To manželé Ulrichovi odmítali a poukazovali na špatné podmínky u matky. Bohužel úřady se postavily na stanovisko matky, dvouletou holčičku budoucím pěstounům odebraly a vrátili ji matce. Zanedlouho nato byla Anetka z důvodu týrání hospitalizována v nemocnici (při příjmu zjištěny četné podlitiny, hematomy, otoky a exkoriace téměř po celém těle včetně obličeje, poranění ústní dutiny, vytrhané vlasy a dvě neošetřené již zhojené zlomeniny staré několik týdnů) a poté umístěna do ústavní péče, třebaže ji její dřívější náhradní rodiče chtěli zpět.
O její další osud jsme se proto začali zajímat a Okresní úřad v Pelhřimově jsme požádali o sdělení, co brání tomu, aby
Anetku svěřil do předpěstounské péče manželům Ulrichovým, které holčička stále považovala za své rodiče.
Z odpovědi přednosty tohoto úřadu ze dne 2. 6. 1997 citujeme: "Anetka se narodila dne 12. 2. 1994 a matka ji ihned
po porodu ponechala v péči manželů Ulrichových, s nimiž se dohodla ještě před narozením dítěte na jeho pozdějším
osvojení. Osvojena však nikdy nebyla. K předání dítěte došlo bez jakéhokoli právního titulu. Dle informací z OÚ Most
byl manželům tento způsob náhradní rodinné výchovy rozmlouván s poukazem na nebezpečí, že matka si vše rozmyslí a bude
požadovat vrácení dítěte. V červnu 1994 matka skutečně svůj souhlas s osvojením odvolala a požadovala vrácení dcery do
své péče. To manželé Ulrichovi odmítali, což bylo protiprávní. K návrhu matky vydal okresní soud v Pelhřimově dne 8. 7.
1994 předběžné opatření, jímž manželům Ulrichovým uložil, aby nezletilou Anetu odevzdali do péče matky. Ti podali
odvolání a současně návrh k okresnímu soudu v Mostě na její svěření do své výchovy podle § 45 odst. 1 zákona o rodině.
Odvolání bylo vyhověno, předběžné opatření zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu v Pelhřimově k dalšímu řízení. Ten věc
dne 7. 12. 1994 postoupil okresnímu soudu v Mostě. OS Most ve věci rozhodl až 4. 9. 1995 tak, že nezletilou předběžně
svěřil do péče manželů Ulrichových. Na základě odvolání matky však krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 15.
2. 1996 uložil oběma manželům odevzdat nezletilou do péče matky, a to s odůvodněním, že podle zákona o rodině mají
rozhodující úlohu při výchově dětí rodiče a Aneta byla v rodině Ulrichových bez jakéhokoli právního titulu, původně se
souhlasem matky, od června 1994 již bez jejího souhlasu. Manželé Ulrichovi nadále odmítali nezletilou vydat. V červnu
1996 podala matka návrh na výkon rozhodnutí. Dne 28. 6. 1996 rozhodl OS Most na návrh OPD OÚ Most tak, že nařídil
předání nezletilé do dětského domova v Mostě a to poté, když v rodině Ulrichových došlo dne 24. 6. 1996 ke smrtelnému
úrazu nezl. Kryštofa, nar. 17. 1. 1996, jehož převzali dne 2. 2. 1996 za účelem pozdějšího osvojení. Věc vyšetřuje
policie a není možno odpovědně prohlásit, zda manželé nesou na celé tragédii nějakou vinu. Pokrevní matka si dítě z
dětského domova vyzvedla na základě rozhodnutí okresního soudu v Mostě dne 12. 7. 1996. Matka je rozvedená a v péči má
další tři nezletilé děti. V bytě bylo vždy čisto, uklizeno, bez hygienických závad, děti byly vždy čisté a upravené, ve
škole relativně kladně hodnoceny. Po převzetí Anetky bylo v rodině matky provedeno opakovaně šetření a rodině byla
věnována zvýšená pozornost. Dne 18. 3. 1997 oznámila klinická psycholožka OPD, že matka se dostavila s Anetkou, která
má modřiny v obličeji. V nemocnici byla zjištěna další zranění a na základě soudního rozhodnutí byla Anetka dne 21. 3.
1997 přímo z nemocnice převezena do ústavní péče. Matka byla obviněna z trestného činu týrání svěřené osoby, její péče
o ostatní děti je sledována." Závěrem se uvádí, že okresní úřad v Pelhřimově nemá možnost, jak v současné době
vyhovět či napomoci snaze manželů Ulrichových.
