICAL CENTER s.r.o. (20 000 Kč), PŘÍHODA s.r.o. (20 000 Kč), ROUS SURGICAL s.r.o. (20 000 Kč), paní Hana SKÁLOVÁ (20 000 Kč), Stavební Geologie – IGFG s.r.o. (20 000 Kč), STOPRO s.r.o. (20 000 Kč), VIMAT s.r.o. (20 000 Kč), paní V. VLACHOVÁ (20 000 Kč), VÝSTAVBA SÍTÍ KOLÍN a.s. (20 000 Kč), DNV Czech Republic s.r.o. (18 000 Kč), AHOLD CZECH REP. a.s. (17 700 Kč), BRAINWAY Inc. s.r.o. (15 000 Kč), IVAX PHARMACEUTICALS s.r.o. (15 000 Kč), Statutární město MOST (15 000 Kč), MPL KAUF s.r.o. (15 000 Kč), OBVODNÍ SOUD Praha 1 (15 000 Kč), pan J. PURKET (15 000 Kč), paní E. RYSOVÁ (15 000 Kč), pan Miroslav ŠTANDERA (15 000 Kč), PRAGOLF (14 250 Kč), pan Antonín KREJCÁREK- UMTON barvy (14 000 Kč), pan Karel KOSTELECKÝ (12 000 Kč), pan Ing. Martin SMEKAL (12 000 Kč), paní Milada ŘANDOVÁ (11 899,80 Kč), CAMPI CZ s.r.o. (11 000 Kč), CYNDIcate AK s.r.o. (11 000 Kč), TBWA PRAHA s.r.o. (10 500 Kč), ČESKÝ NÁRODNÍ VÝBOR FRANKOFONNÍHO EKONOMICKÉHO FÓRA o.p.s. (9 280 Kč + 40 USD), paní VOSTROVSKÁ – VOX (10 123,20 Kč), a finanční dar ve výši 10 000 Kč věnovali: BARUM CONTINENTAL s.r.o., paní Marie BOROVKOVÁ, pan Petr BRÁVEK, pan B. BURKOŇ, pan Ing. Karel ČADAN, pan Ing. Josef CELAR, DONAU-KIES BOHEMIA s.r.o., paní Z. DUŠKOVÁ, E E PROJECT s.r.o., EKOL s.r.o., EKORA s.r.o., FERROSTA s.r.o., pan M. HABÁŇ, HIDALGO s.r.o., pan Ing. Josef HLAVNIČKA, pan JUDr. Pavel HOLEC, paní Ivana KAUFMANOVÁ – RAVIT, pan K. KOPECKÝ, KORDÁRNA a.s., KOVOTEX, výrobní družstvo invalidů, pan Vladimír KOZOHORSKÝ, Kožešiny trutnov, a.s., paní Jitka KUDLÁČKOVÁ, L.Q.Z. JOKR s.r.o., paní L. LÁNIČKOVÁ, pan MUDr. Ivo MAREŠ, pan Jan MIKYSKA, pan Dušan MLYNARČÍK, NADAČNÍ FOND NADANÝCH, Město NÝŘANY, paní B. ONDERKOVÁ, OKRESNÍ SOUD Písek, PAMET s.r.o., pan Michal PANSKÝ, paní Pavla PÁRTLOVÁ – Elektromat, pan Ing. František PATERA, PHARMAX s.r.o., pan J. PIVOŇKA, PIVOVAR A RESTAURACE, PLZEŇSKÁ TEPLÁRENSKÁ a.s., paní V. PŘIBYLOVÁ, QUATTROMEDICA s.r.o., paní Květa RADECHOVSKÁ, obec RAPOTÍN, pan Ing. Jan REZNÝ, pan Dr. Ing. Stanislav SVOBODA, paní JUDr. Eva ŠIMKOVÁ, ŠKAMPA s.r.o., paní Eva ŠPONAROVÁ, paní Věra ŠULCOVÁ, TAB průmyslová a zábavní elektronika s.r.o., pan Petr TUREK, pan Antoni TURCZYNOWICZ, pan MVDr. Miloš URBAN, pan Josef VALDHANS, paní Mgr. Marta VLÁČILOVÁ, pan Ladislav VOLRÁB, VÝZKUMNÝ ÚSTAV PRO CHOV SKOTU Rapotín, paní Jožka WENKEOVÁ – Centrum péče o člověka, ZEZ SILKO s.r.o., pan Jiří ZRALÝ
Děkujeme!
