Praha 14. 6. 2008
Vážení,
k napsání tohoto dopisu mě „vyprovokoval“ článek ve Zpravodaji 1/2008 o malé
Jindřišce a 14 rozezlených příspěvků na internetu.
V Bohnicích Zelenohorské ulici mám 3 sekáče a malá Jindřiška s maminkou k nám
chodily nakupovat. Jindřiška byla občas velmi svéhlavá a trucovitá, paní s ní měla hodně práce. Ulicí se neslo, že paní
v bytě bydlí pod cizí identitou a sama paní se několikrát zmínila, jak strašné věci prožila a jak těžký měla život. V
jejím obličeji se to určitě podepsalo, protože mi ze začátku připadala jako babička s vnučkou a vzhledem k jejímu třesu
hlavy a způsobu mluvení jsem si říkala, že má určitě psychické problémy.
Až po přečtení Vašeho článku jsem poskládala střípky dohromady. Ještě asi týden
před její smrtí jsem s paní mluvila, šla od lékaře, byla bledá a stěžovala si, jak je jí špatně.
Proto mě velice zlobí, že na internetu bylo 14 rozezlených ohlasů určitě od lidí,
kteří Vás soudili jen podle falešných informací. Jak snadno se dá zmanipulovat veřejné mínění.
Jsem ráda, že má vše dobrý konec a Jindřiška se dostala k Vám. Přeji jí, aby ten
svůj tragický osud zdárně překonala a v životě ji už nic špatného nepotkalo. Vám přeji hodně síly a úspěchů v boji s
větrnými mlýny v podobě různých institucí a byrokracie a děkuji že jste.
S pozdravem
A.K. Praha