K našim doplňujícím telefonickým dotazům bylo sděleno, že hlavní překážkou svěření nezletilé zpět do péče manželů
Ulrichových je skutečnost, že dosud není skončeno řízení ve věci úmrtí nezl. Kryštofa a není známo, zda na něm nenesou
manželé Ulrichovi vinu.
Na základě toho jsme vyžádali od okresního státního zastupitelství v Mostě zprávu, v jakém stadiu je řízení ve věci
úmrtí nezl. Kryštofa a zda přichází v úvahu trestní odpovědnost zmíněných manželů. Z této zprávy ze dne 8. 9. 1997
vyplynulo, že dne 30. 7. 1997 byla podána obžaloba na Rudolfa D. pro nedbalostní zavinění smrti nezletilého (§ 224
odst. 1 tr. zák.). Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zakládaly trestní odpovědnost jiných osob. V závěru se
konstatuje, že takto budou informovány i státní orgány, rozhodující o výchově nezletilé, pokud o to požádají. Tuto
zprávu jsme dne 18. 9. 1997 všem těmto orgánům zaslali a OÚ Pelhřimov opětovně požádali o svěření nezletilé do
předpěstounské péče manželů Ulrichových s tím, že s ohledem na obsah zprávy a přetrvávající citové vztahy mezi nimi a
nezletilou, která se již půl roku nachází v ústavní péči, se toto řešení jeví jako nejvhodnější.
V odpovědi vedoucího referátu sociálních věcí a zdravotnictví OÚ Pelhřimov ze dne 20. 10. 1997 se uvádí, že varianta
předpěstounské péče byla samozřejmě zvažována a shodně s námi ji i okresní úřad považuje za nejrychlejší a
nejschůdnější způsob, jak ukončit zbytečný pobyt dítěte v ústavu. V současné době by to však byl postup riskantní a
neodpovědný, neboť matka s tím nesouhlasí, soud jednání odročil za účelem vyhledání otce dítěte a zjištění, zda má o
výchovu nezletilé zájem a zájem o její svěření navíc projevili i prarodiče ze strany matky. K navrhovanému řešení je OÚ
připraven přistoupit okamžitě, jakmile bude situace přehlednější. Při telefonickém projednání jsme vyjádřili názor, že
zmíněné varianty považujeme za zcela nereálné, neboť v případě skutečného zájmu jej mohli otec i prarodiče už dávno
projevit, nehledě na pravděpodobnou problematičnost jejich výchovného prostředí.
Koncem roku 1997 nám paní Ulrichová s nadšením oznámila, že Anetku již od Vánoc mají na základě rozhodnutí okresního
úřadu v Pelhřimově doma. Její radost však netrvala dlouho. Celá zoufalá nám koncem března zavolala a s pláčem sdělila,
že jí přišel telegram od ředitele zvláštní školy internátní, kde je prý Anetka stále ve stavu, aby ji okamžitě odvezla
zpátky do ústavu. Prý tam musí být až do pravomocného rozhodnutí soudu. Do ústavu hned volala a bylo jí sděleno, že
pokud Anetku nepřiveze dobrovolně, bude jí odebrána za asistence policie.. Údajně mají soudní příkaz, který musí
splnit. Paní Ulrichovou jsme se snažili uklidnit s tím, že se musí jednat o nějaké nedorozumění a samozřejmě jsme jí
poradili, aby Anetku nikam nevozila.
Vzápětí jsme s úžasem zjistili, že zmíněný příkaz skutečně existuje. Podepsán byl předsedkyní senátu okresního soudu v
Pelhřimově JUDr. Marcelou Pechovou, datován dnem 23.3.1998 a adresován zvláštní škole internátní. Mimo jiné se v něm
uvádí: "Soud Vás důrazně vyzývá k dodržování usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21.3.1997 čj. 6 Nc
343/97-7, které nabylo právní moci dne 12.4.1997, a podle kterého má být nezletilá umístěna ve Vaší škole. Toto
rozhodnutí nadále trvá, je nutno se jím řídit, je pravomocné, vykonatelné, dosud nebylo žádným dalším rozhodnutím soudu
zrušeno a ani nezaniklo ze zákona. Sama matka nezletilé se dostavila k soudu, na toto rozhodnutí poukazovala, když dále
uvedla, že návratem dcery do domova bude zajištěn její klidný vývoj do doby, než bude rozhodnuto o tom, komu má být
svěřena do výchovy. Matka má obavy, že současná výchova Anetky ze strany manželů Ulrichových bude účelově zaměřena tak,
aby mezi nimi a Anetkou vznikaly vzájemné citové vazby, ale prostředky, kterými tohoto účelu bude dosahováno, se zcela
jistě nebudou shodovat s řádnou výchovou nezletilého dítěte." Opravdu jsme nevěřili svým očím. Nejen proto, že
paní předsedkyně poskytuje matce, v jejíž péčí holčička utrpěla tak závažných zranění, tolik sluchu, ale i proto, že
věděla o pravomocném svěření Anetky do předpěstounské péče manželům Ulrichovým, a to orgánem k tomu věcně i místně
příslušným. Toto rozhodnutí totiž automaticky ruší předchozí rozhodnutí o umístění dítěte do ústavu. Pan ředitel
nakonec na naše naléhání a právním vysvětlení ponechal Anetku tam, kde byla šťastná a spokojená.
