Navíc je nutné zastoupit nemocné kolegyně a tak teta zůstává v Klokánku i dlouhé tři týdny. Málo placená a velmi náročná práce si vybírá daň na zdraví všech těch skvělých žen, které v Klokánku pracují. Ani financování provozu není v těchto dnech zrovna jednoduché. Kvůli nedostatku pracovníků se musí dočasně uzavřít některé byty a tím se dostává každý Klokánek do ztráty, kterou nelze nahradit. Celospolečenské klima plné nejistot a obav z budoucnosti nové sponzory také nepřivádí, a tak je občas potíž koupit dětem vše, co by si jistě zasloužily. Nejedná se samozřejmě o základní potraviny a oblečení, ale na nějaké lahůdky, které by zvedly dětem náladu a vykouzlily tolik potřebný úsměv na jejich tvářičkách, peníze rozhodně nezbývají. Všichni jsou proto vděční každý dar, který potěší srdce nejmenších obyvatel Klokánku. Třeba za jablíčka ze zahrady, nebo dorty z cukrárny, které přivezl pan majitel. A také za peníze, z kterých tety dětem napekly vánočky a zároveň je naučily plést z těsta copánky. To aby u večerní pohádky mohly vzpomínat na svátky. Že je ve váze kytka s malovanými vajíčky místo lesklých vánočních ozdob, nikomu vůbec nevadilo! Jak už bylo řečeno, je velmi těžké udržet dobrou náladu mezi dětmi, které prožily tolik zklamání a bolesti. Je těžké vytvořit atmosféru pohody a klidu. A je těžké udržet chod Klokánku, aby složitý mechanismus nezadrhnul. Aby děti mohly být přijímány i propouštěny tak, jak nařizuje zákon. A měl se o ně kdo starat. A dostal na to starání dostatek peněz. A také aby všichni v Klokánku mohli spát v postelích, které se nerozpadají, prát v pračce, která funguje a jíst z neoprýskaných talířů… Všem hodným lidem, kteří myslí na ostatní, Klokánek děkuje. Bez nich by nemohl poskytnout dětem všechno, co potřebují a co si zaslouží! Mějte se hezky a prosím, myslete i na nás! Děkujeme!
