Sociální pracovnice se okamžitě spojila s příslušnými úřady. Po lékařské prohlídce ale musela matka do nemocnice a Lojzík směl zůstat u nás. Jedl speciálně navrženou stravu, aby měl dostatek živin potřebných k růstu i budování svalové tkáně. A jedl rád! Vychutnával každé sousto s takovou vášní, že by mohl okamžitě natáčet nějakou reklamu na jídlo! Jen jeho ruka dělala dětské lékařce starosti. Měl ji zkroucenou a nemohl otevřít dlaň. Jako by mu ztuhla zaťatá v pěst. „ Bude to chtít operaci!“ konstatoval ortoped a vypsal žádanku. Operaci měla provést specializovaná klinika, kam se jezdili léčit i zahraniční pacienti nebo vrcholoví sportovci. Pro Klokánek žádný problém, dovézt tam Lojzíka. Jedna z tet byla ochotná s ním i pobýt po celou dobu hospitalizace, aby mu nebylo smutno. Vše již bylo naplánováno, ale… Tohle slovo nemá v Klokánku nikdo rád, protože téměř vždy znamená nějaké komplikace. Jinak to nebylo ani nyní. Maminka se v nemocnici uzdravila, a mohla si vzít svého synka domů. Její problémy ale nezmizely. Neměla peníze! Coby samoživitelka měla dle našeho zákona tak malé životní minimum, že jí sotva stačilo na přežití. Na dlouho cestu tam a zpět s Lojzíkem rozhodně ne. „Nikam s ním nepojedu,“ zavrtěla hlavou rezolutně. „Nemám peníze!“ O pomoci nechtěla ani slyšet: „Lojzík nemá nic na sebe. Já taky ne. Do nemocnice se prostě nejede! A dejte mi pokoj. Je to můj syn, ne váš!“ Její odmítavá reakce všechny nemile překvapila. Lojzík si z Klokánku odnášel nové oblečení, hračky, boty a dokonce i malé kolo. Jen aby byl spokojený a šťastný. I pro maminku byla nachystaná taška s oblečením, a základní potraviny do začátku. Přesto neměla zájem vyřešit synův závažný zdravotní hendikep. Vždyť nemohl ani držet pastelku, natož pero, až půjde do první třídy! Před Klokánkem vyvstal úkol, jak malému chlapci pomoct. Téměř každodenní návštěvy přinesly ovoce až téměř po měsíci. Maminka rezignovala! „Víte, já jsem hloupá, na mě se musí pomalu…“ řekla na svoji omluvu. Nechala se dovézt s Lojzíčkem na kliniku, kde s ním zůstala týden. Po týdnu, kdy služební auto oba vyzvedlo, ukazoval pyšně Lojzík ruku v obinadle a také velkého plyšáka. Dostal ho od hodné sestřičky a jejích kolegyní! V současné době se chystá Lojzík do první třídy. Ruku má v pořádku, ale jeho maminka stále nemá peníze. Školní vybavení i oblečení mu daroval Klokánek.
