Dne 8. 11. 2001 ČTK, TV Nova i nejčtenější deníky informovaly, že na Fond ohrožených dětí a jeho předsedkyni Marii Vodičkovou podalo ministerstvo práce a sociálních věcí trestní oznámení proto, že se o víkendu v Kroměříži neoprávněně ujala novorozeněte a snažila se zprostředkovat jeho předání náhradním rodičům. "Fond udělal věc, která mu nepřísluší. Může pouze ohrožené děti vyhledávat, ne zprostředkovávat jejich osvojení," uvedla ředitelka odboru sociální politiky ministerstva Marie Kudlová.
Poprvé v naší novodobé historii matka dítě, porozené anonymně mimo zdravotnické zařízení, nezahodila do popelnice
ani neodložila někam, kde ho někdo objeví jen čirou náhodou. Dva dny o ně pečovala a pak je s podmínkou zachování
anonymity předala Fondu ohrožených dětí. Člověk by očekával, že oficiální místa vyjádří uspokojení. Ale omyl! Lenka
Průšová z ministerstva práce a sociálních věcí, nejvyššího orgánu sociálně-právní ochrany dětí u nás, v MFD dne 2. 11.
2001 uvedla: "Budeme vyrábět lidi bez identity. Fond si dělá, co chce. Podle zákona měl o dítěti informovat úřady
ihned, jakmile se o něm dozvěděl, ale neudělal to. Žadatelům o osvojení upřel právo znát alespoň základní informace o
dítěti, které přebírají."
Na naše otázky, jaký konkrétní zákon jsme porušili, jakého trestného činu jsme se dopustili a jak jsme měli
postupovat, MPSV vznesené v článku "Mrtvé dítě, dobré dítě?", MPSV neodpovědělo. Dne 21. 11. 2001 dokonce na
případ vydalo informační embargo. Ani policie se nám dosud neozvala. Na náš výše jmenovaný článek reagovalo MPSV
článkem s názvem "Umíme ctít právo?", z něhož si dovolujeme citovat (oba články byly uveřejněny v MFDnes dne 15.
11. 2001) "Paní Vodičková a "její" Fond ohrožených dětí vedou rozsáhlou dezinformační kampaň... Pokud dojde k usmrcení
novorozeněte matkou, jedná se o mimořádnou situaci, kterou zohledňuje i trestní zákon... Dítě, které se narodilo mimo
systém a od počátku je nechtěné, je i dítě ohrožené, proto nemůže státní orgán být spokojen. Pokud FOD slíbil matce, že
dítěti zajistí rodinu, uvedl ji v omyl. Paní Vodičková dobře zná své pověření k sociálně-právní ochraně, kdy může pouze
děti vyhledávat. FOD, a ani žádný jiný nestátní subjekt, nemá pravomoci provádět zprostředkování osvojení. Tuto činnost
zajišťuje pouze stát. Matka byla uvedena v omyl pracovníky FOD, kteří jí tuto možnost přislíbili... I člověk
neznalý věci bude uvažovat o tom, kde matka vzala telefonní číslo na JUDr. Vodičkovou a že s ohledem na dobu
uplynulou od porodu do předání dítěte FOD měla dost času a možností se dítěte zbavit, a neudělala to. Z časového sledu
událostí je patrné, že došlo k určité přípravě na předání dítěte, a lze se jen dohadovat, zda FOD chtěl nebo nechtěl
postupovat dle platného zákona, zda matka byla v těžkém stresu a jaké nebezpečí z její strany hrozilo dítěti... Je
pochopitelné, že pokud matka byla uvedena v omyl v "zájmu zachování života dítěte" a bylo jí přislíbeno, že dítě nebude
umístěno do zdravotnického zařízení pro děti, a FOD pro toto dítě vytypoval náhradní rodiče, ač toto je v pravomoci
státu, a nyní medializuje problém zcela bez ohledu na matku a dítě, nemůžeme vyloučit, že se jedná o trestnou činnost.
Matka, která takové skandalizování tohoto postupu jistě sleduje, nyní může být ohrožena ve své psychice... "Nalezená"
holčička půjde do náhradní rodiny zcela v souladu se zákonem č. 359/99 Sb. ve lhůtách určených tímto zákonem, které
respektují postupy při zprostředkování náhradní rodinné péče obsažené v mezinárodních úmluvách, jimiž je Česká
republika vázána a které právě proto nelze krátit. Dítě bylo ohroženo na životě a dalším vývoji. Jeho věk a faktická
zdravotní situace vyžadovaly péči zdravotnického zařízení."
