Fond ohrožených dětí

Matka chtěla přímou adopci, krajský úřad ne
Míša a Tomášek už jsou šťastní
Do třetice všeho dobrého!
Jiříček – páté anonymní miminko
Statistika Klokánků za rok 2008
Dvanáctiletá pečovatelka
Chlapci šlo o život
Trestní oznámení ÚOOÚ na FOD
Hledáme nové rodiče
30 dětí „nikoho” už je „někoho”!
Monika Elšíková Bubu, vánoční příběh
I patnáctileté děti mají šanci! 
Z jednoho dopisu:

Vážení a milí členové a příznivci FOD, co nejsrdečněji Vám děkujeme za Vaši pomoc a podporu, neboť jen díky tomu jsme přežili další půlrok, třebaže dotace MP SV pro rok 2009 je o jedenáct milionů nižší než v loňském roce. Mnohokrát také děkujeme Vám všem, kteří jste nás morálně podpořili v souvislosti s trestním oznámením Úřadu pro ochranu osobních údajů. Byla to pro nás veliká psychická posila. Také si nesmírně vážíme toho, že čistý výtěžek vánočního kola naší sbírky dosáhl téměř sedmnácti milionů korun, a že přes současné ekonomické problémy byl jen o tři milióny nižší než v roce 2007. Vážení a milí členové, opět se velmi omlouváme, že ani v r. 2008 nevyšlo druhé číslo zpravodaje, a přikládáme proto alespoň zvláštní číslo 2/08. Za Vaši přízeň a podporu Vám ještě jednou mnohokrát děkujeme a věříme, že společně pomůžeme ještě mnoha dalším dětem, které to potřebují. 

Dne 7. 11. 2008 uložilo ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) Fondu ohrožených dětí pokutu ve výši 80 000 Kč za údajné nezákonné zprostředkování tzv. přímé adopce, o čemž informovala i média (viz též www.fod.cz). Proti této pokutě jsme podali v prosinci 2008 správní žalobu, o které dosud nebylo rozhodnuto.  Nesouhlasíme totiž s tím, že před osvojením musí být podle současné praxe úřadů dítě dva až tři měsíce v kojeneckém ústavu či v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Ve svém rozhodnutí se MPSV neztotožnilo s naší argumentací, že „naše“ přímé adopce jsou jedinou možností, jak miminko uchránit před zbytečnou citovou deprivací v ústavu, a uvedlo, že i krajské úřady jsou schopny rodičům nabídnout rodiny, které dítě přijmou hned z porodnice. Z rozhodnutí MPSV vyjímáme: „Je zcela přípustným požadavkem, jestliže rodiče chtějí znát totožnost osvojitelů svého dítěte a přesvědčit se, že jejich dítě bude vyrůstat v příznivém rodinném prostředí, a jestliže se teprve na základě osobního seznámení s osvojiteli hodlají rodiče rozhodnout, zda těmto konkrétním osvojitelům dají souhlas k osvojení, či nikoliv. Příslušné orgány sociálně-právní ochrany dětí mohou v takovém případě vybrat mezi evidovanými žadateli o osvojení dětí takové osvojitele, kteří jsou ochotni přistoupit na osobní seznámení s rodiči, a jsou ochotni akceptovat, že rodiče dítěte budou znát jejich totožnost. Stejně tak je naprosto pochopitelný postoj rodičů, kteří nechtějí, aby jejich dítě bylo po narození umístěno do ústavního zařízení, a mají naopak zájem na tom, aby mohlo být co nejdříve svěřeno do náhradní rodinné péče. Se souhlasem rodiče lze dokonce i před uplynutím lhůty 6 týdnů od narození dítěte předat dítě do péče zájemců o osvojení, případně může být dítě svěřeno do péče zájemců o osvojení předběžným opatřením soudu.“ Ale chyba lávky, v praxi to tak nefunguje. V letošním roce se na FOD obrátila matka, která z vážných osobních důvodů nemohla osobně pečovat o dítě, které se jí mělo narodit. V žádném případě však nechtěla, aby děťátko trávilo týdny a měsíce před předáním do rodiny v kojeneckém ústavu, a nové rodiče chtěla také osobně poznat. O jejím přání jsme tedy informovali příslušný krajský úřad a požádali ho o vytipování osvojitelské rodiny, která  by netrvala na své anonymitě a která by miminko převzala hned z porodnice. Současně jsme citovali z výše uvedeného rozhodnutí stanovisko MPSV. Odpověď nás ale nepotěšila. Uvádělo se v ní, že (citujeme) „v současné době nemáme k dispozici žádné rozhodnutí ani metodický pokyn nadřízených orgánů, na jejichž základě bychom mohli tzv. přímou adopci realizovat.“
Mezitím matka porodila krásného a zdravého chlapečka. Ještě z porodnice nám rozhořčeně telefonovala, že se za ní dostavila sociální pracovnice, která jí tvrdila, že jiné než anonymní osvojení neexistuje, a přesvědčovala ji, aby souhlasila s kojeneckým ústavem. Uvedla, že jí dalo velkou námahu „uhájit“ alespoň Klokánka. Miminko nakonec bylo do Klokánku svěřeno soudně. Matka však stále trvala na tom, že nechce anonymní osvojení a přála si, aby její syn byl v nové rodině co nejdřív a nemusel ani v Klokánku čekat minimálně šest týdnů po porodu, jak se vyžaduje k anonymní adopci. O případu jsme v březnu t. r. informovali i MPSV se žádostí o pomoc tak, aby krajský úřad jednal v souladu s odůvodněním jeho výše citovaného rozhodnutí. Krajský úřad však své stanovisko nezměnil a sdělil nám, že (citujeme) „odůvodnění rozhodnutí MPSV o pokutě není pro nás závazným předpisem, podle kterého bychom měli postupovat“. Matce jsme proto sami doporučili státem prověřené manžele, kteří netrvali na své anonymitě a na novorozené miminko se moc těšili. Ona i budoucí osvojitelé si hned padli do oka a jejich vzájemné sympatie trvají stále. Společně podali k soudu návrh na svěření chlapečka do péče obou manželů, a soud jim do týdne vyhověl. Ale již po podání návrhu a ještě před rozhodnutím soudu vyhověl orgán sociálně právní ochrany žádosti matky, nových rodičů i Klokánku a souhlasil s propuštěním dítěte do péče navrhovatelů. A tak si miminko již ve třech týdnech odvezli šťastní manželé domů. I když nám krajský úřad sdělil, že (citujeme) „Vaše jednání je opět v rozporu se zákonem … Z těchto důvodů Vás žádáme, abyste upustili od dalších aktivit ve věci nezletilého, které nejsou ani v jeho nejlepším zájmu,“ matka, noví rodiče a zřejmě i smějící se miminko to vidí  jinak.
Matka nám napsala: „Chtěla jsem Vám moc poděkovat za milou a hlavně milující rodinu, kterou jste vybrali. Moc Vám také děkuji za Vaši veškerou pomoc. Opravdu slovy to nedokážu popsat, budu Vám vděčná na celý život.“
Z dopisu nových rodičů vyjímáme: „Musím vám napsat, jak jsme šťastní, že máme malého Péťulku. Teprve teď, když se vše zaběhlo, tak mě spousta věcí dochází a dlouho jsem nevěřila, že to není jen sen, že tady toho malého máme. Péťa je totiž naprosto úžasné dítě, všichni ho milují a on si je toho vědom. Je to klidný, hodný chlapeček, ale jak všichni říkají, už „mamánek“. Pořád se chce u mě chovat a jak ho položím, pláče. Je hodně zvědavý na ten svět a tak ho musím pořád nosit a ukazovat mu nové a nové věci. Je už za ten měsíc úplně jiný. Už váží přes 5 kilogramů, a tak z malého drobečka je už pěkné skoro baculaté miminko. Naše osmiletá Jůlinka je báječná sestřička a úplně nás všechny ohromila, jak ho miluje a jak se o něho stará. Jsem na ni moc pyšná. Se vším pomáhá a pořád mu říká, jak ho má ráda, co budou spolu dělat, až vyroste. Někdy je to moc dojemné. …“ Co si o tom myslí Péťánek, je jasné z fotografie. Mnoho rodičů si přeje, aby jejich dítě nemuselo být před osvojením týdny a měsíce opuštěno v jakémkoli zařízení. Úřady jim to zatím neumožňují. Možná rozhodnutí o pokutě povede ke změně. Pak by to za těch osmdesát tisíc stálo! (Pozn.: jména byla  pozměněna.)

