Vážení a milí členové a přátelé ohrožených dětí, |
co nejsrdečněji Vás zdravíme a s vděčností za Vaši morální i hmotnou podporu Vám zasíláme nový zpravodaj, ve kterém se s Vámi chceme podělit o naše radosti i starosti, seznámit Vás s některými novými případy z naší praxe i s vývojem těch, o kterých jsme psali v minulém zpravodaji, s dětmi, které s pomocí FOD našly své "doma" i s legislativními pohromami na úseku ochrany dětí. Ještě neskončil náš "boj" o změnu novely zákona o rodině a již je ve vládě návrh dalšího zákona, který by dětem velmi ublížil, byť se nazývá "o sociálně právní ochraně dětí". Pokud by byl přijat, nemohli bychom nadále legálně zprostředkovávat náhradní rodinnou péči pro "nikým nechtěné děti" ani v "terénu" pomáhat týraným, zanedbávaným či jinak ohroženým dětem - v podstatě téměř nic ze současné činnosti našich sociálních středisek. Doufáme však, že s Vaší pomocí bude náš "boj" proti tomuto zákonu úspěšnější než v případě zákona o rodině. Přes nepřízeň, kterou nás od založení FOD zahrnuje ministerstvo práce a sociálních věcí, jsme šťastni, že naopak členů a příznivců FOD vzrůstá. Věřte, že bychom neměnili ani za nic. A závěrem se s Vámi chceme podělit s velmi potěšující zprávou - na naši celonárodní sbírku pořádanou u příležitosti Vánoc 98 přispělo již víc než 100 000 Lidí a její výtěžek je zatím nejvyšší od zahájení sbírky - dosáhl dvanácti milionů korun! I když jsme vděčni za každou desetikorunu a rádi bychom každému osobně poděkovali, můžeme jmenovitě uvést jen dárce největší:
Největší dárci zimní sbírky 98/99: |
pan JUDr. Miroslav BEDNAŘÍK (100 000,- Kč), AISA, s.r.o.(80 000,- Kč), paní Ilona Štěpničková (70 000,- Kč), pan Ing. Ludvík HEINZ (30 000,- Kč), pan Pavel MATEJKA (30 000,- Kč), NÁBYTEK ŘÍHA, s.r.o. (30 000,- Kč), pan Zdeněk PATOČKA (30 000,- Kč), STÝBLO, s.r.o. (30 000,- Kč), pan Tomáš LEV (25 000,- Kč), SPT TELECOM, a.s. (25 000,- Kč), TORI, s.r.o. (22 500,- Kč), pan Walter GABZDYL (21 500,- Kč), ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST DOBŘÍNSKO (20 400,- Kč), CONEX, v.o.s. (20 000,- Kč), ELCO, s.r.o. (20 000,- Kč), HAARMANN, s.r.o. (20 000,-Kč), HÁJEK, s.r.o. (20 000,- Kč), pan P. LAKATOŠ (20 000,- Kč), pan Zbyněk LINHART (20 000,- Kč), MERO ČR, a.s. (20 000,- Kč), pan Zdeněk PAZDERA (20 000,- Kč), QCONEX, v.o.s. (20 000,- Kč), paní Jitka ROSENDORFOVÁ (20 000,- Kč), pan B. ŠROUBEK (20 000,- Kč), pan Ing. Zdeněk TůMA (20 000,- Kč), pan J. VRŠINSKÝ (20 000,- Kč), PRODUCTION INTERNATIONAL (ČSFR), s.r.o. (18 000,- Kč), SUN MICROSYSTEMS CZECH (15 819,- Kč), AGIHK, s.r.o. (15 000,- Kč), pan M. FUSEK (15 000,- Kč), pan Jan HOFMAN (15 000,- Kč), pan Petr JENDELE (15 000,- Kč), pan T. LANĚ (15 000,- Kč), MAREK ROMAN - TRANSPORT (15 000,- Kč), PAVLA PÁRTLOVÁ - ELEKTROMAT CEVA, a.s. (15 000,- Kč), paní Helena PLISKOVÁ (15 000,- Kč), ROVER, s.r.o. (15 000,- Kč), SEVEROČESKÉ DOLY, a.s. (15 000,- Kč), SCHULTE malířské válečky a plastik, s.r.o. (15 000,- Kč), SMĚMÁRNA VODIČKOVA 28, s.r.o. (15 000,- Kč), pan Vladimír TCHOPIK (15 000,- Kč), GRAFOPRINT PLUS, s.r.o. (12 000,- Kč), HEWLETT - PACKARD, s.r.o. (12 000,- Kč), pan Ing. Karel ZAJÍČEK (12 000,- Kč), MOND, s.r.o. (11 000,- Kč) a po 10 000,- Kč darovali ABK - STAVBY, s.r.o., ALARMTECHNIK PRAHA, s.r.o., A && L SOFT, s.r.o., paní MUDr. Jana BLAŽKOVÁ, pan S. BORÁK, BURNS SCHWARTZ LIMITED, org.sl., BYLL SOFTWARE, s.r.o., paní Ing. Marcela CIBULKOVÁ, pan Václav CIGLER, CREMON, s.r.o., ČESKÁ STROJNICKÁ SPOLEČNOST, pan J. DANIEL, EKOENGINEERING, s.r.o., ENERGOPROJEKT PRAHA, a.s., ESKO - T, s.r.o., paní Eva FIKAROV, FRANTIŠEK ALBRECHT - PLYNOVÁ ZAŘÍZENÍ, FS WOOD, pan Dominik FURMÁNEK, GADE, s.r.o., pan MUDr. Martin HOLAS, paní MUDr. Zdena HOLASOVÁ, paní JUDr. Olga HOLEČKOVÁ, HURD - AUTOMATIZOVANÉ ZPRACOVÁNÍ DAT, paní ak. mal. Ludmila JAMNÍKOVÁ-GABRI, paní MUDr. Monika JARŮŠKOVÁ, paní D. JIRMANOVÁ, JITKA ILGNEROVÁ - ZPROSTŘEDKOVATEL POJIŠTĚNÍ, pan Václav JONÁK, paní MUDr. Zdeňka KIRSCHNEROVÁ, pan Ing. Luděk KLAZAR, paní Jiřina KOVAŘOVICOVÁ, pan Roman KOZNAR, paní Pavlína KUPOVÁ, pan Jan LEMBAS, LINEA PURA, s.r.o., pan Viktor LOBL, NEUMEYER CR, s.r.o., NCH CZECHOSLOVAKIA, s.r.o., NUKLEA, s.r.o., MABA, s.r.o., paní Radka MATĚJů, pan Ladislav MAZURA, MEDICAL CENTER, s.r.o., MEDIFORM, s.r.o., pan Ing. Martin MENSA, pan Ivan MORAVEC, MORAVSKÉ MONTÁŽE, s.r.o., OLGA BURIANOVÁ - VOB, pan MUDr. Jan PAYNE, pan PAVALA, pan Vladimír PELÁN, pan Ing. Roman PETERKA, PHARMAX, s.r.o, pan F. PÍPAL, PODPERA, s.r.o., paní H. POSPÍŠILOVÁ, paní JUDr. Dana PRÍBELOVÁ, REPARE TRUTNOV, s.r.o., ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST HORNÍ UJEZD, paní Jana SEDLÁKOVÁ, Kancelář SENÁTU PARLAMENTU ČR, pan J. SEMICKÝ, paní Jitka SMUTNÁ, pan Martin SMUTNÝ, pan Dr. Luděk ŠMÍD, pan Ing. I. ŠTEFL, TECHNICKÝ A ZKUŠEBNÍ ÚSTAV STAVEBNÍ, s.p., TOMÁŠ KORANDA - ITK, TRANSPORT SERVIS, s.r.o., paní Mária USNUCOVÁ, paní Ing. Eva VLKOVÁ, pan JUDr. Aleš VOKÁLEK, VP REAL, a.s., pan Vladislav VRŠANSKÝ, pan Ing. Karel ZAJÍČEK pan Ing. Václav ZVĚŘINA a ŽELEZNIČNÍ STAVITELSTVÍ, a.s. D Ě K U J E M E !
Největší věcné dary poskytli: |
BOSCH DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE - automatické pračky, lednice s mrazákem a sporáky do všech azylových bytů v Praze 9 - Vinoři (180 000,- Kč), 1. DRUŽSTEVNÍ ZÁLOŽNA -provozní náklady sociálního střediska v Ostravě, SELECT FOOD - polovina čistého zisku z prodeje piva, SIEMENS MOBILNÍ TELEFONY - 6 aktivovaných mobilních telefonů, SDRUŽENÍ MAC, s.r.o. - výroba 800 ks výroční zprávy FOD (50 000,- Kč), NUTRICIA, a.s - instantní dětské kaše a dětské výživy (58 000,- Kč), TNO - Továrna na obálky - 61 300 ks obálek, MATTEL TOYS - hračky (20 000,- Kč), OBECNÍ UŘAD LÍŠNICE - hračky a pomůcky z bývalé MŠ (19 906,- Kč), ADDFOOD, s.r.o. - koncentráty pro přípravu džusů (18 459,- Kč), SONY CZECH, s.r.o. - videokamera (17 990,- Kč), ADVIS - videokamera, HANNAH SPORT, s.r.o. - stany (15 480,- Kč), TERINVEST - veletržní služby (14 000,- Kč), FOTO - KINO - VIDEO - modelové kolejiště N (15 000,- Kč), BEIERSDORF, s.r.o. - 45 kartonů kosmetiky Nivea, NIKA, s.r.o. - plastové dětské nádobí (12 958,- Kč), BENCKISER - čistící prostředky (10 400,- Kč) a V.M.PRESS - vytištění 1 000 ks PF. D Ě K U J E M E !
Největší účelové dary |
určené na projekt rekonstrukce Domu pro ohrožené děti v Olomouci: TECHNISERV NET, s.r.o. (100 000,- Kč), pan Pavel HANČAR (20 000,- Kč), OLMARK-JIŘÍ JURÁŇ (15 000,- Kč), paní Marie JURČÍKOVÁ (12 000,- Kč), paní Alena HOVORKOVÁ (10 000,- Kč) a STAVBY SILNIC A ŽELEZNIC (10 000,- Kč). Mimořádně cennou věcnou podporu (materiál a projekty) poskytly ŠKOFIN, a.s., AUTO HLAVÁČEK, LACHMAN STYL, TERMIA K + Š, v.o.s., KOPOS KOLÍN a.s., CIHELNA LITOVEL, BESTOL, a.s. a další. D Ě K U J E M E !
