Na počátku června telefonovala na FOD se žádostí o radu paní, která uvedla, že dvanáctiletá spolužačka její dcery je
týrána otcem a jeho družkou. Dívka se její dceři svěřila, že už to doma nemůže vydržet a že uteče. Našly ji spolu u
rybníka, s modřinami v obličeji. Domluvili jsme se, že paní dívku přivede do našeho Klokánku a předtím s ní navštíví
lékaře, což se i stalo. Lékařská zpráva konstatovala nejen množství dalších podlitin po těle, ale i mozoly na kolenou,
vzniklé od dlouhodobého klečení. Dívka nám s pláčem sdělila, že maminka jí zemřela v den jejích desátých narozenin. Od
té doby, kdy si otec našel družku, ji oba téměř denně bili pěstí, páskem i jinými předměty. Za trest musela i několik
hodin klečet se zátěží na rukou, nejčastěji Zlatými stránkami. Když už to nevydržela a spadla, zbili ji a zkopali.
Podlitinu a šrám pod okem jí udělala "teta" fackou a prstýnkem za to, že špatně pověsila ručník. Nesmí vůbec chodit ven
a hned po příchodu ze školy musí pomáhat v domácnosti. Nejvíc ze všeho by si přála žít u babičky ze strany maminky.
Když jsme příjem dívky oznámili otci, prohlásil, že si pro dceru okamžitě jede. Připustil, že dostala výprask, protože
lže a krade, a že by nejraději bydlela u babičky. To ale není možné, protože jeho družka má rizikové těhotenství a
dcera jí musí pomáhat. Otci jsme vysvětlili, že dívka se odmítá vrátit domů a že v Klokánku jakožto zařízení pro děti
vyžadující okamžitou pomoc může zůstat i bez jeho souhlasu až do doby, než rozhodne soud. Ihned jsme kontaktovali
sociální pracovnici, která měla pohotovostní službu na telefonu, i policii. Druhý den OPD prověřilo podmínky u babičky,
a protože bylo vše v pořádku, podalo návrh na předběžné svěření dívky do její péče, čemuž soud vyhověl. A tak k naší
velké radosti si ještě téhož dne večer šťastná babička svou neméně šťastnou vnučku odvedla domů. Kéž by všem týraným
dětem přišla pomoc tak rychle a účinně!
