Otec, státní příslušník Spojených arabských emirátů, syna až do smrti matky neviděl. Žádný zájem o něj nikdy neprojevil a neplatil na něj ani výživné. Rozhodnutím Soudního tribunálu v Amsterodamu ze dne 15.7.1997 byl zbaven spoluporučnictví k nezletilému a spoluporučníkem byl ( vedle matky) jmenován pan Willem Quaak. Nyní po její smrti žádá otec o svěření syna do své péče. Chlapec ale všechny kontakty s ním odmítá a chce zůstat v péči paní Komanové - má ji rád a navíc chce zůstat Čechem. Chlapec hovoří perfektně česky a nikdo by nepoznal, že od narození žil v cizině a do ČR jezdil (k paní Komanové) pouze na prázdniny. Orgán péče o dítě prošetřil poměry u paní Komanové, shledal je v naprostém pořádku a navrhl ponechat nezletilého v její péči. Tomuto návrhu Obvodní soud pro Prahu 3 dne 1.4.1998 vyhověl. Proti tomu však podal otec odvolání. Na jeho návrh obvodní soud dne 24.6.1998 předběžně rozhodl, že v červenci se pět dní za sebou uskuteční styk otce s nezletilým na půdě Dětského krizového centra v Praze 4-Michli. Z jeho zprávy ze dne 30.7.1998 adresované soudu vyjímáme: " Chlapec se vždy obtížně loučí s pí. Komanovou a pofňukává. Kontakt s otcem zpočátku pouze přes přítomnou třetí osobu (střídavě PhDr. Jana Procházková a MUDr. Jana Spilková), postupně navazuje oční kontakt. Kontakt s otcem v průběhu jednotlivých setkání navazuje přiměřený, nepravidelně však dochází k nárůstu negativistických tendencí, až společensky zcela neúnosných. Kdykoliv hovoří o tetě, masivně se zvyšují jeho neurotické projevy - třes rukou, psychomotorický neklid, slzy, změna mimických projevů i tóniny hlasu. Projevy jsou až teatrální, vykazují znaky hysterie (lomí rukama, hlasová modulace). Traumatický zážitek smrti matky nemá chlapec vůbec zažit. K jeho traumatickým zážitkům patří i skutečnost zásadních změn výchovného prostředí - změna země, školy, vrstevníků, přátel i dospělých osob jemu blízkých. Během pohovorů konstatujeme, že chlapec je vychováván k rasismu. (Za rasismus je zřejmě považováno vyjádření chlapce, že chce být Čech a ne Arab, pozn. red.) Dítě často zdůrazňuje somatické potíže, dokonce markýruje zvracení. Na závěr každého setkání chlapce s otcem bylo v DKC uskutečněno pediatrické vyšetření, kde byl shledán objektivní nález v normě. Na základě pohovorů s chlapcem nelze vyloučit v jeho výchově budování nepřiměřených emocionálních vazeb, až jeho psychické týrání (?) s následnými psychosomatickými obtížemi. Vzhledem ke shora uvedeným problémům v chování a projevech dítěte - především vysoké míře neurotizace - doporučujeme umístění chlapce na odborném pracovišti, nejlépe psychiatrickém oddělení, k déledobějšímu sledování a event. léčbě neurózy. Považujeme za nutné, aby chlapec byl oddělen od známých osob (!), aby se zamezilo nepřiměřenému stresu a ovlivňování."
Usnesením ze dne 18.9.1998 sp.zn. 18 Co 417/98 městský soud v Praze za předsednictví JUDr. Evy Kemenyové svěření
nezletilého do péče paní Komanové zrušil. Se zprávou Dětského krizového centra se zcela ztotožnil a v odůvodnění svého
rozhodnutí mimo jiné uvedl: "Eva Komanová není osobou vhodnou pečovat o nezletilého, a to byť po přechodnou dobu.
Do současné doby nebyly vůči otci vzneseny žádné jiné námitky, než že se s chlapcem nestýkal a že neplatil výživné.