Milionová trefa pro FOD ! |
Když nás telefonicky kontaktovala agentura zastupující 1. DRUŽSTEVNÍ ZÁLOŽNU v OSTRAVĚ s výzvou, zda bychom nechtěli získat milion a dojet si pro něj 17. 3. 1999 do Znojma na hokejový zápas, původně jsme si mysleli, že je to žert. Brzy jsme ale zjistili, že jde o vážně míněnou nabídku a že na výhru máme velkou šanci. Dozvěděli jsme se, že 1. Družstevní záložna v Ostravě, která od počátku hradí provozní náklady našeho ostravského sociálního střediska, vyhlásila soutěž "Milionová trefa" pro tři vylosované diváky v rámci sponzorství hokejové ligy. Jejich úkolem bylo v rámci tří pokusů dopravit puk ze střední čáry hřiště do branky - zakryté deskou, v níž byl malý otvor právě jen pro puk. Protože to byl úkol vskutku nadlidský a bylo téměř jisté, že peníze zůstanou PDZ, velmi jsme oceňovali, že se rozhodla pro případ neúspěchu vylosovaných věnovat zmíněný milion FOD namísto toho, aby si jej ponechala. Na FOD zavládlo pochopitelně velké nadšení a očekávání, neboť jsme právě chtěli zakoupit ještě jeden volný byt v Praze 9-Vinoři pro přechodnou pěstounskou péči a téměř milion nám chyběl. A jak to dopadlo? Dva ze tří vylosovaných diváků se odmítli o milion utkat a prohlásili, že ho rádi přenechají FOD. Třetí vylosovaný divák sice projevoval velké sebevědomí a tvrdil, že branku trefí při prvém pokusu, avšak když viděl, jak k bráně nesou desku s malým otvůrkem, zřetelně znejistěl. A pak k naší velké radosti šly všechny tři rány mimo a milion byl náš! Ke cti První družstevní záložny dlužno ještě dodat, že pro případ úspěšné divácké trefy měla pro FOD v záloze "cenu útěchy" - šek na sto tisíc korun. DĚKUJEME a přejeme hodně spokojených klientů!
Hradčany hudební IV |
Je nám velkou ctí, že již počtvrté je Fond ohrožených dětí jednou ze tří organizací, jimž se houslový virtuos pan Josef SUK, vydavatelství LOTOS a IPB Pojišťovna rozhodli věnovat výtěžek slavnostních koncertů s názvem "Hradčany hudební / IV" pořádaných ve dnech 22., 23. a 24.4.1999 ve vyprodaném Španělském sále Pražského hradu. (Výše výtěžku není dosud známa, protože koncerty proběhly těsně před uzávěrkou zpravodaje). DĚKUJEME!
Odložené děti musí počkat |
Již ve Zpravodaji č. 2/96 jsme pod titulkem "Soumrak osvojení?" upozorňovali na negativní dopady chystané novely zákona o rodině. Při jejím projednávání v Parlamentu jsme se snažili o tom poslance a senátory přesvědčit, leč marně. Naši petici za změnu novely, kterou podepsalo víc než 13 tisíc lidí, jsme předložili petičnímu výboru Sněmovny parlamentu. Když jsme v únoru dostali pozvánku na veřejné slyšení senátu na téma "Zkušenosti s aplikací zákona o rodině" se žádostí o referát, doufali jsme, že to bude impuls pro přijetí novely, která by důsledky té předchozí napravila. Tím větší pak bylo naše zklamání. Účastníci veřejného slyšení totiž se rozdělili do dvou skupin s vyhraněnými a zcela odlišnými názory. Zatímco psychologové, sociální pracovníci a ředitelé kojeneckých ústavů, dokonce i zástupce MPSV a samozřejmě i FOD poukazovali na zhoubné následky novely a zbytečné prodlužování pobytu opuštěných dětí v ústavech, předkladatelé novely, zástupci ministerstva spravedlnosti a soudci unisono tvrdili, že novela je správná. Jinak bychom prý nemohli "vstoupit do Evropy" a lepší řešení neexistuje. K referátu zástupce FOD (JUDr. Vodičková) se hlavní autor novely prof. JUDr. Jiří Haderka, CSc., soudce Krajského soudu v Ostravě, vyjádřil, že její výklad k článku 6 Evropské úmluvy je ukázkou toho, jak je možno pokřiveně vykládat právo, byl, že je to pro právníka v tomto oboru erudovaného přímo děs a že z formulace novely k osvojení není úniku, chceme-li přistoupit k Evropské úmluvě o osvojení. Rovněž předsedajícího senátora JUDr. Vyvadila až ta hluboká neznalost ho překvapila. JUDr. Vodičková totiž uvedla, že z čl. 6 zmíněné úmluvy nevyplývá nezbytnost procesního účastenství rodičů v řízení o nezájmu a že stačí, aby měli možnost vyjádřit se, zda a z jakých důvodů se o dítě nezajímali. Pokud by se k soudu nedostavili nebo pro svůj nezájem neměli přijatelný důvod, procesní postavení účastníka řízení by jim nemělo být přiznáno. Zmíněný článek 6 totiž pouze říká, že "každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem". Přitom dokonce i jedna z autorek novely, Doc.JUDr. Radvanová, CSc. v televizním pořadu "Dítě jako majetek ?" ze seriálu Cesty do dětství uvedla: "Přesto řada autorů a zkušených procesualistů se z té odborné, právnické stránky, klonila k tomu, že ti rodiče aspoň vyslechnuti být musí - šlo o to, jestli budou účastníky řízení nebo ne - ale že se s nimi nějakým způsobem jednat musí". Jak vidno, ani "zkušení procesualisté" o nutnosti procesního účastentví rodičů v řízení přesvědčeni nebyli - zdalipak i z nich jímal pana Haderku děs?
Abyste si mohli udělat obrázek o průběhu tohoto veřejného slyšení a seznámit se i s kritickými názory na novelu, uvádíme níže ukázky z některých stenograficky zaznamenaných příspěvků:
JUDr. Rujbrová, překladatelka novely, poslankyně (KSČM): ..."Jsem přesvědčena, že nová právní úprava osvojení je zcela v souladu s evropskou Úmluvou o osvojení, k jejíž ratifikaci bychom jinak přistoupit nemohli. Problémy, které vznikají, jsou do jisté míry dány tím, že naše utkvělá představa chápe osvojení jako nejideálnější formu náhradní rodinné výchovy a přitom úspěšnost osvojení není a ani nemůže být stoprocentní. Chybí na toto téma výzkumy, chybí statistiky. Osvojení je mnohdy chápáno ve světě jako služba dítěti, ale u nás jako řešení problému neplodných manželství. I z toho důvodu osvojitelé preferují děti nejútlejšího věku, i proto se zdůrazňuje zásada anonymity osvojení. Domnívám se, že existuje řada procesních institutů a jiných právních možností pro to, aby dítě mohlo být v dostatečném čase umístěno v rodině budoucích osvojitelů. Nic nebrání tomu, aby tam, kde jsou pro to předpoklady, to je např. matka se po porodu netají tím, že o dítě zájem nemá, okresní úřad rozhodl ve smyslu zákona o pěstounské péči o umístění dítěte do dočasné péče. Argument, že toto rozhodnutí se doručuje rodičům a že tak bude porušena zásada anonymity, je lichý. Už jsem řekla, že anonymita není upravena a navíc se domnívám, že osvojitelé nemohou žít trvale v přesvědčení, že jim dítě přinesl čáp."
PhDr. Hejná, MPSV: ..."Bohužel musím konstatovat, že obavy, vyjadřované při projednávání a schvalování novely zákona o rodině, se v praxi potvrdily. Poznatky okresních úřadů se shodují se zjištěnímu kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let v tom, že od podání návrhů okresních úřadů soudům, aby rozhodly o nezájmu rodičů, uplynulo k 31.1.1999 v některých případech velmi mnoho času, i několik měsíců. Jsou však i takové poznatky, že soudy rozhodly o návrhu do měsíce. Ukončení řízení se však zdržuje čekáním na právní moc rozhodnutí. Podle průzkumu o aplikací _ 68 zákona o rodině bylo podáno 203 návrhů na posouzení nezájmu. Z tohoto počtu, který nezahrnuje Prahu, která údaje nedodala, bylo do 31.1.1999 rozhodnuto pouze o 57 návrzích, přičemž jeden byl zamítnut a pět bylo vzato zpět."
Dana Vodičková, sociální pracovnice KÚ Praha: "Kojenecký ústav v Praze jenom za loňský rok přijal 157 dětí, čili si myslím, že naše zkušenost je dost bohatá. K prodlení dochází i tím, že podáním návrhu na posouzení nezájmu soudem byly pověřeny orgány péče o dítě. Nikoliv ústav přímo. Kojenecký ústav proto po uplynutí dvouměsíčního žádného nebo půlročního nikoli opravdového zájmu zasílá na příslušné oddělení péče o dítě žádost o podání tohoto návrhu. Nemáme však zpětnou vazbu, kdy odbor péče o dítě tento návrh podá. Už máme zaznamenán i případ, kdy došlo k prodlení. My jsme ihned po uplynutí půlročního nezájmu o tento návrh požádali, OPD jej obdrželo v září, ale návrh podalo až v prosinci. Soudní jednání o posouzení nezájmu jsou odročována, přičemž nejkratší termín dalšího jednání je za měsíc. Máme však i případ, kdy půlroční nezájem uběhl 4. srpna, protože matka dítě naposledy navštívila 4. února loňského roku a soudní jednání o nezájmu není dosud skončeno. Přitom 16.6. soud nad dítětem nařizoval ústavní výchovu již bez účasti rodičů, které se mu nepodařilo vypátrat a kteří tedy byly zastoupeni opatrovníkem. První soudní jednání o nezájmu bylo 24.9.1998, odročeno na 22.10, poté na 3.12., dále odročeno na 4.2.1999, poté na 1.4.1999. Za předchozí právní úpravy by to dítě bylo nejpozději v září v náhradní rodině. Po vynesení rozsudku trvá nejméně jeden měsíc, než je od soudu vypraven, k tomu je třeba připočítat nejméně patnáct dní na nabytí právní moci. Takže rozsudek z 29.12. dosud právní moci nenabyl a máme už půlku února. Dvouměsíční žádný zájem pracovníci kojeneckých ústavů a dětských domovů uvítali. Ale tím, že jej posuzuje soud, je z dvouměsíční lhůty půlrok i déle, a tak vlastně dětem nebylo z časového pohledu vůbec pomoženo."
PhDr. Kovařík: Český výbor pro UNICEF a Středisko náhradní rodinné péče: Bohužel se potvrdily naše obavy a naplnilo se naše varování, že sociálně osiřelé děti, místo toho, aby včas a vhodně, to jest rychle nacházely své nové náhradní rodiče, pro ně v pravém slova smyslu otce a matku, zůstávají zbytečně dlouho v ústavech, které jim přes veškerou svoji péči a úsilí nemohou dát právě onen osobní, individuální přístup otce a matky. Toto nahradit nemohou. A to zde nezaznělo, to je jak proti duchu, tak proti liteře základního dokumentu, který se k dětem vztahuje, tedy proti Úmluvě o právech dítěte. Jejím základním principem je nejlepší zájem dítěte. Tento princip zde, bohužel, nezazněl ani jednou. V její preambuli je řečeno, že v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí děti vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění. To nejsou prázdná slova. Kdo ví, co to je prevence kriminality a sociálně patologických jevů, si to dovede jasně propojit. Význam Úmluvy podle mě spočívá v tom, že jasně a zřetelně reflektuje základní potřeby dítěte. Vedle kyslíku, tepla, potravin atd. sem patří potřeba jistoty, bezpečí, akceptace, důvěry a lásky. Když tyto životní potřeby nejsou včas uspokojovány, dítě strádá a je ohrožen nejen jeho zdárný zdravotní vývoj, ale dítě samo. A zde bych rád upozornil na to, že čas dětí je úplně jiný než čas dospělých. Pro nás půl roku je od vánoc do prázdnin, ale pro roční dítě je to polovina života, za kterou se odehraje tolik důležitých vývojových událostí, že pokud odložíme umístění dítěte do rodinného prostředí, je to jako kdybychom odkládali akutní chirurgickou operaci. Ohrožené dítě potencionálně ohrožuje společnost. Může z něj totiž vyrůst člověk, který nejenže se nebude podílet na jejím rozvoji a prosperitě, ale bude ji ohrožovat, protože ji bude nenávidět za všechna příkoří, křivdy a za všechna strádání, která v této společnosti v dětství zakusil. Často se zde argumentovalo tím, že je zde kolize Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o právech dítěte a mluvilo se o právu se vyjádřit. Já se ptám, kde je slyšen hlas dítěte. Dítě se vyjadřuje zcela jasně a srozumitelně tím, že strádá, a protože toto své strádání nedokáže jasně a srozumitelně artikulovat, znamená to pro nás, že bychom měli o to přesněji naslouchat. A moje otázka je, kde jsou tyto věci zohledněny právě v novém zákoně o rodině."
