S pěti dětmi paní Haluškové jste se mohli seznámit v listopadu prostřednictvím Klekánice. Loni v srpnu jsme je
přijali na žádost matky, která se s nimi ocitla na ulici. Přestože u nás byli zaopatřeny, nařídil nad nimi obvodní soud
pro Prahu 5 na návrh sociální péče Prahy 13 ústavní výchovu. Soud zamítl i návrh matky, aby děti byly svěřeny do
Klokánku, kde už jsou adaptované a spokojené a kde, na rozdíl od ústavní výchovy, mohou být spolu. Rozdělení sourozenců
jsme se pokusili - prozatím úspěšně - zabránit. Na úrovni vedoucího sociálního odboru bylo dohodnuto, že je u nás
ponechají až do rozhodnutí městského soudu o odvolání matky proti zamítnutí jejího návrhu na svěření dětí k nám.
Bližší skutečnosti můžete zjistit ze stížnosti sociální pracovnice Klokánku paní Markéty Šuldové, kterou dne 4. 10.
2002 adresovala MPSV:
"Azylový dům Klokánek v Praze 8, ve kterém pracuji jako sociální pracovnice, je zařízení Fondu ohrožených dětí a je
určen pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 z. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Děti k nám mohou
být umístěny na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření, rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče AD Klokánek
nebo na základě dohody o přijetí s rodiči nebo rodiči a OPD."
Dne 2. srpna 2001 nám paní Renata Halušková svěřila do péče své nezletilé děti Renatu, nar. 1991, Žanetu, nar. 1993,
Nikolu, nar. 1994, Kláru, nar. 1998 a Denise, nar. 2000 na základě dohody o přijetí. Důvodem k umístění byly bytové a
finanční problémy matky, která z těchto důvodů již péči o děti nezvládala. Děti se u nás postupně zadaptovaly, začaly
zde spolu s ostatními dětmi navštěvovat školu a školku a navázaly v Klokánku vazby, které jsou u těch menších dětí v
současné době již velmi pevné. Je to dáno i tím, že v Klokánku bydlí všichni sourozenci v jedné bytové buňce, kde spolu
se "svojí tetou" obývají tři pokoje s příslušenstvím. Teta se o děti stará 24 hodin denně po celý týden, teprve pak se
střídá s druhou tetou. Tento způsob péče o děti navozuje atmosféru rodinného prostředí a pomáhá tak dětem překlenout
psychické trauma po odchodu z rodiny a lépe se vyrovnat se svojí situací. U malých dětí se tak často setkáváme s tím,
že si velmi rychle vytvářejí citovou vazbu ke "své tetě", která sice rodiče pouze zastupuje, ale pokud se rodiče o děti
nemohou nebo nechtějí starat, dává teta dítěti pocit jistoty a bezpečí a projevy psychické deprivace jsou pak daleko
menší (nebo žádné), než je tomu při ústavní výchově. V tomto duchu jsem také psala zprávu na OPD v Praze 13 i k
Obvodnímu soudu pro Prahu 5, protože jsem se od paní E. dozvěděla, že k soudu podala návrh na nařízení ústavní výchovy,
aniž se s námi o situaci dětí a dalším postupu v řešení jejich situace poradila. Na děti se nikdy nepřijela podívat a
na moje námitky, že děti mohou zůstat v našem zařízení, kde si již zvykly a vytvořily si zde citové vazby ke své tetě i
širšímu okolí v Klokánku, měla zcela odlišný názor a tyto argumenty jí nepřipadaly podstatné. Na jaře letošního roku
proběhlo soudní jednání, při kterém byla nařízena ústavní výchova nad nejmladšími dětmi, Klárkou a Denískem. Matka se
do rozsudku odvolala, ale odvolání pak vzala zpět, protože jí paní E. řekla, že se Klokánek bude zavírat a děti by pak
neměly kam jít. Toto tvrzení paní E. však bylo zcela lživé a paní Haluškovou pak velmi mrzelo, že jí uvěřila. Další
soud ohledně starších dětí Renáty, Žanety a Nikoly se konal později a do tohoto rozsudku se matka opět odvolala.
