Navečer dne 18. ledna 2002 nám volala zoufalá babička, že k nim právě přišla sociální pracovnice, justiční stráž a policie a její sedmnáctileté dceři odebrali dítě, i když je plně kojené. Tvrdila, že Petruška výborně prospívala a úřady proti jejich péči nikdy nic nenamítaly. Jediným důvodem předběžného opatření prý je, že si dosud nevyřídily osobní doklady, které ztratily nebo jim byly odcizeny, a že babička nepožádala o svěření holčičky do své péče. Ani jsme tomu nechtěli uvěřit. Vzápětí jsme ale zjistili, že jiný důvod skutečně neexistuje. Zástupce starosty Horák to dokonce veřejně potvrdil v pořadu ČT "Tady a teď" a později i v "áčku" na Nově, kde o výborné péči matky hovořil také ošetřující lékař. Hned následující pracovní den jsme oddělení péče o děti navrhli, aby dali Petrušku do našeho Klokánku, kde může být i se svou maminkou. Okresní úřad o tuto změnu skutečně požádal. Soud však návrh zamítl s nepochopitelným zdůvodněním, že zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je dle jeho názoru určeno pouze pro krátkodobé pobyty. Proto jsme se opakovaně snažili přesvědčit sociální pracovnici, vedoucí péče o dítě paní Tůmovou i zástupce starosty Úřadu městské části Praha 10 pana Horáka, aby využili svého oprávnění, které jim dává § 30 zákona o sociálně-právní ochraně dětí a udělili souhlas k dočasnému propuštění Petrušky domů, příp. alespoň do Klokánku, sami. Naše snaha však byla marná, třebaže chybějící doklady byly již dávno vyřízené. Nejprve tvrdili, že u předběžných opatření není podle stanoviska ministerstva práce a sociálních věcí propuštění dítěte možné. Ocenili jsme, že během několika dnů nám ministerstvo na naši žádost své stanovisko odfaxovalo - opačné, než jak tvrdili úředníci na Praze 10. Radovali jsme se ale zbytečně. Nepomohly ani naše intervence na magistrátu. Sociální pracovnice i vedoucí OPD stále opakovaly, že soud bude každým dnem. Oni přece navrhují, aby Petruška šla k babičce, žádné souhlasy ale vydávat nebudou. Avšak soudy, jak známo, pracují pomalu. Od té doby už uplynuly víc než čtyři měsíce a Petruška zůstává v ústavu dál. Zatímco zprvu ji mohla matka několikrát denně navštěvovat a kojit, nyní ji smí holčička vidět jen tři hodiny týdně - je totiž plně převedena na pevnou stravu. Už dávno to není veselé, čilé a dobře naladěné batole. O tom se ze záběrů skryté kamery mohli přesvědčit i diváci Áčka. Separační reakce, prokázané a popsané již před desítkami let našimi i zahraničními výzkumy, se nevyhnuly ani Petrušce.