MUDr. Schneiberk: "V podstatě to, co bych já chtěl říci, zaznělo už v tom, co řekl kolega doktor Kovařík. My, kteří s dětmi pracujeme, to tak cítíme. A proto mě trošku děsí i lehce demagogická odůvodňování toho, proč byl zákon přijat tak či onak nebo dokonce zpochybňování některých prokazatelných a jasných faktů daných mnoha výzkumy, totiž, že rodina je nejlepší prostředí pro dítě. Paní poslankyně Rujbrová tady řekla jednu větu - že osvojení není nejlepší forma, že to není prokázáno. Probůh, kde bychom to byli. Je to prokázáno mnoha výzkumy autorů Matějčka, Langmayera, Ditricha, Luneckého, Kovaříka a dalších. A přesně, jak říkal kolega Kovařík, na druhé straně oproti Listině práv a svobod nebo paralelně s ní je Úmluva o právech dítěte. A těch dětí se nikdo neptá. A tady to zaznělo v řeči právníků Nejvyššího soudu, cosi o zájmu rodičů, že je nemůžeme zraňovat apod. A kde je zájem dítěte ?"
A tak nám nezbývá než přát si, aby většina poslanců měla podobný názor jako pan Milan Uhde, vyjádřený v jeho článku v Reflexu: "Kdysi jsem četl vyprávění o tom, jak prožili první zimu na americké pevnině první příchozí z Evropy. Chránili především potomky. Byli si vědomi toho, že neudrží-li je při životě a při zdraví, zmarňují budoucnost všech. Z toho se zřejmě zrodil americký poměr k dětem. Zkušenost učí, že nejlíp je jim v rodinách. Proto americké právo usnadňuje, aby dítě mohli co nejdřív osvojit adoptivní rodiče v případě, že se o ně pokrevní matka nemůže nebo nechce starat. Státní ústavy pečující o opuštěná batolata Spojené státy prakticky neznají. Evropská právní tradice naopak většinou úzkostlivě hledí k právu pokrevních rodičů. Mohou si odvržení novorozeněte rozmyslit, dospět k závěru, že původní odmítnutí péče nebo váhání nebylo zralé. Zákon ponechává k dozrání poměrně dlouhou lhůtu. Přitom dětští psychologové právem poukazují na to, že dítě vyrůstající do pěti let bez průpravy nabyté budováním závislosti na jediné bytosti, zpravidla na matce, zůstane do smrti citovým mrzákem neschopným vztahů k jiným lidem. Evropa má své dávné ideje. Evropské národy se pro ně dovedly přít, ale i rvát a vyhlazovat. Životní smysl se ztrácel v podružnostech. A tak když poslanci minulé sněmovny vypracovali a schválili nový zákon o rodině, zůstaly v něm nepřekonány překážky bránící co nejrychlejšímu osvojení odložených dětí. Soudce Ištvánek v pořadu ČT 1 V pravé poledne výstražně řekl, že je z právního hlediska jedno, uplynou-li do osvojení dítěte tři měsíce nebo šest, nebo dokonce devět. Není to jen český problém a nedá se řešit izolovaně. Měli bychom však vědět, že je žádoucí prosadit názor, aby za svou nezralost pykal pokrevní rodič jen a jen sám."
NOVELA JE V ROZPORU S ÚMLUVOU |
V souvislosti s novelou zákona o rodině nutno poznamenat, že je v rozporu s Úmluvou o právech dítěte nejen ve vztahu k základnímu článku v preambuli, který stanoví, že "v zájmu svého harmonického vývoje musí dítě vyrůstat v rodině, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění", ale i ve vztahu k právu dítěte vyjádřit se v řízeních, která se jej dotýkají, neboť toto právo výrazně zužuje. Článek 12 Úmluvy totiž stanoví, že "státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství." A říká náš zákon o rodině po novele? _ 31 odst. 3 uvádí, že "dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů jeho se týkajících a být slyšeno v každém řízení, kde se o jeho záležitostech rozhoduje". Být schopno "vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících" je ovšem něco zcela jiného a předpokládá vyšší stupeň vývoje než být schopno "formulovat své názory", jak uvádí úmluva. Na rozdíl od úmluvy náš zákon zcela opomenul povinnost "věnovat názorům dítěte patřičnou pozornost". Podle toho ovšem naše praxe vypadá, jak potvrzuje i řada našich případů. Přitom ovšem v případě kolize platí úmluva, která má vyšší právní sílu než naše zákony. A tak vskutku nechápeme, že ve jménu nejednoznačného ustanovení _ 6 mezinárodní úmluvy o právech dospělých musí děti pobývat měsíce a léta zbytečně v ústavech, zatímco zcela jasné novelou založené porušení úmluvy týkající se práv dětí obhájcům nevadí.
Novela neodstranila ani tato další zjevná porušování práv dětí:
-
zatímco dospělí se mohou domáhat změny pravomocného rozhodnutí mimořádným opravným prostředkem - dovoláním - ve věcech týkajících se dětí tato možnost není,
-
zatímco jde-li zrušení vazby, musí být pachatel ještě téhož dne propuštěn na svobodu, jde-li o zrušení ústavní výchovy, musí dítě čekat i několik měsíců v ústavu na doručení rozsudku, proti němuž se již nelze odvolat,
-
zatímco v případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka
Z praxe sociálních středisek FOD: |
Psychickému týrání zamezila škola
Zdeněk se narodil před sedmnácti lety se závažným postižením páteře. Třebaže psychicky byl zcela v pořádku a jeho zdravotní stav nebránil péči v rodině, téměř celé dětství prožil v ústavu sociální péče. Teprve po smrti matky si ho v jeho patnácti letech vzal do výchovy otec - úspěšný podnikatel, vlastnící několik firem. Zdeněk je sice samostatně pohyblivý a jen částečně invalidní, ale svým dvěma starším zdravým bratrům se rovnat nemůže. Otec se k němu choval velmi tvrdě a požadoval po něm stejné výkony, jako po svých dvou starších a zdravých synech. Toho však Zdeněk nebyl z důvodu svého zdravotního stavu často schopen. Otec ho pro to psychicky deptal a citově traumatizoval, ponižoval ho a vysmíval se mu, zatímco ke starším synům se choval zcela opačně. Ti brzo začali svého otce napodobovat. Naštěstí pro Zdenka si učitelé Střední polygrafické školy, kterou navštěvuje, jeho psychického strádání všimli a nemohli pochopit, jak se někdo může takhle chovat k tak milému a hodného chlapci, jakým Zdeněk je. Když se jim svěřil, že už to doma nemůže vydržet a nechce už tam bydlet, oznámili případ našemu brněnskému středisku. Po konzultaci a zjištění, že paní, ke které chlapec v době pobytu v ústavu citově velmi přilnul a oslovuje ji jako tetu, ho ráda přijme do své rodiny, jsme nejprve promluvili se Zdeňkem, který byl představou, že by mohl bydlet u tety, úplně nadšený. Poté naši asistenti jednali s otcem, kterého nejprve požádali, aby vysvětlil své chování vůči Zdeňkovi a poté, kdy otec přiznal "chyby" ve výchově a žádal o radu, mu oznámili, že Zdeněk se už domů nevrátí a že ode dneška bude bydlet u"tety". Otec s tím nakonec souhlasil, stejně jako s výší výživného, která byla namístě dohodnuta. A tak díky všímavosti učitelů Zdeněk alespoň v sedmnácti letech pozná, co je to opravdové "doma".
"Budeme žít jako muž a žena" |
Šťastně dopadl i případ čtrnáctileté dívky, svěřené do výchovy manžela matky poté, kdy matka nebyla schopna o ni pro psychiatrické onemocnění pečovat. Otčím ji však začal od dvanácti let sexuálně obtěžovat. Vždy večer přicházel do jejího pokoje, osahával ji a ujišťoval, že jednou budou žít jako muž a žena, že si na ni počká. Dívka se bála nejen budoucnosti, ale i každého dalšího večera. Jen v náznacích si postěžovala bratru matky, který se obrátil na naše sociální středisko. Naším šetřením bylo podezření potvrzeno, proto jsme okamžitě požádali okresní úřad o předběžné opatření na svěření dívky do péče matčina bratra, který věc oznámil a nechtěl, aby neteř skončila v ústavu. OPD i soud našemu návrhu vyhověli, a tak vzápětí po oznámení už mohla dívka klidně usínat. Věc jsme nahlásili i policii, takže budoucnost otčíma bude asi krušnější než jak si plánoval.
Batoleti pomohl novinový výstřižek |
Z novinového výstřižku se naše sociální středisko nedávno dozvědělo o případu nyní již rok a půl starého chlapce, kterému matka v návalu vzteku v jeho čtyřech měsících zlomila nožičku a ponechala jej několik dní bez ošetření. Chlapec byl umístěn do kojeneckého ústavu a proti matce bylo zahájeno trestní stíhání, které dosud není ukončeno. Přestože se Michálek již víc než rok nacházel v ústavu a matka o něj projevovala zájem jen velmi sporadicky, nebyl podán návrh ani na vyslovení, že o dítě neprojevovala opravdový zájem, ani na zbavení rodičovské zodpovědnosti. Možnost osvojení zdravého a šikovného klučiny s velkýma modrýma očima se ztrácela v daleké budoucnosti. Na náš podnět sice okresní úřad návrh na zbavení rodičovských práv podal, ale naši pracovníci se pokusili ještě o rychlejší řešení. Vyhledali matku, navázali s ní kontakt a podařilo se jim přesvědčit ji, že v zájmu jejího dítěte bude, když dá souhlas k jeho osvojení. Matka mezitím porodila dceru s jiným partnerem a sama uznávala, že nemá podmínky pro to, aby o syna mohla osobně pečovat. Svůj souhlas k osvojení však podmínila tím, že ji spolu s dcerkou odvezeme nejen na úřad k podepsání souhlasu, ale i do kojeneckého ústavu, aby se na Míšu mohla ještě podívat. Vypůjčili jsme si tedy auto, podmínky matky splnili, souhlas byl podepsán a Míša je již od dubna t.r. v předadopční péči. Hodně štěstí a hodně lásky!