Přesto i potom si manželé Ulrichovi prožili ještě další dva měsíce stresu a hrůzy z toho, že jim Anetka bude opět
odebrána. Dne 22.7.1998 JUDr. Marcela Pechová pod sp.zn. P 116/97 rozhodla, že jsou povinni odevzdat Anetku do péče
Zvláštní školy internátní v Horní Plané a že Okresní úřad v Pelhřimově se zprošťuje výkonu funkce opatrovníka. Toto
rozhodnutí bylo předběžně vykonatelné, tj. ihned po jeho doručení. V odůvodnění se uvádí, že "matka sice rozhodla o
tom, že předá nenarozené dítě a pak nezletilou Anetu do péče manželů Ulrichových s tím, že tito nezletilou nezrušitelně
osvojí, pak krátce po narození nezletilé své rozhodnutí změnila a domáhala se navrácení nezletilé do své péče a rodiny.
Manželé Ulrichovi již v době, kdy se matka takto rozhodla, věděli o tom, že je nezletilá u nich bez právního důvodu.
Tuto skutečnost potvrdila i následná rozhodnutí soudu a manželům Ulrichovým byla uložena povinnost, aby nezletilou
vrátili do péče matky. Manželé Ulrichovi tuto skutečnost nerespektovali. Matka postupovala v tomto případě řádně,
snažila se o návrat nezletilé soudní cestou. Když manželé Ulrichovi viděli,že matka se domáhá návratu nezletilé do své
péče, rovněž také uvažovali situaci řešit tak, že by matce umožňovali styk s nezletilou, takto ovšem nečinili. Snažili
se nezletilou na sebe a svou rodinu účelově citově vázat tak, aby její přechod do rodiny matky byl co nejvíce ztížen. O
této fixaci nezletilé na manžele Ulrichovy svědčí i ta skutečnost, že když byla nezletilá umístěna na základě
rozhodnutí soudu do dětského domova, pak nezletilá tuto situaci velice těžce nesla, začal se u ní projevovat psychický
stres, noční pomočování a noční děs. Matka nezletilé převzala nezletilou z Dětského domova v Mostě za situace, kdy
nezletilá nebyla vůbec ze strany manželů Ulrichových připravena na přechod do její rodiny. Manželé Ulrichovi
ovlivňovali výchovu nezletilé do jejího věku dvou a půl let a tento vliv se projevil zejména v období Vánoc a v období
jejích třetích narozenin v tom směru, že nezletilá nebyla spokojena s dárky, které k Vánocům a narozeninám dostala a
začala se rozvzpomínat na to, jaké dárky dostala v rodině manželů Ulrichových. V tomto směru je nutno poukázat na
nevhodné působení manželů Ulrichových na nezletilou, kdy přestože věděli, že nezletilá u matky přejde do rodiny se
třemi dalšími sourozenci a také rodina nebude moci poskytnout nezletilé sociální zázemí, které jí poskytovali oni, z
provedeného dokazování nevyplynulo, že by nezletilou na přechod do této situace připravovali. Z těchto důvodů soud tedy
rovněž nepovažuje výchovné prostředí u manželů Ulrichových pro nezletilou za vhodné. Z dosavadního dokazování
vyplynulo, že manželé Ulrichovi nezajišťovali řádnou výchovu o nezletilou, užívali nevhodné výchovné prostředky
vzhledem k výchově nezletilé a je zde důvodná obava, že se budou snažit současnou výchovu nezletilé zaměřit tak, aby na
ně byla silně citově fixována a zejména zde je důvodná obava, že k tomuto budou používat výchovné prostředky, které
nepovedou k zajištění řádné výchovy nezletilé, jak se již projevovalo v době, kdy byla nezletilá vrácena do péče matky.
