V únoru 1998 k nám náhodný chodec přivedl po šesté hodině večer z Hlavního nádraží v Praze neupravenou mladou matku s malým dítětem v náručí. Uvedl, že se chová divně a kolemjdoucí žádá o nocleh. Ani na naše pracovníky nepůsobila žena normálním dojmem. Původně se domnívali, že je pod vlivem drog, ale po rozhovoru s ní pojali podezření na duševní chorobu. Byla velmi aktivní, euforická a stále opakovala, že bude prezidentkou a že má důležité poslání. Proto musela odejít z bydliště a teď nemá kde spát. S holčičkou zacházela velmi hezky, pořád ji chovala a zpívala jí. Když jsme požádali o pomoc pohotovostní službu na OPD v Praze 1, bylo nám sděleno, že místně příslušná je Praha 2 podle sídla Hlavního nádraží, kde byla matka nalezena. Péče o dítě v Praze 2 však uvedla, že nejsou místně příslušní, protože nyní je dítě na FOD, který sídlí v Praze 1. Naštěstí spolupráce s OPD v místě bydliště matky na severu Čech byla výborná. Sociální pracovnice sdělila, že prarodiče jsou kdykoli ochotni vnučku převzít. Bylo proto dohodnuto, že holčičku předáme do kojeneckého ústavu, kde si ji druhý den převezmou. S pomocí malé lsti se nám podařilo dopravit matku s dítětem v klidu na psychiatrii. Vyšetření prokázalo akutní rozvoj schizofrenie s nutností okamžité hospitalizace. Lékař uvedl, že mohlo kdykoli náhle dojít ke změně dobré nálady a že život matky i dítěte byl přímo ohrožen. Holčičku jsme až dlouho po půlnoci předávali do kojeneckého ústavu, odkud si ji skutečně babička hned ráno odvezla. Po několika týdnech přišel od matky pohled, ve kterém nám děkuje za záchranu svého dítěte. Měli jsme z něj velkou radost.