zpět

Tříletý Míša a roční Tomášek byli poprvé přijati do Klokánku na žádost orgánu sociálně-právní ochrany v červenci 2006. Matka nastoupila odvykací léčbu závislostních poruch (závislost na lécích tlumících bolest) a otec byl ve výkonu trestu, mimo jiné pro domácí násilí páchané na matce. Oba chlapci byli v hrozném stavu – celkově velice zanedbaní, velmi bázliví, všeho se děsili, trpěli velkými nočními děsy. roční Tomášek nechodil, neseděl ani nelezl, tříletý Míša měl velmi chudou slovní zásobu, nebylo mu téměř rozumět, měl strach z kolektivu dětí. Obě děti na světle mžouraly a zakrývaly si před ním oči. Jak jsme později zjistili, pobývaly většinu svého života ve sklepní místnosti. Při první vycházce děti tak vyděšeně křičely, že se s nimi teta musela vrátit zpět do Klokánku. Obě „klokaní“ tety se chlapcům velmi intenzivně věnovaly, docházely s nimi na oční ambulanci a s mladším Tomáškem i na rehabilitaci a samy s ním pravidelně cvičily. Postupně se dařilo jejich vývojové opoždění zmenšovat, začali se usmívat, Tomášek začal chodit a Míša se začlenil i do kolektivu v mateřské škole. Po ukončení léčby si matka zajistila bydlení v azylovém domě a se souhlasem sociální péče převzala v listopadu 2006 oba syny do své péče. Hned druhý den odpoledne ale volala do Klokánku sociální pracovnice, že  děti byly nalezeny v azylovém domě polonahé a plačící na zemi. Matka nebyla schopná péče, byla omámená, vrávorala, nekomunikovala, kromě toho měla zlomenou ruku. Děti jsme proto znovu přijali do Klokánku, tentokrát již na předběžné opatření. Oba chlapci radostně vítali svoji tetu a hned běželi do svého pokojíčku. I když matka projevovala o děti zájem, častokrát bez omluvy nepřišla, jindy  byla úplně omámená a utlumená. V listopadu 2007 nastoupila opět léčbu závislostních poruch. Odtud však na jaře 2008 utekla a souhlasila se svěřením dětí do pěstounské péče. V únoru 2009 nalezl krajský úřad pro oba chlapce pěstounskou rodinu, kde jsou od března 2009 již natrvalo. Hodně štěstí a hodně lásky! (Pozn.: jména byla pozměněna.)

zpět

Šestiletého Mirečka přivedly do Klokánku tři mladé dívky, u kterých ho nechala „na chvilku“ jeho matka. Už se ale neukázala a později po ní bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Byla závislá na drogách a sama je i vyráběla. Spolu se svým přítelem nutila syna krást v obchodech, sbírat na ulici nedopalky a další věci.
Mireček byl extrémně výchovně zanedbaný. Neměl žádné hygienické návyky, jeho slovní zásoba byla velmi chudá, špatně vyslovoval a neznal základní věci, které běžně znají předškolní děti. Nikdy nebyl v kině ani na pouti, nikdy nedostal žádný dárek k narozeninám nebo k svátku a nevěděl ani, co jsou to Vánoce. Když mu krátce po přijetí „klokaní“ teta jednou řekla, že si udělají perník, odpověděl Mireček, že máma ho vařila taky, že je to takový bílý prášek. Byli jsme mile překvapeni, když psycholog zjistil, že Mireček je nadprůměrně inteligentní dítě, jen potřebuje vhodné prostředí, ve kterém by se mohl rozvíjet.
A opravdu! Mireček v krátké době doslova rozkvetl. Začal být zvídavý, prohlížel si všemožné encyklopedie, miloval knížky o přírodě, astronomii, zajímal se o planety a o letadla. Byl lačný po informacích a šťastný, že se mu někdo věnuje. Mireček byl moc hodný chlapec, jen dosti hyperaktivní a roztěkaný. Protože rodiče se o něj nezajímali, nahlásili jsme ho krajskému úřadu jako dítě vhodné do náhradní rodinné péče. Avšak hned dvě pěstounské rodiny nám Mirečka vrátily. Chlapec to těžce nesl a nebylo lehké připravit ho na další pokus. Po čase se přece jen podařilo nalézt třetí rodinu, která Mirečka miluje a i on je u nich šťastný. Držme jim všem palce! (Pozn.: jméno bylo pozměněno.)

 zpět

Dne 23. 3. 2009 ve 14.54 hod. přišla na naši krizovou linku pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně porodily, SMS tohoto znění: „Prosím je nějaká možnost předat miminko anonymně? Babybox je příliš vzdálený. Potřebuji poradit a vám  můžu doufám důvěřovat.“ Když jsme zavolali zpět, zvedla telefon zjevně vyděšená žena a uvedla, že v noci porodila chlapečka, o kterého se nemůže starat. O jejím těhotenství a narození dítěte nikdo neví a ona se bojí, aby nedošlo k prozrazení. Náš návrh, že si pro miminko přijedeme a anonymně ho předáme do porodnice, matka s úlevou přijala, jen žádala, abychom raději přijeli, až bude tma. Ujistila nás také, že miminko je v pořádku. Kolem deváté hodiny večer jsme děťátko v bydlišti matky převzali. Matka nám krásné novorozeně přinesla před dům, oblečené a zabalené v dece. Předala nám ještě papír se žádostí, aby syn byl předán buď přímo do rodiny, nebo do Klokánku, rozhodně ne do kojeneckého  ústavu. Chlapečka jsme podle našeho pracovníka, který jej převážel do porodnice, pojmenovali Jiříček. Ve FN Olomouc nás po telefonickém avízu již očekávali a sdělili nám, že Jiříček je donošené, zdravé a dobře ošetřené novorozeně, staré asi 24 hodin. Při příjmu vážil 3 200 gramů a měřil 51 centimetrů. Vzhledem k tomu, že v olomouckém kraji nemáme Klokánka, nevyhověl soud přání jeho matky a umístil Jiříčka do kojeneckého ústavu. Naštěstí zde nebyl dlouho. Již ve třech týdnech byl předán do péče budoucích osvojitelů, vytipovaných olomouckým krajským úřadem. Kéž by všechny opuštěné děti našly nové rodiče tak rychle!  