Odvolací soud ještě neproběhl. Paní E. ujistila matku i mě, že počkají na nabytí právní moci druhého rozsudku, aby
mohlo být všech pět sourozenců umístěno do DD najednou a nedošlo tak k narušení sourozenecké vazby, která je u těchto
dětí velmi silná. Každý člověk, který má vztah k dětem a nechce jim zbytečně ublížit, musí uznat, že oddělení
sourozenců v situaci, kdy to není vůbec nutné, by bylo velmi kruté. Přesto mi paní E. dne 1. 10. 2002 telefonovala, že
první rozsudek nad nezletilými dětmi Klárkou a Denískem nabyl právní moci a obě děti budou v nejbližších dnech
přemístěny do Dětského domova. Upozornila jsem paní E. na její slib o neoddělování sourozenců, který dala matce i mne,
o tom však odmítla se mnou diskutovat. Znovu jsem se jí snažila vysvětlit, že by děti neměly měnit prostředí s ohledem
na jejich psychiku a už vůbec ne tímto způsobem. Paní E. mi však odpověděla, že v ústavu se o děti postarají stejně
jako my a děti si tam zvyknou. Tento postoj je zcela neprofesionální a vypovídá o necitlivém přístupu k dětem, které si
toho za svůj krátký život prožily již dost. Pokud se paní E. domnívala, že by děti neměly být v Klokánku pouze na
základě dohody o přijetí s matkou, která jim nedokáže zajistit řádnou péči a za dětmi velmi málo chodí, mohla dát k
soudu návrh na svěření dětí do péče AD Klokánek a nemuselo vůbec dojít k takto nepříjemné a vyhrocené situaci. V
případě dětí, které jsou nám svěřeny soudně, vždy spolupracujeme s OPD, domlouváme se na dalším postupu a vzájemně si
sdělujeme nové skutečnosti. Podle zákona o rodině má výchova v rodině nebo v zařízení rodinného typu přednost před
ústavní výchovou. Paní Halušková podala 2. 10. 2002 s naší pomocí k soudu návrh na nařízení předběžného opatření, na
jehož základě by děti byly svěřeny do péče našeho AD Klokánek. Pokud soud jejímu návrhu nevyhoví, bude se matka
odvolávat. Matka si zároveň vzala dvě nejmladší děti na základě propustky k sobě. Uvědomuje si závažnost celé situace a
nechce, aby děti takto trpěly. Paní E. mi opět telefonovala dne 3. 10. 2002, aby upřesnila termín přemístění dětí do
DD. Sdělila jsem jí proto, že děti jsou nyní u matky. Vzhledem k tomu, že děti jsou v Klokánku na základě dohody o
přijetí s matkou, nemáme právo děti matce (nebo rodičům) nevydat. V tomto směru se mnou velmi direktivně jednala
vedoucí OPD paní H., která se jednoznačně přiklonila k názorům paní E. Celý tento postup, který OPD zvolilo, považuje
za správný. To, že se ublíží malým dětem, že tato situace zcela zbytečně zasáhne jejich psychiku, naruší již vytvořené
citové vazby a povede tak k psychické deprivaci, která děti ovlivní i v dospělosti, nepovažuje paní H. zřejmě za
důležité. K tomuto problému se po celou dobu stavěla tak, jako by vůbec neexistoval.
Na základě výše uvedených závažných skutečností podávám stížnost proti postupu sociální pracovnice paní E. a vedoucí
OPD paní H. ve věci nezletilých výše uvedených sourozenců. Tento postup není v souladu se zákonem o rodině ani se
zákonem o sociálně-právní ochraně dětí.
Na závěr bych chtěla ještě podotknout (a velmi ráda), že s naprostou většinou OPD nejen v Praze, ale i mimo Prahu máme
v současné době výbornou spolupráci. Sama OPD se na nás obracejí se žádostmi o umístění dětí, ať už na základě dohody o
přijetí nebo předběžného opatření v těch naléhavějších případech. Další postup a "osudy" těchto dětí pak řešíme
společně a nemáme problém se domluvit. Vždy nám jde totiž společně o děti. Uvědomujeme si, jak je jejich "dušička"
citlivá a zranitelná a hledáme proto takové řešení, které by jim v dané situaci co nejméně ublížilo."
V odpovědi ze dne 5. 12. 2002 ředitelka odboru sociální politiky a rodiny Ing. Marie Kudlová uvádí:
"Provedeným šetřením jsme dospěli k závěru, že pracovnice OPD Praha 13 postupovaly v souladu se zákonem. Souhlasíme s
Vámi v tom, že při výkonu sociálně-právní ochrany dětí je důležité brát zřetel na sourozenecké vazby mezi dětmi a že je
třeba postupovat tak, aby k narušení těchto vazeb pokud možno nedošlo. V případě dětí Haluškových a Holubových však
nastala situace, která bohužel nedovolovala zásadu zachování sourozeneckých vazeb bezezbytku naplnit. Rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 9. 2001, kterým byla nařízena ústavní výchova u nezletilých dětí Kláry, Denise a
Anety Haluškových, nabyl po zastavení odvolacího řízení právní moci dne 12. 4. 2002. Oproti tomu rozsudek téhož soudu
ze dne 20. 8. 2001 o nařízení ústavní výchovy nezletilých dětí Štefana, Martina, Renaty, Žanety a Nikoly Holubových
dosud pravomocný, a tudíž ani vykonatelný, není.
