Pepíčka jsme tedy znovu přijali – těžce podvyživeného, špinavého a hladového. Za dobu rok a půl trvající „péče“ matky přibral jen 40 dkg. Byl velmi slabý, nevydržel běhat jako ostatní děti jeho věku, stále se chtěl vozit v kočárku. Od počátku ale „snědl, na co přišel“ a deficit na váze rychle dohnal. Zesílil a jeho fyzická zdatnost se rychle zvyšovala. Dnes se Pepíček projevuje jako naprosto zdravé, usměvavé a šikovné dítě, od počátku návratu do Klokánku bez jakýchkoli projevů agresivity nebo nezvladatelnosti. Jak by asi dopadl, kdyby se ho matka sama nevzdala? Pro svou milou povahu si Pepíček každého hned získal. V dubnu 2013 i jeho potkalo největší štěstí. Našli se pro něj určitě ti nejlepší rodiče, kteří již mají v pěstounské péči o několik let staršího chlapce. Když s nimi tříletý Pepíček radostně odjížděl, zamával nám a řekl, že už musí jet za svým bráškou. Hodně štěstí!
Matka si po roce vzpomněla, dítě hned dostala
Roční Pepíček byl přemístěn do Klokánku z kojeneckého ústavu na podzim roku 2010. Matka o něj neprojevovala žádný zájem. Chlapeček u nás strávil tři měsíce a za tu dobu se z miminka stalo roztomilé batole vývojově na úrovni svého věku. Poté matka zájem projevila a Pepíček jí byl svěřen do péče. Po roce a půl kontaktovala Klokánek sociální pracovnice s tím, že matka už dítě nechce, protože je nezvladatelné a agresivní.