Pokud je namítáno, že otec žije v prostředí podstatně odlišném od prostředí, kde chlapec dosud vyrůstal, není to
argument, který by otci v jeho postavení přitěžoval - bylo svobodným rozhodnutím matky počít dítě s mužem z takto
odlišného prostředí. Přesto je nezletilý nadále veden vůči otci negativně, v jeho projevech jsou zjištěny dokonce prvky
rasismu (žádné ovlivňování nezletilého nebo výchovu k rasismu jsme ani v náznaku nezjistili, pozn. red.).
Dosud nejsou vytvořeny podmínky pro to, aby otec přistoupil k realizaci své rodičovské zodpovědnosti a bez dalšího
výchovu nezletilého převzal. Aktuální situaci nezletilého je nutno bezprostředně řešit dočasným umístěním dítěte do
ústavní péče (!), a to formou předběžného opatření dle par. 76a odst. 1 o.s.ř., protože je nepochybné, že příznivý
vývoj nezletilého je vážně ohrožen a podmínky pro to, aby výchovu dítěte po smrti matky převzal otec, nejsou objektivně
vytvořeny." Ústavní výchova tedy bude trvat tak dlouho, dokud "objektivní" podmínky pro převzetí výchovy otcem
nebudou dány, t.j. dokud dítě svůj postoj k otci nezmění (!) Přitom ve zprávě fakultní nemocnice, kde byl Bert ode dne
posledního styku s otcem v DKC dva týdny hospitalizován, se konstatuje hraniční hydratace s nutností rehydratace při
psychogenně podmíněných polyvalentních obtížích. Zprávu kolizního opatrovníka nezletilého ( Ústředí pro mezinárodně
právní ochranu mládeže v Brně), která uvádí, že styk nezletilého s otcem není v současné době v jeho zájmu a že je
třeba vzít zřetel na jeho názor, odvolací soud ve svém rozhodnutí vůbec nezmínil. Nezabýval se ani tím, proč byl otec
zbaven spoluporučenství a vycházel zcela výlučně z důkazů jím navržených, navíc provedených procesně vadným způsobem -
vychází především z několik hodin trvajících výslechů dvou svědků, známých otce, provedených mimo jednání pouze za
přítomnosti právní zástupkyně otce, která vznesla řadu dotazů. Paní Komanová ani její právní zástupkyně nejenže nebyla
o těchto výsleších vyrozuměna, ale v celém řízení nebyli ona ani Bert vyslechnuti, přestože OPD výslech Berta
navrhovalo. Proti rozhodnutí městského soudu se bohužel již odvolat nelze. V této bezvýchodné situaci se na nás paní
Komanová spolu s Bertem a svou advokátkou obrátila.
Vyžádali jsme vyjádření soudní znalkyně z oboru psychologie PhDr. Nory Martincové, které doporučuje v prvé řadě
respektovat psychické potřeby chlapce, ponechat ho v klidu v péči paní Komanové, jež mu nahrazuje matku a na níž je
citově vázán a teprve poté, co se jeho psychický stav stabilizuje, usilovat za pomoci odborníků o normalizaci vztahů s
otcem. Jakákoliv dlouhodobější hospitalizace by mohla ještě více ohrozit psychické zdraví dítěte. Chlapec dobře
spolupracuje, je však ve velké psychické tenzi. Otce se bojí, bojí se i jeho hlasu v telefonu. Pokud by ho násilím
odvedl, uvažoval by asi o sebevraždě.
Toto vyjádření jsme s poukazem na ustan. par. 46 odst. 3 zák. o rodině, par. 233 odst. 1,2b) tr.zák. i čl. 12 Úmluvy o
právech dítěte předložili obvodnímu soudu i OPD, které má naštěstí obdobný názor jako my a podání návrhu na předběžné
umístění Berta do ústavu odmítlo. Soud tak ale může rozhodnout i bez návrhu. Takový postup by však byl v hrubém rozporu
s výše citovanými ustanoveními. Novelizovaný par. 46 odst. 3 stanoví, že náhradní rodinná výchova má přednost před
výchovou ústavní. Par. 233 odst. 1,2b) tr.zák. poskytuje dítěti, schopnému vyjádřit svůj názor, ochranu před dopravením
do ciziny proti jeho vůli. Ten, kdo by se takového jednání dopustil, je ohrožen trestní sazbou od pěti do dvanácti let
odnětí svobody. Podle čl. 12) Úmluvy o právech dítěte má dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo
svobodně je vyjádřit ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná
pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Na přání Berta, který se velmi obával, že ho otec odveze ze školy, jsme mu
zajistili školu jinou, několik měsíců utajenou. Zde se Bert cítil bezpečně, kdy se nemusel obávat ztráty všech svých
dosavadních jistot a známých osob a projevoval se jako normální spokojené, hodné a inteligentní dítě.