Podle § 28 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, je okresní úřad povinen po právní moci
rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy sjednat dobu a místo přijetí dítěte do zařízení pro výkon ústavní výchovy.
Pokud se rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte rozhodnutí soudu nepodrobí, musí okresní úřad podat soudu
návrh na výkon rozhodnutí. OPD Praha 13 tedy plnilo svou zákonnou povinnost, když začátkem října 2002 učinilo kroky k
provedení rozsudku o nařízení ústavní výchovy, který se stal pravomocným již v dubnu 2002. Zařízení Fondu ohrožených
dětí Klokánek v Praze 8 je zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42 zákona č. 359/1999 Sb., ve kterém
nelze vykonávat ústavní výchovu dětí. Proto bylo nezbytné dojednat přemístění nezl. Kláry a nezl. Denise do některého
ze zařízení určených pro výkon ústavní výchovy. OPD se přitom snažilo najít zařízení, ve kterém by mohl být umístěn co
největší počet dětí ze sourozenecké skupiny dětí Haluškových a Holubových. Takový postup mu ukládá i ustanovení § 29
odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., ze kterého vyplývá, že okresní úřad má působit na to, aby sourozenci byli v ústavním
zařízení umístěni společně. Orgány sociálně-právní ochrany dětí však v tomto směru nemají konečné slovo, neboť jim
nepřísluší rozhodovat o tom, do kterého konkrétního zařízení pro výkon ústavní výchovy budou děti umístěny.
Po přezkoumání shromážděných poznatků zastáváme názor, že Vaše zařízení si v případě nezletilých dětí Haluškových v
poslední době nepočínalo nejvhodnějším způsobem. Je pravdou, že nezl. Klára a nezl. Denis pobývali v Klokánku v Praze 8
na základě dohody s matkou a že v podobných situacích zpravidla nemůže zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
bránit tomu, aby rodiče převzali děti zpět do své péče.Vašemu zařízení nicméně bylo známo, že existuje pravomocný
rozsudek nařizující ústavní výchovu nezletilých dětí Haluškových. Rovněž bylo Vašemu zařízení známo, že matka dětí je
nespolehlivá osobnost, která upřednostňuje své vlastní potřeby před potřebami dětí a která není schopna ani krátkodobě
zajistit řádnou péči o své děti (tyto skutečnosti konstatovalo Vaše zařízení ve zprávě pro OPD ze dne 14. 1. 2002).
Přes to všechno jste nezl. Kláru a nezl. Denise propustili 1. 10. 2002 bez vědomí OPD k matce na návštěvu. Tento krok
nelze označit za jednání v rozporu se zákonem, ale zároveň ho také nelze považovat za jednání v zájmu dětí. Jsme
přesvědčeni, že jste žádost paní Haluškové o propuštění dětí měli konzultovat s OPD a ve spolupráci s ním řešit
vzniklou situaci tak, aby se děti neocitly v nevyhovujícím prostředí paní Haluškové. Ve svém podání ostatně sami
uvádíte, že u dětí umístěných ve Vašem zařízení na základě dohody s rodiči řešíte další postup společně s příslušným
orgánem sociálně-právní ochrany dětí, a proto jste neměli činit výjimku ani u dětí Haluškových. Podle informací, které
máme k dispozici, navíc paní Halušková v dohodě s Fondem ohrožených dětí uvedla OPD v omyl ohledně toho, kde se nezl.
Klára a nezl. Denis nacházejí. Zatímco OPD v součinnosti s Policii ČR pátralo po dětech v obavě z jejich ohrožení, Fond
ohrožených dětí o místě jejich pobytu neinformoval. Takové jednání již považujeme za naprosto neseriózní."
Odpověď ministerstva nás nepřekvapila: tak jako vždy - úřad nepochybil. Proč nebylo využito legální možnosti ponechat
sourozence společně u nás, jsme se z odpovědi bohužel nedozvěděli.
