Dne 30. 1. 1996 nahlásila naší pražské pobočce učitelka první třídy základní školy podezření na zanedbávání péče o sourozence navštěvující první a třetí třídu - do školy chodí špinavé, často i pozdě, nemají v pořádku přípravu. Škola jim zajistila ozdravovnu, matka si však ve stanoveném termínu pro děti nepřijela ani se neozvala. Nakonec pro ně přijela babička. Na OPD jsme zjistili, že signál o tom, že něco je v nepořádku, mají od minulého týdne, kdy lékařka nahlásila, že matka nereaguje na výzvu k preventivní prohlídce dětí. Dne 6. 2. 1996 jsme šli děti navštívit do bytu s třídní učitelkou, která návštěvu s matkou dětí předem sjednala. Otevřel mladík, který oznámil, že matka přijde až navečer. Přesto naší asistence i učitelce umožnil vstoupit do bytu a mluvit s dětmi. V celém bytě byl neuvěřitelný nepořádek a špína, v pokojích spali cizí muži, na stole ležely použité tampóny, na zemi injekční stříkačka. Po několika minutách se objevila k velkému údivu návštěvníků i matka, schovaná předtím ve skříni. Uvedla, že od puberty a nyní znovu od sebevraždy manžela v červnu 1995 užívá injekčně pervitin a orálně hypnotika. Léčbu odmítá, je přesvědčena, že odvykání zvládne sama. Ihned jsme se spojili s babičkou, která byla ochotna postarat se o děti alespoň do té doby, než toho bude schopna matka. Dne 9. 2. 1996 si babička za naší asistence všechny tři děti převzala. Dne 21. 2. 1996 vydal obvodní soud na základě návrhu OPD předběžné opatření, jímž se děti svěřují do péče babičky. Na dobu, než si babička vyřídila převod dávek státní sociální podpory, jsme jí poskytli příspěvek na výživu dětí, pro každé ve výši dva tisíce korun. Matka bohužel způsob života nezměnila.
