V červnu r. 2000 se na naši opavskou pobočku nezávisle na sobě obrátili dva lidé, kteří nám shodně sdělili následující informace:
Paní učitelka V., která jako důchodkyně učí na základní škole, děti, zejména chlapce, neustále ponižuje a psychicky
deptá. Žákům se rapidně zhoršil prospěch, objevila se u nich nesoustředivost při domácí přípravě a u některých i
pomočování. Šetření u rodičů i dětí, které tato paní učitelka učila, informace potvrdilo. Rodiče uváděli, že z
jedničkářů se stali čtverkaři, děti nosily téměř denně nesmyslné poznámky, musely chodit na "hanbu" do jiných tříd,
učitelka jim trhala sešity apod. Děti jsou stále ve stresu a do školy chodí s hrůzou. Např. jeden hoch nám sdělil, že
paní učitelka jim řekla, aby si na druhý den připravili ořezané tužky, že budou rýsovat. Taťka mu je večer pomáhal
ořezat. Další den vběhla paní učitelka do třídy a z ničeho nic začala křičet. Přitom vzala jeho pouzdro a bušila s ním
o lavici. Pak pouzdro otevřela, a když viděla ulámané špičky tužek, začala na něj křičet. Chlapec se rozplakal a musel
jít na hanbu do jiné třídy.
O těchto skutečnostech jsme písemně i osobně informovali školský úřad. Zjistili jsme, že paní učitelka má učit i
následující školní rok. Na základě našich informací jí další vyučování nebylo povoleno, a to - v souladu s naší žádostí
- ani na jiné škole, jak se nejprve uvažovalo.