"Nechci žít s mámou v Německu" |
Dne 8.12.1997 se na FOD dostavil otec nezl. Jakuba, nar. 18.4.1986 se žádostí o pomoc při řešení situace jeho staršího syna. Sdělil, že matka, které byli oba jejich synové svěřeni po rozvodu do výchovy, dne 31.8.1997 vycestovala do Německa, kde se provdala a trvale se zde i s dětmi usadila. Starší Jakub se vycestování velmi bránil, za asistence policie (!) byl však matkou do Německa odvezen. Nyní je matka s oběma dětmi ČR na návštěvě, v rámci níž se uskutečnil styk dětí s otcem. Mladší syn si v Německu zvykl dobře, ale starší Jakub je velmi nešťastný, nemůže si tam zvyknout a chce žít v ČR, kde má kamarády, známé a prarodiče. Jeho školní prospěch se rapidně zhoršil, často ho bolí hlava, nezvládá němčinu. Přitom v ČR byl jeho prospěch výborný, byl dokonce přijat na gymnázium, kde si stále přeje studovat. Podruhé se otec po dohodě dostavil i s Jakubem, který bez přítomnosti otce všechny jeho údaje potvrdil a velmi nás prosil, abychom mu pomohli, aby se už do Německa nemusel vracet. Rozhovor s Jakubem jsme natočili na videozáznam, své vyjádření nám o samotě učinil i písemně. Po ověření situace na OPD a telefonickém rozhovoru s matkou, která měla k osobě otce velké výhrady, jsme vzápětí podali okresnímu úřadu podnět k podání návrhu na předběžné opatření o svěření nezletilého do výchovy otce, příp. prarodičů. K důkazu jsme předložili videozáznam i písemné vyjádření Jakuba a argumentovali tím, že věc nesnese odkladu, protože chlapci hrozí, že se opět stane obětí trestného činu zavlečení do ciziny podle _ 233 odst. 1,2b) tr.zák., kde je stanovena trestní sazba od pěti do dvanácti let odnětí svobody. Tohoto trestného se totiž dopustí ten, kdo jiného zavleče do ciziny a takový čin spáchá na osobě mladší patnácti let. Podle judikátu č. 40/90 se tohoto trestného činu nedopustí rodič, který - byť proti vůli druhého rodiče - odveze dítě do ciziny, pokud vůči dítěti, které je schopné projevit svou vůli, nejedná za použití násilí nebo lsti. Z toho tedy vyplývá, že o tento trestný čin se jedná, pokud vůči dítěti, které je schopné vyjádřit svůj názor, je násilí nebo lsti použito. Z postoje matky, která trvá na odjezdu syna do Německa, vyplývá, že nezletilý je takovým jednáním akutně ohrožen. Dále jsme upozornili, že byť měla matka děti svěřeny do výchovy, bylo její povinností vyžádat si před usazením se s dětmi v cizině souhlas druhého rodiče jakožto zákonného zástupce, příp. namísto toho souhlas soudu. Rovněž jsme poukázali i na Úmluvu o právech dítěte, která akcentuje vlastní názor dítěte i zemi původu, o niž dítě nelze proti jeho vůli připravit. Okresní úřad našemu podnětu vyhověl, podal k soudu návrh na "rychlé předběžko" a soud návrhu v zákonné lhůtě 24 hodin vyhověl. Jakub tedy zůstal v České republice, studuje na gymnáziu, se svým mladším bratem a matkou se stýká a je velmi šťastný, jak jsme si opakovaně při dalších setkáních s ním ověřili. Nebylo to sice tak snadné, jak je popsáno, úspěšné vyřešení si vyžádalo řadu jednání a přesvědčování a navíc bylo nutno zabránit tomu, aby matka syna násilím neodvezla ještě před rozhodnutím, což bylo chvílemi velmi dramatické. Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Kéž by i v případě Berta, ohroženého dopravením do Arábie proti jeho vůli, postupovaly úřady podobně - v souladu s přáním dítěte a jeho nejlepším zájmem.
Sociální střediska FOD: |
V roce 1998 řešila naše sociální střediska 1 382 případů, z toho 132 případů se týkalo týrání dětí. Přesto i přes jednoznačně kladná stanoviska okresních úřadů k jejich práci MPSV nejen zamítlo naši žádost o dotaci na tento projekt, ale navrhovaným zákonem o sociálně právní ochraně dětí by tuto jejich činnost znemožnilo - v taxativně uvedených činnostech, které se nestátním subjektům povolují, není sociální práce v terénu ani sanace rodin uvedena. Věříme však, že i s Vaší pomocí zákon "neprojde".
V současné době hledáme pro přechodně uzavřená sociální střediska v Kladně a v České Lípě dva nové asistenty se sociálně právním vzděláním a nadšením pro terénní sociální práci ve prospěch dětí. Bližší informace podá místopředsedkyně FOD paní PhDr. Zdeňka Tesařová (tel.: 02/26 00 50)
11 DĚTÍ "NIKOHO" UŽ JE "NĚKOHO" ! |
Od počátku roku 1999 do uzávěrky tohoto zpravodaje (konec dubna) bylo prostřednictvím FOD umístěno do náhradních rodin jedenáct dětí - pět děvčat a šest kluků. Opravdový domov tak získala dvouletá romská holčička Sára, dvouletá zdravotně postižená Vlastička, tříletá sluchově postižená Pavlínka, osmiletá bosenská dívenka Barunka, třináctiletá Štěpánka, půlroční zdravotně postižený Davídek, stejně starý makedonský chlapec Martin, čtyřletý romský chlapec Patrik, osmiletý Lukáš, čtrnáctiletý romský kluk Martin a šestnáctiletý romský chlapec Radek (Davídek a oba poslední kluci s pomocí našeho posledního zpravodaje). Největší radost vždy máme z dopisů, kde nás šťastní náhradní rodiče informují o dětech, které už nejsou "nikoho". S několika takovými dopisy Vás rádi seznámíme (na přání zachováváme úplnou nebo částečnou anonymitu pisatelů):
Z dopisů nejradostnějších |
"Vážený FOD! 7.9.1998
Jsem velice ráda, že jsem se stala Vaší členkou. Prosím o bližší informace o pěstounské péči, o které přemýšlím už
delší dobu. Já sama, když jsem byla malá, tak jsem měla kolem sebe děti z dětského domova, protože moje maminka a
babička si je braly domů na víkendy, svátky a prázdniny. Takže už jako malá holka jsem se setkala s tímto smutným
osudem dětí "nikoho". Moc dobře si pamatuji veselé pátky, kdy jsme s mamkou jeli do Nové Paky, ale také ty ubrečené
neděle, když jsme děti vracely. Bylo to hrozné. Dodnes se mi před očima promítá obraz dětiček sedících na schodech v
herně, kývajících se dopředu a dozadu, dětí plačících v postýlkách s nudlí u nosu. Dětí šíleně nešťastných. Mám dvě
děti - Kačenku (14 let) a Honzíka (10 let) a tak si myslím, že by se k nám ještě jedna postýlka vešla."
Anna Bednářová, Lázně Bělohrad
"Milá paní Tomková, 9.3.1999
Tak tohle je náš Matýsek. Je moc krásný, viďte. Hezčí a hodnější miminko asi neexistuje. Za ty tři týdny udělal takový
pokrok, že se už vyrovná dětem stejně starým. Když jsme ho přivezli, byl na úrovni ani ne tříměsíčního dítěte. Brzy už
bude sedět a má dva zuby. Ještě jednou Vám chci poděkovat, že jste nám tolik pomohla. Bez Vaší pomoci by nebylo v naší
rodině tolik štěstí."
Anna Bednářová, Lázně Bělohrad
"Milá paní Tomková,
posílám fotku Michala. Máme z něho opravdu velkou radost, je hodný, šikovný a i ve škole mu to jde, asi bude mít zase
samé jedničky. A to má v papírech, že jeho inteligence je v pásmu debility a že se mu doporučuje zvláštní škola."
manželé R.
Milá paní Tomková,
plním slib a posílám fotky naší překrásné dcerušky. Kayla je ohromně šikovná, odvážná, moc zvědavá a hodná holčička,
zdravá a veselá. Bude jí teď jedenáct měsíců, má už čtyři zoubky, kučeraví se jí vlásky, je velice aktivní a pohyblivá.
Sezení a lezení ji už nebaví, chce jenom stát, počítám, že za pár týdnů už bude chodit. Hlasitě se směje, brouká si a
při jízdě v kočárku si zpívá. Je většinou moc hodná, pláče málokdy, v noci klidně spinká a ráno se budí pravidelně v
půl osmé. Taky krásně jí a miluje koupání. Měli jsme neuvěřitelné štěstí a uvědomujeme si to stále, vlastně při každém
pohledu na ni. I na Vás často vzpomeneme, vždyť u Vás začala celá naše anabáze. Ještě jednou Vám děkujeme za pomoc, za
morální a psychickou podporu, za povzbuzení v okamžicích, kdy jsme neviděli ani jiskřičku naděje. A: vydržte dál.
Srdečně Vás zdraví
Markéta Barkerová
Vážená paní Tomková,
zdravím Vás srdečně z Líšnice. Už to bude rok, co jsme dostali dvojčata. Přišlo s nimi mnoho radostí, ale i starostí.
Děvčata za ten rok udělala velký pokrok. Když jsme si je přivezli, neuměly mluvit ani chodit, řekly jen tři slova -
papu, pít, teta. Teď mluví, že mi z nich jde hlava kolem a běhají tak, že jim kolikrát nestačím. Máme z nich velkou
radost, a já jsem moc ráda, že synové je tak dobře přijali. Jsou to naše sluníčka. Ještě jednou díky i za Helenku a
Pavlínku.
