V pondělí 29. 8. 2005 v 17.30 hod. zavolal na naše pohotovostní číslo 776 833 333 neznámý muž a rozrušeně se dotazoval, zda by nám mohl anonymně předat dítě. Po kladné odpovědi a ujištění, že se skutečně nemusí obávat prozrazení, uvedl, že jeho manželka asi před půl hodinou porodila syna. Mají ale již hodně dětí a o další se nejsou schopni postarat. Domluvili jsme se tedy, že dva pracovníci naší brněnské pobočky chlapce na smluveném místě převezmou. Krátce po osmnácté hodině jim otec předal prádelní koš s děťátkem, zabaleným do svetru a růžové deky. Omlouval se a říkal, že on i jeho manželka by si přáli, aby šel přímo do rodiny nebo do Klokánku, ne do kojeneckého ústavu. Lístek s tímto přáním byl matkou vložen do košíku. Naši pracovníci miminko ihned odvezli na novorozenecké oddělení nejbližší porodnice v Nemocnici Milosrdných bratří. Zde chlapce nadšeně přijali a po vyšetření nás potěšili zprávou, že je to zdravý, dobře ošetřený novorozenec s porodní váhou 2,5 kg a mírou 48 cm. V nemocnici ho ihned „pokřtili” podle jména přijímajícího lékaře na Péťu a podle košíku na „Plaváčka”. Toto jméno měl i na postýlce. Všichni jsme předpokládali, že chlapce podle přání rodičů přijmeme do Klokánku, odkud co nejdříve přejde do osvojitelské rodiny. Magistrátu však podal návrh na umístění Péti do kojeneckého ústavu a soud mu vyhověl. Poté, kdy jsme si na tento postup stěžovali a kritizovali jej i v médiích, sešel se urychleně aktiv náhradní rodinné péče krajského úřadu a pro chlapce vybral náhradní rodinu. A tak desetidenní Péťa k naší velké radosti místo do kojeneckého ústavu šel z porodnice přímo do náruče nových rodičů. Kéž by tomu tak bylo vždycky!
