Nepochyboval, že se stal otcem a hned, když mu ho jeho matka odmítla synka vydat, prostě si ho odvezl. Tak trochu ukradnul! Až ve své vlasti požádal o svěření syna do vlastní péče. Nakonec mu vyhověl i soud v cizině. Hlavně kvůli profesi a „pracovní době“ matky malého námořníčka Tomáška. Živila se prostitucí a miminko nechávala dlouhé hodiny samotné v malém podkrovním pokojíčku, kde bydlela spolu s několika kolegyněmi. S péčí o miminko to měl otec složitější, než původně předpokládal.
„Nemohu se zatím o malého starat. Musím pracovat, jinak přijdu o byt i ostatní majetek. Ale nějak to vyřeším!“ oznámil a ujistil nás, že si syna v budoucnu vyzvedne. Nelhal. Tomáška jezdil navštěvovat, jak jen mohl a zahrnoval ho dárky. Hlavně loděmi, těch měl chlapeček nepočítaně. Zatím dával námořníček přednost měkoučkým plyšáčkům, ale i mezi těmi převažovaly nejrůznější ryby a další mořští tvorové. Neuplynulo ani půl roku a otec oznámil nám: „Budu se ženit a o synka se postará moje manželka.“ Byla to sympatická a milá paní, s Tomáškem si okamžitě padli do oka. I kvůli němu souhlasila se sňatkem, přestože její známost s Tomáškovým otcem trvala sotva pár měsíců. Trochu to vypadalo, že víc miluje svého nevlastního synka, než nového manžela, ale o to víc byl Tomášek spokojenější. Vždyť jinou maminku téměř nepoznal! Po Tomáškovi se všem v Klokánku stýskalo. Byl to tak krásný a milý chlapeček! Útěchou byly časté návštěvy, na které jezdila paní Eva, jeho nová maminka, pravidelně každý měsíc. Vždycky jsme se těšili na její vyprávění o námořníčkovi, který rostl jako z vody. Jednou ale přijela ztrápená a bledá. I Tomášek byl jako vyměněný. Nezvykle zamlklý a vážný. Den před návštěvou slavil už páté narozeniny! „Utíká to, že…“ povzdychla si a pohladila láskyplně Tomáška po kudrnaté hlavičce. Potom, po chvíli váhání dodala: „Budeme se rozvádět a já se bojím, že přijdu o malého,“ svěřila se a stěží přemáhala slzy. Potom se nám svěřila se svým trápením: „Manžela mám stále ráda, ale to víte. V každém přístavu má ženskou a ani se s tím netají!“ Nevěděli jsme, co na to říct, ale po jejím odchodu jsme si umínili, že ji i Tomáškovi musíme nějak pomoct. Příležitost se naskytla hned vzápětí. „Potřebuji od vás potvrzení, že jsem se o syna vždycky vzorně staral, navštěvoval ho a dával dárky!“ řekl hned mezi dveřmi Tomáškův otec a podával nám nějaká úřední lejstra v modrých deskách. „Pojďte dál, na kus řeči!“ vyzvali jsme ho a vyzpovídali. Přiznal, že s manželkou nevychází. „Ale kluk je můj, ne její!“ vyhrknul výhrůžně. Odpovědí mu bylo mlčení, které ho tak trochu vyvedlo z míry.“Vy máte jiný názor, co…“ řekl a dodal: „No, přece by mohl Tomáš na chvíli zase k vám?“ Jeho otázka byla tou poslední kapkou. Dost vehementně a důrazně jsme mu vysvětlili, čeho se na synovi dopouští. Proč by měl Tomášek pobývat v Klokánku, když má milující maminku, která se o něho stará už řadu let? Navzdory svojí dvoumetrové postavě i námořnickým svalům nám dal nakonec Tomáškův otec za pravdu. Dokonce poděkoval! A tak mohl zůstat Tomášek u maminky. Nevlastní, ale o to víc milující. Táta ho navštěvuje a vozí mu z cest čím dál větší lodě!