Iva Kaplanová s rodinou
Davídek už má rodiče! |
O čtyřměsíčním Davídkovi, který se narodil s těžkým ortopedickým postižením, jsme se dozvěděli nejprve od cizí maminky, která pobývala se svým dítětem ve stejné nemocnici a vzápětí i od pracovnice této nemocnice těsně před uzávěrkou minulého zpravodaje. Na naši žádost nemocnice ihned dodala fotografii a díky tomu jsme o Davídkovi mohli informovat ještě před Vánocemi 98. O Davídka projevilo zájem několik rodin. Jako nejvhodnější jsme vytypovali rodinu s pěti dětmi, která již s péčí o zdravotně postižené dítě má zkušenosti a maminka je navíc rehabilitační sestra. Davídkovo štěstí začalo tímto dopisem:
"Vážení pracovníci Fondu ohrožených dětí,
úvodem svých řádek Vám všem chci vyjádřit velký dík za Vaši práci. Nyní bych nás ráda představila. Mému manželovi je
třicet tři let a pracuje jako programátor. Mně je třicet let a jsem dětská sestra. Hlavně jsme ale oba rodiče pěti
dětí, ve věku od dvou do devíti let. Když se nejmladší narodil, rozhodli jsme se, že se časem rozrosteme o děťátko,
které nás bude potřebovat. Protože jsme věřící, mysleli jsme na to ve svých modlitbách. Dnes když jsem vytahovala ze
schránky Váš zpravodaj, jako bych měla už nějaké tušení. A vtom jsme uviděli na fotečce Davídka, čtyřměsíčního
chlapečka s těžkým ortopedickým postižením. Moc se nám všem zalíbil, i děti teď stojí vedle mě a ví, že píši, abyste
nám ho svěřili do péče. Víme, co to obnáší. Před mateřskou dovolenou jsem pracovala v rehabilitačním stacionáři s
dětskou mozkovou obrnou. Navíc jsme si to užili i osobně. Když se nám narodila druhá dcerka, tak čtvrtý den po porodu
se u ní projevily příznaky nemoci - onemocněla meningitidou, která měla velmi těžký průběh. Když jsme si ji odváželi v
šesti týdnech domů, nedávali nám lékaři ani nejmenší naději. Od začátku jsme věřili, sedmkrát denně cvičili Vojtovou
metodou a jedenkrát týdně jsme jezdili na rehabilitaci. A přes všechny hrozné prognózy dcerka ve čtrnácti měsících už
běhala a lékaři mluvili o zázraku. Rádi bychom pomohli i Davídkovi. Uděláme pro něj vše, co bude v našich silách.
Myslíme si, že i větší rodina bude pro něho moc dobrá. Bydlíme v domku 5 + 1 s malou zahrádkou, kde máme pro děti malé
hřiště s průlezkami, skluzavkou, v létě s bazénkem. Máme také větší auto, se kterým jezdíme s dětmi na výlety. Nevíme
ale, co je potřeba, co se týká administrativních záležitostí. Prosíme Vás tedy o radu a pomoc, abychom Davídkovi co
nejdříve mohli dát to, co nejvíc potřebuje - lásku, domov a potřebnou péči..."
manželé H.
K naší velké radosti byla jednání na okresních úřadech velmi vstřícná a rychlá, prověření manželů netrvalo déle než měsíc a Davídek byl do dvou měsíců od uveřejnění fotografie u svých opravdových rodičů a pěti nových sourozenců! Všichni ho mají moc rádi a děkují všem, kteří Davídkovi při nalezení nové rodiny pomohli. Kéž by takové štěstí měly všechny opuštěné děti! Projde-li však navrhovaný zákon o sociálně právní ochraně dětí, už bychom jim v tom dlouho pomáhat nemohli.
Jak se vyvíjejí "naše" případy ? |
Alespoň z jednoho případu, o kterém jsme opakovaně informovali v předchozích zpravodajích, můžeme mít radost. Okresní soud v Pelhřimově dne 9.3.1999 konečně (po změně předsedkyně senátu) rozhodl, že nyní již pětiletá Anetka se svěřuje do výchovy manželům Ulrichovým a že styk Anetky s prarodiči se zakazuje. I když rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, jsme přesvědčeni, že Anetku už jejím nynějším rodičům nikdo nevezme.Manželé Ulrichovi vychovávali Anetku od narození do dvou let, kdy jim byla odebrána a svěřena do péče matky, která ji krutě týrala. Ve velmi špatném stavu pak byla Anetka po osmi měsících matce odebrána a po hospitalizaci v nemocnici umístěna v dětském domově. Ke svým skutečným rodičům, kteří ji a chtěli (a nadále chtějí) ji osvojit, se vrátila až před Vánoci 1997 na základě rozhodnutí okresního úřadu o předpěstounské péči. Stále však nebylo jisté, zda u těch, které má na světě nejradši, zůstane napořád. Ačkoli v době odebrání od matky u ní bylo zjištěno mnoho závažných zranění (četné podlitiny, hematomy, otoky a exkoriace téměř po celém těle včetně obličeje, poranění ústní dutiny a dvě neošetřené již zhojené zlomeniny staré několik týdnů), byla matka pravomocně odsouzena pouze k podmíněnému trestu odnětí svobody a rodičovské zodpovědnosti k nezletilé zbavena nebyla. Nadále tedy zůstává jejím zákonným zástupcem. Po právní moci rozhodnutí o svěření Anetky do péče manželů Ulrichových podáme aleepoň podnět na zbavení rodičovské zodpovědnosti, i když na základě něj soud jednat nemusí. Postupy soudu v případě Anetky jsou vskutku těžko pochopitelné a je zřejmé, že jimi byla Anetka těžce poškozena. Přes všechna traumata, kterým mezi svým druhým a čtvrtým rokem byla vystavena, je Anetka kupodivu velmi optimistické, hodné a vyrovnané dítě - nesporně proto, že v nejútlejším věku, kdy je dítě nejzranitelnější, kdy nejvíc potřebuje láskyplnou péči rodičů, se jí takové péče a lásky dostalo v hojné míře. Případ Anetky jasně dokazuje , že první dva roky jsou pro vývoj osobnosti člověka, jeho psychickou odolnost a vyrovnanost naprosto klíčové - kéž by si to uvědomili i naši zákonodárci a urychleně změnili zákon o rodině ve vztahu k osvojení tak, aby opuštěné děti nadále v jejich vývoji a celém dalším životě nepoškozoval.
Bert má stále hrůzu z odvozu do Arábie |
V minulém zpravodaji (č. 2/98) jsme pod názvem "Matku mu vzala smrt, všechny jistoty i známé osoby mu bere soud", jsme informovali o případu jedenáctiletého chlapce, který odmítá odjet s otcem, jenž se o něj jedenáct let nezajímal, do Arábie. Naposledy ve věci rozhodl dne 18.9.1998 městský soud v Praze tak, že zrušil svěření Berta do péče paní Komanové a dal pokyn obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby Berta neodkladně předběžným opatřením umístil v ústavní péči. Obvodní soud naštěstí tento pokyn až dosud nesplnil a po několika jednáních odročil dne 14.4.1998 řízení na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Před tím na žádost otce i paní Komanové (stále je jí vyčítáno, že Berta ovlivňuje a stykům s otcem brání) a se souhlasem Berta proběhl na FOD styk Berta s otcem (za přítomnosti tlumočníka, předsedkyně FOD a poprvé i psycholožky) při kterém se otec snažil Berta přesvědčit, že on je jeho pravá rodina a že u paní Komanové je ve špatných rukou. Bert otci opakovaně sdělil, že paní Komanovou a její rodině má rád, chce zůstat v České republice a že do Arábie v žádném případě nepojede, a to ani na návštěvu. Zatímco při první styku byl Bert ve značné tenzi a po hodině, když otec prohlásil, že ten soud stejně vyhraje, se rozplakal a prohlásil, že už chce odejít (v čemž mu samozřejmě bylo vyhověno), při druhém (půlhodinovém) styku byl Bert klidný, otci sdělil totéž a navíc uvedl, že k setkání ho přesvědčila teta a FOD, ale že příště už nepřijde. Oba styky byly zaznamenány na videozáznam a předloženy soudu k důkazu Současný psychický stav Berta je velmi dobrý, žádné zklidňující léky a antidepresiva už nepotřebuje. z předchozí i současné školy zazněla na Berta i péči paní Komanové samá chvála s tím, že jediné, čeho se chlapec obává, je odjezd do Arábie (ve škole dokonce při zadání složit básničku zarecitoval "mám rád všechnu tuhle zem, my to spolu vyhrajem"), a jeho psychický stav jako t.č. velmi dobrý zhodnotila i dětská psychiatrička, trvá otec na okamžitém odebrání Berta z faktické péče paní Komanové a svěření do své péče, za současné léčby Berta nejlépe soukromými psychiatry, kteří by mu "vyčistili hlavu", jak otec doslova uvedl. Přes přání Berta a shodné návrhy opatrovníka i paní Komanové soud Berta v souladu s negativním stanoviskem otce až dosud nevyslechl. Takový postup je ovšem v rozporu jak s Úmluvou o právech dítěte, tak i se zákonem rodině. Doufejme, že bez ohledu na výsledek znaleckého posudku soud o svěření Berta otci nerozhodne - vytvořil by tak podmínky pro spáchání trestného činu zavlečení do ciziny podle _ 233 odst. 1,2b) tr.zák., kterého se dopustí ten, kdo jiného proti jeho vůli dopraví za hranice našeho státu. A tak doufejme, že i Bert si už brzo oddechne a že nakonec soud rozhodne v souladu s jeho přáním, tak jako v případě Anetky.
