Na FOD v Praze se obrátila adoptivní matka se žádostí o nalezení náhradní rodiny pro svou osmiletou dceru Danu. Uváděla, že už na ni nemá nervy a nejraději by nám ji předala ihned. Podala již sice návrh na její umístění do dětského domova, ale raději by dala přednost náhradní rodině. Ve zmíněném návrhu, který současně předložila, uvádí, že dítě soustavně krade a lže. Dle zjištění psychiatra se jedná o nahrazování emočních potřeb potřebami materiálními. Svého jednání je si plně vědoma, má nejméně průměrnou inteligenci a veškeré podmínky nutné pro zdárný vývoj. Svým chováním nepříznivě ovlivňuje mladšího sourozence. Náhradní rodinu, ochotnou přijmout dítě s poruchami chování, jsme naštěstí nalezli během několika dnů. Po vzájemné dohodě si budoucí pěstouni dne 29. 9. 1999 pro Danušku přijeli na FOD. Byl sepsán záznam o předání dítěte, které ochotně se svými novými rodiči odešlo.
Danuška si v novém, citově vřelém prostředí rychle zvykla a byla tu velmi spokojená. Poruchy chování, které matka
popisovala, vymizely a holčička patřila i ve škole mezi nejlepší žáky, jak po stránce prospěchové, tak po stránce
chování. Své nové mamince se svěřila, že byla surově bita nejen za lhaní a krádeže, ale i za známky a při učení. O
návratu zpět nechtěla ani slyšet. Přesto si matka pro Danušku v lednu 2000 přijela s tím, že ji chce pouze na víkend,
což stvrdila svým podpisem. Z víkendu se dívenka vrátila vyděšená. Říkala, že se stále učili,. I ve vlaku musela
počítat. Nešlo jí to, byla to látka, kterou ještě nebrali. Při učení byla bita. Několikrát denně se pak budoucí
pěstounky ptala, jestli ji nedá zpátky. Po těchto zkušenostech se další víkendy již nerealizovaly.
Dne 6. 2. 2000 napsala matka Danušce takovýto dopis: "Vůbec se mi nelíbí, že toho moc neumíš. Z matematiky je to na
propadnutí, z češtiny žádná sláva, pouze měkké a tvrdé slabiky Ti jdou výborně. Tohle by tedy vůbec nešlo. Buď se
začneš učit, nebo sbalíš kufry a vrátíš se zpátky a budeme se učit jako v první třídě - pořád, pořád a pořád. To ti
vůbec nevyhrožuji, to je realita. S tím, co umíš, by Tě nevzali už ani k těm kravám. Posílám Ti sešit a obálky. Na
každé stránce je 22 řádků, vedle sebe budeš mít dva sloupečky, tj. dohromady 44 příkladů. Na druhé straně spočítáš
každý den dvě slovní úlohy a na zbytku stránky budeš mít cvičení z českého jazyka nebo diktát. To budeš dělat každý
den. V sobotu, v neděli a o prázdninách také. Potom tu stránku vytrhneš, dáš do obálky (jsou číslované, začneš od
jedničky) a pošleš. Za pátek, sobotu a neděli budou v obálce tři listy. A jestli se dozvím, že jsi přišla do školy
nepřipravená (však Ty dobře víš, o čem mluvím), tak ještě ten den jedeš napořád zpátky domů." Současně nám matka
zaslala na vědomí dopis adresovaný řediteli základní školy, ve kterém uvádí, že "přes veškerou péči manželů B. je ona
plnoprávným a jediným rodičem Danušky a v této souvislosti žádá o následující: zaslání fotokopií všech sešitů dítěte a
ostatních školních prací kromě výkresů za poslední dva měsíce, srovnání výkonů dítěte s ostatními dětmi v matematice,
českém jazyce a v prvouce, pravidelné zvaní na třídní schůzky a možnost kdykoli navštívit či zavolat vyučujícímu. Na
pokrytí zvýšených nákladů na reprografii a na poštovné zasílá na adresu školy částku dvě stě korun". Matce jsme
sdělili, že její požadavky jsou zcela nepřiměřené, že by se jednalo o přetěžování dítěte a že i s ohledem na obsah
dopisu jde o psychické týrání. Na to k našemu údivu řekla, že to ví, že ji týrá. Za deset dní poslala Danušce další
dopis: "Já vím, že máš maminku a tatínka moc ráda, ale přesto všechno si o víkendu pro Tebe přijedeme a pojedeš zpátky
k nám. Rozluč se tedy s kamarádkami a připrav si věci. Zpátky zatím nepojedeš a od pondělka budeš chodit do školy tady.
Myslím, že Ti vůbec nepomůže, že budeš vzdorovat, utíkat, předvádět se apod. Do žádného výchovného ústavu nepůjdeš,
pokud zase někde něco neukradneš. Ale takové věci Ty už přece dávno neděláš, takže o tom nemá význam přemýšlet. Vracíš
se kvůli tomu, že to chci já. Není to kvůli tomu, že se špatně chováš, nebo kvůli tomu, že by se o Tebe tatínek s
maminkou špatně starali. Zatím se měj a ahoj asi v pátek (přesně ještě nevím)."
Naléhavě jsme se snažili přesvědčit okresní úřad v Jindřichově Hradci, aby podal návrh na předběžné opatření o svěření
nezletilé do péče manželů B., leč marně. Prý jsme je obešli a oni žádný důvod k zásahu nevidí. Bohužel o návrhu na
pěstounskou péči, který budoucí pěstouni podali již v září předešlého roku, nebylo z důvodu kompetenčního sporu dosud
ani jednáno. Za několik dní telefonovala rozrušená paní B. s tím, že matka si pro dceru jede, dokonce prý s policejním
doprovodem. Matce jsme se vzápětí dovolali na mobil a snažili se ji od jejího úmyslu odradit. Poukazovali jsme na
předchozí problémy, které by se nesporně opakovaly, na to, že dítě výborně prospívá, že dceru manželům B. dobrovolně
předala a ona k ní nechce, že budoucí pěstouni ji odmítají vydat a z právního hlediska se ničeho nezákonného
nedopouštějí - dítě převzali s jejím souhlasem a navíc každý je povinen zabránit týrání dítěte, a to i psychickému.
Vydání dcery by mohl nařídit pouze soud, na který se může obrátit. Matka však trvala na svém. Naštěstí přijela bez
policejního doprovodu a noví rodiče Danušku nevydali - aby ji uchránili psychického stresu, odvezli ji ke svým známým.
Matka tedy odjela s nepořízenou, avšak vzápětí skutečně podala návrh na vydání dcery zpět do své péče.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl dne 17. 8. 2000 v souladu s přáním dítěte a holčičku svěřil do pěstounské péče
manželů B. Rozsudek je již pravomocný - matka se ani neodvolala.