Podle zákona o matrikách je nutno narození živého dítěte oznámit do sedmi dnů – matka tak dokonce může učinit i
později, jakmile je toho schopna. Narození je povinen oznámit lékař, porodní asistentka či osoba, která při porodu
působila. Není-li taková osoba, pak jeden z rodičů. Žádný zákon neukládá oznamovací povinnost tomu, kdo se o narození
dítěte dozví z mobilního telefonu. Protože matka zůstala v anonymitě i vůči nám, těžko jsme mohli informovat jiný
okresní úřad než ten, na jehož území nám dítě předala. Záhada, kde matka vzala telefonní číslo předsedkyně FOD,
je snadno vysvětlitelná – nejprve telefonovala na naši pevnou linku (dle jejího sdělení na základě pořadu ČT 1
"Na stopě" o anonymních porodech, kde byla naše čísla uveřejněna) a tam jí dali mobilní telefon na předsedkyni, protože
takový případ jsme dosud neřešili. Není nám jasné, jak MPSV přišlo na to, že pracovníci FOD uvedli matku v omyl tím, že
jí přislíbili, že dítě dají do osvojitelské rodiny – nic takového jsme nikdy neřekli. Ostatně dítě jsme po dohodě
s ní umístili v našem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a ne v rodině, která by je chtěla osvojit.
Matce jsme vysvětlili, že zůstane-li v anonymitě, nemůže podepsat souhlas k přímé adopci, a proto adoptivní
rodinu vybere stát. K názoru MPSV, že je trestné, pokud bychom "v zájmu zachování života dítěte" matku uvedli v omyl
tvrzením, že dítě nebude umístěno do zdravotnického zařízení, ale do rodiny, nutno konstatovat, že v zájmu
zachování života jakéhokoli člověka lze potencionálního vraha beztrestně uvést v omyl a že takové jednání nenaplňuje
skutkovou podstatu žádného trestného činu. My jsme ovšem nikdy ani v náznaku neuvedli, že matka by Adélku zabila, pokud
bychom se s ní nedomluvili. Nic takového jsme si nikdy ani nemysleli. Není nám také jasné, jakou dezinformační kampaň
má MPSV na mysli – autorka článku paní Průšová nijak nekonkretizuje, co jsme měli uvést nepravdivě.
Na článek PhDr. Průšové reagovala v MFDnes z 20. 11. 2001 paní Světla Magniová z Prahy v komentáři s názvem
"Kašlu na spokojený státní orgán, já chci spokojené dítě", z něhož si dovolujeme citovat: "Paní Průšová z
ministerstva práce a sociálních věcí chce zřejmě zdůvodnit, proč je její práce na ministerstvu nanejvýš důležitá, ale
takovými argumenty své setrvání ve funkci pouze zpochybnila. Její sdělení, že pokud dojde k usmrcení dítěte matkou, je
to mimořádná situace, kterou zohledňuje i zákon, mne nepřesvědčilo, že jí jde o blaho novorozeněte. Zdůvodnění, že
nechtěné dítě je od počátku dítě ohrožené, a proto nemůže být státní orgán spokojen, mi vkládá slova: kašlu na
spokojenost státního orgánu, mně jde o spokojenost dítěte a klid matky, která se o ně nemůže postarat a nechce je také
nechat státní byrokracii uvěznit v kojeneckém ústavu... stát nedokáže být dost rychlý a drží dítě v kojeneckém
ústavu v době, kdy miminko potřebuje 24hodinovou péči, lásku, pohlazení a konejšivá slova. To mu tato instituce nemůže
poskytnout, protože sestřičky jsou pouze zaměstnanci a nemohou se citově na procházející děti vázat. Uvažování paní
Průšové jde ovšem jinudy. Ji spíš zajímá, kde matka vzala telefon na paní Vodičkovou a že matka měla dost času a
možností se dítěte zbavit a neudělala to. Zajímá mě, jak to myslela a jak se matka podle ní měla dítěte zbavit!?... A
že matka může být ohrožena na své psychice skandalizováním tohoto postupu, o to se právě paní Průšová horlivě stará. A
v žádných mezinárodních úmluvách, jimiž je Česká republika vázána, není uvedeno, že novorozeně musí před
adopcí protrpět dlouhodobý pobyt v kojeneckém ústavu. Ať se paní Průšová se stejnou horlivostí pokusí navrhnout změnu
špatného zákona o adopci. Nechtěné dítě potřebuje novou maminku ihned, a ne až to státní orgán uzná za
vhodné."