Veronika skončila na psychiatrii |
Velmi smutno je nám z případu sedmileté Veroniky, o které jsme v minulém zpravodaji psali pod titulkem "Dítě jako ping-pong". Holčička ve svých sedmi letech vystřídala již devět výchovných prostředí - matka, na její žádost dětský domov- pěstounská rodina - osvojitelská rodina - otec - další pěstounská rodina na žádost otce - matka - psychiatrie na žádost matky - matka. Po dramatickém předání matce na základě soudního rozhodnutí v říjnu 1998, kdy Veronika odmítala k matce jít a chtěla zůstat u pěstounky paní Formánkové, rozhodovaly soudy do dnešního dne 2x - městský soud v Praze dne 11.12.1998, kdy zamítl odvolání paní Formánkové proti předběžnému opatření o předání dítěte matce a obvodní soud pro Prahu 7, který dne 15.4.1999 pod sp.zn. 9P 62/93 zamítl návrh paní Formánkové na předběžné svěření Veroniky zpět do její péče. Ve svém zamítavém rozhodnutí soudkyně OS Praha 7 JUDr. Jarmila Hroudová mimo jiné uvedla: "Z výslechu matky soud zjistil, že když koncem října 1998 opět převzala nezl. Veroniku do své péče, musela ji učit samostatnosti, vést ji k plnění povinností, dohánět s ní školní přípravu a vědomosti. Dcera neustále ztrácela a ničila pomůcky, matka nevěděla, zda to dělá schválně. Proto se obrátila na odborníky v Thomayerově nemocnici, kde byla nezletilá hospitalizována, byla s ní však v pravidelném kontaktu a brala si ji na víkendy domů. Ze zprávy třídní učitelky bylo zjištěno, že Veronika nastoupila do školy 26.10.1998 se zřetelným strachem. Nebyla schopna udržet pozornost, pracovala jen chvílemi. Matka zpočátku téměř denně podávala zprávu o přípravě, s Veronikou doháněly zameškané. Počáteční snaha matky o výchovu a zařazení do vyučovacího procesu náhle ochabuje a mění se na neustálé stížnosti na Veroniku. Péče a velmi malé pokroky v chování matku vyčerpávají, problémy s výchovou dává dceři najevo a často chybí kladná motivace. Veronika tráví podstatnou část dne ve školních zařízeních. Domů odchází s matkou po 17. hodině. Veronika není schopna přijmout základní návyky školního vyučování, těžko se podřizuje autoritě, pouze velice důsledné, někdy až striktní vedení může ovlivnit její časté, téměř hysterické jednání. Nezvládá samostatně běžné aktivity, je velmi nedbalá v úpravě zevnějšku. Projevuje neadekvátní chování v různých situacích, zalézá pod lavici, křičí, používá silně vulgárních výrazů, vyhrožuje, 2x se pomočila. Z lékařské zprávy Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou v Praze 4 bylo zjištěno, že Veronika zde byla hospitalizována pro poruchy chování (hospitalizace trvala od 16.2. do 26.3.1999 - pozn. red.). Na oddělení je bez větších potíží, je v pravidelném styku s matkou. Soud po zvážení dosavadních výsledků dokazování neshledal důvody pro další zatímní úpravu poměrů nezl. Veroniky a návrh zamítl. Nezl. Veronika byla předběžným opatřením svěřena do výchovy matky, v jejíž péči nebyly shledány žádné závažné závady. Naopak matka, jakmile se projevily poruchy v chování nezletilé, vyhledala pomoc odborníků z dětského psychiatrického oddělení. Nebylo tedy dosud prokázáno, že by nezl. v péči matky neprospívala a že by problémy, které v současné době má, byly způsobeny výchovným prostředím u matky." Soud vůbec nevzal v úvahu důkazy, které nasvědčují naopak tomu, že výchovné problémy Veroniky mají původ v matce a její poruchy chování vymykající se normě jsou pouze projevem citového strádání a zoufalství dítěte, kterému bylo odňato láskyplné a bezpečné prostředí náhradní rodiny. Ostatně posuďte sami: Ve třech letech byla Veronika umístěna v dětském domově ve stavu těžké zanedbanosti, citové deprivace a podvýživy. Dne 4.1.1996 matka u soudu uvedla: "Od dubna 1994 byla nezl. Veronika v ústavu, kam jsem ji sama dala vzhledem k tomu, že jsem byla psychicky ve špatné situaci, necítila jsem se zdravotně nejlépe, ani z finančních důvodů jsem nezvládala výchovu dvou dětí. Dceru jsem si z ústavu vzala 17.101995, zajistila jsem pro ni umístění v MŠ Tusarova, kam dcera chodila asi do 20.11.1995. Ze školky na ni byly značné stížnosti, že je nezvladatelná, narušuje kolektiv dětí a vyžaduje individuální péči. Ze školky jsem ji proto vzala a od prosince 1995 jsem dceru dala manželskému páru pěstounů, kteří od té doby mají Veroniku u sebe. S těmi jsem se dohodla, že dceru nebudu ani navštěvovat, abych nerušila její aklimatizaci v této rodině, neboť počítám s tím, že dceru jim předán do pěstounské péče. Otce jsem o této eventualitě zatím neinformovala. Dceru výchovně nezvládám, neboť je povahově po otci, živá, nezvladatelná. Je to moje přesvědčení, že není v mých silách výchovu nezl. zvládnout." Ve zprávě mateřské školy ze dne 30.6.1998, do níž Veronika chodila v době, kdy o ni pečovala pěstounka paní Formánková, se uvádí, že při nástupu byla neklidná, nesoustředěná, stále se dožadovala pozornosti učitelky a prosazovala své názory. Nyní vypadá velmi spokojeně, je mnohem klidnější, soustředěnější. Lépe se zapojuje do kolektivních činností, při kterých má často vedoucí úlohu. Plně respektuje napomenutí, je velmi ctižádostivá. Z domova chodí pěkně a čistě upravená, vlastní věci udržuje v pořádku. Konflikty s dětmi jsou již jen ojedinělé. Projevuje zvídavost, zájem a pozitivní přístup k poznávání okolí. Spolupráce s rodinou, ve které nyní žije, je na velmi dobré úrovni. Paní Formánková je s mateřskou školou v častém kontaktu, má zájem o veškerou činnost. Umožnila Verunce zúčastnit se nabízených aktivit, jako je bruslení, saunování, plavání, cvičení jógy, pobyt v přírodě. Děvče chodí do mateřské školy jen dopoledne, odpoledne je v péči rodiny. Závěrem lze konstatovat, že působením vyrovnaného a podnětného rodinného zázemí získala Verunka větší sebejistotu. Ve zprávě ZŠ ze dne 23.10.1998, kam Veronika začala docházet do první třídy ještě u paní Formánkové se konstatuje, že Veronika je celkem tichá, zatím nemá ve třídě moc kamarádů. Je ochotná, učitelce pomáhá, úkoly zatím zvládala bez velkých potíží. Ve zprávě dětské lékařky ze dne 5.11.1998 se uvádí, že po dobu pobytu v náhradní rodině se Veronika zklidnila a udělala pokrok ve sféře verbální i motorické. Docházela pravidelně na rehabilitační cvičení, na odborná vyšetření i preventivní prohlídky. Ve zprávě OPD se uvádí, že paní Formánková má v náhradní rodinné péči dva chlapce, z nichž jeden je již zletilý, pečuje o ně velmi dobře. Rodina žije v rodinném době o velikosti 5 + 1, domácnost je pěkně vybavená a udržována v naprostém pořádku a čistotě. Děti zde mají vytvořené dobré rodinné zázemí. Nezbývá než doufat, že i Veronika bude nakonec svěřena tam, kde byla šťastná a kde výborně prospívala. Uděláme pro to, co bude v našich silách. Zbývá jen dodat, že poslední soudní jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání znaleckého posudku.
Z patnácti let za vraždu Lucinky jeden rok |
Ačkoli od brutálního utýrání čtyřleté Lucinky uplynulo již víc než pět let, trestní stíhání matky, která je stále na svobodě, dosud není ukončeno. Rozsudek obvodního soudu pro Prahu 8, kterým byla odsouzena za trestné činy týrání svěřené osoby a neposkytnutí pomoci ke třem letům odnětí svobody byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení obvodnímu soudu. Šokujícím rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 9.3.1999 bylo vyhověno odvolání druha matky Martina Ježka, jeho skutek překvalifikován z vraždy na neposkytnutí pomoci a trest snížen z patnácti let odnětí svobody na jeden rok. Ten má Martin Ježek, který podle svědectví očitého svědka Lucinku zbil pěstmi, vodítkem na psa, zkopal ji, donutil vypít roztok alkoholu, octa a koření a hodil ji do vany se studenou vodou za to, že v době nemoci z hladu vypila Sunar mladší sestře, odsezený již vazbou. Rozsudek Vrchního soudu v Praze je sice již pravomocný, avšak doufáme, že nejen z našeho podnětu bude podána stížnost pro porušení zákona a rozsudek bude zrušen.
Children Act 1989 ( Zákon o dítěti ) |
Ve Velké Británii byl v roce 1989 přijat zákon o dětech, o kterém se u nás v odborných kruzích poměrně často s obdivem hovoří - náš zákon o rodině má bohužel i po novele k němu hodně daleko, zejména pokud jde o respektování přání dítěte a jeho pocitů. Britský zákon na rozdíl od našeho hned v prvním článku stanoví, že rozhoduje-li soud jakoukoli otázku ve vztahu k výchově dítěte nebo správě jeho majetku nebo dalších nároků z toho vzešlých, blahobyt dítěte je pro soud nejvyšší prioritou
Při svém rozhodování má soud na zřeteli:
-
přání a pocity dítěte s přihlédnutím k jeho věku a vývoji,
-
jeho fyzické a emocionální potřeby a vzdělávání,
-
pravděpodobný efekt změny okolností,
-
jeho věk, pohlaví, původ a další znaky, které soud považuje za důležité,
-
traumata, jimiž dítě trpělo nebo je v ohrožení, že jimi bude trpět,
-
jak jsou jeho rodiče a další osoby, ve vztahu k nimž soud rozhoduje, schopni naplnit potřeby dítěte,
Pokud soud zvažuje, zda učinit jeden nebo více příkazů podle tohoto zákona, neučiní žádný, pokud nezváží, že vydání příkazu je pro dítě lepší než nevydání.
Hledáme "Víkendové rodiny" |
Koncem r. 1997 jsme si dali úkol přispět k tomu, aby i ty děti, které vyrůstají v ústavní péči a které nemají šanci na brzký návrat do vlastní rodiny ani na umístění do rodiny náhradní, poznaly život ve funkční rodině a měly "svého" člověka, byť jen o víkendech a o prázdninách. Pro zdravý vývoj každého dítěte je mimořádně důležité, aby mohlo navázat citový vztah k dospělé osobě a mělo pocit, že na ně někdo myslí a záleží mu na něm. Poznání normálního života je velmi důležité nejen při opouštění bran ústavů po dosažení dospělosti, ale i pro dobré fungování jeho vlastní rodiny. Navíc "teta" a "strejda" mohou dítěti pomoci radou i v těchto mimořádně náročných situacích spojených se vstupem do samostatného života. Kromě toho je prokázáno, že ten, komu se nedostane citových vazeb v dětství, nedokáže pak v dospělosti navazovat adekvátní vztahy nejen ke svému okolí, ale často ani ke svým dětem. Cítíte-li v sobě sílu a máte-li možnost poskytnout opuštěnému dítěti alespoň částečně rodinné zázemí, můžete se obrátit na paní Mgr. Marii Fořtovou, která má na FOD tuto problematiku na starosti. Děkujeme za ty, kterým je bez "jejich" člověka moc a moc smutno.
Za nalezení náhradní rodiny půlmilionová pokuta! |
Také se vám to zdá tak neuvěřitelné ? A přece nám to hrozí velmi reálně. Návrh zákona MPSV o sociálně právní ochraně dětí, totiž vyhrazuje zprostředkovávání náhradní rodinné péče pouze státu. V důvodové zprávě se k tomu uvádí, že "vyhledávání dětí vhodných ke svěření do pěstounské péče nebo k osvojení i osob vhodných stát se pěstouny nebo osvojiteli a zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče představuje velmi významnou, zásadní a odbornou činnost, na jejímž základě se vytvářejí nové vztahy mezi dětmi a dalšími osobami. Jde o činnost, jejímž výsledkem je zajišťování náhradní rodinné péče , kdy v případech pěstounské péče přebírají pěstouni značnou část práv rodičů a při osvojení pak osvojitelé přebírají celá rodičovská práva. Proto je s ohledem na závažnost této činnosti nezbytné vyhradit ji státním orgánům tak, aby v žádném směru nemohlo dojít ke zneužívání této činnosti a k zajištění náhradní rodinné péče bez ohledu na zájem dítěte." Za porušení tohoto zákona je orgán sociálně právní ochrany (t.j. okresní, místní, městský nebo obecní úřad) oprávněn uložit právnické nebo fyzické osobě pokutu až do výše 100 000,- Kč a při opětovném porušení až do výše 500 000,- Kč.