zpět

V průběhu roku 2008 se v Klokánkách nacházelo celkem 712 dětí, tj. o 88 víc než v r. 2007.
Nově přijato bylo 411 dětí, odešlo 373 dětí.
Kapacita Klokánků v r. 2008 činila 338 míst, průměrná doba pobytu činila 6 měsíců (122 dětí, tj. 33 %, odešlo do jednoho měsíce, 191 dětí, 51 %, odešlo do tří měsíců).
Z nově přijatých dětí bylo 87 (21 %) mladších tří let (z toho 18, tj. 4 % novorozenců), 88 dětí (21 %) bylo ve věku od tří do šesti let, 86 dětí (21 %) ve věku od šesti do deseti let, 110 dětí (27 %) ve věku od deseti do patnácti let a 40 dětí (10 %) bylo starších patnácti let. Pro podezření z týrání bylo přijato 22 dětí (5 %), pro podezření z pohlavního zneužívání 21 dětí (5 %), pro zanedbání péče 92 dětí (22 %), z důvodu hmotné nouze 78 dětí (19 %), z důvodu hospitalizace rodiče 40 dětí (10 %), pro výchovné problémy 39 dětí (9 %), pro alkoholismus nebo drogovou závislost rodičů 58 dětí (14 %), z důvodu útěku z rodiny 14 dětí (3 %), pro útěk z ústavu 4 děti (1 %), z důvodu výkonu trestu rodičů 29 dětí (7 %) a z důvodu úmrtí rodičů 6 dětí (1 %). Nejčastěji uváděným důvodem byly bytové důvody – 171 dětí (42 %). (Pozn.: u většiny dětí bylo udáno více důvodů, proto výsledný součet přesahuje 100 %.)
Na základě soudního rozhodnutí bylo přijato 71 dětí (17 %), na žádost orgánu sociálně-právní ochrany 119 dětí (29 %) a na žádost rodičů bylo přijato 186 dětí (45 %), na žádost rodiče nebo OSPOD později změněné na soudní rozhodnutí bylo přijato 35 dětí (9 %). Z toho na vlastní žádost bylo přijato 12 dětí (3 %), policií byly předány 2 děti (0,5 %).

       zpět

Na základě návrhu městského úřadu vydal Okresní soud v Příbrami dne 25. 9. 2008 předběžné opatření, jímž umístil třináctiletou Květu do Klokánku v Praze 4. V rozhodnutí se uvádí (citujeme): „Městský úřad podal dne 24. 9. 2008 návrh na vydání předběžného opatření s tím, že téhož dne se dostavila nezletilá sama z vlastního rozhodnutí na městský úřad a sdělila, že ji prarodiče, a to zejména babička, bijí. K tomuto neúměrnému trestání dochází již od loňského roku, a to často bez jakéhokoliv důvodu. Dědeček nezletilé ji proti babičce bránil, v poslední době však se k ní přidal. Útoky směřují pouze vůči nezletilé Květě, nikoliv vůči nezletilé Veronice, která je polorodou sestrou nezl. Květy. V době oznámení měla nezletilá na levém předloktí a na koleni pravé nohy odřeniny. Byl s ní sepsán protokol na Policii ČR, z něhož vyplývá, že dle vyjádření nezletilé ji babička napadá od roku 2007, bije ji dlaní do hlavy, do břicha, kope do nohou a zad, štípá ji do rukou, tahá a vláčí za vlasy. Z opatrovnických spisů vedených u zdejšího soudu je známo, že nezletilá žije spolu se svojí matkou, babičkou, dědou a o rok mladší sestrou Veronikou v rodinném domku. Matka i babička trpí duševním onemocněním… Rozsudkem zdejšího soudu byla nezletilá svěřena dědečkovi do pěstounské péče.“ V návrhu na vydání předběžného opatření orgán sociálně-právní ochrany uvedl, že „nad výchovou obou nezletilých byl stanoven soudní dohled z důvodu značné hygienické zanedbanosti výchovného prostředí a s ohledem na problematické osobnostní rysy členů rodiny. Matka není vzhledem ke svému duševnímu stavu, schizoafektivní psychóze, schopna trvalé péče. Rovněž u babičky dětí bylo konstatováno, že není schopna soustavné systematické péče o nezletilé, neboť je osobností simplexní, anomální, sociálně nepřizpůsobivou a nekritickou k sociálnímu prostředí, ve kterém rodina žije. S rodinou je obtížná spolupráce, neumožňují návštěvy domácnosti. Zdejší OSPOD navrhovalo zamítnutí návrhu na svěření nezletilé do pěstounské péče zejména s ohledem na skutečnost, že ani jeden z prarodičů svoji vhodnost, zejména z osobnostního hlediska, neosvědčil. Opakovaně jsme ze strany obou manželů konfrontováni s extrémní agresivitou, kdy nás oba vulgárně napadají, ohrožují, vyhrožují fyzickou likvidací, neumožňují nám návštěvy v domácnosti. Tyto situace se opakovaně odehrávají za přítomnosti nezletilých.“
Květušce se po sestřičce velmi stýskalo, a my jsme přepokládali, že v nejbližší době bude i Veronika umístěna do Klokánku. Ve zprávě naší psycholožky ze dne 27. 11. 2008 zaslané MÚ Příbram se uvádí: „Z počátku pobytu se u Květušky projevovala výrazná emoční labilita, často propukala v afektivní pláč, což trvalo i několik hodin. Proto byla vyšetřena na oddělení dětské a dorostové psychiatrie se závěrem akutní úzkostná a depresivní porucha na bázi sociální a citové deprivace s nutností medikamentózní léčby. Na základě dokumentace i sdělení dívky považujeme rodinné prostředí, ve kterém Květuška žila, za ohrožující a nevyhovující pro další zdravý vývoj. Taktéž doporučujeme zvážit, zda je vhodné ponechávat dvanáctiletou sestru Květušky v prostředí, kde je na dívku přenášena zodpovědnost dospělých.“ Veronika tam ale byla nadále ponechána, třebaže byl dědeček po amputaci nohy hospitalizován s dlouhodobou prognózou. Městský úřad přes naše urgence nezasáhl. Sociální pracovnice nám sdělila, že soud dne 21. 1. 2009 rozhodl o navrácení Květy domů a oni se zřejmě odvolávat nebudou. Dne 8. 2. 2009 jsme proto telefonicky i e-mailem požádali o pomoc ministerstvo práce a sociálních věcí. V e-mailu jsme uvedli: „… v příloze zasíláme materiály Klokánku Praha 4, z nichž vyplývá, že třináctiletá Květa a její mladší sestra, které jsou v pěstounské péči svého dědečka, budou zřejmě v nejbližší době (a mladší sestra Květy pravděpodobně již je) bez řádné péče dospělé osoby, naopak budou zřejmě muset zajišťovat péči o duševně nemocnou matku a babičku. Dle předložených zpráv je pěstoun po amputaci nohy s perspektivou několikaměsíční hospitalizace, přičemž v domácnosti zbyly jen matka a babička – obě duševně nemocné. Postup pracovníků OSPOD, kdy se odmítají proti rozsudku odvolat a v těchto podmínkách ponechávají mladší sestru Květy, by proto podle našeho názoru měl být urychleně v zájmu ochrany obou nezletilých přezkoumán.“
Dne 9. 2. 2009 vystavil městský úřad Květušce dlouhodobou propustku domů (od 14. 2. do 1. 3. 2009) s poznámkou, že může navštěvovat původní školu, tedy zjevně s perspektivou dalšího prodlužování. Klokánek s propustkou nesouhlasil a požádal pražskou pobočku FOD o provedení šetření. Ze zprávy našeho sociálního pracovníka ze dne 12. 2. 2009 vyjímáme: „Domek, ve kterém rodina žije, je v dezolátním stavu, mimo vesnici u silnice. Po delším klepání nám otevřela babička nezletilých, která nám sdělila, že nás do domku nepustí, jelikož jí to manžel zakázal. Paní byla velmi zanedbaná, působila zmateným dojmem. Plakala, že má manžela v nemocnici. Prý se o něho starala, a díky tomu nyní nemá v domku uklizeno. Paní neměla zatopeno, přišla ve špinavé zimní bundě – sdělila, že nemá již otop. Dnes zatopí později – ze zbytků. Chce požádat starostu obce o pomoc.Veronika byla dle slov babičky ve škole. O výsledku šetření jsme telefonicky informovali OSPOD. Sociální pracovnice úřadu sdělila, že dohodla s ředitelem školy, aby jí dal okamžitě vědět, pokud by Veronika nepřišla do školy. V době šetření mrzlo a všude ležel sníh.“ Docela jsme se báli, aby tam Verunka nezmrzla. Následující den ale vzaly věci rychlý spád – zřejmě i pod vlivem naší stížnosti na MPSV. MÚ Příbram podal návrh na umístění obou dívek do diagnostického ústavu, a soud mu téhož dne vyhověl. Pro vyděšenou Květušku, která si už v Klokánku zvykla, byla zde spokojená a navázala tu přátelské vztahy s dětmi i dospělými, si přijeli bez předchozího upozornění a bez možnosti přípravy na změnu. Prý když jsme si pořád stěžovali, tak nám ji tu nenechají. Proč ale nebyly obě tyto hodné dívky umístěny přímo do dětského domova bez pobytu v diagnostickém ústavu, mezi dětmi se závažnými poruchami chování, nám vysvětleno nebylo. A jak dopadlo šetření ohledně podezření z týrání? Věc byla odložena – jako obvykle v podobných případech. (Pozn.: jména byla pozměněna.)