| Největší věcné dary |
NECKERMANN, s.r.o. (390 000 Kč – věcné vybavení),TACITURNE a.s. (274 832 Kč – barvy,
laky, pomůcky pro vymalování), MAERSK LOGISTICS Czech Republic s.r.o. (112 000 Kč – nábytek a vybavení 2 bytů), HIPP
CZECH s.r.o. (110 484,20 – kaše, nápoje, dětská výživa), ONTEX CZ s.r.o. (97 200 Kč – plenky), OKULA NÝRSKO a.s. (70
500 Kč – propagační předmět MSW v hokeji), PORCELA PLUS a.s. (64 782,10 Kč – nádobí), SURVIVE BUNGEE JUMPING ( 59 500
Kč – program ke Dni dětí), KARA TRUTNOV a.s. (55 723 Kč – oděvy pro děti v Klokánku), SPORT SCHWARZKOPF (53 300 Kč –
sportovní zboží), Kožešiny trutnov, a.s., (53 235 Kč – konfekce pro děti), SILEX s.r.o. (50 025 Kč – ložní prádlo),
KERABEL (50 000 Kč – obkladačky a dlažba), SIKO KOUPELNY a.s. (50 000 Kč – sanitární keramika), paní Zdeňka ŠEBESTOVÁ
(45 376,48 Kč – papírenské zboží), SCONTO NÁBYTEK k.s. (44 349 Kč – vybavení bytů v Klokánku), TEXTIL KUBÍČEK s.r.o.
(42 380 Kč – dětský skákací hrad), ISOLIT BRAVO s.r.o. (33 520 Kč – elektrospotřebiče), AGUAMAT s.r.o. (32 864 Kč –
kojenecká voda), paní Miluše FOUSKOVÁ (30 724 Kč – dětská ), JITEX Písek a.s. ( 30 000 Kč – oblečení pro děti), VVG
Grafické studio (28 000 Kč – uveřejnění informací o FOD v časopise TOPiPROFESIONAL), DATART INTERNATIONAL a.s. (25 980
Kč – chladničky), COSMO TRADING s.r.o. (21 455 Kč – domácí potřeby), BONA ČR s.r.o. (20 000 Kč – lak na podlahu), Jiří
WEINZETTEL
– pneuservis (20 400 Kč – pneumatiky), ETA a.s. (18 720 Kč – vysavače, mixéry), FAGOR ELEKTRO s.r.o. (16 000 Kč –
sporáky, pračky), GEOMETRA OPAVA (15 000 Kč – geodetické služby), NOBUR s.r.o. (13 946 Kč – sekačka), LUX CZ s.r.o. (13
752 Kč – vysavače a služby), ZAKÁZKOVÁ VÝROBA NÁBYTKU (12 000 Kč – šatní skříň), NÁBOŽENSKÁ SPOLEČNOST ČESKÝCH UNITÁŘŮ
(11 980 Kč – kuchyňské linky), paní VERNEROVÁ (11 900 Kč – tašky k potisku), CHARVÁT a.s. ( 11 248,50 Kč – asfaltové
izolační pásy), lékárna U SV. VOJTĚCHA s.r.o. (10 850 Kč – dětská obuv), PROGRESS CYCLE a.s. (10 290 Kč – dětské cykl.
přilby), LÁTKY MRÁZ (10 200 Kč – látky na závěsy), KNAUF Praha, s.r.o. (10 000 Kč – sádrokarton)
Děkujeme!
| Odkazy pro ohrožené děti |
In memoriam mnohokrát s úctou děkujeme zesnulé paní Miladě Řandové za odkaz finanční hotovosti ve výši 84 179 Kč a panu Ing. Janu Dolejšímu za odkaz bytu a rekreačního domku. Protože tyto nemovitosti nelze v naší činnosti využít, rozhodla rada FOD o jejich prodeji a použití takto získaných finančních prostředků na projekt Klokánek. Rekreační domek již byl prodán za částku 1 150 000 Kč, která byla použita na úhradu rekonstrukce Klokánku v Hostivici. Prodej bytu je v jednání.
Děkujeme!
| Dar z rukou premiéra |
Dne 2. listopadu 2004 pořádala brněnská pobočka ČSSD v hale Rondo charitativní koncert, jehož výtěžek byl rozdělen mezi neziskové organizace. Mile nás překvapilo, že jednou z nich se stal i Fond ohrožených dětí. Finanční dar ve výši 70 000 Kč zástupci každé organizace předával předseda ČSSD a premiér Stanislav Gross.
Děkujeme!
| Pokladničky v lékárnách |
Distributorská společnost Aliance UniChem CZ a lékárníci sdružení v České lékárnické komoře se rozhodli dlouhodobě podporovat náš projekt Klokánek charitativní sbírkou nazvanou "Klokánkovi do kapsičky". Ve více než pěti stech lékárnách zajistí obě společnosti umístění pokladniček, do kterých bude moci veřejnost dát svůj příspěvek na rozšíření Klokánků. Našich současných 170 míst je stále plných. Obě společnosti zakoupily dne 12. 11. 2004 pro své zaměstnance dobročinné divadelní představení a výtěžek ve výši 350 000 Kč věnovali na projekt Klokánek. Nyní je v jednání dokonce televizní spot na ČT!
