Dne 11.5.1998 zavolala na naši teplickou pobočku učitelka ZŠ a sdělila, že 22.4.1998 k ní do první třídy nastoupila holčička, která je nadměrně lekavá a ustrašená. Paní učitelce se svěřila, že ji tatínek (druh matky) bije, což potvrdila i matka. Dívenku jsme nejprve navštívili ve škole - byla drobná, vystrašená, bledá, s kruhy pod očima. Potvrdila, že tatínek ji bije páskem i přes hlavu, bije často i maminku a malého Káju, i když ještě nemá srostlou hlavičku. Bije i psa, toho dokonce kladivem. Při první návštěvě nikdo nebyl doma, při další dne 14.5.1998 jsme zastihli matku, která vypadala spíš jako utrápené hubené děvče. Stále ustrašeně vyhlížela z okna, zda se nevrací druh, který ji prý chodí několikrát denně kontrolovat. Bití dcery i svoje potvrdila. Potvrdila také slova Petrušky o bití psa kladivem. Týrá ho i hlady. Předchozího psa zastřelil, ale nejdřív se bavil tím, že ho střílel do nohou a do zadku. Přítomný pes - německý ovčák - byl skutečně velmi bojácný, hubený a zanedbaný. Matka uvedla, že již několikrát od druha odešla ke své matce, ale vždy se vrátila, protože uvěřila jeho slibům a navíc s ním má syna Káju. Ráda by situaci nějak řešila, ale bojí se druha. Navíc matka ji už zpátky nechce a ona nemá kam jít. Zajeli jsme tedy za babičkou s prosbou, zda by matku s dětmi ještě jednou nevzala k sobě. Po informaci o týrání Petrušky svolila. Následujícího dne jsme tam matku s dětmi převezli, na otce podali trestní oznámení a týrání psa nahlásili Lize na ochranu zvířat. Při našich kontrolních návštěvách jsme zjistili, že všechno je v pořádku. Matka se s druhem natrvalo rozešla. Začala přiměřeně dbát o svůj zevnějšek, přibrala na váze a její ustrašenost je tatam, stejně jako u Petrušky. Holčička ukončila první třídu se dvěma trojkami, třebaže ještě v dubnu byla na propadnutí.