zpět

Počátkem dubna t. r. jsme přijali z nemocnice na základě předběžného opatření do Klokánku v Praze 10 šestiletého chlapce, jehož život možná visel na vlásku. V soudním rozhodnutí se uvádí (citujeme): „Nezletilý byl svěřen do výchovy babičky ze strany matky, která není schopná se o syna postarat a žije ve společné domácnosti s manželem, který je násilnickou osobou. Nad výchovou nezletilého byl nařízen soudní dohled, neboť bylo zjištěno, že babička trpí psychiatrickými obtížemi, v době vydání rozsudku však byl její zdravotní stav stabilizován. Dne 18. 3. 2009  podala městská část návrh na vydání předběžného opatření, neboť babička, která původně s OSPOD spolupracovala, se dne 12. 3. 2009 dostavila ke své lékařce psychiatričce a domáhala se umístění nezletilého do ústavního zařízení. Podle zprávy lékařky, v níž žádá o umístění nezletilého, je babička odléčená psychotička, t. č. výrazně dekompenzovaná a paranoidní. Sama přivedla nezletilého do ordinace s tvrzením, že ji nezletilý tluče, je samá modřina, chce ji zabít, mává před ní často nožem, ona s ním do rána nevydrží. Lékařka naopak konstatovala, že dítě je hravé, normálně komunikuje, je jen lehce hyperaktivní. Babička nabízenou medikaci na zklidnění odmítla, sama by potřebovala akutní hospitalizaci, kterou rovněž odmítá. Lékařka spatřuje důvody zhoršení zdravotního stavu babičky v tom, že se neléčí a nechodí na kontroly. Chlapec vzal velmi rozumně, že pojede do nemocnice, kde budou děti a hračky a jídlo. Nezletilý byl přímo z ordinace umístěn do Fakultní  Thomayerovy nemocnice. Následným sociálním šetřením v bydlišti nezletilého bylo zjištěno, že babička je velmi pohublá, uvedla, že několik dní ona ani nezletilý nejedli.“ Stěží domyslet, co se mohlo stát, kdyby babička do ordinace nepřišla a rozhodla se situaci „řešit“ sama. Je to jen jeden z více nám známých případů, kdy dítě bylo svěřeno do péče duševně nemocné osoby a při její dekompenzaci přímo ohroženo na životě. Je to také další případ přeceňování „vlastní krve“.

zpět

   Začalo to již v září 2007, kdy všemocný Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zveřejnil, že proti FOD zahajuje řízení z důvodu porušení zákona na ochranu osobních údajů uveřejňováním fotografií a informací o dětech na internetu a ve zpravodaji. Po patnácti měsících, v polovině ledna 2009, úřad kontrolu ukončil, zaslal nám kontrolní nález a na pracovníky FOD podal trestní oznámení. Prý jsme děti závažně poškodili na jejich právech. Jejich právem je zřejmě zůstat v naprosté anonymitě – a v ústavu. Naštěstí policie měla jiný názor. Koncem února 2009 trestní oznámení podle zákona o policii uložila s odůvodněním, že „po provedeném šetření nebyly policejním orgánem zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly, že je ve věci dáno podezření ze spáchání jakéhokoliv trestného činu“.
Postup ÚOOÚ nás vskutku šokoval, zvláště když (až na několik výjimek) jsme k uveřejnění fotografií měli souhlas zákonného zástupce. Zmíněné výjimky se týkaly starších případů, kdy rodiče byli neznámého pobytu a potřeba nalezení rodiny byla pro dítě velmi naléhavá – např. u čtyřleté holčičky s akutní leukémií nás lékaři upozornili, že šance na její záchranu je podstatně vyšší, pokud s ní v nemocnici bude náhradní matka (případ popsán ve zpravodaji č. 2/08). Přitom podle § 9 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. není ke zveřejnění fotografie jako citlivého údaje třeba souhlasu subjektu údajů, jedná-li se o výkon sociálněprávní ochrany dětí. FOD má pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí a v rámci toho také „k vyhledávání fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny“. Ve svém nálezu úřad k našemu údivu nepravdivě tvrdí, že „tuto činnost (tj. dle jejich terminologie „nabízení dětí na internetu“) nelze podřadit pod žádnou z činností, ke kterým je FOD pověřen ze strany MPSV“.
Je všeobecně známo, že pěstounů není nazbyt a že se nedaří do náhradních rodin umístit ani děti, které jsou zdravé a bez závažných poruch chování. Například Magistrát hl. m. Prahy přijal v loňském roce 137 žádostí o adopci, ale jen pět žádostí o pěstounskou péči. Největší zájem byl o děti do jednoho roku. Avšak i zdravotně handicapované děti, starší děti a děti z jiné než majoritní populace potřebují ke svému zdárnému vývoji rodinu. Bez zveřejnění jejich problémů se však rodina až na výjimky nenajde. Jedná se často o lidi, kteří by jinak o pěstounské péči ani neuvažovali, ale fotografie a osud dítěte je natolik „chytne za srdce“, že serozhodnou pomoci mu. Najde se tak možná víc nových pěstounských rodin než prostřednictvím obecných kampaní a výzev. To potvrzují i desítky dopisů náhradních rodičů, kteří tyto děti přijali a které postup úřadu velmi rozhořčil. Z několika z nich si dovolíme citovat:

• „Díky zpravodaji FOD jsme před šesti lety mohli nabídnout nový domov tehdy osmiletému Tomáškovi, jinak  bychom měli velmi malou šanci se někdy potkat. Nikdy by nás nenapadlo, že poskytnuté informace by byly zásahem do práva osoby dítěte. Nikdo se nedoví, že někdo řeší životní problém. Tisíce dětí bez vlastního domova nebo zázemí životním problémem jsou. Tomáš jako nevidomé dítě, s autismem a těžkou retardací moc vyhlídek na novou rodinu neměl.“

• „Nevím, co stále na Vaší práci některým lidem a úřadům vadí. Myslíme si, že to není jen názor naší rodiny, která díky Vaší skvělé práci získala úžasného člena rodiny. Byl to roční chlapeček s problémovou diagnózou (osteogenesis imperfecta), který by asi bez Vaší práce zůstal dlouho (možná navždy) v ústavu. Chlapečka s touto diagnózou jsme si vybrali na Vašich stránkách a okamžitě se stal miláčkem celé široké rodiny i našich přátel. Ústavní deprivaci plně dohnal a je to moc šikovný a nadaný chlapec. I jeho nemoc zvládáme, a to jen díky tomu, že jsme se o ní dozvěděli předem a mohli jsme si nastudovat, do čeho jdeme. Nemoc jsme už před přijetím konzultovali s odborníky, abychom byli připraveni.“

• „Jsem jedna z pěstounek, která si našla dceru ve zpravodaji FOD. Kdybych ji (dceru) neviděla v inzerátu, tak by se nikdy nedostala do rodiny. Byla umístěna v ÚSP – je těžce mentálně retardovaná. Už je u nás osm let a letos oslavila čtrnácté narozeniny. Nevím, proč úředníci na většině úřadů nepochopí, že i takové děti (s různými handicapy) chtějí být umístěny v rodině. Jiná cesta, než že se zveřejní, co má dítě za problém, není.“

• „Kristýnka se narodila s Downovým syndromem a my ji viděli na Vašem portálu. Bez této informace by se k nám nikdy nedostala. Kristýnka se díky Vám vyvíjí jako průměrné dítě a nijak výrazně se neopožďuje. I my kolikrát přestáváme věřit, že trpí tímto postižením. Naše sociální pracovnice je velice udivená, jaké dělá pokroky. Co by asi dělala v ústavu?“

• „Díky Vašemu zpravodaji jsme si před 14 lety přivezli z kojeneckého  ústavu dceru a před rokem jsme přijali do pěstounské péče 17letého chlapce a 16letého do hostitelské péče. Kdyby tyto děti nebyly zveřejněny ve Vašem zpravodaji, se vší pravděpodobností by byly pro úřady neumístitelné.“

• „Náš Alexandr se díky vámpřed třemi lety dostal z ÚSP do naší náruče, kde „přímo rozkvetl“, jak konstatovala jeho sociální pracovnice u soudního jednání. Je tomu asi tři a půl roku, kdy jsme se o něm dozvěděli z vašeho zpravodaje jako o nevidomém chlapci. Když jsme se o něj začali zajímat více, dozvěděli jsme se, že se už nenachází v KÚ v Praze, ale že byl převezen do ÚSP. Hned nás napadlo, že jeho stav bude vážný a že se nebude jednat pouze o zrakové postižení. Skutečnost byla zdrcující. Saša neudržel ani hlavičku a mentální věk byl na úrovni několikaměsíčního dítěte. Kladli jsme si s manželem otázky, zda péči o úplného ležáka, kterého je třeba krmit mixovanou stravou a napájet po lžičkách, zvládneme. Cit zvítězil, a tak v prosinci 2005 přišel Saša do naší rodiny. Stále je to dítě ležící s těžkým postižením zraku a nízkým mentálním věkem, ale už to není dítě těžce dehydrované, apatické a bez chuti k životu. V jeho šťastném úsměvu, kterým nám neustále vyjadřuje vděk za péči, kterou mu věnujeme, je vidět obrovská změna proti stavu, v kterém se nacházel v ústavní péči. Saša je sluncem našeho domova, které svítí za každého počasí v každém ročním období.“

Děkujeme mnohokrát náhradním rodinám i všem ostatním lidem, kteří nás, byť nejsou náhradními rodiči, v boji s ÚOOÚ svými dopisy podpořili. S jejich názory a zkušenostmi se můžete seznámit na našich stránkách www.fod.cz. Děkujeme také TV Prima, že o našem sporu s ÚOOÚ opakovaně informovala ve večerních Zprávách (28. 1. 2009 od 23.40 hod., 15. 2. 2009 od 15.18 hod. a 20. 3. 2009 od 4.28 hod. – viz www.iprima/archiv.cz), a vždy přinesla i reportáž z rodiny, která díky našemu „zločinu“ přijala těžce handicapované dítě. Mohli jste se tak seznámit s osmiletou nevidomou dívenkou, pětiletým Sašou z posledního dopisu a s dvanáctiletou dívkou, jež v důsledku mylné diagnostiky kojeneckého ústavu byla umístěna jako nevzdělavatelná v ÚSP, odkud se ve čtyřech letech dostala k novým rodičům. Dnes navštěvuje pátou třídu základní školy s výborným prospěchem. Jak by asi dopadla, nebýt naší fotografie, a kolik asi dětí zůstává zbytečně v ÚSP? Podle jednoho výzkumu je jich až čtvrtina.

Naše námitky předseda úřadu rNDr. Igor Němec dne 29. 4. 2009 zamítl. Z jeho rozhodnutí vyjímáme: „… činnost FOD má spočívat ve vyhledávání vhodných zájemců, nikoli v nabízení vhodných dětí. Kontrolovaný nemá právo provádět tzv. párování – tzn. vyhledávání konkrétních potencionálních rodičů pro konkrétní dítě … Odvolací orgán není příslušný posoudit, zda tento nezákonný a dle jeho názoru také eticky sporný postup může přispět k nalezení většího počtu vhodných zájemců o pěstounství či osvojení … Odmítnutí podřídit se povinnostem stanoveným zákonem s odkazem na „vyšší zájmy“ je dle odvolacího orgánu zcela nepřípustné. Také zákon č. 101/2000 Sb., který kontrolovaný při své činnosti opomíjí, směřuje k ochraně základních lidských práv, přičemž kontrolovanému nepřísluší rozhodovat, zda a v kterém případě budou tato práva potlačena z důvodu možného prosazení jiných práv.“ Podle pana Němce a jeho úřad je prostě soukromí nejdůležitější. Dokonce důležitější než život dítěte, viz jeho negativní postoj k záchraně uneseného dítěte neodkladným upozorněním okolí prostřednictvím SMS. FOD ale takové přístupy odmítá.

zpět

       Na nové rodiče čeká v kojeneckém ústavu tříměsíční Jakoubek. Narodil se s Downovým syndromem, po stránce tělesné je zdráv. rodiče s náhradní rodinnou péčí souhlasí. Najde Kubíček brzo láskyplnou náruč?