K věci se na naši žádost obecně vyjádřil z hlediska dětské psychologie i prof. PhDr. Zdeněk Matějček a v přípise ze dne
19.10.1998 mj. uvedl: "Jestliže se chlapec, kterému je jedenáct let, od narození s otcem nestýkal (otec neplatil
výživné, takže s rodinou ani formální styky neudržoval), je něj onen muž "cizím" člověkem. V chlapcově životě už přešly
prakticky všechny vývojové fáze, kdy dítě může dospělého člověka ještě vnitřně (psychicky) přijmout - nyní, ve věku
jedenácti let, už by to bylo sotva možné. Pravděpodobnost takovéhoto psychického přijetí dosud neznámého muže za
"svého" člověka je v daném případě ještě dále snižována tou okolností, že i pro otce je tento chlapec docela "cizím"
dítětem. Přičteme-li k tomu jeho jiné kulturní zázemí a jinou řeč, stává se otec z hlediska vychovatelské kvalifikace
pro tohoto chlapce i přes svůj´nesporný biologický vklad "nevýznamným". Z tohoto hlediska je nutno dát přednost výchově
v prostředí chlapci přijatelném už tím, že osoba vychovatelky byla s chlapcovou matkou v přátelském vztahu a že mu
právě tímto vztahem pomohla a pomáhá překonat trauma z matčiny smrti. Pokládám to za okolnost mimořádně důležitou.
Odloučení od takové osoby by znamenalo patrně jen další trauma a další ztrátu. Chlapcovy reakce - t.j. odpor vůči otci
a odpor vůči představě, že by měl opustit prostředí, kde mezitím už psychicky zakotvil - jsou dobře vysvětlitelné. Není
nutné se domnívat, že je někým naváděn nebo jinak zpracováván - takto prostě děti v obdobných situacích reagují spíše
pravidelně než výjimečně. Nařízení ústavní výchovy je z psychologického hlediska těžko přijatelné. Další změna
prostředí, kterou si chlapec zřejmě nepřeje, by byla jen dalším traumatickým zážitkem a proti něčemu takovému je třeba
chlapce rozhodně chránit."
Pan profesor Matějíček nám (a zřejmě i našim čtenářům) "mluví z duše". Samosoudce obvodního soudu pro Prahu 3
JUDr. Ivo Erbert však toto vyjádření vůbec nevzal v úvahu s odůvodněním, že pan profesor nezletilého nevyšetřoval a
všechny informace měl jen od jedné procesní strany. Návrh OPD na opětovné svěření nezletilého do péče paní Komanové,
když po rozhodnutí odvolacího soudu dítě nebylo právně svěřeno nikomu do péče, usnesením ze dne 10.11.1998 zamítl s
tím, že se nezletilý nachází ve faktické péči paní Komanové a jeho příznivý vývoj není vážně ohrožen nebo narušen.
Přitom ve spise založená a v tomto rozhodnutí citovaná zpráva dětské psychiatričky ze dne 6.11.1998 konstatuje, že
chlapec trpí známkami úzkosti a deprese, takže je nutná medikamentosní léčba. Ve zprávě se dále konstatuje, že
současný stav je pro chlapce jednoznačně stresující, neboť ztrácí základní jistotu, totiž že o něj bude pečováno v
prostředí, které zná a pěstounkou, na kterou je citově vázán. Obavy z této ztráty jsou pro chlapce neúnosné. Z pohledu
lékařky se jeví jako jediné řešení v zájmu dítěte, aby zůstal v péči paní Komanové a v prostředí, kde se cítí zakotven
a doma.
Proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na opětovné svěření Berta do péče paní Komanové, podala odvolání nejen paní
Komanová, ale i orgán péče o dítě a Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže jako kolizní opatrovník. Městský soud
v Praze jako soud odvolací opět za předsednictví JUDr. Kemenyové všechna odvolání zamítl. Bert tedy zůstal právně stále
v péči "nikoho". Otec se vrátil do Arábie a prostřednictvím své právní zástupkyně podal návrh na okamžité umístění
Berta předběžným opatřením do Psychiatrické léčebny v Opařanech. Dalším předběžným opatřením se domáhal, aby paní
Komanové bylo zakázáno komunikovat s masmédii. Těmto návrhům soud naštěstí nevyhověl. Přihlédl zřejmě i k průběhům
styků Berta s otcem na FOD, které proběhly na žádost otce a se souhlasem Berta, když paní Komanová byla neustále
obviňována z ovlivňování Berta a bránění kontaktům s otcem. Otec se snažil (za pomoci našeho tlumočníka) Berta
přesvědčit, že on je jeho pravá rodina a že u paní Komanové je ve špatných rukou. Bert mu opakovaně řekl, že paní
Komanovou a její rodinu má rád, chce zůstat v České republice a do Arábie v žádném případě nepojede, a to ani na
návštěvu, jak otec navrhoval. Zatímco při první styku byl Bert ve značné tenzi a po hodině, když otec prohlásil, že ten
soud stejně vyhraje, se rozplakal a prohlásil, že už chce odejít (v tom mu samozřejmě bylo vyhověno), při druhém
(půlhodinovém) styku byl klidný, otci sdělil totéž a dále uvedl, že k setkání ho přesvědčila teta a FOD, ale že příště
už nepřijde. Oba styky byly zaznamenány na videozáznam a předloženy soudu k důkazu.
Psychický stav Berta byl v této době již velmi dobrý, žádné zklidňující léky a antidepresiva už nepotřeboval. Z
předchozí i současné školy zazněla na Berta i péči paní Komanové samá chvála s tím, že jediné, čeho se chlapec obává,
je odjezd do Arábie (ve škole dokonce při zadání složit básničku zarecitoval "mám rád všechnu tuhle zem, my to spolu
vyhrajem"). I když jeho psychický stav jako velmi dobrý zhodnotila i dětská psychiatrička, trval otec na okamžitém
odebrání Berta z faktické péče paní Komanové a svěření do své péče, za současné léčby Berta nejlépe soukromými
psychiatry, kteří by mu "vyčistili hlavu", jak doslova uvedl. Přes přání Berta a shodné návrhy opatrovníka i paní
Komanové soud Berta v souladu s negativním stanoviskem otce stále odmítal vyslechnout.
Soudu jsme zaslali stanovisko, že svěřením chlapce do péče otce by vytvořil podmínky pro spáchání trestného činu
zavlečení do ciziny podle § 233 odst. 1,2b) tr.zák., kterého se dopustí ten, kdo jiného proti jeho vůli dopraví za
hranice našeho státu.
Dne 14.4.1999 bylo soudní jednání odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. V té době se
Bert velmi obával, že bude k účelům vyšetření umístěn v psychiatrické léčebně, jak se domáhal otec. Nakonec ale po
čtyřech dlouhých letech soud dopadl dobře. Znalci Berta vyšetřili pouze ambulantně a doporučili jeho ponechání v péči
paní Komanové. Když pak soud konečně Berta vyslechl, bylo jasné, že už je vyhráno. Návrh otce byl zamítnut, Bert svěřen
do péče paní Komanové a otci, který na výživu syna nikdy nezaplatil ani korunu, bylo stanoveno výživné ve výši 10 000
Kč a měsíční splátky dlužného výživného ve stejné výši. Otec se proti rozsudku odvolal, ale k naší a Bertově velké
radosti byl rozsudek změněn pouze v tom, že měsíční splátky dlužného výživného byly zvýšeny na 20 000 Kč.
