Je to chytrá a inteligentní dnes už mladá dáma. V Klokánku byla ze začátku nešťastná. Plakala, chyběli ji sourozenci, měla o ně obavu, protože byla zvyklá se o ně plně starat, přestože jí bylo teprve 15 let.
Výborně se učila. Byla ambiciózní a cílevědomá. A to ji drželo nad vodou. Dokázala se vlastní pílí dostat na střední zdravotní školu. Začala se věnovat sama sobě, dohánět všechno, na co předtím neměla čas ani prostor. Začala se usmívat. Začala se smát. Začala žít. Zapojila se mezi nás, začala potřebovat a vyžadovat blízkost dalších lidí, byla vstřícná a přátelská.
Chtěla zůstat s námi dál v Klokánku, jenže to zákon neumožňoval. Její roční pobyt v zařízení už prodloužit nešlo. Ve spolupráci s OSPOD se podařilo najít volné místo v dětském domově ve stejném městě. Lenka tak mohla pokračovat dál ve studiu, aniž by musela měnit školu. Stále nás chodí navštěvovat a je s námi v kontaktu. Když něco potřebuje, přijde za námi. Už je samostatná, na jaře jí čeká maturita a pak práce v nemocnici. Plánuje, že bude dál studovat dálkově a možná nás všechny jednou bude léčit jako doktorka.
Chtěla být vždycky dobrá, chtěla být nejlepší, chtěla díky tomu zažít pocit, že je hodná lásky a pozornosti. Je to šikovná mladá dáma. Má komplikovanou a osobitou povahu. Přestože nezažila mnoho doposud mnoho dobrého, dovede dávat lásku a věrnost i svému vyvolenému příteli a budoucímu muži. Přejme ji, aby už ji nikdy nikdo nepřehlížel.