       Pěstounskou rodinu hledáme i pro šest romsko-vietnamských velmi hodných, neproblémových a milých sourozenců. Matka ani otcové se o ně žádným způsobem nezajímají. Nejmladší je  tříletá Vaneska. Když přišla do Klokánku, bylo to smutné miminko,  teď je z ní milá a neuvěřitelně bystrá holčička, o vše jeví velký zájem. Čtyřletý Jiřík je roztomilý a usměvavý chlapeček, rád si prohlíží knížky a je šťastný, když mu z nich „teta“ čte. I on je velmi šikovný a učenlivý. Má velice milou a přátelskou povahu. Šestiletý Vasil je sluníčko a miláček všech dětí i dospělých. Je stále klidný a nad věcí, rozvážný, nikam nepospíchá. Jeho klidná povaha působí blahodárně i na ostatní. Potřebuje logopedickou péči. Navštěvuje MŠ. Sedmiletá Anička je velmi rozumná a učenlivá dívenka. Má vážnější, přemýšlivou povahu, ráda pomáhá druhým. O věci kolem sebe jeví velký zájem, hodně si pamatuje a dokáže analyzovat. Hezky kreslí a ráda  se věnuje ručním pracím, na které se dokáže dlouho soustředit. Navštěvuje přípravnou třídu MŠ před nástupem do školy. Devítiletá Sára vyžaduje zvýšenou pozornost dospělého. O své místo na slunci neustále bojuje, ale pokud ho dosáhne, odvděčí se neuvěřitelně milou a vstřícnou povahou, krásným úsměvem a ochotou. Velmi dobře se učí básničky, dobře  počítá, ostatní jí jde hůř. Navštěvuje 2. třídu speciální školy.  Umí si získat přátele mezi dospělými – např. ve školní jídelně se stala miláčkem personálu. Dvanáctiletá Markéta navštěvuje 5. třídu ZŠ a dobře se učí. Je velmi pracovitá, snaživá a ochotná. Pomáhá s domácími pracemi, ráda vaří, zpívá a tancuje. Navštěvuje kroužek vaření, minulý rok závodně tancovala. Je čestná a pokud občas „přestřelí“, přijde se omluvit. ráda se pěkně obléká, je úzkostlivě čistotná. Má milé vystupování, je vlídná k sourozencům.

zpět

V roce 2008 získalo prostřednictvím FOD nové rodiče 30 dětí – polovina dívek a polovina chlapců ve stáří od 4 dnů do 17 let. Přímo z porodnic odešlo 5 novorozených miminek. Nové rodiče jsme dále našli pro 3 batolata (jedno roční, jedno dvouleté a jedno tříleté), 8 předškoláčků ve věku od čtyř do pěti let, 12 školáků ve věku od sedmi do čtrnácti let (tři sedmiletí, tři devítiletí, dva jedenáctiletí, dva dvanáctiletí, jeden třináctiletý a jeden čtrnáctiletý) a pro 2 bratry ve věku šestnácti a sedmnácti let. Kromě romského (4 děti) nebo poloromského (2 děti) původu a vyššího věku bránil dalším čtyřem dětem v nalezení náhradní rodiny jejich zdravotní stav (nejzávažněji byl postižen pětiletý chlapec s rozštěpem páteře, inkontinencí, srdeční vadou a hydrocefalem a čtyřletá dívka s tuberózní sklerózou).

zpět

Bubu je kluk, který zůstal sám a žije v dětském domově. Nakonec si ho ale přece jen najdou noví rodiče. Původní vydání příběhu z roku 1999 získalo Cenu ministra kultury – Nejkrásnější kniha pro děti a mládež a Cenu učitelů a bylo zařazeno do čítanek jako doporučená četba. Na 15. mezinárodním knižním veletrhu a festivalu Svět knihy v květnu 2009 získala kniha Čestné uznání poroty. Na její motivy vznikl televizní film Vánoční příběh, který autorka režírovala. Doporučujeme všem, kteří se o problematiku opuštěných dětí zajímají. Váz., 145 x 205 mm, 244 stran, 249 Kč.

zpět

Právě v době, kdy na nás podal Úřad pro ochranu osobních údajů trestní oznámení pro zveřejňování fotografií dětí, jimž hledáme rodinu, nás telefonicky kontaktoval patnáctiletý Petr z dětského domova a velmi naléhavě žádal o uveřejnění svého dopisu i fotografie, aby se i pro něj našla náhradní rodina. Petrovi jsme samozřejmě vyhověli a za pár týdnů už měl i on své doma! I patnáctileté děti mají šanci na rodinu, musí se o nich ale někdo dozvědět. Zmíněný slavný úřad jim tuto šanci chce vzít – ale to se mu nepovede! S Petrovým dopisem, díky kterému získal nové rodiče, se můžete níže seznámit:

 Můj příběh: Jmenuji se Petr a jsem chovancem dětského domova. V dětském domově nemám žádné výchovné problémy. Je mi 15 let. Zhruba 7 let jsem žil v pěstounské rodině u vlastní tety a nevlastního strýce. Celých 7 let to v rodině fungovalo výborně, ale časem tato nálada ustala. Začalo to tedy menšími hádkami, ze kterých se stávaly větší. Snažil jsem se sebevíc, abychom si ještě promluvili, ale marně. Nakonec jsem souhlasil s odchodem do DDÚ a následně do dětského domova. Moc rád bych se dostal do slušné rodiny, která by byla ochotna si mě vzít  do pěstounské péče. V této době podávám přihlášky na 2 střední školy. (Obchodní akademie a na SŠ – Management obchodu a služeb.) Na obě školy jsem se dostal bez přijímacích zkoušek, díky dobrému  průměru. Škola mi nedělá sebemenší problém, dá se říci, že mě hodně baví. Schází mi tedy hodně rodinné zázemí a city.
Mé zájmy: Ze všeho nejvíc se věnuji škole, dále navštěvuji atletický oddíl. Věnuji se také sestavování počítačů a tvorbě různých softwarů. Několik let jsem také programoval webové stránky. Také rád jezdím dlouhé trasy na kole, jednou za čas si zahraji fotbal. 