Děkujeme!
| Skákací panák přinesl milion! |
Agentura Proximity Prague, která zajišťuje i naši celonárodní sbírku, pro FOD z vlastní iniciativy a bez
nároku na odměnu vytvořila (po Velikonočním balíčku pro politiky) další charitativní akci nazvanou Skákací panák. Jejím
cílem bylo důrazně upozornit veřejnost a největší podniky na problematiku týraných dětí. V Praze bylo nastříkáno víc
než 40 skákacích panáků, na kterých si mohly děti hrát. Akce přinesla i velký finanční efekt – zatím největší dar v
mimořádné výši jednoho milionu korun věnovala ČEPS, a. s. Praha 10.
| Dejme dětem dárek |
FOD realizuje již několik let zajímavý charitativní projekt: trojici knih "Gábina a víla Jasenka";
"Gábina, víla Jasenka a vánoční prázdniny" a "Záhady z naší zahrady".
Knihy vznikly ve spolupráci autorky a zkušené dětské psycholožky. Příběhy děti pobaví, a navíc jim zprostředkují tradiční lidské hodnoty, jako čestnost, upřímnost a porozumění. Na závěr každého příběhu jsou otázky na procvičení paměti, znalosti barev, počítání, mluvení apod.
Minimální doporučená cena jedné knihy je 200 Kč, všechny tři můžete mít nyní se slevou za 490 Kč. Navíc získáte překvapení - dětskou obrázkovou hru zdarma. Nabídka platí do vyprodání zásob.
Všechny tři knihy jsou formátu A4, mají 64 strany a jsou barevně ilustrovány. Knihy jsou určeny dětem od 3 do 9 let.
Dejte svým dětem dárek, který se jim bude líbit, a pomozte současně jiným dětem, k nimž se štěstí otočilo zády…
Děkujeme!
Celý výtěžek z prodeje každé knihy (min. 100 Kč) putuje na zvláštní účet FOD!
Chcete vědět více o celém projektu? Otevřete si: www.zeleny-dum.cz
Jak si můžete knihy objednat?
Jednoduše – zavoláním na číslo ve všední dny od 9 do 15 hodin. Obratem vám je zašleme poštou.
OBJEDNÁVEJTE: 224 236 655
| Za všechnu Vaši pomoc a upozornění na ohrožené děti Vám mnohokrát děkujeme! |
| Výrok auditora |
Auditorská společnost AUDIT SERVIS, s. r. o., prověřila hospodaření FOD s finančními prostředky za rok 2003 a ve svém auditu ze dne 26. 5. 2004 dospěla k tomuto závěru:
"Účetní závěrka občanského sdružení Fond ohrožených dětí sestavená k 31. 12. 2003 odpovídá platnému předpisu pro její sestavení – vyhlášce MF ČR čís. 504/2002 Sb.
Podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky a je sestavena z údajů účetnictví, které je správné, úplné, průkazné, přehledné, srozumitelné a vedené způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů podle požadavků daných zákonem čís. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění."
| Pobočky FOD |
Praha, Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 221 137, 224 236 655
Beroun, S. K. Neumanna 1141, 266 01, pošt. schr. 19, tel.: 311 626 173
Brno, Francouzská 58, 602 00, tel.: 545 215 105
České Budějovice, Senovážné nám. 2, 370 01, tel.: 386 356 868
Chomutov, Riegrova 5379, 430 02, tel.: 474 650 575
Kroměříž, Riegrovo nám. 193, 767 01, tel.: 573 345 555
Litoměřice, U Trati 3, 412 01, tel.: 416 735 5511
Most, Budovatelů 1987, 434 01, tel.: 476 700 082
Olomouc, Sokolská 50, 772 00, tel.: 585 221 649
Opava, Pekařská 21, 746 01, tel.: 553 616 497
Ostrava, hotelový dům Jindřich, Nádražní 66, 702 00 Ostrava 1, tel.: 596 112 341
Pardubice, Nerudova 880, 530 02, tel.: 466 530 981
Plzeň, Barrandova 8, 301 43, tel./fax: 377 455 132
Prostějov, Lidická 86, 796 01, tel.: 582 315 753
Tábor, nám. Fr. Křižíka 2840, 390 01, tel.: 381 254 606
Teplice, Masarykova 50, 416 65, tel.: 417 570 046
Zábřeh, Sušilova 40, 789 01, tel.: 583 411 714
Zlín, Sportovní hala, U Zimního stadionu 4286, 760 01, tel.: 577 432 538
Žatec, Studentská 1044, 438 01, tel.: 415 714 040
Centrum náhradní rodinné péče Ostrava, Bieblova 8, 701 01, tel.: 596 111 132
Klokánek Praha 8, Chabařovická 1125, 182 00, tel.: 283 881 102, 283 881 097
Klokánek Praha 4, Láskova 1803, 148 00, tel.: 271 912 500