Soud rozhodl o tom, že je nutno nařídit podle par. 102 o.s.ř. předběžné opatření o uložení povinnosti manželům
Ulrichovým odevzdat nezletilou do péče Zvláštní školy internátní v Horní Plané, když soud rozhodl o umístění nezletilé
opětovně do ústavu, kde již byla umístěna, když v tomto ústavu byla na pobyt v něm adaptována, nebylo zjištěno, že by v
tomto ústavu strádala. V tomto ohledu je nutno ještě poukázat na to, že je sice pravdou, že zákon o rodině ukládá, že
než je dítě umístěno v ústavu, soud by se měl snažit zajistit pro dítě výchovné prostředí tak, aby bylo předejito jeho
umístění do ústavu, v tomto případě by bylo možno nezletilou umístit do péče prarodičů, avšak v žádném případě není
ještě dokazování v této věci provedeno natolik, aby mohlo vést spolehlivě k závěru, že výchovné prostředí prarodičů
bude splňovat podmínky pro výchovu nezletilé Anety."
Zproštění Okresního úřadu v Pelhřimově výkonu funkce kolizního opatrovníka nezletilé odůvodnil soud tím, že "svým
rozhodnutím ze dne 18.12.1997 o svěření nezletilé do dočasné péče manželů Ulrichových jako budoucích pěstounů zcela
nevhodně zasáhl do probíhajícího soudního řízení o úpravě poměrů nezletilé a porušil dosud platné usnesení soudu o
předběžném opatření. Dále také nebylo toto rozhodnutí vhodné ve vztahu k právu nezletilé a hájení jejích zájmů na to,
vyrůstat ve stabilním výchovném prostředí, které by vedlo k jejímu řádnému a klidnému psychickému vývoji a podněcovalo
rozvíjení její osobnosti, která byla v útlém dětství v nejednom případě psychickým stresem ovlivněna. Řádná péče o
nezletilou, tedy aby bylo zajištěno její nasycení, dostatek oblečení, teplo pro ni, neznamená, že je dítě také řádně
vychováváno, a pokud by nezletilá nadále setrvávala v prostředí manželů Ulrichových, mohlo by dojít k dalšímu narušení
řádné výchovy nezletilé. Do funkce kolizního opatrovníka nezletilé soud ustanovil Okresní úřad v Českém Krumlově, v
jehož obvodu se nachází ústav, kam by měla být nezletilá umístěna a tento úřad by měl lépe hájit zájmy nezletilé. Tento
úřad bude mít také možnost užšího kontaktu s domovem, kde bude a má být nezletilá umístěna, tímto by měl mít také
možnost výkon opatrovnictví vést zcela v zájmu nezletilé, aby již v budoucnu nikdy nedošlo k poškození jejích zájmů a
aby nezletilá již nikdy nemusela plakat, aby její situace byla řešena v co nejkratší době, objektivně a zcela v jejím
zájmu, bez psychického vlivu na nezletilou."
Nad rozhodováním a názory této soudkyně nám zůstával rozum stát. Manželé Ulrichovi její rozhodnutí nerespektovali a
Anetku do ústavu nedali.. Denně pak s hrůzou čekali, zda nedojde k výkonu rozhodnutí. To se naštěstí nestalo. Krajský
soud v Českých Budějovicích svým rozhodnutím ze dne 30.9.1998 odvolání manželů Ulrichových vyhověl, povinnost odevzdat
Anetku do ústavu zrušil a Okresnímu úřadu v Pelhřimově funkci opatrovníka ponechal.
Dne 9.3.1999 konečně rozhodl Okresní soud v Pelhřimově (naštěstí již ne JUDr. Pechová, která povýšila k odvolacímu soudu), že již pětiletá Anetka se svěřuje do výchovy manželům Ulrichovým a že styk Anetky s prarodiči se zakazuje. Matka byla pravomocně odsouzena pouze k podmíněnému trestu odnětí svobody, avšak rodičovské zodpovědnosti k nezletilé zbavena nebyla a nadále tedy zůstala jejím zákonným zástupcem. Rozhodování JUDr. Pechové v případě Anetky je podle našeho názoru možno označit za systémové týrání, tj. týrání systémem, který má dítě chránit.. Naštěstí přes všechna traumata, kterými mezi druhým a čtvrtým rokem Anetka prošla, je to velmi optimistické, hodné a vyrovnané dítě - nesporně proto, že v nejútlejším věku, kdy dítě nejvíc potřebuje láskyplnou péči rodičů, se jí takové péče a lásky dostalo. Tento smutný případ se šťastným koncem zároveň potvrzuje tezi, že první dva roky jsou pro vývoj osobnosti člověka, jeho psychickou odolnost a vyrovnanost klíčové.