Mockrát Vám děkuji za Vaší ochotu, se srdečným pozdravem Petr

zpět

„Dovolte mi, abych vám napsala svůj životní příběh. Nepíšu to proto, aby mě někdo litoval, ale abych ukázala, čeho všeho může být schopná vlastní „matka“, navíc o tom nikdo opravdu nemusí ani vědět. Člověk se před lidmi z venku může jevit úplně jinak. Začalo to mým nechtěným početím, to bylo matce 16 roků. Stahovala se do 8. měsíce, takže nikdo nepoznal, že je „v tom“. Jak mi pak celý život předhazovala, chtěla mě porodit v lese a nechat liškám. Nebyl by to problém, bydleli jsme na samotě 3 km za vesnicí… Jenže pak si moje teta všimla pohybů a řekla to otci. Všechno prasklo a já zůstala naživu. To byl rok 1961. Pak za rok měla bráchu a za další dva sestru. Několik dnů po porodu u matky vypukla tuberkulóza, takže sestru dali do kojeňáku a bratra do děcáku. Mě si babička nechala doma. Po roce léčení se vrátila domů a za nějaký čas jí vrátili i obě děti, protože jsme měli velký dům a bydleli společně s prarodiči. A tím to začalo. Matka „učila“ bratra mluvit tak, že musel zpívat „jede, jede poštovský panáček … do Rokycan“. A při tom c mu lezl jazyk z pusy a ne a ne ho říct. Tak mu utěrkou vytahovala jazyk a paličkou na maso naklepávala. Dodnes si pamatuju, jak voněla babiččina sukně, když jsem se za ní u kachlových kamen  schovávala. Pamatuju si, jak bratr pak seděl na bobku v koutě, brečet nesměl, ale vždycky se pokakal. Tak ho máma vzala, nacpala do pytle a odnesla buď do potoka nebo do rybníka a tam ho nechala (už nevím, jak dlouho) namočeného. Brácha měl tak nervy v „kýblu“, že se po každém jídle pozvracel, ale pak to musel sníst, a když mu to nešlo, tak mu máma „pomohla“ to nacpat do krku vařečkou… Pamatuju si, jak bábinka vždycky brečela a prosila, ať toho nechá. Ale nechápu, proč to nikde neoznámili, jestli se báli řečí, nebo nechtěli, aby děti šly zas do domova, nevím. Je fakt, že měli z ostudy kabát kvůli mně, v té době nebyly nemanželské děti „v módě“. Pak taky byla „osvědčená metoda“ – kopřivami po celém těle, vč. přirození. To pak oba seděli a drbali se jak prašiví, a když svědění ustávalo, tak je máma polila vodou a vše se opakovalo. Nebo bití jalovcem, chvojím, klečení na polínkách, do sklepa potmě… rozmanitý „repertoár“. Pravdou je, že já jsem jako malá nikdy nedostala, mě bábinka vždycky ochránila, a proto mě máma úplně nenáviděla. Ale ten hrozný strach, co jsem vždycky měla… Bála jsem se tmy ještě ve třiceti. Bratr má dodnes následky, bojí se lidí, nechápu, jak se mohl oženit. Má tři děti, soukromě hospodaří a je stále buď na poli, nebo u zvířat. Jeho žena dlouho nechápala, proč se tak  chová, furt si na něj stěžovala, až jsem jí to jednou řekla, a od té doby už nic neříká. Když mi bylo 15 let, šla jsem se učit do Zlína  a matka se odstěhovala se sourozenci do vsi. Já po vyučení ve Zlíně zůstala na internátě. Někdy v téhle době se moje matka „dopracovala“ až k tomu, že přišla o střechu nad hlavou. Tak jí děda zas vzal domů. Ale v květnu 1989 děda zemřel a máma začala, ať se vrátím, že to sama nestačí obhospodařovat. Dlouho jsem odolávala, ale pak přišla revoluce a věci se začaly měnit. Náš nuselský dům byl vrácen v restituci. A máma přitvrzovala, strašila mě, že mě stejně nový majitel vystěhuje, strašila penězi, drogami atd. Měla jsem už syna, byl astmatik, na vesnici se mu líbilo a já měla z drog opravdu strach, tak jsem se v roce 1991 opravdu vrátila. Pak jsem jednou přišla z práce a bábinka ležela na posteli, hlavu jedna modřina, a lamentovala, že do rána umře, že ji máma zase zmlátila (poslední dobou to bylo stále častější). Máma mi řekla, že když bába do rána chc…e, tak ona řekne, že jsem ji zabila já. Já jsem dostala strach a zavolala doktora, aby mu bábinka řekla, jak to bylo. Doktor chtěl volat policii, ale bábinka ho prosila, ať to nedělá, že ji pak zabije. …Před nedávnem jsem potkala sociální pracovnici, běžela ke mně a že prý jsem její černé svědomí, že se mi musí omluvit. Já totiž byla každou chvíli „na koberci“, že matku týrám, hned jsem jí prý pálila ruce na vařiči, hned strkala hlavu do trouby a tato paní mě vždy „řešila“. Ona mi tenkrát nevěřila, až teď, když mají vlastní zkušenost, tak vidí, jak  je to doopravdy. Naše máma se totiž venku chová úplně jinak, než doma. Je milá, na chleba by ji namazal. A tak jsem si říkala, že pravda vždycky vyjde najevo, ale proč jí to, potvoře, někdy trvá tak dlouho? Nechápu, jak jsem si mohla tenkrát myslet, že se změnila, nechápu spoustu dalších věcí… S pozdravem L. J.“

zpět

zpět

• Od června 2008 dosud – projekt KLOKÁNKOVI DO KAPSIČKY pokračuje. Od června 2008, kdy nám byl předán šek na 1 122 194 Kč, do března 2009 byl výtěžek z pokladniček dalších 562 860 Kč. Tentokrát je výtěžek určen na rekonstrukci a vznik dalšího Klokánka v Chomutově (ALLIANCE HEALTHCARE a ČESKÁ LÉKÁRNICKÁ KOMORA). DĚKUJEME!
• Od počátku ledna 2008 do konce března 2009 přišlo na projekt DMS FODKLOKANEK 5 185 DMS, tj. 139 995 Kč (FÓRUM DÁRCŮ). DĚKUJEME!
• 3. 11. až 2. 12. 2008 – projekt „Rozsviťte s námi Prahu“ rozsvítil na Vánočním stromě na Staroměstském náměstí v Praze celkem 6 320 virtuálních žárovek a prostřednictvím DMS přinesl 170 640 Kč (RADIO CITY 93,7 FM). DĚKUJEME!
• 27. 11. 2008 – zahájení Vánoční charitativní sbírky FOD s čistým výtěžkem téměř sedmnácti milionů korun (PROXIMITY PRAGUE, FOD). DĚKUJEME!
• 27. 11. 2008 – křest fotokalendáře FOD na rok 2009 a vernisáž fotografií autora fotokalendáře pana Martina Šlehofera a obrázků dětí z Klokánku v Galerii Alma Pater v Praze 6. Výstava fotografií a obrázků trvala až do 28. 2. 2009 (GALERIE ALMA PATER, KENTAURUS Praha). DĚKUJEME!
• 3. 12. 2008 – předání tzv. sociálního vozu zn. Ford Transit. Jeho cenu uhradili zadavatelé reklam umístěných na karoserii vozu (A –  B help). DĚKUJEME!
• 6. 12. 2008 – benefiční koncert Stavaři dětem v Hejnicích, okr. Liberec, s výtěžkem 300 418 Kč (manželé Ing. Elena a Ing. roman LENNEROVI – fa VALBEK s.r.o., Cum decore, Symfonický orchestr ZUŠ Liberec). DĚKUJEME!
• 7. 12. 2008 – dobročinná aukce „Výtvarníci proti týrání žen a dětí“ v divadle Semafor v Praze 6 s výtěžkem 135 734 Kč (pan  Ing. Jiří HRUŠKA – IKAROS GALERIE ANTIK Slaný). DĚKUJEME!
• 20. až 21. 12. 2008 – Vinořský advent zakončený charitativním galakoncertem s výtěžkem 11 766 Kč (ÚMČ Praha 9 – Vinoř, STAVEBNINY VÁCLAV DLABAČ). DĚKUJEME!
• 2. 3. až 14. 6. 2009 – velké turné minimálně sta koncertů hudební skupiny Kamelot s názvem „O 106“. Všichni členové skupiny věnují z každého odehraného koncertu část svého honoráře na projekt Klokánek. S Kamelotem cestuje přenosná zapečetěná kasička, do které mohou přispět i návštěvníci (KAMELOT). DĚKUJEME!
• 11. 3. 2009 – Henry Fashion show v Klubu Na lávce v Praze 1 s výtěžkem 11 000 Kč (HENRY GROUP). DĚKUJEME!
• 5. dubna 2009 – Vinořský velikonoční jarmark na dětském hřišti Dlabačov s výtěžkem 13 652 Kč (STAVEBNINY VÁCLAV DLABAČ, ZAHRADNICTVÍ U DIVIŠŮ V RADONICÍCH). DĚKUJEME!