Naše připomínky akceptovány nebyly a zákon již byl předložen ke schválení vládě, přestože jen za poslední tři roky (od počátku r. 1996) bylo prostřednictvím FOD do náhradních rodin předáno 96 dětí, kterým stát nebyl schopen náhradní rodinu nalézt a které by tak s největší pravděpodobností zůstaly v ústavu až do zletilosti a pak se většina z nich ocitla na ulici bez pomoci. Nemůžeme pochopit, že MPSV nikdy neprojevil zájem zhodnotit kvalitu a výsledky naší práce na úseku náhradní rodinné péče, ačkoli ji zajišťujeme s pomocí erudovaných a velmi angažovaných pracovníků, kteří by ji mohli vykonávat i ve státní službě. Namísto toho vyslovuje zcela neopodstatněné obavy ze "zneužívání" této činnosti. Ubohé děti. Tvůrcům zákona nevadí nejen to, že stovky jich připraví o možnost prožít šťastné dětství v rodině, že mnohé z nich zbytečně skončí v ústavech sociální péče jako nevzdělavatelné (podle výzkumů prof. Koluchové je zde až čtvrtina dětí jen v důsledku ústavní deprivace, zatímco při zajištění náhradní rodinné péče by byly schopny absolvovat nejen zvláštní, ale i základním, příp. střední školu), ale při známém nedostatku peněz ve státní pokladně ani to, že každé dítě umístěné v rodině ušetří za deset let státnímu rozpočtu milion korun - ústavní péče je u jednoho dítěte nejméně o 100 000,- Kč ročně dražší než péče pěstounská. A tak nás vskutku šokovalo vyjádření vedoucí oddělení péče o dítě MPSV JUDr. Věry Novotné v Nedělním blesku ze dne 7.3.1999 v článku s názvem "Stát chce omezit činnost nestátních sdružení v péči o děti - další nebezpečný zákon", kdy uvedla, že "nestátní organizace zprostředkovávají náhradní rodinnou péči u poměrně malého množství dětí a ještě aby to občané platili (myšleni zřejmě naši dárci - pozn. red.). Teď to jde na státní útraty a stát to platí." V článku MF Dnes ze dne 26.3.1999 pod názvem "Děti z inzerátů najdou lépe rodinu" označila náměstkyně ministra práce a sociálních věcí PhDr. Běla Hejná tento způsob hledání náhradní rodiny za neetický, balancující na hranici zákona s tím, že neexistuje žádný zákon, který by to zakazoval ( existuje zatím v návrhu, viz výše - pozn. red.) a že jediné, co by tím mohlo být porušeno, je zákon na ochranu dat, ale ani to není zcela jasné". Při natáčení pořadu Občanského juda o zmíněném zákonu paní náměstkyně uvedla, že nedojde-li ke změně zákona v průběhu projednávání v Parlamentu, bude FOD za zprostředkování náhradní rodinné péče i u dítěte ohrožen uložením výše zmíněné pokuty, a i v tom případě, půjde-li o dítě, jemuž nebude schopen rodinu nabídnout stát. Verze zákona prý vychází ze slabého postavení nestátních organizací u nás. Aby naše snaha o změnu návrhu měla v Parlamentu úspěch, prosíme Vás o zaslání Vašeho názoru na zmíněný zákon Parlamentu (stačí stručně) a Vás všechny, kteří jste přijali dítě do náhradní rodinné péče, abyste nám i petičnímu výboru Sněmovny Parlamentu napsali dále, o jaké dítě se jednalo, v jakém bylo předtím ústavu (ústavech), v kolika letech jste je přijali, jak se dítě vyvíjí, zda a jakou šanci na rodinu mělo "přes stát" a přiložte prosíme i jeho fotografii. Věříme, že pokud by nám i Parlamentu přišly čerstvé informace a fotografie od všech víc než tří set dětí, které našly rodinu "přes FOD" a názory našich dalších členů a veřejnosti , že bychom poslance a senátory o nutnosti změny návrhu zákona přesvědčili.
V souvislosti s tímto zákonem, neuvěřitelně omezujícím činnost nestátních organizací, bychom Vás chtěli seznámit s velmi zajímavým referátem pana PhDr. Josef Zeman, CSc. z Národní centrum pro rodinu v Brně, předneseným dne 8.4.1999 na VI. celostátním semináři na téma "Hledáme lék na dětskou kriminalitu - Prevence v rodině" v Brně (pořádalo již tradičně Sdružení přátel Jaroslava Foglara):
"Rozdíl mezi námi a Německem nebo Rakouskem v oblasti péče o rodinu je zřetelný. Jak v jedné, tak v druhé zemi existují ministerstva pro rodinu, která mají jasnou koncepci rodinné politiky. Zvláště v Německu se zdá, že rodinná politika tvoří ucelený systém podpory rodin, tedy nespočívá pouze v jednotlivých opatřeních. Zahrnuje činnost vládních úřadů a orgánů, nestátních subjektů, komunálních orgánů samosprávy a ovlivňuje i podnikatelskou a hospodářskou sféru. Několik příkladů z Německa: Dvě hlavní politické strany mají tradičně ve svém programu konkrétní kroky k podpoře rodin. Čtyři velké nestátní prorodinné organizace obdržely od vlády v roce 1995 na svoji činnost dohromady více než 10 milionů marek. Spolkové dráhy poskytují vedle běžných slev pro děti zvláštní "rodinný pas" pro rodiny s třemi a více dětmi, který představuje značnou slevu. Pod záštitou spolkového prezidenta probíhá mezi firmami soutěž "Rodině přátelsky nakloněná firma", která je velmi populární a týká se pracovních podmínek rodičů a péče firmy o ženy na mateřské dovolené, o dětská zařízení, rekvalifikaci, průběžné vzdělávání a další. Cílem je vytvoření a upevnění prorodinného klimatu v podniku. Pojem " prorodinné klima ve společnosti" je medii všeobecně akceptován a je jedním z významných a permanentně diskutovaných témat.
Podobná situace je i v Rakousku. Spolkový ministr pro životní prostředí, mládež a rodinu uvádí výsledek průzkumu, ve kterém se prokázalo, že mezi léty 1987 a 1995 stoupl počet mladých Rakušanů, kteří si cení manželství a rodiny jako velmi důležité věci v jejich životě z 85 na 91 procent. Rakousko např. výrazně podporuje možnost, aby muži zůstávali s malými dětmi na "mateřské dovolené" V případě vystřídání se partnerů je totiž placená část mateřské prodloužena z 18 na 24 měsíců. Prorodinný charakter tohoto opatření je nepochybný. V Holandsku se na základě vládní podpory daří propagovat práci na kratší úvazek, a to i u mužů. Jednoznačným důvodem je více času pro rodinu. Uznání budí i rodinná politika ve Francii, kde je Evropskou observatoří pro sledování rodinných politik v zemích EU vysoko hodnocena spolupráce vlády s nevládními organizacemi. Dle tohoto pramene byly v Dánsku otázky rodiny nejfrekventovanějším tématem poslední volební kampaně.
Při pohledu do Evropy jsme tedy svědky procesu, kdy si stát ukládá za povinnost vytvářet pro rodiny příznivé prostředí. M. Bartenstein, rakouský ministr pro životní prostředí, mládež a rodinu, opakovaně obhajuje názor, že rodinná politika je zásadně odlišná od politiky sociální. Cílem rodinné politiky je podpora vzniku a funkce rodin, cílem sociální politiky je zabránit sociálnímu vyloučení. Dobrou rodinnou politiku však může stát vykonávat jen zčásti. Může hrát rozhodující roli v legislativních a potažmo finančních stimulech, nemůže však přímo ovlivňovat motivaci lidí. Zde hrají patrně rozhodující roli nejrůznější nestátní subjekty a církve. Dobrá rodinná politika státu spatřuje jeden ze svých hlavních pilířů právě ve spolupráci s prorodinnými iniciativami. V tomto smyslu stát prorodinné nestátní subjekty a církve potřebuje, a proto je též podporuje." Neměl by se náš stát v tomto směru inspirovat?
FOD v poradním orgánu vlády! |
Na základě rozhodnutí Rady vlády České republiky pro lidská práva (dále jen "Rada") ze dne 9.4.1999 byl členem její odborné sekce pro práva dítěte (dále jen "sekce") jmenován i zástupce Fondu ohrožených dětí. Rada byla zřízena vládním usnesením ze dne 9.12.1998 č. 809 ke zlepšení ochrany lidských práv v České republice ( u příležitosti 50. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv) jako poradní a koordinační orgán vlády pro otázky ochrany lidských práv a základních svobod.
Podle Statutu Rady Rada zpracovává pro vládu návrhy koncepcí politiky v jednotlivých oblastech ochrany lidských práv a návrhy dílčích opatření a podněty ke zlepšení stavu dodržování lidských práv, vyjadřuje se k návrhům vládních, resortních a dalších opatření, která se týkají ochrany a dodržování lidských práv a spolupracuje s občanskými organizacemi zaměřenými na oblast lidských práv. Rada a její členové, jakož i odborné sekce a pracovní skupiny Rady a jejich členové mohou v mezích působnosti Rady vyžadovat informace a stanoviska od ústředních orgánů státní správy, i těch, které nemají zastoupení v Radě, od ostatních orgánů státní správy a od organizací a institucí podřízených orgánům státní správy. Obdobný postup platí pro vyžadování informací a stanovisek od orgánů územní samosprávy. Orgány Rady jsou předseda Rady, místopředseda Rady, odborné sekce a pracovní skupiny Rady. Podle čl. VI jednacího řádu Rady odborné sekce a pracovní skupiny zpracovávají pro Radu návrhy koncepcí politiky v jednotlivých oblastech ochrany lidských práv a návrhy dílčích opatření a podněty ke zlepšení stavu dodržování lidských práv. Odbornou sekci tvoří pracovníci státní správy, odborníci a zástupci občanské veřejnosti. Závěrem zasedání sekce je doporučení Radě. Toto doporučení předává tajemník sekce tajemníkovi Rady, který doporučení zařadí na program nejbližšího zasedání Rady.
Předsedou Rady byl vládou jmenován zmocněnec vlády pro lidská práva Petr Uhl. Dalšími členy Rady jsou představitelé ústředních orgánů státní správy (náměstci ministrů zahraničních věcí, spravedlnosti, vnitra, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, kultury, zdravotnictví, pro místní rozvoj, obrany a předsedy Úřadu pro státní informační systém) a ve stejném počtu i představitelé veřejnosti (Ivan Dejmal, Pavel Dušek, Karel Holomek, Ladislav Lis, František Lízna, Dana Němcová, Stanislav Penc, Libuše Šilhánová, Ruth Šormová a Kumar Vishwanathn). Členy sekce Rady pro práva dítěte byli jmenováni: Zuzana Baudyšová (Nadace Naše dítě), Pavel Biskup (Dětský domov Stránčice), Radka Čáslavová (sdružení Duha), Markéta Doležalová (MV), Božena Fílová (MÚ Praha 13), Petr Hájek (Dětský domov Jeseník), Pavel Janík (MŠMT), Jiří Kovařík (Český výbor pro UNICEF), Marta Kovářová (psycholožka), Richard Krpač (MZV), Jiří Presl (Drop-In), Miroslav Rákos (Dětský domov Aš) a Marie Vodičková (FOD).
