Ve Velké Británii byl v roce 1989 přijat zákon o dětech, o kterém se u nás v odborných kruzích poměrně často s obdivem hovoří - zejména pokud jde o respektování přání dítěte a jeho pocitů. Britský zákon na rozdíl od našeho hned v prvním článku stanoví, že rozhoduje-li soud jakoukoli otázku ve vztahu k výchově dítěte nebo správě jeho majetku nebo dalších nároků z toho vzešlých, blahobyt dítěte je pro soud nejvyšší prioritou. Pro informaci a jako inspiraci pro naše zákonodárce si z něj dovolujeme stručně citovat:
Při svém rozhodování má soud na zřeteli:
1. přání a pocity dítěte s přihlédnutím k jeho věku a vývoji,
2. jeho fyzické a emocionální potřeby a vzdělávání,
3. pravděpodobný efekt změny okolností,
4. jeho věk, pohlaví, původ a další znaky, které soud považuje za důležité,
5. traumata, jimiž dítě trpělo nebo je v ohrožení, že jimi bude trpět,
6. jak jsou jeho rodiče a další osoby, ve vztahu k nimž soud rozhoduje, schopni naplnit potřeby dítěte,
Pokud soud zvažuje, zda učinit jeden nebo více příkazů podle tohoto zákona, neučiní žádný, pokud nezváží, že vydání příkazu je pro dítě lepší než nevydání.
