Petruška bohužel není jediným dítětem, které zbytečně skončilo v ústavu. I osmiletá Irenka zažila násilný odběr na vlastní kůži. Holčičku do našeho pražského Klokánku přivedla pěstounka, aby zabránila jejímu umístění do dětského domova. Děvčátko jí bylo svěřeno v pěti letech po opakovaném vrácení z jiné rodiny. Důvodem vydání předběžného opatření byla skutečnost, že pěstoun je stíhán za pohlavní zneužití čtrnáctileté dívky, ke kterému mělo dojít před devíti lety. Dívka k nim tehdy chodila na návštěvu ze stejného dětského domova, do kterého měla být nyní umístěna Irenka. Jak se později ukázalo, byla zmíněná (nyní již dospělá) dívka v tomto dětském domově zneužívána hned několika svěřenci. Irenka si v Klokánku velmi rychle zvykla, neboť tety i děti již znala z dovolené, kde trávil prázdniny i Klokánek.
Pěstounka za Irenkou do Prahy pravidelně každý víkend dojížděla. O přijetí holčičky jsme Okresní úřad i Okresní soud v
Chebu po dohodě s pěstounkou informovali se žádostí, aby zde holčička byla ponechána, neboť v Klokánku se jí líbí, má
tu kamarádky a když nemůže být doma, chce zůstat tady. Navíc nebezpečí, kterého ji chtěl soud uchránit, tj. zneužívání
ze strany pěstouna, u nás nehrozí. Rovněž jsme doložili, že Klokánek má pověření ministerstva práce a sociálních věcí
jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Bohužel to nebylo nic platné. Po dvou měsících přijelo auto se
soudním vykonavatelem, sociální pracovnicí a soudním příkazem k výkonu rozhodnutí. Protože Irenka byla právě nemocná,
vyžádali jsme si zprávu dětské lékařky, která předání holčičky v žádném případě nedoporučila. Uvedla, že Irenka je v
Klokánku spokojená, chce tu zůstat, navázala zde citové vazby a změna známého prostředí na neznámé ústavní by pro ni
znamenala velké psychické trauma. Navíc lékařka konstatovala, že holčička je tč. nemocná (počínající viróza nebo
angína) a má horečku.
V té době o Irenku pečovala naše teta ve svém bytě, protože jsme se obávali rozšíření nemoci. Zprávu jsme předali
soudnímu vykonavateli a předpokládali, že od výkonu rozhodnutí upustí. Ale omyl! Soudní vykonavatel sdělil, že příkaz
musí vykonat a že i dětský domov je schopen zajistit léčbu. Protože Irenka měla v té době horečku a spala, odmítli jsme
sdělit, u které tety se nachází. Vykonavatel pak přišel s policií a s fotografií Irenky v ruce si prohlédl všechny
přítomné děti. Když holčičku nenašel, i se svým doprovodem odjel. Pěstounka i my jsme znovu naléhavě žádali soud, aby
další výkon rozhodnutí neprováděl. Bohužel marně. Za šest týdnů přijel vykonavatel s plným autem znovu, tentokrát
neohlášeně. Irenku potkal na chodbě a celou vyděšenou ji odvedl do auta a odjel, aniž jí umožnil rozloučit se s dětmi
či s tetou. Nyní je Irenka již přes tři měsíce v ústavu, kam za ní nemáme přístup - v tomtéž, ve kterém byla dívka, dle
obžaloby zneužívaná pěstounem, obětí zneužívání od svých dvanácti let!
A třebaže jsme pro Irenku do týdne nalezli vhodnou prověřenou rodinu, když do té předchozí se již vrátit nemůže,
regionální pracoviště MPSV o ní nechce ani slyšet. Tamní pracovnice nejprve prohlásila, že holčička musí ještě několik
měsíců zůstat v dětském domově - aby zapomněla a též aby mohla být psychologicky vyšetřena. Irenka je tam již víc než
rok – po celou tu dobu je jí zabraňováno v jakémkoli kontaktu nejen s pěstounem, ale i s pěstounkou a bratrem. Dokonce
i dopisy a balíčky se vrací zpět.
