„Měla jsme ho hlídat jen den, ale je to už týden. Kamarádka, jeho máma, zmizela a na Michalova otce nemám kontakt!“ povzdychla si a dodala, že už dál pomáhat nemůže. Malý Míša si v Klokánku rychle zvyknul. Roztomilý okatý chlapeček zářil jako sluníčko. Stále se smál a jeho úsměv byl nakažlivý. Tatínek ho chodil navštěvovat, jak jen mohl, a snažil se těžkou situaci nějak zdárně a hlavně rychle vyřešit. Doma ale se synem zůstat nemohl, kdo by ho živil? K našemu velkému údivu přibyl po pár měsících do Klokánku Míšův bratříček, malý Christos. Miminko mělo necelé tři kila a neustále plakalo. Navíc, v rodném listu nemělo uvedeného otce. Míšův táta si byl svým otcovstvím jistý, ale nebyl s matkou sezdaný a ona ho coby otce dítěte neuvedla. Na miminko tedy ze zákona neměl jeho otec žádný nárok a nemohl si ho brát ani na víkendové návštěvy. Jak tuto tolik zapeklitou situaci řešit? Míšův otec přišel s nápadem, že si nechá udělat na vlastní náklady testy DNA a tím dokáže svoje otcovství. Zaplatil téměř deset tisíc korun a s testovací soupravou se dostavil do Klokánku. „Prosím, odeberte malému sliny a za pár dní bude jasno! U soudu mi slíbili, že o všem rozhodnou rychle, aby mohli oba synové ke mně!“ líčil radostně a dodal: „Domluvil jsem se s mámou, babičkou chlapců, že přiletí z Bulharska a bude žít tady. Postará se mi o děti a já je všechny zabezpečím.“ Nápad zněl pěkně a logicky, ale uskutečnit nešel. K testování musela dát souhlas matka, coby jediný zákonný zástupce, a ta byla nezvěstná. Nezbývalo, než se obrátit s žádostí na soud, aby za nepřítomnou matku určil opatrovníka a ten potom povolil testování. Jenže, vzhledem ke všem lhůtám, mohlo toto řešení trvat dlouhou řadu měsíců! Naštěstí, tak jako v mnoha dalších případech, pomohla náhoda. A také dobrá práce policistů. Matku objevila hlídka v zapadlém nočním podniku o několik set kilometrů dál! Po dlouhém přemlouvání a vyjednávání nakonec byla ochotná podat s otcem souhlasné prohlášení o otcovství k jejich miminku. Možná se zdá, že na tento příběh dvou malých chlapečků neměl Klokánek nějaký zásadní vliv. Ale svůj díl pomoci přece jen Klokánek odvedl. Poprosili jsme firmu prodávají testy DNA, zda by vzhledem k výjimečnosti situace, nevrátili otci peníze za testy a oni souhlasili. Za takto nečekaně získané finanční prostředky zakoupil otec dvě hezké postele a nějaký nábytek do dětského pokoje. Ostatní nemusel. Kočárek, hračky i další vybavení mu poskytl Klokánek. Tety se spřátelily s babičkou chlapců a pomohly jí zorientovat se ve všem, co k péči o dva vnuky potřebovala. Zašly s ní k dětské lékařce, ukázaly, kde je pohotovost i budoucí školka. Sociální pracovnice Klokánku zase pomohla babičce s žádostí o dětské přídavky a dalšími úředními náležitostmi, kterých bylo víc než dost. „U nás doma v Bulharsku mě varovali. Prý jsou Češi uzavření a nemají cizince rádi. Já ale poznala jen samé hodné lidi a za všechno moc děkuji!“ uslyšeli jsme k naší velké radosti od babičky a její slova nás hodně dlouho hřála u srdce!