Azylové byty v Praze-Vinoři |
Počátkem roku jsme díky příznivému výsledku naší loňské sbírky byli schopni za velmi výhodných podmínek zakoupit v Praze 9-Vinoři nebytové prostory bývalé ubytovny, z nichž po rekonstrukci vzniknou čtyři byty o velikosti 1 + 1, které budou sloužit pro přechodné bydlení rodin s dětmi ohroženými ústavní výchovou v důsledku bytové krize nebo ohrožených týráním, zneužíváním či tzv. domácím násilím ze strany jednoho z rodičů a pro přechodnou pěstounskou péči. Přechodná pěstounská péče je určena pro děti, které nemohou buď z důvodu nemoci osamělého rodiče nebo pro špatnou péči zůstat ve své vlastní rodině a které jsou zpravidla umísťovány do ústavní péče. Tady by byly uchráněny zbytečného umístění do ústavu, které mnoho dětí prožívá jako šok a které je zbytečně traumatizuje. Naše "teta" by o ně pečovala obdobně, jako se o děti starají příbuzní, až do té doby, než by se mohly vrátit buď zpět do vlastní rodiny nebo než by jim byla nalezena trvalá náhradní rodina. Zahájení provozu předpokládáme k 1.6.1999. Snad je to dobré znamení, že zahájení zcela náhodně vyšlo právě na Den dětí, jako dárek k jejich mezinárodnímu svátku! Realizace přechodné pěstounské péče je však závislá na tom, kdy se nám podaří nalézt psychicky vyrovnanou a laskavou "tetu", nejlépe se speciálně pedagogickým nebo obdobným vzděláním, schopnou dobře zvládnout domácnost a péči o jedno až tři děti. Podaří-li se nalézt dvě takové "tety", budeme rádi a vyčleníme pro tento účel byty dva. Bližší informace podá paní Mgr. Marie Fořtová. Najdeme je ?
ZÁMECKÉ SLAVNOSTI |
Všechny děti a jejich rodiče co nejsrdečněji spolu s manžely Sternberkovými zveme na zámecké slavnosti, které se konají v neděli dne 13. června 1999 na zámku JEMNIŠTĚ u Benešova od 10.00 do 18.00 hodin. Výtěžek ze vstupného (dospělí 60,- Kč, děti 30,- Kč, děti do 120 cm, děti z DD a náhradní rodiny zdarma) bude věnován Fondu ohrožených dětí.
P r o g r a m : historické trhové divadlo, řemesla, lukostřelba, historický šerm, hudba, tanec, soutěže pro děti ve zpívání, malování, chůzi na chůdách, hodu na cíl, hledání pokladu, setkání s princeznami a princi, výstava hraček, zazpívá Kuhnův dětský sbor, Bea Pšeničková, uvidíte kouzelníky, námořní bitvu na rybníku, můžete si prohlédnout zámek a vyfotografovat se v historických kostýmech. Možnost společné dopravy Praha - Jemniště a zpět (informace: pí Tesařová, pí. Kupková - tel. 02/26 00 5O, 02/24 23 66 55)
Největšími sponzory slavností jsou manželé Jiří a Petra STERNBERKOVI - pronájem zámku (68 000,- Kč), ČESKOMORAVSKÁ STAVEBNÍ SPOŘITELNA - občerstvení a doprava dětí z DD a náhradních rodin (50 000,- Kč), MARIENBAD WATERS, a.s. - MINERÁLNÍ VODY MARIÁNSKÉ LÁZNĚ - minerálky (20 000,- Kč), ESOCAR MITSUBISHI - doprava materiálu (15 000,- Kč), PLUS DISCOUNT, s.r.o. - poukázka na zboží (10 000,- Kč). Děkujeme.
Těšíme se na Vaši účast!
Nemožná holka |
je knížka známé spisovatelky paní Elišky Horelové pojednávající o osvojené patnáctileté dívce, která se teprve nyní nevhodným způsobem dozví to, co jí rodiče úzkostlivě tajili. Autorka, vlastní profesí psycholožka, velmi přesvědčivě a realisticky líčí pocity dospívající dívky i osvojitelů a její pátrání po biologických rodičích. Knížka se čte opravdu jedním dechem - doporučujeme zejména všem náhradním rodičům i jejich dospívajícím dětem.
Zpráva o činnosti FOD za rok l998
-
ke dni 31.12.1998 měl FOD celkem 6 423 členů (ke dni 3O.4.1999 máme již 6 54O členů),
-
za rok 1998 přibylo 673 nových členů,
-
členské příspěvky za rok 1998 činily 735 664,- Kč, t.j. o 210 084,- Kč více než v roce předchozím,
-
i v r. 1998 proběhla dvě kola celonárodní sbírky FOD s celkovým výtěžkem 20 milionů korun, (ke Dni dětí : 8 milionů korun, vánoční: 12 milionů korun), t.j. o 3 miliony více (!) než v roce předchozím a nejvíce od zahájení sbírky (r. 1994),
-
účelové dotace ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na poradensko relaxační pobyty a letní dětské tábory činily celkem 540 000,- Kč, (MPSV: 450 000,- Kč, MŠMT: 90 000,- Kč, t.j. o 191 021,- Kč méně než v roce předchozím,
Výdaje FOD na jednotlivé směry činnosti v roce 1998 :
vyhledávání a pomoc ohroženým dětem (sociální střediska FOD) 6 388 824,- Kč investiční a neinvestiční náklady včetně provozních u čtyř objektů "Střechy" a šesti "Domků FOD" pro náhradní rodinnou péči. 4 202 164,- Kč příspěvky na výživu dětí 2 046 767,- Kč bezúročné půjčky rodinám, převážně na řešení bytové situace 5 805 377,- Kč vyhledávání náhradních rodin pro obtížně umístitelné děti 581 436,- Kč letní dětské tábory a týdenní poradensko - relaxační pobyty pro děti z náhradních rodin a z dětských domovů 1 217 139,- Kč ozdravné pobyty u moře v Italii pro děti z náhradních rodin a dětských domovů 534 950,- Kč C E L K E M 20 776 657,- Kč -
v roce l998 našlo prostřednictvím FOD novou rodinu 27 dětí z kojeneckých ústavů, dětských domovů a zvláštních škol internátních, pro které se ji nepodařilo najít příslušným státním orgánům (náhradní rodiče tak nalezlo 13 dívek a 14 chlapců ve věku od dvou měsíců do patnácti let (5 kojenců, 5 batolat, 7 předškolášků a 10 školáků), z toho 17 dětí je romského původu, jedno dítě s Downovým syndromem.
-
pro děti z náhradních rodin a dětských domovů jsme v termínu od 27.6. do 11.7.1998 uspořádali letní dětský tábor na chatě Juráška v Olešnici v Orlických horách. LDT se zúčastnilo celkem 120 dětí. Doplatek rodičů činil 6OO,- Kč na jedno dítě včetně kapesného. Náklady byly částečně hrazeny z účelové dotace MŠMT ve výši 90 OOO,- Kč,
-
uspořádali jsme letní i zimní poradensko relaxační pobyty pro náhradní rodiny a děti z dětských domovů (zúčastnilo se celkem 109 náhradních rodin se 411 dětmi a 18 dětí z dětských domovů ), a to v Moninci, okr. Benešov, rekreačním středisku Relax Moninec, v termínech 26. - 30.1., 27.6.- 4.7., 1.8. - 8.8. a 29.8. - 5.9.1998, v Javorníku, okr. Jeseník, v Charitním domě Oáza, v termínech 4.7.- 11.7., 11.7.- 18.7., 18.7.- 25.7., 25.7.- 1.8. a 8.8.- 15.8.1998, ve Zbraslavicích v rekreačním středisku U starého rybníka v termínu od 15. do 22.8.1998, v Janských Lázních v rekreačním středisku Horský Dvůr v termínu od 22.8. do 29.8.1998 v Praze, Křesťanském domově mládeže, v termínu od 1.8. - 8.8.1998 a ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších termínu od 3.1. - 10.1.1998 a os 22.3. - 29.3.1998. Náklady byly částečně hrazeny z dotace MPSV ve výši 450 000,-Kč.
-
Mezinárodní den dětí jsme s dětmi z náhradních rodin a jejich novými rodiči oslavili v neděli dne 31.5.1998 na Výstavišti v Praze 7, kde se nejvíce radovaly z atrakcí a hraček, které stejně jako občerstvení jsme pro ně získali zdarma (zúčastnilo se 10 náhradních rodin).
-
Vánoční besídka s nadílkou a kulturním programem pro děti z náhradních rodin a z dětských domovů se již tradičně konala v hotelu Hilton v Praze, a to dne xxxxxx1998 (zúčastnilo se 73 náhradních rodin),
-
v Košťanech, okr. Teplice (v dubnu 1998) a v Jeníčkově Lhotě, okr. Tábor (v srpnu 1998) jsme dokončili rekonstrukci a zahájili provoz objektů "Střechy" pro přechodný domov pro děti z dětských domovů, které po dovršení zletilosti nemají kam se vrátit,
-
pokračovali jsme s vytvářením sítě sociálních středisek
-
pro vyhledávání a pomoc dětem sociálně ohroženým (celkem t.č. v 15 okresech a v Praze) - nově v r. 1997 vznikla sociální střediska v Olomouci (únor 98), v Berouně (září 98) a v Opavě (říjen 98). Sociální střediska řešila v r. 1998 1 382 případů týraných, zanedbávaných či jinak sociálně ohrožených dětí,
-
zahájili jsme projekt vyhledávání patronátních rodin pro děti z dětských domovů, aby i ty opuštěné děti, které nemají šanci na brzký návrat do vlastní rodiny ani na umístění v rodině náhradní, měly "svého člověka" alespoň o víkendech a prázdninách,
-
i v r. 1998 proběhlo mnoho jednání na ministerstvech a v Parlamentu a podali jsme četné návrhy zejména ve vztahu k novele zákonu o rodině, o státní sociální podpoře, o občanství i k připravovanému zákonu o sociálně právní ochraně dětí, ochrany dětí. Veliký úspěch jsme zaznamenali v případě novely zákona o státní sociální podpoře, kterou z našeho podnětu přes zásadní nesouhlas vlády úspěšně podala poslankyně ČSSD paní Ing. Hana Orgoníková. Dosáhli jsme tak zejména zvýšení dávky na výživu dítěte v pěstounské péči, která předtím nedosahovala ani částky životního minima (došlo tak k jejímu zvýšení z O,7 na 1,2 životního minima, s účinností od 1.7.1998),
-
pokračovala velmi dobrá spolupráce se sdělovacími prostředky,
-
průběžně jsme poskytovali právní rady na telefonické, osobní i písemné dotazy , včetně sepsání soudních podání v opatrovnických věcech,
Složenka Ke každému zpravodaji, zasílanému našim členům, přikládáme složenku znějící na číslo účtu 68 45 96/5 100 IPB Praha 1. Jde o náš běžný účet, na který se zasílají členské příspěvky. Číslo účtu 30 55 103/5 100 IPB Praha 4 je určeno pro celonárodní sbírku a dary veřejnosti, nikoli pro členské příspěvky. Přiloženou složenkou můžete uhradit členský příspěvek na rok 1999 i za roky předchozí, pokud jste tak dosud neučinili, případně i jinou platbu (LDT, pobyt, půjčka). V tom případě Vás však prosíme o rozpis na zadní straně složenky ve zprávě pro příjemce tak, abychom platby mohli správně zaúčtovat. Členský příspěvek se podle stanov přijatých členským shromážděním FOD platí nejméně 1x ročně v dobrovolné výši. Členský příspěvek však nemusí platit ten, kdo v témže roce přispěl na naši celonárodní sbírku. D ě k u j e m e !
Přejeme Vám všem krásné léto 1999
Zpravodaj FOD "Ohrožené děti" číslo 1/99 (vyšlo v květnu 1999)