zpět

zpět

Velmi nás potěšilo, že deset poslanců Výboru pro sociální politiku PSP (místopředsedové Ing. Ludvík Hovorka, Ing. David Kafka, PhDr. Lenka Mazuchová, rSDr. Miroslav Opálka, Ing. Alena Páralová a členové výboru Ing. Zuzana Brzobohatá, Ing. Miroslav Jeník, Ing. Miroslav Krajíček, Ing. Vladimíra Lesenská a Mgr. Ivana Levá) navštívilo Klokánek Hostivice (předseda výboru Ing. Zdeněk Škromach navštívil k naší velké radosti Klokánky již 3x – v r. 2006 Klokánek Hostivice a Klokánek Kroměříž Kollárova ul. a v prosinci 2008 i nový kromeřížský Klokánek v Havlíčkově ulici). Poslanci si prohlédli „klokaní“ byty a povšimli si i toho, že malé děti se na ně „nevrhaly“ a nechtěly se s nimi mazlit ani odejít, ale že na rozdíl od dětí v ústavech udržovaly zdravý odstup, tak jako děti z běžné rodiny. Poslance jsme také seznámili s našimi finančními problémy, které další provoz Klokánků vážně ohrožují. Státní příspěvek na děti v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc (což jsou i Klokánky) je totiž výrazně nižší než normativy na děti v ústavní výchově. Přitom v Klokánkách pečujeme o poloviční počet dětí v bytě než v dětském domově, kde je ve  skupině osm i více dětí. Průměrný státní příspěvek na dítě v Klokánku činí 250 992 Kč  ročně, průměrný roční normativ na jedno místo (i neobsazené) v dětských domovech, diagnostických a výchovných ústavech je 402 920 Kč, v kojeneckých ústavech a zdravotnických dětských domovech 486 000 korun. MPSV proto zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc dotuje prostřednictvím dotací, které však jsou nenárokové a značně nespravedlivé. Průměrná dotace na místo a rok v Klokánkách s kapacitou 359 míst je 24 047 Kč, což je např. jen 21,58 % toho, co na místo a rok obdrželo jiné pražské zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Přitom Klokánky jsou stále plné a velmi často musí z kapacitních důvodů odmítat příjem dalších dětí. Dotace MPSV na Klokánky pro letošní rok je navíc o jedenáct milionů korun nižší než v roce 2007. To vede k tomu, že naši pracovníci opět dostávají výplatu s velkým zpožděním (únorovou až koncem dubna a stejný skluz bude i u březnové). Jsme proto přesvědčeni, že jediným a spravedlivým řešením v zájmu dětí, které nemohou zůstat ve své rodině, je zvýšení státního příspěvku tak, aby pokrýval nezbytné náklady na provoz zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bez nutnosti dalších dotací ze státního rozpočtu. V současné době kryje státní příspěvek jen dvě třetiny nutných nákladů na provoz Klokánků. Bez naší sbírky a další podpory veřejnosti by již dávno zahynuly na úbytě. Za každou pomoc veřejnosti i za zájem poslanců proto mnohokrát

zpět

zpět

• ke dni 31. 12. 2008 měl FOD 7 904 členů a 325 000 přispěvatelů,
• v r. 2008 získalo prostřednictvím FOD nové rodiče 30 dětí ve stáří od 4 dnů do 17 let,
• celkový počet ohrožených dětí, jimiž jsme se v r. 2008 zabývali, činil 5 232, z toho 196 se týkalo týrání a 40 pohlavního zneužívání,
• v Klokánkách našlo v roce 2008 přechodnou rodinnou péči celkem 712 dětí, z toho nově přijato bylo 411 dětí, odešlo 373 dětí (průměrná doba pobytu činila šest měsíců, do jednoho měsíce odešlo 33 % dětí, do tří měsíců 51 %, domů se vrátilo 54 % dětí, do péče druhého rodiče přešla 4 % dětí, do azylového domu s rodičem odešlo 8 % dětí, do náhradní rodinné péče přešlo 17 % dětí, po dosažení zletilosti odešla 2 % dětí a do ústavní výchovy bylo přemístěno 10 % dětí),
• 169 dětí ze 107 rodin našlo spolu se svými rodiči útočiště v našich šesti azylových domech (celková kapacita 120 míst),
• v červnu 2008 jsme otevřeli další Klokánek v Kroměříži se sedmi byty a celkovou kapacitou 28 míst

zpět

zpět

zpět

zpět

zpět

zpět

zpět

Naše členy co nejsrdečněji zveme na XVII. Členské shromáždění Fondu ohrožených dětí, které se koná v sobotu dne 20. června 2009 od 10.00 hodin (prezence od 9.00 hod.) ve Školicím zařízení FOD Valnovka, Ládví 102, 251 68 Kamenice.  Na programu je Zpráva  o činnosti za rok 2008, Zpráva o hospodaření FOD, Zpráva revizní  komise, Plán činnosti  na období do dalšího členského shromáždění v roce 2010, informace  o legislativě, další  aktuální informace a diskuse. Za účelem organizačního a technického zajištění členského   shromáždění prosíme členy, kteří se jej zúčastní, o potvrzení účasti jakoukoli formou – písemně, osobním sdělením, telefonicky (či faxem) na č. 224 236 655 nebo e-mailem na adresu fod@fodcz. Děkujeme a těšíme se na Vaši účast!


Valnovka se nachází cca 19 km od jižního okraje Prahy. Z dálnice D1 se odbočí na Velké Popovice a dále přes Štiřín, Struhařov, Olešovice se dostanete do Ládví a přímo k našemu zařízení, které leží u hlavní silnice na Benešov. Je také možné jet po „staré benešovské“ přes Jesenici přímo do Ládví – Kamenice u Prahy. Zařízení je dostupné i MHD z Prahy od metra Budějovická. U objektu je možné samozřejmě parkovat.

Kontakt: Ládví 102, 251 68 Kamenice, Tel: 323 673 129, Mobil: 724 667 732, E-mail: valnovka@emailcz,

zpět

Zpravodaj FOD číslo 1/2009 (vyšlo v květnu 2009), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 6, Praha 1, 110 00, IČ: 004 99 277, tel./fax: 224 236 655, krizová linka pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně porodily: 776 833 333, e-mail: fod@fodcz, www.fod.cz, číslo účtu celonárodní sbírky: 30 55 103/0300 ČSOB, a.s., divize PS Praha 4, dárcovská SMS: DMS FODKLOKANEK (na č. 87777), redaktorka: Marie Vodičková; periodický tisk evidován MK ČR E 15770 

zpět