Na případ jedenáctiletého Ondry nás upozornila základní škola. Žák páté třídy, který byl po rozvodu svěřen do péče otce, si opakovaně stěžoval, že ho otec bije. Ondra sice má velké výchovné problémy, při individuálním kontaktu však dokáže být milý a vděčný. Ačkoli by chlapec rád chodil na obědy, otec mu je nezaplatil. Při návštěvě v rodině jsme zjistili, že otec je bez zaměstnání, požívá ve větší míře alkohol a hraje na automatech - podle svého vyjádření v důsledku krize po smrti své matky, která s nimi předtím žila ve společné domácnosti. V bytě kromě otcovy válendy a chlapcovy matrace nebylo žádné bytové zařízení - otec všechno prohrál. Fyzické tresty nepopíral, údajně na syna nic jiného neplatí. I před námi chlapce ponižoval a ironizoval. Snažili jsme se otci domluvit, leč marně. Za několik dní nám škola opět nahlásila, že otec syna zase zbil, protože se během dne pomočil. Protože jsme měli podezření na epileptický záchvat, vyjednali jsme dítěti vyšetření v nemocnici. Epilepsie byla skutečně potvrzena a chlapec dostal léky, které měl pravidelně užívat. Za několik dní dostal Ondra další záchvat, a to při přecházení silnice - nebýt jeho spolužáků, kteří mu pomohli, mohl snadno skončit pod koly automobilu. Rozborem krve v nemocnici bylo zjištěno, že chlapec léky nebere. Protože Ondra říkal, že má tátu moc rád a jeho jednání stále omlouval, nabídli jsme otci s chlapcem účast na našem prázdninovém pobytu pro rodiny. To však otec odmítl s tím, že nemá čas. Neměl však nic proti tomu, aby Ondra jel sám. Na cestu, která v mimořádně parném dni trvala šest hodin, mu nedal žádné jídlo ani pití, žádné kapesné a dokonce ani léky. Po příjezdu se Ondra začal prohrabávat v kufru a nadávat si, že léky zapomněl doma. Ty jsme pak museli právě v době a v místě záplav složitě bez receptu opatřovat. Návštěvu syna otec odmítl a první pohled, na který Ondra netrpělivě čekal, poslal až po čtyřech týdnech. Po cestě i během pobytu měl Ondra stále chuť k jídlu a celou cestu se stále zajímal, kolikrát denně se tam vaří a jestli si bude moci přidat. Jeho chování se zprvu zcela vymykalo normě, byl velmi agresivní, mluvil vulgárně, urážel se a s nikým se nedokázal skamarádit. Postupně se však jeho chování lepšilo a jednou při táboráku, kdy seděl na klíně otci jiného dítěte, se začal spontánně svěřovat se svými problémy - táta je pořád bez peněz a on má stále hlad. Šatstvo a někdy i jídlo vybírají z popelnice. Když je táta střízlivý, tak se k němu chová docela dobře, když je ale opilý, většinou ho zbije, někdy do něj i kope. Léky mu nekupuje, protože se musí doplácet 40,- Kč a neměl by na cigarety. Ondrovi jsme navrhli, jestli by nechtěl žít u matky, která o něj jevila velký zájem. To však chlapec jednoznačně odmítl, s velmi vulgárním zdůvodněním (zjevně přejatým od otce) na adresu matky. Protože jeden náš člen táborák natáčel videokamerou, byla zachycena i tato Ondrova spontánní výpověď. Matku jsme přesto pozvali, a i když se s ní Ondra neviděl víc než čtyři roky, setkání dopadlo dobře. Dokonce ihned s maminkou i jejím manželem (a se slibem, že pro něj kdykoli přijedeme, když by se mu tam nelíbilo) odjel k nim na návštěvu. Ještě večer, a pak i další dny, telefonoval, že se mu u mámy moc líbí a chce u ní zůstat. S tátou se ale nechce vůbec vidět, protože by ho "zabil za to, že šel k mámě". Z našeho podnětu podalo OPD návrh na předběžné opatření,aby byl Ondra svěřen do péče matky. Tomuto návrhu bylo následujícího dne vyhověno. K důkazu byl použit náš videozáznam i zpráva o našich poznatcích a zkušenostech s rodinou.
