V r. 1997 vydalo Psychiatrické centrum Praha výzkumnou práci prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, PhDr. Věduny Bubleové a PhDr. Jiřího Kovaříka, v níž autoři na základě dlouhodobého výzkumu, sledujícího třicet dva let vývoj 60 dětí, které od útlého dětství vyrůstaly v ústavní výchově, srovnávali tyto děti s dětmi vyrůstajícími v individuální pěstounské péči, SOS dětských vesničkách a ve vlastní rodině. Ze závěrů tohoto unikátního výzkumu vyplývá, že děti z dětských domovů vykazují dnes ve středním věku (průměrný věk 37 let):
nízkou společenskou kompetenci,
- nízkou úroveň školního vzdělání a nynějšího zaměstnání vzhledem k výsledkům inteligenčních testů ve starším školním věku,
- nízký skór sociální integrace,
- tresty v dětství (v dětských domovech) hodnotí jako nepřiměřeně přísné,
- muži vykazují mimořádně vysokou míru kriminality (54 %, z toho v 79 % se jednalo o vícenásobné recidivisty),
- muži mají problémy s láskou a v sexuálních vztazích, jsou častěji "neschopni citové odezvy",
- celkově je u mužů z DD zaznamenána vysoká nespokojenost s dosavadním životem.
U dětí vyrůstajících v individuální pěstounské péči a SOS vesničkách nebyly zjištěny podstatné rozdíly ve skóru
sociální integrace. Děti z individuální pěstounské péče vykazují nejvyšší životní spokojenost. Pouze u mužů z SOS
vesniček byla zjištěna vysoká míra kriminality (45 %), zatímco u mužů z individuální pěstounské péče je výrazně nižší
(20 %).
Autoři dále konstatují, že se znovu potvrzuje, že děti vychovávané dlouhodobě v ústavních zařízeních vykazují v
pozdějším věku ve vývoji osobnosti a ve společenském uplatnění nejvíce odchylek od běžné normy. Děti vychovávané v
individuální pěstounské péči a v SOS vesničkách jsou si ve většině ukazatelů vzájemně velmi blízké a přiklánějí se více
ke skupinám dětí vychovávaných ve vlastních rodinách než ke skupině osob, které vyrůstaly v dětských domovech.
I když je tento výzkum starý již tři roky, v praxi se zatím na jeho závěry nebere žádný zřetel. Stejně tak se ignorují
závěry výzkumu prof. PhDr. Jarmily Koluchové, podle něhož až čtvrtina dětí umístěných do ústavů sociální péče pro
nevzdělavatelné (celkem je v ÚSP jedenáct tisíc dětí) se sem dostala vlivem nerozpoznané ústavní psychické deprivace. V
podnětném rodinném prostředí by tyto děti byly schopny vzdělavatelnosti nejen ve zvláštních školách, ale v některých
případech i ve školách základních a středních. Umístění do ústavní péče je přesto stále nejčastějším způsobem řešení
krizové situace dítěte. Pomůžete i Vy svým názorem adresovaným vládě a parlamentu tuto nepochopitelnou a děti
poškozující praxi změnit?
